Vlání koňských hřív

1. Dentin (zubovina)- žlutobílá barva, tvoří hlavní část zubu, tvrdší než kostní tkáň
2. Sklovina (email)- bílý povlak na vnější straně zubu, nejtvrdší tkáň těla
3. Zubní cement- pokrývá zub na některých místech, někde překrývá i sklovinu
4. Zubní dřeň (pulpa)- vyplňuje dutinu v kořeni zubu, nalézají se v ní zubní nervy a cévy

1. Kořen- nalézá se v čelistní dutině, upevňuje zub v čelisti
2. Korunka- viditelná část zubu, část zubu sloužící pro mechanické zpracování potravy
3. Krček- přechod mezi korunkou a kořenem
4. Kořenová dutina- dutina zasahující až do korunky, při růstu se zaplňuje dentinem, až úplně zmizí, růst je tím ukončen

1. Řezáky (dentes incisiny)- nemají krčky, mají jednu podélnou rýhu, podle jejich třecích ploch se určuje stáří koně, slouží k ukousnutí sousta

1. Špičáky (dentes caniny)- malé špičaté zuby, pouze u hřebců a valachů, u klisen většinou zakrnělé, sloužily k obraně
2. Třenové zuby (dentes premolare)- slouží k rozmělnění sousta
3. Stoličky (dentes molare)- důkladné rozžvýkání přijaté potravy

Mléčný chrup se skládá z řezáků a třenových zubů. Hříbě má často při narození přední dva řezáky (kleště), nebo brzy po porodu dorůstají. Postupně se mu prořezají všechny tři řezáky i tři třenové zuby na každé straně. Mléčný chrup se skládá celkem z 24 zubů. Ve dvou letech začíná docházet k výměně zubů, která probíhá individuálně až do 6 let.

Trvalý chrup se skládá ze 40 zubů u hřebce/valacha a 36 zubů u klisen. S tím, že všechny třenové zuby a řezáky jsou nahrazeny. Stoličky a špičáky rostou pouze trvalé. Dospělý kůň má na každé straně tři řezáky, (jeden špičák), tři třeňáky a tři stoličky.

Někdy se může stát, že koni vyroste i tzv. „Vlčí zub". Vlčí zub je první třenový zub, který by u koní správně neměl vyrůst.

Problém s ním nastane až při uždění koně, kdy udidlo na zub naráží, což je koni nepříjemné až bolestivé. Každý majitel mladého koně chystající se ho začít uzdit, by měl zkusit, jestli nenahmatá malý zoubek těsně před velkými třenovými zuby. V případě, že ano, je nutné, aby ho veterinář vytrhnul.

V současných chovných podmínkách je nutno pravidelně kontrolovat stav zubů koně. Často se stává, že stoličky nebo třenové zuby přerůstají na okrajích a odírají koni jemné sliznice v hubě. Kůň pak není schopen dostatečně rozmělnit potravu, nebo se uvolnit při ježdění. Problémy se zuby mohou být vysvětlením hubnutí koně, vztekání se při ježdění až neposlušnosti. Jako prevence stačí občas pozorovat koně při žraní. Pokud mu vypadává jídlo, nebo dlouho žvýká malá sousta, je lepší požádat veterináře, aby mu zuby zkontroloval. Každý veterinář by měl sebou nosit speciální rašpli na broušení zubů.

Jedná se o vrozenou vadu, která se vyskytovala u rachitických hříbat. Rachitida je nedostatek vápenatých solí u hříbat. Následkem je špatný vývin čelisti a kostry.

Kapří chrup se vyznačuje tím, že horní řezáky přesahují dolní. Třecí plochy zubů se dotýkají pouze částečně nebo vůbec. Zuby se nemohou otírat a rostou nepravidelně. Koně se nemohou ani pást, musejí být často utraceni.

Štičí chrup je způsoben také rachitidou. Zuby spodní čelisti přesahují horní zuby. Na rozdíl od Kapřího chrupu tady existuje naděje, že při výměně zubů za trvalé se vada vylepší, nebo dokonce vytratí.

Obě vrozené vady mohou být dědičné, proto by se měla klisna žijící s touto vadou chrupu vyřadit z chovu!!

U koní se během stájového pobytu může vytvořit celá řada zlozvyků, mezi které patří klkání, okusování dřeva, nebo vzteklé přejíždění zuby po kovových předmětech. Při tomto nepřirozeném chování dochází k nadměrnému otírání třecích ploch zubů. Někdy to může dojít až k extrémním velikostním rozdílům mezi zuby. Koně pak nemohou správně rozkousat sousta a mohou trpět častými kolikami.