Kůň má jiný zrakový potenciál naž člově. Oči má umístěné po stranách hlavy, což má dva následky. Jednak vnímá každým okem jiný obraz a jednak je mu umožněno vidět skoro vše kolem sebe bez nutnosti otočení hlavy. Kůň však vnímá ostře pouze malou část svého zorného pole. Přímo před sebou a za sebou má slepé body. V momentě odskoku nevidí kůň překážku ostře. Kůň také nevidí, co stojí přímo za ním. Šikmo za sebou kůň něco vidí, ale aby mohl přesněji zaostřit, musí zvednout hlavu a otočit se. Zrak koně dosahuje několika set meterů. To, co se děje ve větší vzdálenosti, vnímá kůň především vynikajícím sluchem a čichem. Kůň narozlišuje hloubkovou perspektivu. Proto se může někdy nečekaně polekat kousku papíru nabo stínu. Nejčastější příčinou lekavé reakce koně je práve to, že něco dobře neviděl. koně proto netrestáme, ale snažíme se ho uklidnit a přesvědčit o tom, že se neději nic mimořádného. Dnes jsme přesvědčeni, že kůň rozlišuje některé barvy, například červenou, zelenou, žlutou a modrou. Zdá se, že žlutou barvu vnímá nejlépe.
Kůň slyší několikanásobně lépe než člověk. Svými pohyblivými ušními boltci neustále zachytává různé okolní zvuku. Zvedne-li kůň náhle hlavu, napne svaly na krku a natočí uši dopředu...zřejmě uslyšel něco, co ho vyrušilo. Sluch hraje také roli při orienteci koně ve tmě. Zvuky přicházející z dálky a klapot vlastních kopyt způsobují, že se kůň ve tmě orientuje daleko lépe než člověk.
Koně mají velmi bybynutý čichový orgán. Jsou schopni velmi dobře rozlišit různé pachy. Kůň například ucítí jené koně na pastvině i přes vělkou vzdálenost. Když ucítí něco zvláštního, můžeme často vidět, že zvedne nozdry a zároveň zvedne a obrátí naruby vrchní pzsk. To nazýváme flemování. Hřebci často flémují, když větří klisnu. Také vodu a potravu zkoumají kně čichem. Pokud jim nevoní, potravu ani vodu nepříjmou. Čich hraje také důležitou roli v sociálním životě koní. Nový jedinec je druhými vždy důkladně očichán a naopal. Jednou zažitý pach svého stádového druha kůň již nikdy nezapomene bez ohledu na to, zda-li mu je, či není sympatický.
Chuťový orgán slouží koním pro rozlišení jedovatých a neškodných rostlin. proto na pastvině nechávají jedovaté části rostlin, například pryskyřníku, netknuté. Tak jako lidé mají i koně některé chutě rádi, a jiné naradi. Všeobecně se dá říct, že nejraději mají chuť sladkou, ale kyselé jablko určitě neodmítnou. Rádi také olizují kousky soli.
Hmat koně je velmi dobře vyvinut. Kůň ucítí i nejjemější dotek. Mouchu, která usedne na jeho kůži, odežene zachvěním podkožních svalů. Dlouhými hmatovými brvami na horním a dolním pysku prověřují své nejbližší okolí. Většině koní je příjemné jemné podráždění kůže, zejména na nose a pod bradou.
