Kapitola -první-
Mizející slunce házející nejoslnivější stíny oranžové, růžové a červené, dávalo světu vědět, že se rychle blíží noc. Dvě osamělé figury sedící pod stromem pozorovali ty senzační kombinace přírodních barev. Ta nejčervenější se třpytila v jejích vlasech jak hýbala hlavou, když odpočívala na zkřížených nohách její lásky. Tak dlouho čekala na tuhle chvíli. Každý den seděla a čekala. A když se na něj podívala, on se jí vyhnul jako ostatním dívkám. Věděla, že je jediná. Jediná, kdo by vyhrál jeho srdce. Stačilo jen čekat.
Ginny nemilovala Harryho pro jeho popularitu, ani pro jeho statečnost, slávu, čest nebo pro jeho roli v kouzelnickém světě. Ne. Milovala ho pro něj; jen proto, že byl. Každá dívka si ho oblíbila, protože byl Harry Potter, Chlapec-Který-Přežil, a ne prostě muž jménem Harry. Věděla, že jednoho dne z toho Harry bude unavený a pozná jejich opravdové záměry. A ona bude čekat.
Harry byl zády opřený o velký strom a zavřel oči, které byli nepřítomně hlazeny barvou vlasů jeho dívky. Po posledních třech měsících by nikdy nevěřil, že by seděl venku, tak odkrytý, tak zranitelný a přece se cítil tak chráněný a stejně tak dobře. Zkoušel nemyslet na nedávné události, ale věděl, že je to nemožné. Některé věci nikdy nezapomene.
Stalo se to, když začínala válka mezi Fénixovým řádem a Lordem Voldemortem a jeho smrtijedy, ale byla to dlouhá válka. Delší než by kdo chtěl. Bylo zde málo úmrtí, ale o mnoho více na temné straně. Voldemort byl poražen a jeho následovníci byli vyhnáni navždy, ale mohou se časem vrátit. Obrázky v Harryho hlavě byly stále čisté, jako by se to stalo jen včera a ne před třemi měsíci.
Harry se podíval dolů na dívku, která ležela na boku s hlavou položenou v jeho klíně. Stále nemohl uvěřit, že našel někoho, kdo ho miloval pro něj, ne pro jeho slávu. A ona tady pořád byla, jen čekala. Obdivoval její odhodlání a její trpělivost. Věděla, že bude mít jiné povinnosti k vyřešení, než začne myslet na hledání lásky. Kterou našel. V náručí Ginny Weasleyové. Dala mu vše, co kdy chtěl. A nicméně na něj nikdy nespěchala. Ale na konci už nepopíral jeho city k ní nebo k její bezpodmínečné lásce.
Jemně se pousmál, když si vzpomněl na jejich první polibek. Byl to ta nejlepší chvíle v jeho životě. Bylo to křehké a milující, přesto vášnivé. Jeho úsměv se změnil v úšklebek, jak si vzpomněl na Ronovu reakci, když se dozvěděl o jejich vztahu. Pro Rona byla Ginny vždy jeho malá sestřička a tak ji nedokázal vidět jako mladou milující ženu. Zvláště ne, jako lásku jeho nejlepšího přítele. Ostatní členové Wasleyovic rodiny, ať tak nebo tak, byli nadšení z jejich vzájemné oddanosti. Přivítali Harryho s otevřenou náručí. A nevadilo jim, že jí bylo jen šestnáct a jemu sedmnáct. Harrymu bude brzy osmnáct a Ginny sedmnáct někdy za pár měsíců.
,,Harry, jsi v pořádku?“
Vyhnal z hlavy ty myšlenky a podíval se dolů do jejích překrásných rudohnědých očí vyplněných zájmem. Usmál se a přikývl.
„Myslel jsi na …něj?“
„Voldemorta, Ginny. A ne, nemyslel.“
Sedla si tak, aby spolu byli tváří v tvář a přitom byla ta její mírně zkřivená starostí. ,,Tak na ten tvůj hloupý životní slib?“
Na konci války Harry a Voldemort stáli v řadě naproti sobě. Semkli oči a pozvedli hůlky. Harry si stěží pamatoval na tu krátkou chvíli, kdy se nic nedělo. Pak už se jen probudil v nemocnici U svatého Munga. Přísahal, že viděl záblesk zeleného světla, ale bylo mu řečeno, že profesor Severus Snape zasáhl a zastavil vražednou kletbu, která byla na Harryho užitá a Voldemorta v průběhu zranila. Protože Snape ho zachránil a vystavil sám sebe nebezpečí, když zradil Voldemorta, Harry mu složil životní slib.
Něžně se na Ginny usmál a pohladil jí po tváři. „Vlastně, myslel jsem na nás.“
Ruděžhnoucí oči se jí rozšířily a ona se nechala stáhnout do hlubokého polibku. Ovinuly se kolem ní silné paže a otočili jí tak, aby se zády opírala o jeho hrudník. Povzdechla si a objala paže, jenž jí obklopily. Harry udýchaný z polibku jí rty pohladil krk. Svíral jí jednou paží, zatímco tou druhou jí sjel po těle dolů. Jeho dlaň se otřela o její blůzku a lehce pohladila kůži skrytou pod ní.
Momenty jako tenhle, přicházeli stále častěji, ale oba vždy nedokázali říct zda se skloňuje k jejich “poprvé“. Ginny si položila hlavu zpět na Harryho krk a zablokovala jejich ústa dalším polibkem. Její ruka se protlačila mezi jejich těla, dokud nenašla to, co hledala. Harry zavzdychal a nakrátko přerušil jejich polibek. Nechal svou ruku sjet ještě dál po jejím těle, něžně jí nadzvedl sukni a odhalil bílé, bavlněné prádlo. Dívka zadržela dech, když ucítila jak jí špičkami prstů zavadil klitoris. Sáhla do Harryho kalhot a rukou sevřela jeho vzrušení.
Oba spolu chtěli být tělo na tělo, ale věděli, že by to mohlo být taky riskantní, tady v otevřeném prostoru a tak se jen uspokojovali. Stačilo jim vědět, že jednou na to dojde, protože je jedno jak a kdy, jen to budou dělat tak dlouho dokud se navzájem neuspokojí. A budou se milovat tak dlouho dokud budou moci.
Vážně zkoušeli nedělat ukvapené činy a tak si jen sedli pod strom, ale teplota stoupala a jejich sténání bylo stále hlasitější. Harry pohupoval boky proti Ginnyně ruce a ona víc sevřela stehna kolem té jeho. Její spodní prádlo se nepatrně zařízlo Harrymu do prostředníčku, kterým jí dráždil. A věděl z toho, co viděl, že Ginny dělá dobře pomalé hlazení jen s mírním tlačením. On, v cizí ruce, miloval stálé, rychlé dráždění s podobným tlakem, o kterém si dívka myslela, že by z něj křičel bolestí. Ale on nekřičel. Byl jen šíleně udýchaný.
Teď nemysleli na to, jestli je někdo vidí nebo ne. Vyvrcholili divočeji než usuzovali. Důvod proč toho nechali, proč se drželi pevněji, byl jejich vzájemný drtivý orgasmus, který trápil celé jejich tělo. Uvolnili svá sevření a Harry stáhl Ginny dolů tak, aby leželi bok po boku. Pak si všiml, že dívka pláče.
„Ginny?“ zašeptal. „Co se stalo?“
Odvrátila svou tvář a zamumlala: „Nic.“
Obrátil její tvář k sobě, aby jí viděl. „Ginny, prosím. Řekni mi, co se stalo.“
Dívka se nadzvedla na lokti a podívala se hluboko do jeho smaragdových očí. „Mám strach, Harry.“
Harry se zamračil a opřel si čelo o to její. „Já vím, Ginny. Já taky. Všechno to vypadá pěkně bezútěšně, když není válka…“
„Ne,“ přerušila ho. „To není kvůli tomu.“
Harry se zase stáhl. „Tak kvůli čemu?“
Ginny si utřela slzy a zadívala se do dálky.
,,Ginny?“
„Něco se stane. Něco špatného. Mezi námi. Cítím to.“
Stáhl ji na svou hruď a zašeptal: „Shh. Nedopustím, aby se nám něco stalo.“
Dívka se v jeho náručí rozklepala. ,,Nezastavíš to. Nikdo to nezastaví.“
~*~*~*~*~*~*~*~*~*~
Komentáře
Přehled komentářů
kedy sa bude pokracovat?
...
(tess (hp-slash.estranky.cz), 5. 2. 2010 18:10)mno vypadá to zajímavě, jenom doufám, že se tam pár SS/HP objeví co nejdřív. už se těim na další kapitolu.
www.we-love-hp.blog.cz
(CajushHP, 25. 1. 2010 17:37)Jejoo.No tak, co ti mam povedat, hm?? No vyzera to celkom zaujimavo, tato poviedka..Ginny a Harry...A Ginny citi, ze sa nieco stane..:D Uz som zvedava na Severusa..
???
(Mekare, 18. 2. 2010 22:06)