český teplokrevník
V posledních letech dochází v České republice k výraznému nárůstu počtu chovaných koní. V roce 2003 to bylo 41 240 koní, o dva roky později stouply stavy na 45 797 kusů. Vzestupný trend stále pokračoval a v roce 2006 bylo registrováno již 56 721 koní. Podle posledních oficiálních údajů ústřední evidence koní je k 29. 2. 2008 registrováno 63 948 koní. V počtu zastoupených plemen tvoří největší část – 34 % z celkového počtu koní, český teplokrevník. Dvaceti procenty jsou zastoupeni kříženci a dvanáct procent patří zástupcům anglického plnokrevníka. Ostatní plemena chovaná v České republice zaujímají pouze malá procentická zastoupení z celkového počtu koní.
Český teplokrevník, teplokrevný kůň, který vznikl na podkladě rakousko–uherských polokrevných kmenů (Furioso, Przedswit, Gidran, North Star) imigrací genů těžkých německých teplokrevných plemen, zušlechtěním v menší míře anglickým plnokrevníkem. Je to kůň poměrně mohutný s méně vyjádřeným jezdeckým typem, s průměrnými chody, s dobrým charakterem, klidného temperamentu. Exteriér je vcelku korektní, často s delšími liniemi, častěji lymfatickým fundamentem a dobrými kopyty. Původ českého teplokrevníka není dosud geneticky homogenní. Český teplokrevník je poměrně mladé plemeno, na jehož krevní výstavbě se podílel hlavně oldenburský kůň. Ten byl spolu s hřebci některých jiných plemen (např. anglonormanských, norfolků, hannoverských, východofríských atd.) importován před první světovou válkou a částečně i po ní s cílem zachovat teplokrevný chov pro potřebu armády i zemědělství a čelit tak rozmachu chovu chladnokrevníka.
Podle chovného cíle českého teplokrevníka platí, že cílem šlechtění ČT je ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví, je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplín FEI a je dobře využitelný i pro běžný jezdecký a rekreační sport a soutěže spřežení.
| Tělesné míry | klisny | hřebci |
| KVH (cm) | 161–167 | 162–170 |
| Obvod holeně | 19,5–22 | 21–2 |
Hmotnost se pohybuje okolo 600 kilogramů. ČT má mírně hrubší hlavu, svalnatý, vysoko nesený krk, hřbet široký a dosti dlouhý, mohutné nohy s výraznými klouby. Běžně se vyskytují hnědáci a ryzáci, občas bělouši, plaváci a vraníci. Povahu mají čeští teplokrevníci převážně mírnou, jsou učenliví a většinou hodní na děti.
Šlechtění ČT vychází ze zákona 154/2000 Sb. o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat. Řídí se dlouhodobým programem navrženým Radou plemenné knihy (dále jen RPK) a schváleným předsednictvem Svazu chovatelů českého teplokrevníka (dále jen SCHČT). Svaz vede plemennou knihu pro českého teplokrevníka chovaného na území České republiky. Realizaci šlechtitelského programu zajišťuje uznané chovatelské sdružení – SCHČT. Šlechtitelský program SCHČT prosazuje a uvádí do praxe chovatelské postupy k dosažení chovného cíle. K tomu patří chovatelské metody, jako je hodnocení plemenného typu a stavby těla, výkonnostní zkoušky, stanovení plemenné hodnoty a selekční postupy. Šlechtitelský program je v souladu s mezinárodními standardy a závazky a je zárukou objektivního zjišťování a hodnocení pro potřeby chovatelů. Zabezpečuje, aby tato činnost byla, za podpory ze státních prostředků, nástrojem ke zvyšování genetické hodnoty a výkonnosti ČT, jejich cílevědomého rozmnožování a zachování genetické rozmanitosti a aby napomáhala konkurenční schopnosti na zahraničních trzích. Šlechtitelský program (dále jen ŠP) stanovuje chovný cíl, selekční program, akcelerační program, zjišťování a evidenci výkonnostních vlastností, kontrolu užitkovosti a dědičnosti, posuzování vlastností znaků, odhad plemenné hodnoty, evidenci a vystavování dokladů o původu a výkonnosti plemenných koní atd. Do šlechtitelského programu ČT jsou zahrnuty všichni plemenní koně, kteří jsou zapsáni do některé z těchto plemenných knih: plemenná kniha hřebců, hlavní plemenná kniha klisen, plemenná kniha klisen a pomocná plemenná kniha klisen. Chovný cíl je zabezpečován metodou čistokrevné plemenitby. To znamená, že jsou mezi sebou připouštěni hřebci z PK hřebců (PKH) a klisny z hlavní a pomocné plemenné knihy klisen. K podpoře čistokrevné plemenitby formou křížení je použití hřebců jiných plemen Řádem PK vymezeno a ohraničeno.
U vyjmenovaných plemen je požadován stejnosměrný teplokrevný rodokmen. Plemena odsouhlasená RPK, která nejsou vyjmenována, je možno použít v omezené míře – v rámci chovného cíle a pokynů RPK. Ostatní plemena, která nejsou vyjmenována a odsouhlasena RPK, není možno použít. Český teplokrevník je nejrozšířenějším plemenem koní v České republice. Mnoho koní tohoto plemene je využíváno k rekreačnímu ježdění, avšak najdeme i jedince, kteří si vedou výborně ve sportu.
Chov teplokrevných koní v bývalé Československé republice převažoval nad chovem koní chladnokrevných. Základem chovu se stala zejména teplokrevná plemena z blízkých hřebčínů - Gildran, Furioso a Nonius, na Slovensku i Shagya arab, Dahoman a další. Nemalý podíl měl také původní polský Przedswit.
Ke zvýšení mohutnosti a k zušlechtění teplokrevného chovu se do českých zemí koncem 19. století a v prvním období 20. století dováželi oldenburští a východofríští hřebci. Oldenburští koně byli oblíbeni jako koně všestranně užitkoví díky své mohutnosti, kostnatosti a současně také díky svému mírnějšímu temperamentu. O rozšířenosti a oblibě oldenburské krve v té době svědčí fakt, že do roku 1950 bylo v našem chovu zařazeno do plemenitby po čistokrevných oldenburských importech 257 hřebců. Linie založená anglonormanským hřebcem Norman 710 se stala nejlepší a nejoblíbenější. Rozšířila se přes jeho syna Rubica 952 a dále pak přes Rubicovy syny Ruthard 1255, Wittelsbacher 1525 a Waibel 438. Nejvýznamnější z těchto větví byla ta Ruthardova a z ní pocházel hřebec Bystrý (o: 658 Ehlert, m: Furioso IX-25), narozený v roce 1919. Bystrý působil v plemenitbě 19 let a stal se svými 11 syny a 35 vnuky zakladatelem nejrozšířenější oldenburské linie v chovu českého teplokrevníka. Tento hnědák na své potomstvo věrně přenášel pracovitost a tvrdost, ale i některé vady, jako například postoj předních končetin.
Při dovozu oldenburských plemeníků docházelo postupně v následujících generacích k úbytku mohutnosti. S tím se stále zřetelněji objevovaly konstituční a exteriérové nedostatky a docházelo také ke ztrátě tělesné harmonie (a to i přes hromadění oldenburské krve v původu českých klisen). Snahou proto bylo vybrat mezi oldenburskými hřebci českého chovu ty jedince, kteří splňovali požadavky na tělesnou harmonii a exteriér. Takovým byl hřebec 80 Vrchňák, který ale nebyl natolik průrazný, aby založil samostatnou linii.
Po druhé světové válce se začali dovážet koně hannoverští, anglonormanští a trákénští.
Český teplokrevník hřebčinského chovu vznikl na základě kmenového stáda clevelandských klisen ze zrušeného chovu v Kladrubech a také z klisen z Piberu a Radovce. Hřebci Furioso, Przedswit a Gidran působili jako plemeníci v chovu, po válce se pak objevili i hřebci s oldenburskou krví, hannoverští a také anglonormani. Nakonec se ustálila tři chovná stáda - kladrubské, netolické a albertovské, a homogenizovala se.
Po roce 1960 došlo prakticky ke splynutí českého a moravského teplokrevníka - ten byl také vyšlechtěn na základě krve Furioso-Nonius-Przedswit (ovšem za vydatnějšího použití araba Shagya a angloaraba Gidrana). Moravský teplokrevník byl statný kůň. Měřil 162-168 cm a mohl vážit až 650 kg. Část chovného stáda byla po roce 1960 zrušena a v chovu se vydatně uplatňovali krom trakénských a hannoverských hřebců i angličtí plnokrevníci a čeští teplokrevníci (přes 50%), takže došlo k již zmíněnému splynutí moravského teplokrevníka s českým teplokrevníkem.
Náhledy fotografií ze složky český teplokrevník
