Misantropovy stránky

2. říjen – Ukřižování Krista byl sadomasochistický, hromadně orgiastický akt! Kristus bývá ale zobrazován na kříži poněkud nerealisticky. Stálo mu totiž samou rozkoší péro, zatímco přihlížející rozvášněný dav se ukájel skupinovou souloží, jíž se neúčastnil pouze jeden voják, oddávající se drze bezbožnému hříchu po příkladu starozákonního Onana, volaje k davu:

"Hospodin, náš pán, mě za tohle jistě spravedlivě potrestá, jak si zasloužím. Ale když na mne mezi vámi nevybylo místo, je můj zvrácený chtíč silnější!"

Tato Masová Šílená Extáze (zkr. MŠE) se ve formě obřadu dochovala až do dnešních dnů a lidé, kteří ji provozují v upomínku na tu tehdejší velkou MŠi, si říkají křesťané, z vděčnosti k tomu, jenž se nechal ukřižovat, aby tak, jsa prostředkem k ukojení chtíče, spasil lidstvo před smrtelným hříchem onanie.

3. říjen – Pokrytectví je, když někdo krmí labutě a potom jde na lov divokých kachen. Čím to, že jeden živočišný druh je ochraňován a druhý soustavně vykořisťován? Je to tím, že chráněn je určitý druh zvířat, poněvadž je na vyhynutí. U druhů, jako jsou domácí zvířata, kde je jejich rozmnožování pod kontrolou, na životě nějakého toho "kusu" nezáleží. Ale je to naopak: na druhu nezáleží, vždyť to je jen pojem, a ne živoucí bytost, pouze život každého jedince má cenu. A tak štěstí mají ta zvířata, jež se nedají nijak využitkovat, protože člověk, barbarský vládce planety Země, je pokrytec.

A je to tady! Dostal jsem dopis od vojáků. Dopis, v němž se mi nařizuje, abych šel na psychiatrické vyšetření. Taková drzost! Kdybych řekl Já jim, aby se nechali vyšetřit, považovali by to za urážku uniformy! A Já si to mám nechat líbit?! Zmačkal jsem to svinstvo a hodil způsobně do popelnice, aniž bych zakolísal. Čekám, co bude dál.

6. říjen – Je na čase skácet všechny modly. Uznáte-li něčí autoritu, tj. ponižujete-li se, dáváte-li najevo svoji podřadnost, není nic přirozenějšího, než když s vámi bude zacházeno tak, jak si zasluhujete: povýšenecky a nadřazeně; a bozi všech náboženství jsou příliš nedokonalí. Udělal jsem svým hobby hledání dokonalosti; shovívavost k lidské omylnosti mě naprosto neuspokojuje. To je kácení model.

Práce je vytváření hodnot. Leč každý z nás určuje její cenu. Z ekologického hlediska práce vždycky znamená ničení.

Zvláštní jev: Salomé, taková pobožnůstkářka – a porodila Satana!

7. říjen – Jednou, ještě když jsem byl malý a slabý kluk, jsem se zamkl na záchodě, kam jsem utekl před terorem (výchovou) krotitelů. Tam jsem, pln hrůzy a spravedlivého rozhořčení, přísahal krotitelům strašlivou pomstu, až dospěji a převýším je silou. Dnes jsem v tom kýženém stavu, kdy bych mohl svou přísahu splnit. To, že to neudělám, můžou krotitelé vděčit tomu, že:

1) se obávám a mám pocit, že bych si zadal a zbytečně pošpinil ruce tou sprostou jezedáckou chamradí,

2) by mě ani netěšilo zabývat se vymýšlením teroristických plánů neboli výchovou, jak tomu říkají oni.

Dostal jsem zase jednou chuť procházet se mezi lidmi. Zajít do města, plného ruchu pracovního dne, a kochat se a ošklivit si všechen ten shon kupčíků, kramářů, lidských trosek, pokrytečků, hulvátů, utahaných manželských kurev a numismaniaků, a svou přítomností vyvolat jejich neklid, vzbudit jejich nenávist, neurotickou zášť, podobnou té, již pociťuje stařec při pohledu na veřejně se líbající milence, nebo té, již pociťuje chudý žebrák při pohledu na slavnostní banket boháčů. Neboť vím, že v té verbeži mimoděk můj zjev vyvolává pocity, jaké dal Stevenson prožít lidem, kteří se někdy setkali s jeho panem Hydem.

Na kuchyňském stole leží několik fotografií z jakési rodinné oslavy číchsi narozenin. Barevné snímky přiopilých, lesknoucích se mastných ksichtů, křenících se v zátiší stolu, zarovnaného cukrovím, chlebíčky a chlastem, snímky napuchlých matek, babiček a dědečků, držících v náručí kojence v povijanu, jakož i momentky, zachycující samce, otce a hlavy rodin, kteří se uculují buď s cigaretou nebo s láhví piva v ruce do objektivu, jako by je stihnul psotník. Hnusnější pornografii jsem v životě neviděl.

Nehodlám nikomu zvedat jeho sebevědomí. Dokonce kde je nutno zvedat sebevědomí, tam žádné nemůže ani být! Lhát a počínat si netaktně, toť dilema. Domnívám se, že zbavovat někoho jeho iluzí není vůbec netaktní, ale jen prospěšné. Především pro mne: nelžu (a tak je pro mne snesitelné dívat se na sebe do zrcadla); a také pro postiženého iluzemi (neboť iluze jsou postižením): odkrývá se mu realita. Cítí-li někdo moji pravdomluvnost jako nehoráznou neurvalost, nemohu s tím nic dělat. Ale člověk, jenž snese pohled na skutečnost, je natolik sebekritický, že jej nelze ničím urazit. – Člověk je příliš psychicky zranitelný. Vezměte například standardnímu občánkovi jeho ranní noviny, a kvůli takové maličkosti si začne počínat přesně jako narkoman při abstinenčních potížích: stane se rozháraným, upadne do existenciální deprese, do hlubokého splínu anebo začne vyvádět jako pominutý, zdivočí, stane se agresivním hrubcem a podobně. – Celý svět je bohatý na takové ubožáky, jejichž celý život, tvořený podobnými událostmi, je pro ně jedním velikým problémem. Nevěříte? Tady je víra doporučena, protože skepse je dost nebezpečná. Kdo by chtěl prověřovat třeba takhle: Přistoupit na ulici k neznámé ženě středních let a bez obalu jí říci: "Ty jsi kurva!" aby to slyšeli i kolemjdoucí? Myslím, že by si nenechala vysvětlit, že jde o vědecký pokus pro dokázání nelehkosti prověřování stavu sebevědomí obyvatelstva.

11. říjen — Bůh je zosobnění dokonalosti. Směřovat k Bohu znamená snažit se přivlastnit si systém vlastností, označovaných za dokonalost. Kdo však určuje, co je třeba dělat či nedělat? Dokonalost určená, vyslovená a vymezená, ztrácí svou hodnotu a význam. Jedině nepřetržitá snaha o pozvednutí své bytosti nad pouhé živoření živých organismů, zvířat a lidí, řízená neúprosnou vůlí – to je dokonalost, jež nezná předem určených hranic. Neboť vůle pudí naši bytost k neustálému pohybu vpřed, dokud nás nezastaví smrt, která však, viděna zvnějšku, nemá pro nás žádný význam. – Bůh je nedokonalá dokonalost, která imaginativně odporuje sama sobě. Je to protimluv. Dokonalost nelze zastavit, aby byla zkoumána a označena. Dokonalost zastavená (bez pohybu), prozkoumaná a označená není dokonalostí; stání a vyznačování ji zabíjí jako rybu na souši. – Pryč se zabijáky dokonalosti! Pryč od vrahů vůle! Bůh je jen dokončenost, jen výplod lidiček, rovnajících se zvířatům. – Ohlédnu-li se nazpět, nemám uzřít žádnou zastávku, neřkuli pohyb zpět čili úpadek. Já, Misantrop, přerušuji veškerá spojení, od živoření všech živočichů, včetně lidí, až po spojení s Bohem. To vše je překonáno, aby mohl být překonán i Misantrop v jeho dnešní podobě. – Cíle jsou u mne vždy jen dočasné. Jakmile dosáhnu nějakého bodu, v příštím okamžiku už se mi hnusí jako cosi božského, lidského a zvířecího. Není ráj, není pocit vlastního uspokojení (snad s výjimkou obcování s Bohem, lidmi nebo zvířaty); nenalézám klidu, protože mou rozkoší je překonávání dosaženého a dosahování nepřekonaného. – Je to svobodná volba, ba co víc: jediný způsob bytí; pravý prostředek, jak k využití svobody, tak k dosažení svobody – dokonalost, vyřčená slovem, vzbuzujícím představu, slovo, ohraničené deseti písmeny, je jen zvuk, s nímž si pohrává každý opravdu svobodný duch. – Proto nekážu vůli k dokonalosti a tedy i ke svobodě. Nekážu, nýbrž opěvuji náplň života svobodné bytosti. – Snad mi porozumíte, když řeknu, že všechny problémy, jež sužují svět živých a lidskou společnost, vyplývají ze života samého. Život je ten tyran, nikoli oni prostředníci, kteří jsou za tyrany omylem a nevědomostí považováni! Ovládnout život! Ne jakousi vágní dokonalostí, nýbrž svobodnou volbou: vybrat si cokoliv. Ovládnout život znamená povznést se nad něj, nebýt v jeho vleku, vtisknout mu pečeť své převahy svobodnou vůlí a volbou. Vůlí hledat svobodu i třebas v otroctví, je-li pro někoho rozkošné. Ne-li však, vůle k dokonalosti pudí ke svobodě!

Pomalu ze mne začíná být cynik. Lidé jsou furt jako zvířata, ještě nevyzráli nad životem. Jednou jsem pozoroval slepice. Jedna z nich vyhrabala nějakou dobrotu. Když to ostatní uviděly, hnaly se po ní a praly se mezi sebou a strkaly se a klovaly do sebe, jen aby získala každá slepice pamlsek pro sebe. Přesně tak se chovají lidé. A tak ve chvílích, kdy se očekává ode mne projev soucitu, se jaksi dostavuje ztěžka, s jediným rozdílem: zvířata jsou mi sympatičtější, protože se aspoň tak zpupně nevyvyšují.

Náhodou jsem objevil deník Salomé z roku 1988. To bylo počteníčko! Takhle jsem se nepobavil ani při četbě Haška nebo Molièrových komedií! Napadlo mi, že kdyby se to vydalo, byla by to nejlepší sarkastická fraška všech dob! Podle obsahu by se to mohlo jmenovat Zápisky zoufalcovy aneb Pobožná hysterka.

12. říjen – Život v přírodě je jedna obrovská světová válka. Člověk se marně snaží najít mír, protože se nevymanil svou významnou zbraní z dosahu přírodního principu, jenž je příčinou všeho zla, svárů a válek. Tou zbraní je rozum. – Příliš zdlouhavě hledá člověk řešení ekologických problémů. Je to jako balancování nad propastí. Rozum by poradil, ale lidé nedovedou žít jinak. – Člověk se vyděluje z přírody (jako ve všem, co dělá) totálně nesprávně a ke své vlastní škodě.

15. říjen – Vojáci zase dávají o sobě vědět. Tentokrát doporučeným předvoláním ke přezkumu zdravotního stavu, určeného na 1.11. Znovu jsem to zmačkal a vyhodil. Jsem zvědavý, kam až hodlají verbíři jít. Odmítám s nimi komunikovat. Buď jsem svobodný, anebo občan! Svobodný jedinec se nesmí podvolovat teroru.

16. říjen - Lidé nejsou zlí jen proto, že by byli nevědomí, že by nevěděli, čím ubližují. Jsou zlí, protože je to jejich přirozená vlastnost, protože celá příroda je zlá: silnější žere a roste na úkor slabšího. Lidé se vzdálili přírodě psychologicky, ale ne fyzicky. Právě přesně opačný stav by byl více než žádoucí, hledá-li člověk mír, štěstí a ráj. Lidé povětšinou moc dobře vědí, čím ubližují, ale svoje zločiny maskují pokryteckými výmluvami. Kolik naoko ušlechtilých věcí slouží verbeži k páchání ukrutností! Za pojmy, jako dobro, mír, vlast, pořádek, svoboda, láska, se skrývá jen jediná pravá podstata: síla. Síla je tou specifickou vlastností přírody, jež umožňuje, aby jeden mohl sežrat (i obrazně) druhého.

18. říjen – Sex je vášeň tak veliká a tolik živelná a nespoutaná, že většinová část loajálních občanů státu cítí potřebu oklestit ji pseudocudnými morálkami, hlásajícími manželství a věrnost. Živelnost a vůbec nekontrolovatelné vášně všeho druhu jsou nebezpečné pro jejich státy. Nechtějí zapudit sexuální touhu, protože jednak sami moralisté jsou také jenom tvorové z masa a kostí, a pak: sex je přece důležitý pro stálý přírůstek nových a nových občánků pro zdárný chod státu. A čím lidnatější stát, tím se zdá být mocnější. Moralisté vedou útok hlavně proti přirozené promiskuitě, protože to je nevěra a ta znamená chaos: přesný opak škatulkového státního pořádku! Chtějí tak zbavit idioty, kteří jim na to skočí, opravdové radosti, již přináší jen nezřízené ukájení všech přirozených choutek. Jestliže se podaří sex zahnat do jedné manželské postele na celý život, a to ještě kvůli výrobě dalších dělníků a vojáků, pak vzroste síla těch, kteří svou morálkou, oblbující hloupý lid, sledují získání moci. A vítaným pomocníkem je vždycky opět to zkurvený náboženský Desatero, přikázání VI.: Nesesmilníš! Moralisté, tj. lidé dychtící po moci, snad chtějí ztlumit vášně tam, kde se jim nehodí a přeřídit je tak, aby vypukly, kde se jim to hodí. Jak rádi by byli, kdyby se jim podařilo přimět idiota, který je schopen podřezat si žíly z nešťastné lásky, aby převedl svou sebevražednou vášeň z pole lásky na pole slávy a cti!

Válka je nejmohutnější davová psychóza. Při ní se ta verbež teprve pořádně vyblbne!

28. říjen — Události posledních dnů (armáda) se mi natolik uhnízdily v mysli, že mě až donutily vážně o té věci přemýšlet, tzn. myslet, proti mým dosavadním sklonům, na budoucnost. Co bude, až mě začnou nahánět, začnou-li vůbec? Je jasné, že tady nebudu čekat na prdeli, až si pro mne přijdou, tohle jsou možná poslední řádky. Samozřejmě nejsem ani trochu bezradný a v tuhle chvíli vím, co udělám, vlastně jsem to věděl vždycky, jen jsem na to nemusel myslit. Ale nesvěřím se s tím těmhle stránkám, aby náhodou nepadly do nežádoucích rukou. – Jen tolik mohu napsat, abych si ještě zafilosofoval, že svoboda vlastně přestala existovat se vznikem civilizace. Považuji celou populaci za otroky, ani absolutní vládci nejsou svobodní. Zcivilizovaný svět navíc ještě usiluje o stále větší a důmyslnější porobení. Člověk vytvořil civilizovaného tvora, který se cítí bezpečný a existenčně zabezpečený pouze v kleci; opustí-li svoji klec, zahyne hladem nebo zimou.

Někdo se bude snažit rozpoznat z těchhle zápisků nějakou duševní chorobu. To by ostatně nebylo nic tak ojedinělého. Troufám si předpovídat, že některá pasáž z téhle knížečky najde svoje místo v učebnici psychiatrie; že grafologové budou zkoumat moje písmo atd. Když moje teze nebudou moci vyvrátit, objeví pro mne nějakou fungl novou duševní chorobu. Nic nového. Stejně dopadl Edgar Allan Poe, Oscar Wilde, Guy de Maupassant, Friedrich Nietzsche, Ladislav Klíma, Jonathan Swift, Jack London, sv. Vincent Venera, Max Stirner, lord Byron ad., zkrátka všichni ti velcí mužové, kteří disponovali nebo disponují Poznáním či osobností a kteří byli kdy někým někde označeni za víceméně šílené. — Slyšel jsem mluvit chovance jistého ústavu jako Nietzscheho Zarathustra. Považuji 10% chovanců psychiatrických léčeben světa za skoro velké muže, podobné mně. Skoro proto, poněvadž uvěřili ve svou nemoc a neutekli pryč od skutečných bláznů, kteří je vězní.

Lidé se v otázkách životního prostředí chovají jako závislí narkomani: nedovedou se zbavit toho, co jim škodí.

3. listopad — Před dvěma dny jsem měl být, podle představ generality, u nějaké jejich komise. Možná jsem udělal chybu, že jsem se k ní nedostavil, ale Já už prostě nedokážu plnit něčí rozkazy. I kdybych byl proto v nebezpečí, tak se radši seberu a vypadnu; čekat na mé stálé adrese na ně nemíním, to rozhodně ne.

Kolektivní sporty a války mají hodně společného.

Psychiatrie je poslední oporou těch, kdož si nedovedou vysvětlit vícekarátového jedince, který nemá respekt před ničím na světě a který neváhá říci ne!, i když všichni kolem něho říkají ano. Považuji 99 % lidí za nemocné blázny a za nebezpečné šílence. Opírám se s tímhle tvrzením o přeplněné čekárny u lékařů, o souhrn jevů, jako jsou nepřetržité utrpení tvorů, kteří se považují za rozumné, čítajíc v to války, vraždy, násilí a nevyjímajíc stav životního prostředí, katastrofální přelidněnost a úroveň myšlení a moudrosti. Kultura je potom pouze odrazem toho všeho.

Lid neboli lůza nebo také dav je vlastně velice nevděčná cháska. Přesně tentýž typ lidí, jenž nadšeně vítal nacistický pořádek silné ruky, ten typ lidí, jenž pomáhal komunistům k moci, nyní patří k nejhorlivějším jejich odsuzovatelům.

Kapitalismus čili demokracie je už minimálně sto let v bezvýchodné krizi. Dnešní situace je nebezpečně podobná té v 30. letech našeho století. Další přirozený vývoj společnosti se už možná mlhavě objevuje v rozpadajících se impériích a ve snahách (zatím jen) národů po samostatnosti (rozpad SSSR, snahy Chorvatů, Slováků). V minulosti tenhle vývoj pozastavil fašismus a komunismus; vrátil ho nazpět... ne, ani nazpět ne. Bylo to cosi nového s ambicí společností nejdokonaleji řízených – a zklamaly. – Tehdy se volalo po pořádku, také dnes se volá po pořádku. Tehdy byli obětními beránky Židi, dnes jimi mají být Cikáni. A dnes, stejně jako tehdy, je demokracie v kritickém stavu.

11. listopad - Čím míň lidí, tím líp!

12. listopad - Častokrát jsem si už všiml jedné zvláštní věci: říká se, že humor je kořením života; že s úsměvem jde všechno líp, a přitom komika nebo groteska - jejich úspěšnost - je založena na nepříliš sympatické škodolibosti. Co jiného je smích při komickém gagu, ne-li radost nad cizím neštěstím? - Nejsem nepřítel všech komedií, frašek a satir. Rád se taky pobavím a zasměji na cizí účet. Myslím, že se tak u mne projevuje ona pudová zášť k nenáviděným lidem. Dokonce se směji nejenom při veselohrách, ale i při vážných hrách a tragédiích. Tragické lidské osudy mě baví jako nic jiného. Škodolibě se pitvořím, když vidím, jak se hrdinové dramatického příběhu trápí a souží. Proč ne, proč bych se nesmál? Za všechno si můžou sami. Většinou se utápějí v slzách z nevydařených partnerských vztahů, z nezdarů v kariéře, z nevyplněných ješitných malicherností nebo z pádu do jámy, která byla jimi přichystána pro někoho jiného. Jsem cynik, neschopný soucitu? Možná, ale stejně se dovedu posmívat hloupým lidem pro jejich nekonečnou pitomost! Nemám soucit např. s narkomanem. Píchni si dávku, ty idiote, ale pak neškemrej, až budeš na dně, abych ti pomáhal nebo tě litoval! Co je mi ostatně po tobě! Chtěls to a věděls, co děláš, tak mi dej pokoj!

"Pusu, pusu!" skandovali svatební hosté a dožadovali se tak plni opilého nadšení onoho udržovaného zvyku, sloužícího k rozptýlení a větší zábavě přejedených žroutů.

Novomanželé, napřed on a po malém váhání i ona, celá zrudlá (z vína, nebo ze studu?), se stydlivě zvedli ze svých židlí v čele dlouhého, úzkého, jídlem a pitím se prohýbajícího stolu s kdysi sněhově bílým ubrusem, jenž byl nyní barevný od fleků různých barev, podle toho, jaká tekutina se na něj zrovna vylila.

Uzardění šťastlivci se políbili, krátce a něžně. Chystali se usednout zpátky ke svým načatým soustům.

"Opakovat, opakovat! Pusu, pusu!"

Svatebčanům se to zdálo zřejmě málo a krátko.

Neví se přesně, kolikrát mladý pár musel celou proceduru opakovat, ale stalo se nakonec, že častost těch úkonů a hladina alkoholu a rozjaření v krvi novomanželů udělaly své.

Než se pobavení lační hosté pořádně vzpamatovali, leželi ti mladí holoubci pod stolem, z pod něhož se ozývalo mohutné hekání, doprovázené vyletováním jednotlivých bohatých součástí černých cárů manžela a bílých útržků jemné róby novopečené manželky.

Ohromení hosté se potichu vytratili.

Život má sloužit nám, a ne my jemu.

Demokracie je vláda lidu. Ještě že tady něco takového není, přes všechny hlasité proklamace. Kdyby tady totiž byla pravá demokracie, pak by to byl ten nejotřesnější fašistický teror. Vláda lidu znamená vládu hlouposti. Naštěstí ten lid si nedovede vládnout sám, a aby ho svoboda příliš netížila, vybírá si svoje zástupce. Tihle zástupci – tupci – lidu, jimž se říká posranci... pardon – poslanci, jsou samí vychytralí darebáci, kteří sladkými řečičkami nejdřív oblbnou to stádo pitomců (tzv. "voličů": slovo odvozeno ze slovního základu vůl; voliti = počínat si jako vůl), důvěřivých jako malé děti a stejně tak nesamostatných a nevychovaných, a potom s tím stádem mohou manipulovat podle libosti jako šachista s figurkami. Výsledná vláda není tedy vláda lidu, ale vláda darebáků. A teď co je lepší...?

"Největší hlupák je ten, kdo o sobě říká, že je nejmoudřejší." – Pravda, takový jedinec je neovladatelný.

13. listopad – Stačí mi, když slyším někoho mluvit pomocí výrazů převzatých z masově sdělovacích prostředků, výrazů jako třeba "stará struktura", abych takového človíčka považoval za zblblého.

14. listopad – Dosud neznámý kmen byl objeven v indonéské provincii Irian Jaya, která sousedí s Papuou. Člen místní správy oznámil, že příslušníci kmene, který se nazývá Keu, nosí pouze bederní roušky a putují horami a živí se divoce rostoucími rostlinami. –

Chudáci, mají po klidu. Tahle zpráva z tisku mě utvrdila v tušení, že někde v ústraní daleko od civilizace ještě žijí rozumní a moudří tvorové, kteří mají dostatek rozumu a předvídavosti, aby se skrývali a žili odloučeně od "velkého světa". Považuji takového sněžného muže za opravdového supermana, protože statečně a tak houževnatě odolává svému prozkoumání. Tuším, že jsou na světě ještě lepší jedinci, jež se dosud nepodařilo ani zjistit. To všechno mě přivádí na myšlenku, že nejčistší filosofie zůstává navždy utajena před velkým davem. Jsem přesvědčen, že žádný jazyk na světě pro to ani nemá odpovídající pojem.

Kéž bych i Já jednou našel nějaký neobydlený kout! Těm chudákům z kmene Keu teď začnou teprve problémy: budou je otravovat reportéři, stát na ně uvalí daně, muže budou odvádět na vojnu a děti budou nutit chodit do školy.

Ko ko ko ko dák! Už jenom díky Salomé jsem vyléčený ze ženění. Ko ko ko ko dák!
 

Hákové kříže, křesťanské kříže – všechno je to stejné.

16. listopad – Jsem přesvědčen, že za vírou v osud se skrývá podvědomé přání nechat si od někoho nalinkovat život. Tohle přání vzchází ze strachu ze svobody, z toho těžkého břemene odpovědnosti za svůj vlastní osud. Není divu, že tyhle vlastnosti byly zbožněny! Jak to říká Bible? "Břemena druhých noste!" Na oněch vlastnostech stojí všechna náboženství. V tom ohledu si jsou všechna náboženství až nehorázně podobná. Pro názorný příklad stačí nahlédnout do Bible; zjistíme, že Bůh vlastně užívá na potrestání provinilců, přestoupivších boží zákony, ustanovené boží autoritou, kolektivní tresty! Patří sem zatížení lidského rodu dědičným hříchem, zničení Sodomy a Gomory atd. atd. A aby toho nebylo málo, je tu vyděračská teze o Ježíšově vykupitelství za nás za všechny! – Vidíme, jak dobrá polovina lidstva se modlí k tomuhle zbožněnému kolektivismu a zbytek dělá totéž, jenže nevědomě. Věřící mumlají ve zbožném zanícení prosby, jež splývají v jednu jedinou: "Zbav nás svobody, ó pane náš, abychom byli svobodni!" Totéž prakticky chtějí i ostatní: nechtít svobodu, ale namlouvat si svobodu!

Hnusím si lidi jako nějaký aristokrat. Ale aristokraty si hnusím taky, protože oni se stavějí, jako by blahosklonně milovali lid, čímž klesají na jeho odpornou úroveň. Bez toho lidu, nad nějž se aristokrati vyvyšují, by aristokrati nebyli tím, čím jsou, protože jim to lid umožňuje. Se mnou je to jiné. Já nepotřebuji nikomu předstírat náklonnost, abych byl aristokratem. Jsem jím vždy a beze všeho. Nechápu geniální umělce, že se tak snižují a snaží se kupčit se svým uměním. Nemohl bych psát proti lidem a přitom po nich chtít, aby mě vydávali a kupovali.

Psychiatrie je nejzákeřnější nástroj uniformního davu na pronásledování a na patologizování výjimek.

17. listopad - Jsem proti civilizaci, neboť lidé ji vytvořili z potřeby pohodlí, ale dosáhli taky toho, že svoboda tím pádem přestala existovat; že z člověka udělala skleníkovou kytičku, která nesmí zmoknout, aby se nenachladila; která prospívá jen při pokojové teplotě, ve sterilním prostředí a při pravidelném přísunu nejvybranější výživy, aby nezahynula. Základy civilizace položil už první člověk, který se zahalil před chladem zvířecí kůží.

Takzvaná láska ke zvířatům názorně demonstruje, jak lidé pojímají lásku. Láska ke zvířatům u nich znamená polapit volně žijícího koně, osedlat ho, zkroceného jej zapřáhnout nebo obtěžkat břemeny a nechat mu vykonávat těžkou práci, na niž by ve volné přírodě jakživ nenarazil. Láska ke zvířatům u lidí znamená pochytat všechny ptáky, kteří alespoň obstojně zpívají, a zavřít je do malých drátěných klecí. Láska ke zvířatům u lidí znamená kontrolovat, zkoumat, pochytat, zavřít, zkrotit, využít a pozabíjet všechno, co se hýbe. A opravdu velmi často to myslí dobře. Oni chtějí pro zvířata dobro; dobro tak, jak si je představují lidé.

20. listopad – Největší neštěstí je neumět žít, ale přitom neumět zemřít. Vzniká tak bezedná jáma, do níž se věčně padá... v hrůzách utrpení. A proč? Protože je utrpení součást života? Protože se mu nelze vyhnout? Protože utrpení nelze odstranit? Náprava není možná? Já říkám, že náprava je možná. Stačí jen otevřít oči, aby se poznala pravá příčina věcí. Jen tak je možné se vypořádat s problémy. Někteří lidé, i kdyby žili tisíc let, nikdy nezískají Vědění, protože ze zbabělosti, z pohodlnosti před vším zavírají oči. Za čtvrt století jsem načerpal tolik poznatků, kolik někdo neshromáždí ani za osmdesát let, a někdo dokonce (a to valná většina) projde životem, aniž by jen zavadil o kousek poznání. A čím jsem se zasloužil o Vědění? Je to tím, že nezavírám oči, ani když se mi naskýtá otřesný pohled; jsem tvrdý ke každému a ke všemu, ale hlavně sám k sobě. Vždycky hledám pravdu a nikdy se nesnažím idealizovat si věci, omlouvat je nebo popírat. Proto můžu připadat těm, kdo to tak nedělají, jako netvor bez citu, protože jejich citečky jsou brnění na obranu jejich neduživých lží před realitou. Proto můžu připadat těm, kdo to tak nedělají, jako nekonstruktivní kritik společnosti, protože tu jejich křečovitou společnost nepotřebuji a opovrhuji jí.

Co mají rasisti? Těmhle lidem chybí kromě jiného taky dobrý vkus. Vždyť mulati jsou ta nejhezčí rasa.

Zpověď je snaha o kontrolu myšlení.

25. listopad – Žebříček hodnot lidí je přímo k zblití! Větší úctě lidí se těší víc mrtvoly, a další neživé věci, než živí a život. Svědčí o tom všechny ty pomníky, pyramidy, mauzolea a celá města mrtvých – hřbitovy, jimž musí živí sloužit. Další neživou věcí jsou principy. Žena, která nedopatřením otěhotní, odmítne ze zásady umělý potrat a přivede do našeho přelidněného světa nechtěné dítě, ta rovněž slouží víc neživému principu než blahu živých. Náboženští krkavci namítnou, že umělé ukončení těhotenství je zabití živého organismu, budoucího člověka; jenže co je krutější?: vyškrábnout sice živý, leč neuvědomělý zárodek člověka, nebo zkazit život matce a nakonec i dítěti, zkazit život minimálně dvěma vnímavým tvorům? Celé lékařské týmy se starají o prodloužení života beznadějně umírajících v kómatu, ale prodlužují jen utrpení pacientů, jakož i svoje, zatímco by se jinak mohli věnovat potřebnějším. Co má zemřít, to zemře. Nejvyšším dobrem se mi tady jeví euthanasie. — Nedá mi to, musím se zde taky zmínit o mrzácích. Tělesný úraz velice často přivodí u postiženého i duševní újmu. Všiml jsem si, že když promluví mrzák, pohovoří nejprve o svém postižení, ačkoli to nemá nic společného s tím, o čem chce mluvit. Chce vzbuzovat soucit, aby zdraví kolem něj skákali a snažili se mu vyplnit, co mu na očích vidí. Takoví mrzáci se stávají pro své okolí opravdovými tyrany; přitom kolikrát jejich postižení není tak významné, jak by se zdálo. Kolikrát si mrzáci vlastním bolestínstvím uzavírají psychickou blokádou cestu pokud ne přímo k uzdravení, tak alespoň k zlepšení svého stavu vlastními silami. Já mám po úraze znehybnělý jeden mezičlánkový kloub u palce levé nohy, a nikomu o tom nevykládám na potkání, aby mě politoval. Nepotřebuji a ani nechci lítost. Nemůžu ten palec ohnout kvůli rozdrcenému kloubu, ale ani na to nepomyslím. Musím od té doby nosit větší boty, aby mě palec nebolel, ale ani mi to příliš nevadí. — Tenhle svět lidí je jen zaslíbeným rájem nemocí a chladné smrti. Svět, kde neživé věci a principy vládnou živým.

Nechci se k lidem znát, protože jsem je poznal.

Mrzoutství

Individualismus

Svoboda

Anarchie

Nenávist

Tvrdost

Realita

Odvaha

Pýcha

26. listopad - 20. století je bezkonkurenčně nejkrvavějším věkem všech dob. Denně násilně umírají lidé na ulicích měst a v desítkách válek v kdejakých koutech zeměkoule. Mír je hit, ale tolik válek a konfliktů, včetně války lidí se zvířaty, včetně zárodků válek v srdcích, ukazuje na jediné: mír je utopie. Abychom si uvědomili, jak velká je to pravda, podívejme se na převážnou většinu lidstva, jež se dosud klaní tomu, čemu je zvykem říkat bůh. Lidé zbožnili onen princip životní síly, jež se projevuje tak, že se všechno na světě navzájem požírá.

Zákon na ochranu zvířat, jenž sice postihuje týrání zvířat, ale povoluje jejich věznění a zabíjení, je pokrytectví. Ve skutečnosti si tenhle zákon vymysleli masožrouti kvůli kvalitnějšímu masu, myslivci, aby měli po kom střílet v době míru, a pokrytci, aby se mohli předvádět a schovávat se za svou "etickou vyspělost".

27. listopad - Nemohl bych už chodit do hospod. Nechutnalo by mi tam jídlo a pití. Podobně říkají lidé, že by nemohli žrát společně s prasaty u žlabu.

Udělal jsem svým štěstím vyloučit se z dosahu působení lidí. Na rozdíl od jiných vím, že štěstí je třeba nacházet v sobě. Nejsem žádné zoon politikon, abych hledal štěstí v tom, že mi někdo pochválí oblečení, postavu nebo povahu. Nemám zaslepenost těch, kteří své štěstí vyžadují po jiných.

Náboženství je cosi babského. Už to jméno: nábo-ženství.

1. prosinec - Kdybychom zlikvidovali všechny iluze z našeho života, poezie by byla ta tam. Je to lež, co dělá poezii poezií.

3. prosinec - Ach, kdyby ta práce nebyla! U čeho jiného si člověk tak krásně zanadává!

Věru, nebylo by lásky bez agresivity.

4. prosinec - Dvě nejodpornější písničky: Kde domov můj a Ach synku, synku.

Nevěřím v Boha, ale nejsem ani ateista. Neboť ateismus je rovněž náboženství. Ještě spíš se sám cítím být bohem. Řídím svůj osud osobně a mýlí se, kdo tvrdí opak. Když mi někdo řekne, že zná můj osud, moji budoucnost a že se v pěti minutách podrbu na hlavě, není nic jednoduššího, jak ukázat, že se v příštích pěti minutách prostě nepodrbu, i kdybych měl svědění. Budoucnost je jen pokračování přítomnosti. - Protože nenávidím lidi a všechno, co vytvořili, dá-li se produkt ničení nazývat tvorbou, nenávidím i jejich bohy.

5. prosinec - Je zase pěkná inverze! Čas skafandrů se blíží. Lepší je snad vůbec nevycházet ven do toho zvěřince, protože to je jako bych strčil nos nad komín. Okolní kotelny kouří ostošest, a to nemluvím o fabrikách a o autech. Podle políčské matriky chcípl v říjnu stejný počet lidí, jako se jich narodilo. Je to lepší, než kdyby se rodilo víc lidí oproti zemřelým, ale chtělo by to, aby nejmíň tisíc let umíralo víc lidí než se jich rodilo, aby se vše uvedlo do rovnováhy.

V jaké lži žijí pánbíčkáři znázorňuje tenhle příklad: Vrah se chystá zabít svou oběť, která ho prosí:

"Nezabíjej mě, nenič svou duši!"

Takže to vypadá, jako by ten věřící neměl strach o sebe, nýbrž o duši vraha! Cha, k smíchu! Takže prase na jatkách kvičí ne z hrůzy před smrtí, ale ze strachu o duše řezníků?

9. prosinec - Je známo mnoho případů různých misantropů, jejichž osud se skončil životní tragédií. A to hlavně proto, poněvadž se příliš snažili o sblížení s lidmi a nereagovali správně na první vážné výstrahy.

Když je moc koček, bývá zvykem topit koťata. A co když se má stejně jednat s lidmi?

Mohl bych se třeba vzteknout uváděním argumentů pro nejprospěšnější "věc", kterou znám a pro kterou nemá žádná lidská řeč slovo, a stejně ničeho nedocílím, protože vím, že ta verbež všechno zkurví a zkřiví těmi svými hovadinami - vlastně pardon, hovada - člověčinami. Hovoří o právu, ale právo získává ten, kdo má sílu.

Moje přítomnost není založena na starostech o peníze a když se nezměním, pravděpodobně nebude taková ani moje budoucnost.

Vlastenci - ubozí otroci svého rodiště. Naštěstí jsou končiny, kde nejsou tak drsné podmínky pro přežití, jako tady, kde potrava se musí ze země těžce vydobývat a kde se zimomřivě choulíme větší část roku u kamen.

Vezměme si hypotézu, že by byl každý člověk nikoliv zoon politikon, ale misantrop. Ani potom by se nemuseli ti, jimž leží na srdci osud lidského rodu, bát jeho vyhynutí. Kuny, ježci, medvědi jsou taky samotáři, a přesto nevyhynou.

Mile se na něho usmála.

"Čemu se směješ, ty couro!"

11. prosinec - Jedna z mnoha směšných člověčin: Člověk, sedící na koni jako vosa na bonbónu. Oplzlý symbol panování.

Nemoc (ducha i těla) je jen nedostatek vůle ke zdraví.

Každý filantrop je mi už podezřelý jako potenciální fýrer. Lidé milují svoje chyby, jako milují toho, kdo je toleruje. A protože lidé nesnesou svobodu, cítí potřebu odevzdat se do rukou tomu, kdo je miluje a koho milují za to i oni. A filantrop ví, že si je svou láskou zaváže k poslušnosti až devótní. Těžko by se ta lůza mohla obrátit ke mně, když mám jedinou radu na jejich stěžování a obtíže:

"Zabij se, proč se nezabiješ!?"

Tak je asi starcům nad hrobem, když rozdávají rozumy mladým posluchačům. Jenže Já ty mudrlanty považuji taky za hlupáky. Poznávám, že jejich téměř stoletá moudrost je oproti té mé, ještě ne třicetileté moudrosti, pouhá nicotná neznalost.

13. prosinec - Opět doporučená zásilka od vojáků. Tentokrát poněkud ostřeji stylizované vyzvání k psychiatrickému vyšetření. Nebudu je komentovat, abych se zbytečně neopakoval. Dopis jsem řádně roztrhal na malé kousíčky a vyhodil, aby jej nenašli moji krotitelé; musím být opatrný i před nimi, to se ví. Čekám dál, co se bude dít. Buď mě vzdají, nebo jim rupnou nervy a obrátí se na policajty. V tom případě odtud zmizím. Musím pro jistotu vydat všechno, co jsem napsal, to bude můj plivanec na rozloučenou s lidstvem.

Tak a zakázali komunismus. Tím si zase sami na sebe upletli bič, protože každému průměrně inteligentnímu člověku musí být jasné, že takový zákon bude sloužit na potírání všeho, co jen trošku bude zavánět levičáctvím a odporem. Bravo! Jako by trestním postihováním podněcování k třídní nesnášenlivosti mohly být odstraněny třídy a vymýcen mezi třídami jejich antagonismus!

14. prosinec - Když někdo pozbude některý ze smyslů, zlepší se mu ty ostatní. Tak chci i Já dobrovolně oněmět, abych mohl lépe vidět, cítit a slyšet. Vždyť: co je to řeč? Nedokonalý způsob pomocí zvuků se dorozumívat s jinými hluchoněmými. Nepotřebuji se "dorozumět". K čemu je třeba "dorozumění" loupežníkovi, zbojníkovi, Robinsonovi, poustevníkovi a Yettimu? K čemu je "dorozumění" mně?

Lidská verbež všechno zkazí, ze všeho vždycky nakonec udělá nějakou člověčinu. Z nejčistších idejí se stává rejdiště puritánů, z nejhodnotnějších věcí dělají lidé domény náboženství.

Člověk je otrokem i ve svém vlastním příbytku. Když nějaký návštěvník zvoní u jeho dveří, tu vstane a běží otevřít s jakousi vnitřní povinností. Přitom ho ani nenapadne, že má možnost volby, zda otevře nebo zda zůstane při původní činnosti, jestliže se mu nechce nikoho přijmout nebo i jen nechat se vyrušovat. Kdyby nebyl otrokem ve svém vlastním domě, věděl by, že teprve on a jenom on se rozhodne, jako pravý pán svého bytu, komu a kdy bude otevírat.

Moje spisy nemají zlidovět ani teď, ani jindy. Co je mi po lidu? Jenom se pochlubím svým sobectvím, jestliže uvedu, že píšu ze sympatie k těm málo misantropům, jimž se zalíbím. I to je druh sebelásky.

15. prosinec - Obřad svatého přijímání Kristova těla a krve - nostalgická připomínka někdejšího kanibalismu.

Šťastný člověk nepotřebuje naději. To útrapy přivádějí lidi k víře. Pro církev musí být války a neštěstí hotovým požehnáním!

Koukám na noční oblohu posetou hvězdami a napadají mě myšlenky na ufóny. Vyslanci civilizace, schopné překonat větší vzdálenost než my, by museli být několikanásobně inteligentnější nebo by jejich společenský systém musel být tak "dokonale" organizován, jak se o tom ještě žádnému antifašistovi nesnilo v blouznění noční můry. Ať tak či onak, pokud by se pozemšťanům podobali psychologicky, upadlo by asi lidstvo do stejného postavení, v jakém se nacházeli afričtí černoši v koloniálních dobách a v časech obchodu s otroky. Proto pátrání po jiných světech ve vesmíru nevěští nic dobrého. V minulosti lidé podnikali výpravy po mořích, aby objevili neznámé pevniny. Objevy nových zemí se nikdy neobešly bez válek. Dnes lidé prozkoumávají vesmír, přičemž není vyloučeno, že je život v některé jeho části... Hvězdné války mohou skočit ze sci-fi do reality.

16. prosinec - Je svrchovaný čas začít s vybíjením lidí, a to buď přirozeným ubýváním, nebo humánně: - genocidou. Jinak to dopadne tak, že lidé budou sedět jedni na druhých v inkubátorových ghettech uprostřed pustin a udržovat své zbídačené životy zamořenou potravou, vodou a vzduchem na příděl, dokud je definitivně nepročeše mor a násilí.

To je přece otázka dobrého vkusu a věc estetiky být vegetariánem! Je přece lepší pohled na krásného živého tvora, než na ohyzdnou mrtvolu. Jenže lidé ty mrtvoly žerou a s jakou chutí! To je citová záležitost, jestliže je pociťován přirozený odpor k zabíjení a hnus k zotročování divokých tvorů. Je lepší pohled na koně volně cválající, než na koně sešněrované v tahounských a jezdeckých postrojích. A koho může vůbec napadnout zbytečně zabít? Kdo se baví tím, že někomu ubližuje?: - Verbež!

17. prosinec - Dala se před ním do pláče.

"Čemu se směješ, ty děvko!"

Každá filosofie, která zrazuje jedince od svobody, je podvod. Poctivé je pouze, když si každý sám tvoří svou vlastní filosofii. Tak musí zákonitě každý dospět ke své vlastní filosofii svobody, protože svoboda je nám přirozeně příjemná, kdežto podvodně podstrčený způsob myšlení a jednání je nám nepříjemný. Svoboda je to, co ten který jedinec chce a k čemu má nutkání dělat, přičemž svoboda se dá nalézt i v otroctví; v něm nacházejí svobodu jen ti, jimž chybí síla vůle nebo pudu. Poctivá filosofie je ta, která nás ponouká k neomezené svobodě.

Já nemoralizuji. Moralizování je zvláštnost lidí, ne Misantropa. Moralizování je člověčina, která se mi hnusí už jenom proto, že jsem jí byl tolikrát vystaven a pocítil ji na vlastní kůži. Úplně se spokojuji tím, že tvrdím, že lidi jsou verbež.

18. prosinec - Kdyby lidé nebyli tak namyšlení, byli by jen politováníhodní jako zvířata.

Svobodný člověk dělá vždycky jen co chce, i kdyby to bylo nerozumné nebo v rozporu s tím, co říká. Nic neslibuje, aby nebyl k ničemu vázán slibem, dokonce i slib je u něj prázdným slovem. Těm, kteří si myslejí, že mají nárok na jeho život, skutky a myšlení, připadá bezohledný. Svobodný člověk nezná žádných obětí, povinností, ani se necítí být vázán tím, aby neznal žádné oběti a povinnosti.

Domestikace zvířat – pozůstatek barbarství.

Vánoce – každoroční masový záchvat infantility.

Není to jenom proto, že nenosím klobouky, proč nežmoulám v rukách klobouk v uctivém postoji.

Žijeme vlastně v hrozném světě, plném lží. A když někdo náhodou zahlédne záblesk pravdy, má to pro něj tragické následky, z nichž se málokdo nevzpamatovává po celý zbytek života. Známe ty konce, kdy takový člověk, omráčený zjevením pravdy, hledí co nejrychleji na ten úkaz zapomenout - ke své vlastní škodě, ovšem - pomocí rozumu, mysticismem, alkoholem. A to nechytám rozumy ze vzduchu, mluví ze mne zkušenost. Že jsem se z toho bludiště dostal, za to vděčím své vůli, svému chtění a své odvaze k tomu, že jsem vydržel pohled na pravdu, pohled nepříliš vábný, a že jsem místo zbabělého útěku zvolil prozíravější - co dím: nejprozíravější! - způsob, jak se vyrovnat s pravdou: změnit ji!

Všichni jsou blázni, jen Já nejsem normální.

19. prosinec - Nenávidím zimu. Z toho plyne, že tady určitě není to pravé místo pro mne. Stačí se na mne podívat: pravý jižanský typ, vždyť si mě někdy pletli s Cikánem!

Pohrdám lidskou společností nejen proto, že ji nepotřebuji, ale hlavně proto, že člověk v ní musí být neustále ve střehu. Jako je láska válka dvou sobců, v níž se neustále bojuje o to, kdo bude mít navrch, tak se lidská společnost podobá džungli. Všichni, kteří vás obklopují, čekají na sebemenší vaši nepozornost, aby vás mohli porazit, chtít od vás něco, otřít se o vás, zanechat na vás jejich stopu. Na rozdíl od džungle, kde má člověk intelektuální převahu, před šelmami ho chrání oheň, v lidské společnosti je misantrop v pozici bezbranného zelenáče v obklíčení vlčí smečkou, která se na něho chystá zaútočit. Spasit ho může jen když bude předstírat, že je taky vlkem. Jinak nemůže uspět v té početní převaze, aby si zachoval svou vlastní identitu, když už nejde rovnou o holý život!

další část >>>

<<< 2. část