řeč těla koně
Hlasová komunikace mezi koňmi je druhotná vůči informacím
získaným z vizuálních signálů a pohybů ostatních zvířat,
mnohdy sotva patrných. Umožňuje však dorozumívání na větší vzdálenost,
kde citlivý koňský sluch zachytí daleko víc informací,
než by mu poskytly vizuální signály. Hlasem také kůň ostatní zdraví,
stejně jako je varuje nebo jim sděluje své obavy či vzrušení.
Ržání
Je to hlasitý, vysoký zvuk,
který kůň vydává otevřenou tlamou a používá
jej jako signál pro koně, kteří jsou z dohledu,
a jako pozdrav pro blížící se přátele.
Oznamuje tak ostatním svou přítomnost
a z jejich odpovědí si určuje jejich polohu.
Řehtání
Hluboký, hlasitý zvuk,
slyšitelný na velkou vzdálenost.
Vydávají jej znejistělá zvířata, jež se oddělila od svých společníků,
v návalu zuřivého úsilí dostat odpověď,
která jim je umožní lokalizovat.
Řehtání je hlubší, delší a zoufaleji než zaržání,
které je vyšší a vyjadřuje pozdrav.
Hudrání
Zajímavé hluboké, mírné staccato,
které vzniká v zavřené tlamě
a slouží jako vyjádření spokojenosti
nebo k přivítání blížících se přátel.
Tento zvuk používají hřebci,
aby vyjádřili obdiv ke klisně,
klisny tak zase volají na hříbata.
Všichni koně ,,Hudráním" zdraví blízké
společníky (koně i lidi) nebo vyjadřují spokojenost,
když se jim přináší krmení.
Frkání
Je to prudké vyfouknutí vzduchu nozdrami,
kterým kůň vyhlašuje stádu poplach - hrozící nebezpečí.
Když se zvíře setká s neznámým předmětem nebo zvířetem,
zůstane nehybně stát a hlasitě frká.
Rozšířenými nozdrami zároveň zachytává cizí pachy.
Samo frkání znamená poplach nebo strach, popřípadě pouhé rozrušení.
Vyjeknutí
Pronikavý vysoký skřek, který lze uslyšet během hry,
znamená vzrušení nebo spokojenost,
může však také jít o signál protestu,
je-li některé zvíře příliš blízko - o upozornění,
že jeho přítomnost je nežádoucí.
Tento zvuk také vydávají klisny,
když se seznamují s hřebcem nebo valachem,
provádějí jej prudkým vysokým hrábnutím přední končetinou,
čímž mu dávají najevo, že se má držet v uctivé vzdálenosti.
Řvaní
Je to zuřivý výkřik soupeřících hřebců,
mimořádně agresivních v souboji o nadvládu nad stádem.
Funění
Jemné a měkké zafunění nozder neslouží pouze k vyčištění
dýchacích cest, nýbrž je také projevem spokojenosti.
Mručení
Nepatří do oblasti hlasové komunikace - je výrazem námahy
nebo bolesti, například během hřebení nebo při kolice.
CHŇAPÁNÍ
Chňapání nedovřenými zuby je výrazem podřízenosti
a znamená ,,Udělám to, co chceš" nebo ,,Mám strach".
BOJOVÁ HRA
Bojová hra je výrazem bujnosti.
Takovéto vzájemné ovlivňování je způsobem vytváření vztahu
a uvolňuje duševní a fizické napětí. I když zvířata nemusí mít v úmyslu
tělesný kontakt, občas dojde k úrazu, zvláště tehdy, mají-li podkovy.
VZPÍNÁNÍ
Vzpínání se je jeden z příkladů reflexu vzdoru sebeobrany,
nebo tolerance vycházející ze strachu, bolesti, hněvu, zmatení,
nedorozumění nebo nerespektování. Než koně pokáráte,
snažte se pochopit, proč tak zareagoval.
FLÉMOVÁNÍ
,,Flémování" umožňuje koním hlouběji nasát pachové
částice; obvykle je to je reakce na neznámý pach.
DOTYKÁNÍ NOZDRAMI
Doteky nozdrami zprostředkovávají řadu signálů
včetně hravosti, náklonosti, zkoumání, nebo prostě zvědavosti.
Koně se navzájem zdraví frkáním, nebo očicháváním nozder.
Informace v podobě pachových látek nebo kapiček,
které si tímto způsobem vymění, se pak přenáší do mozku.
PEČOVÁNÍ
Vzájemná péče hraje významnou roli při spokojenosti koní.
Umožňuje jim denně tento rituál provádět - a pokud je to zapotřebí,
sundejte jim deky. Většina koní má ráda, když jim o povrch pečují i lidé.
Péči o tělo zahajuje dominantnější kůň, a to tak, že se postaví souběžně
s jiným koněm a nozdrami se dotkne jeho plecí nebo krku.
Válení se je projev spokojeného a zdravého zvířete.
Equidové se jen zřídka válejí, pokud se necítí scela uvolněně,
protože jsou při něm snadno zranitelní. Při válení se pokrývá srst
vrstvou prachu a také se odstraňují parazité,
kteří spůsobují svědění kůže. Odstraňuje se tak také odumřelá pokožka
a navíc se na zvíře otiskne prach stáda.
