Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hafling článek

21. 1. 2010
Hafling

 

Když se řekne „Tyrolsko“, snad každému se vybaví věčně zasněžené štíty horských velikánů. Milovníkům koní se však z mysli vynoří ještě něco – čtyřnozí krasavci se zlatavou srstí a sametově bílou dlouhou hřívou, kteří neodmyslitelně dotváří kolorit zdejší překrásné krajiny.

Vysvětlení názvu plemene

Hafling dostal název podle obce Haflingen v Ötztalských Alpách. Ovšem plemeno existovalo podstatně dříve, než dnešní pojmenování. Místo narození haflingů prozrazuje výžeh ve tvaru protěže, rakouské národní květiny. Uprostřed květiny je písmenko "H".

Původ a historie

Nejstarší kořeny plemene nejsou přesně známy, ale od roku 1868 je jeho historie pečlivě dokumentována. Za zakládajícího plemeníka je považován arabský hřebec El Bedlavi XXII. Jeho syn Folie, narozen roku 1874, se stal prvním zapsaným hřebcem plemene a od něj se odvíjí moderní chov haflinga.
Když byla roku 1919 původní domovina haflingů připojena k Itálii, koník zůstal i nadále rakouským plemenem. Italové mají své vlastní plemeno, kterým je aveliňský kůň, italská obdoba haflinga. Obě plemena mají společného předka – hřebce El Bedlaviho. Chov haflingů se poté přesunul do Ebbsu, města v severním Tyrolsku. I zde se podařilo udržet chov v čistotě, bez přikřížení bosenských horských koní, polských koniků nebo huculů. Městečko BBS se nachází na pravém břehu Innu, nedaleko známého města Kufsteinu u bavorských hranic. Plemeno se těší velké popularitě také v německém Bavorsku, kde je často kříženo s arabskou krví. Potomstvo je potom zpětně kříženo s haflingy, za účelem získání lehčího a kvalitního koně. Dnes je žádoucí podíl arabských koní maximálně 12,5 %.
Popis a charakteristika
Haflingové jsou vždy ryzáci nebo isabely s bohatou bílou hřívou a ocasem. Hříva se nikdy nestříhá, často se však zaplétá do copánků, které se potom rozplétají, aby zvlněné žíně zdůraznily objem a barvu žíní. Běžně se vyskytují bílé znaky na hlavě a na nohách.
Výška v kohoutku je u hřebců 142 – 150 cm, u klisen 138 – 150 cm (dříve byly hranice nižší). Váha se pohybuje mezi 420 a 490 kg. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké, holeně krátké a kopyta pevná, tvrdá. Velké oči a široce otevřené velké nozdry dodávají haflingovi živý vhled. Uši jsou malé. Hrudník je hluboký a plec dobře utvářená, chody prostorné a vydatné. Hřbet bývá často delší. Hafling je velmi dlouhověký, někteří koně se k práci využívají ještě ve 40 letech života! Pracovat začínají ve věku 4 let.
Pohyb haflinga je neobyčejně volný a hlavně se uplatňuje jeho dlouhý krok. V hůře schůdném terénu na strmých horských svazích je bez konkurence. V kroku je jistý, s výraznými chody arabských předků.
Hafling je velmi učenlivý a nenáročný, spokojí se se skromnou pastvou a minimální péčí a přitom dokáže konat těžkou práci v obtížných horských podmínkách. Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách – tzv. alpung. Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu.

Využití a sport

Hafling je univerzální kůň – používá se ke všem druhům zemědělských prací, při přibližování dřeva z lesů, jako soumar, kočárový a jezdecký pony. Je ideálním a spolehlivým partnerem při projížďkách ve volném čase. Při voltiži je výhodou jeho prostorný, vydatný chod. Jistý krok dává jistotu i cvičícím. Ve vrcholovém sportu se hafling uplatní ve vozatajských soutěžích, v ostatních nelze očekávat špičkové světové výkony. Hafling si získává mnoho příznivců po celém světě a samozřejmě i u nás.

 

Obrazek

 

Náhledy fotografií ze složky Hafling

Komentáře

Přehled komentářů

:))

(vendys, 29. 10. 2011 22:12)

miluju tohle plemeno :))

:)

(Niky B., 21. 1. 2010 20:12)

Moc hezké :)