Megyho svět

Linkin Park - Living Things

Lost in the echo, In my remains, Burn it down, Lies greed misery, I´ll be gone, Castle of glass, Victimized, Roads untraveled, Skin to bone, Until it breaks, Tinfoil, Powerless

Asi každý jsme na Linkin Park vyrůstali. Období desek Hybrid Theory a Meteora se váže k našemu dětství a k objevení této kapely. Linkin Park už dlouhou dobu nehrají nu-metal, jak tomu bylo v jejich začátcích, ale přes všechny rockové postupy na Minutes to Midnight se dostali až k elektronické podobě A Thousand Suns. Někdo tenhle jejich přerod kvituje a někdo ho zatracuje. Pro ty, kteří stojí na té zatracující straně barikády musela znít zmínka o tom, že tahle deska bude návrat ke kořenům jako rajská hudba. Ale kolik z těchto řečí je pravda a kolik ne? Linkin Park se opravdu vracejí ke kořenům, i když...

Desku otevírá hymnická Lost in the Echo. Nečekal jsem, že ještě někdy uslyším Mikea Shinnodu rapovat jako v ranných dobách Linkin Park a hned u tohodle otevíráku alba se mi to daří. Když zapomenu na tu elektronickou linku, zaposlouchám se jen do kytar, Mikeova rapu a Chesterova zpěvu, tak mám pocit, že je mi opět o víc jak 10 let méně. Druhou skladbou na albu je In my Remains. Tahle skladba by asi nejvíc zářila na desce Minutes to Midnight. Dochází mi, že Linkin Park jsou už dlouhou dobu mainstream, ale že mi to nějak nevadí, naopak. Dalším songem na desce je první singl Burn it Down. Ten jakoby vylétl z alba A Thousand Suns a já mám pocit, že Living Things je vlastně takové best of. Best of, které místo aby používalo již známé písně, tak je tvořeno z písní úplně nových. Čtvrtou v pořadí je Lies Greed Misery a zjištění, že Chester ještě nezapoměl řvát. Ostatně mi u téhle písně dochází, že Linkin Park určitě nepatří do starého železa a že jim to pořád ještě dobře šlape. Po chvíli se spustí úvodní tóny I´ll be Gone a Chesterův hlas se dostane opět do měkčí polohy, aby odezpíval jednu z rockovějších skladeb na desce. Je na místě podotknout, že deska velmi rychle plyne a vy si uvědomíte, že aniž byste se nadáli, tak už jste v půlce. Druhou půlku startuje Castle of Glass. Jedna z prvních balad desky. Když už si myslíte, že deska začne ve své druhé polovině "vyměkat", tak na vás Chester a spol. spustí jednu velkou energickou nálož z dvouminutové Victimized. Dvě minutky ale utečou jak voda a je tu cinkavá Roads Untraveled, jedna z nejlepších skladeb desky. Po ní následuje Skin to Bones se svou "houpavou" melodií a vy se pomalu blížíte ke konci alba. K tomu vás ještě více přiblíži následující Until it Breaks. Tahle píseň se ve svém průběhu mění tak moc, jak se mění celá hudební kariéra Linkin Park. Na jedné straně jí dominuje Shinnodův hutný a temný rap a na druhé straně Chesterův měkčí hlas. V druhé polovině dostává víc prostoru Chester a ze skladby se stává pop-rockový hit. Kolem nás pomalu a v klidu propluje intro Tinfoil a dostáváme se k závěrečné skladbě alba Powerless. Je to typický Linkin Park cajdák. Silná melodie založená na klavíru a na Chesterově hlasu. 

Ani jsme se moc nenaděli a po půl hodince je nová deska Linkin Park minulostí. Vrátili se tedy ke svým kořenům? Vrátili. Vrátili se,popřípadě i zůstali u svých rockových a elektronických částí kariéry. A je to dobře? Určitě ano. Linkin Park natočil další dobrou desku. Nebude asi brána jako vrchol jejich kariéry, ale hrát ve vašich uších si plně zaslouží.

HODNOCENÍ :     8 / 10