Nektar pro duši

                                  NEKTAR  PRO  DUŠI  III.DÍL

                                             V BOŽÍ ŠKOLE.

 POVÍDÁNÍ  O  STVOŘENÍ  ZEMĚ, POČÁTKU LIDÍ, NÁVŠTĚVĚ  HENOCHA  U  BOHA  A  CO  PRO  NÁS  BŮH  PŘIPRAVUJE  V  BUDOUCNOSTI.

  Ježíš:"Víra je zasypána pod tímto rozkošechtivým světem. Naděje je pro mnoho lidí už jen dávnou vzpomínkou času, kdy jejich srdce toužilo po pravdě.
  Jste ještě dost chudí, abyste ocenili tento  p o k l a d   n e b e ?
A vy, ano vy,  k t e ří   č t e t e   t y t o   ř á d k y,  zkoumejte svou duši, zdali pěstujete tento vzácný květ veliké ceny - B O Ž S K O U   L Á S K U !
  Já, váš Bůh, vás zkoumám. Mým očím není nic skryto! A vy to víte! Můj pokoj ve vás nevzkvete, nežijete-li s láskou tyto tři ctnosti:  V Í R U  -  N A D Ě J I  -  L Á S K U ...
  Nezapomeňte, děti moje, že nebe patří tomu, kdo je získá. Blažená srdce, která jsou velkomyslná! V čem a jak žít víru, naději a lásku? Rozjímejte ve svém srdci a Já vás budu učit..."

      Blaise Pascal, francouzský filozof, fyzik a matematik(1623-1662):
  "Jsou tři druhy lidí: Ti jedni slouží Bohu, protože jej nalezli. Jsou šťastní a rozumní.
                        Ti druzí jej hledají. Jsou nešťastní a rozumní.
                        Ti třetí jej nehledají. Jsou nešťastní a blázniví."

                                               Boží stopy.
  Francouzský vědec procházel pouští a za vůdce si vzal jednoho Araba. Při západu slunce rozvinul Arab svůj koberec a modlil se."Co to děláte", ptal se vědec. "Modlím se."  "A ke komu?"  "K Bohu."  "A viděl jsi ho někdy?"  "Ne."  "Pak jsi blázen!"
  Příštího rána, když vědec vylezl ze stanu, řekl Arabovi:"Dnes v noci tu byl velbloud." V Arabových očích se zalesklo:"Viděl jsi ho?"  "Ne."  "Pak jsi divný vědec."  "Ale vždyť jsem viděl kolem stanu stopy!"
  V tu chvíli vyšlo slunce ve vší své nádheře. Arab na ně ukázal a řekl:"Vidíš, to jsou zase Boží stopy!"

      Werner von Siemens, fyzik, zakladatel elektroniky(1816-1892):
  "Čím hlouběji pronikáme do harmonického působení přírodních sil, tím pokornějšími a skromnějšími se cítíme, a tím více vzrůstá náš obdiv nad nekonečnou Moudrostí, která udržuje pořádek ve světě a proniká celé stvoření."

                                               O bohu Otci.
  Ježíš:"Velikost Otce...Velebnost Otce...Nekonečná dobrota Otce...Lidská slova jsou jen ubohým koktáním pro tolik divů a tajemství. Otec, od něhož pochází každé bytí a každé otcovství...Otec, Tvůrce světů nekonečně velkých a nekonečně malých...
  Čím více odhalují učenci tajemství vesmíru a zdokonalují své nástroje k bádání, tím více se hranice vědomostí vzdalují. Co člověk objevuje, to mu říká, že je toho k objevení ještě tolik, že si to nelze ani představit.
  Pozoruj nebe za krásné letní noci..Můžeš se podivovat vzdálenostem na milióny světelných let, ale to, co vidíš, je pouhé nic vedle toho, co je!
  Otec,  n e k o n e č n á   I n t e l i g e n c e,   je také   n e k o n e č n á   L á s k a!
Otec tak miloval svět, že učinil člověka k obrazu svému a ke své podobě, pánem obdařeným svobodou a ustanovil ho králem tvorů.


                                JAK  BŮH  STVOŘIL  SVĚT  A  ČLOVĚKA,  A  JAKÉ  S  NÍM  MĚL  PROBLÉMY.

  Bůh byl, je a bude  n e k o n e č n ý.  Nekonečný   p r o s t o r,  nekonečná  i n t e l i g e n c e,  nekonečná   L á s k a.  Nekonečné Lásce se zastesklo a vymyslela a stvořila si něco, o co by se mohla starat a milovat to, a být milována. Stvořila si nebe a překrásné stvořené bytosti anděle. Ale ti byli moc poslušní, až na Lucipera, ten zpychl, postavil se proti svému Stvořiteli a strhl s sebou část andělů. Za trest byli vyhnáni z nebe a tak vzniklo peklo pro ně určené.
  A Lásce zase bylo smutno a tak si vymyslela vesmír, Slunce, Měsíc, hvězdy, zemi, vodstvo na zemi, ptáky, ryby, zvířata a nakonec svého miláčka - člověka. A protože Láska věděla, co to je samota, vymyslela a stvořila člověku družku, aby nebyl sám, mohli se milovat a množit se. Láska jim stvořila překrásnou zahradu plnou ovocných stromů, různých druhů, požehnala jim a řekla:"Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."
  To všechno Láska stvořila za šest dnů a sedmý den Bůh odpočíval. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
  Uprostřed zahrady v Edenu, kam Bůh postavil Adama a Evu, dal Bůh vyrůst ze země stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. A Hospodin Bůh člověku přikázal:"Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
  A tak si všichni šťastně žili v Edenu, milovali se, nic jim nechybělo, Láska se o ně starala a milovala je.
  Satan je pozoroval a začal jim závidět. Nenáviděl Boha, že ho tak pokořil a srazil z nebe; nenáviděl člověka, protože zaujal jeho místo v Božím srdci. Začal přemýšlet, jak by se všem pomstil a zničil jejich vzájemnou lásku. Jednou se v podobě hada připlížil k Evě a začal ji pokoušet:"Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila:"Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl:'Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.'" Had ženu ujišťoval:"Nikoliv, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh, znát dobré i zlé."
  Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodu a jedla, dala také svému muži, který byl s ní a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se za denního vánku po zahradě. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
  Hospodin Bůh zavolal na člověka:"Kde jsi?" A on odpověděl:"Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Bůh mu řekl:"Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, ze kterého jsem ti zakázal jíst?" Člověk odpověděl:"Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala jíst z toho stromu a já jsem jedl." Proto řekl Hospodin Bůh ženě:"Cos to učinila?" Žena odpověděla:"Had mě podvedl a já jsem jedla." I řekl Hospodin Bůh hadovi:"Proto žes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše po všechny dny svého života a žrát budeš prach. Mezi ženu a tebe položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
  Ženě řekl:"Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
  Adamovi řekl:"Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta, po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jen trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."

  Tak byla Láska poprvé zklamaná, že Ji její miláčci, které si stvořil pro potěšení, přinesli bolest do srdce, že je pro jejich první hřích neposlušnosti, musí tak trestat. Vyhnal je i z Edenu, rajské zahrady, aby nemohli jíst ze stromu života a nebyli živi na věky. K bráně Edenu Bůh postavil dva anděle, cheruby s ohnivými meči, aby ráj střežili.
  Adamovi a Evě začal těžký život. Museli se naučit pracovat a množit se. I "poznal" člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina.. Dále porodila jeho bratra Ábela. Když dospěli, Ábel se stal pastýřem ovcí a Kain zemědělcem. Ale ďábel kolem nich neustále slídil, a hledal, jak by Bohu a jeho tvorům nadále škodil. Vstoupil Kainovi do duše a zasel mu tam semeno závisti, že si Ábel prozpěvuje, hraje si na píšťalku, je veselý a pase své ovečky. Bůh na něho proto shlížel dál s láskou a žehnal jeho práci; tak se Ábelovi rodilo víc mláďátek a měl pěkné stádo.
 Ale Kain byl mrzutý, že si Ábel jen tak pase své stádo a on se musí dřít na poli, celý den se lopotit, aby vydobil ze země nějakou úrodu. A z té závisti, mu ďábel do srdce zasel nenávist a zlý skutek. Navedl Kaina, ať svého bratra zabije, že se pak Bůh Hospodin bude se zalíbením dívat na něho.
  Kain tedy vylákal svého dobrosrdečného bratra Ábela ven na své pole a tam ho zabil. Bůh Hospodin už Kaina jednou varoval, když shlédl se zalíbením na Ábela, který mu obětoval jednu z prvních ovcí, a Kain vzplanul velkým hněvem a zesinal ve tváři. I řekl Hospodin Kainovi:"Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."
  Po zlém skutku Kaina shlédl Bůh Hospodin na zem a zeptal se Kaina:"Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil:"Nevím, cožpak jsem strážcem svého bratra?" A tak ke svému prvnímu hroznému hříchu - vraždy, přidal další hřích, protože lhal Bohu. Ale Bůh si nás stvořil tak, aby viděl do našeho srdce a do naší duše, a mohl nás laskat a těšit, když budeme smutní, a varovat a napomínat, když provedeme něco zlého. Před Bohem zkrátka nikdo nic neutají, ani sebeskrytější skutek či myšlenku. Bůh to věděl hned, k čemu ďábel Kaina vede, proto ho už předem varoval. Ale Kainovi se zalíbilo poslouchat víc ďábla, a touha po pomstě, tak provedl ten hrozný čin, a stal se prvním bratrovrahem.
  Hospodin pravil:"Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra, křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem."
  Kain Hospodinovi odvětil:"Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mne dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mne najde, bude mne moci zabít." Ale Hospodin řekl:"Nikoliv, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu. A v odloučenosti od Boha se nezadržiteně řítil do záhuby. Kain si vzal za ženu svou sestru Avanu a ona mu porodila syna Enocha. Kain postavil město a nazval ho po svém synu, Enoch.
 
  A Bohu bylo líto, že Kain ho opět neposlouchal, když ho s láskou varoval před nebezpečím ďábelské lsti a proradnosti, a nechal se tak strhnout k nejtěžšímu hříchu, že vzal život svému bratru Ábelovi, který mu daroval Bůh. Tak Bůh požehnal Adamovi a Evě, Adam opět "poznal" Evu, Eva otěhotněla a porodila dalšího syna na místo Ábela, Šéta, co v hebrejštině znamená "do klína vložený". Řekla:"Bůh mi vložil do klína jiného potomka, místo Ábela, kterého zabil Kain." Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.
  Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let. Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel. Všechny jeho děti ho pohřbily, v té zemi, kde byl stvořen. Byl první, který byl pohřben do země. Do tisíciletí scházelo sedmdesát let. Neboť  t i s í c   l e t   je  jako   j e d e n   d e n   ve svědectví nebes. Proto stojí psáno o stromu poznání: V den, kdy byste z něho pojedli, zemřete. Proto Adam nenaplnil léta tohoto "nebeského dne", nýbrž v něm zemřel.
  Na konci tohoto jubilea byl zabit i Kain, rok po něm; spadl na něho jeho dům a on zemřel uprostřed svého domu a byl usmrcen jeho kameny, a to proto, že zabil Ábela kamenem. Tak byl usmrcen podle spravedlivého rozsudku.

  Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil je k podobě Boží. Jako  muže a ženu  je stvořil, požehnal jim  dal jim jméno ADAM, to je "člověk". Ve věku sto třiceti let zplodil Adam Šéta. Šét zplodil Énoše, žil celkem devět set dvanáct let, zplodil další dcery a syny a umřel. Énoš zplodil Kénana a další dcery a syny a umřel. Všech jeho dnů bylo devět set pět let.  Kénan zplodil Mahalalela, další syny a dcery a zemřel když naplnil devět set deset let. Mahalel zplodil Jereda a další syny a dcery,naplnil osmset devadesát pět let a zemřel. Ve věku stošedesáti let zplodil Jered   H e n o c h a.
  Ve věku šedesáti pěti let zpodil Henoch Metúšelacha. A zplodil Henoch další syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo třista šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem a nebylo ho, neboť   h o   B ů h   v z a l.  Metúšelach zplodil Lámecha, další syny a dcery a završil devětset šedesát devět let, a umřel. Lámech zplodil syna a dal mu jméno Noe. Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.

  Když se lidé na zemi začali množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak jsou půvabné dcery lidské, a brali si za ženy všecky, jichž se jim zachtělo. Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
Hospodin však řekl:"Můj duch se člověkem nebude věčně zaneprazdňovat. Vždyť je to jen tělo. Ať je jeho let sto dvacet."

                               PROČ  SE  BŮH  OPĚT  ROZHNĚVAL  A  SMETL  LIDSTVO  POTOPOU.

  Všichni andělé, kteří dostali za úkol střežit zemi, zatoužili po lidských dcerách a řekli si:"Pojďme si vybrat ženy mezi lidskými dětmi a ploďmě jim potomstvo." A Semjaza, který stál v čele, řekl:"Bojím se, že se snad k tomu ani neodhodláte, vždyť sám bych pak   p y k a l   z a   t e n t o   v e l k ý   h ř í c h."  Na to mu všichni pravili:"My všichni složme přísahu a zavažme se vzájemným zaklínáním, že od svého úmyslu neustoupíme a že jej určitě provedeme." Celkem dvě stě jich pak sestoupilo na Arias, jež  tvoří   v r c h o l   C h e r m ó n u,  jak se zapřisáhli a zavázali vzájemným zaklínáním.
  A byli s nimi všichni ostatní a brali si ženy; každý si pro sebe vybral jednu a začali k nim vcházet a spát s nimi. Učili je   k o u z l ů m   a   č á r ů m   a obeznámili je s řezáním kořenů a roubováním stromů.
  Ony pak počaly a porodily   v e l k é   o b r y,   jejichž výška byla tři tisíce loktů. Na zemi přibývalo nenávisti a všechno tvorstvo pokazilo svou cestu od člověka až po dobytek, až po zvířata a ptactvo, až po vše, co chodí na zemi.
  A Azazeel učil lidi dělat meče, nože a štíty a drátěné košile a obeznámil je s věcmi, jež k tomu patří i s jejich opracováváním, s náramky a ozdobami, líčením obočí, s nejvzácnějšími a nejvybranějšími drahokami všech barev a odstínů a proměnlivosti světa. Amiziras učil všechny zaříkávače a řezače kořenů, Armaros učil, jak zbavovat kouzel, Berakel   v y u č o v a l   a s t r o l o g y,  Kokabiel učil   z n a m e n í m,  Tamiel   a s t r o l o g i i   a   Asdareel vykládal o dráze měsíce, a všichni počali zjevovat tajemství svým ženám.
  Gadereel, jenž přivedl na scestí Evu, ukázal dětem lidí všechny   r á n y   s m r t i,  jak se zhotovují všechny   n á s t r o j e   k   b o j i:  meč, štít, náprsní krunýř a ostatní nástroje k boji. Z jeho ruky vychází smrt na lidi, kteří bydlí na zemi, od onoho dne na věky.
  Penemuee odhalil dětem lidí všechny hořkosti a radosti života a ukázal jim všechna tajemství jejich moudrosti. Naučil lidi psát inkoustem na papír, a proto mnozí hřešili od věčnosti do věčnosti až po tento den. Neboť lidé nejsou stvořeni, aby tímto způsobem upevnili svou víru. Neboť lidé nebyli stvořeni k ničemu jinému, než aby byli   j a k o   a n d ě l é    a   ž i l i   s p r a v e d l i v ě   a   č i s t ě.   Smrt, která všechno hubí, by se jich nedotkla,  K D Y B Y   N E B Y L O   T Ě C H T O   J E J I C H   Z N A L O S T Í,   skrze něž zajdou.
  Další anděl jménem Kesdejae je ten, který odhalil dětem lidí všechny   z l é   ú d e r y   d u c h ů   a   d é m o n ů (karate?)  a   b u š e n í   z á r o d k u   v   l ů n ě,  a b y   m o h l   v y j í t, (potrat) uštknutí hada, údery, k nimž dochází za poledne, syna hada jménem Tebaed.

  Nastala velká bezbožnost a rozmohlo se smilstvo, lidé setrvávali ve hříchu a všechny jejich cesty vedly ke zkáze.
  Lidé už nebyli sto obry uživit, tito pak snědli všechen jejich majetek a nakonec se obrátili proti lidem, aby je zhltali. I počali páchat zlo i proti ptákům a zvířatům, plazům a rybám a pojídat vzájemně své maso  a   p í t   z   n ě h o   k r e v.
  Jak lidé hynuli, naříkali, a jejich hlas došel až do nebe.
  Pak čtyři andělé hleděli z nebe a spatřili mnoho krve prolité na zemi a všechno zlo, kterému lidé propadli. Říkali si mezi sebou:"Nářek hynoucí země je slyšet až k branám nebe." I řekli Králi, svému Pánu:"Ty jsi Pán pánů, Bůh bohů, Král králů. Trůn tvé slávy přetrvá na věky a tvé jméno bude věčně svaté a slavné, neboť ty jsi požehnaný a slovutný. Ty všemu vládneš, jsi tvůrcem všech věcí a tvému zraku je vše odhaleno, takže všechno vidíš a nic se před tebou nemůže skrýt. Pohleď tedy, co učinil Azazeel, jak naváděl ke všem nepravostem na zemi a prozradil tajemství všehomíra, jež se udála v nebi. A vyučil kouzlům Semjazu, jemuž jsi dal moc, aby byl hlavou svým druhům. A oni chodili k dcerám na zemi, spali s nimi, stykem s oněmi dcerami se poskvrnili a neskryli před nimi žádný svůj hřích. Ty ženy pak porodily obry, a celá země tím byla naplněna krví a zlem. Hleď jak duše těch, co zemřely křičí a žalují až k bráně nebes. Vždyť ty víš o všech věcech dříve, než se staly, znáš i to, co z toho pochází, ale nám nic neříkáš. Co jim za to máme udělat?"
  Na to Nejvyšší, Vznešený a Svatý promluvil a poslal Asereljula k synu Lámecha - Noemu, se vzkazem:"'Ukryj se!' a zjev mu konec, který se blíží: Celá země totiž bude zničena a vše co je na ní bude vyhlazeno. A také ho pouč, jak může uniknout zkáze, aby jeho símě bylo zachováno po všechna pokolení."
  A Pán potom promluvil Refaelovi:"Spoutej Azazeelovi nohu a ruku a vsaď ho do temnoty. Svrhni ho do pouště a naval na něho špičaté kameny, a pokryj ho temnotou, aby k němu neproniklo žádné světlo. Celá země je zkažena učením a činy Azazeela, proto jemu přičti veškerou vinu. Ve velký den soudu, ať je uvržen do ohně. A uzdrav zemi, kterou andělé zneuctili, a zvěstuj jí, že já zemi uzdravím, aby všechny děti člověka nezahynuly kvůli tajemstvím, jež jim strážcové prozradili a jimž učili své syny.
  A Gabrielovi Pán řekl:"Vytáhni proti těm zlotřilým ničemníkům, vyhlaď z lidského středu děti jejich smilstva, i děti strážců. Rozeštvi je proti sobě, aby se navzájem v boji pobili, neboť nemají nárok na dlouhý život."
  Míkaelovi pak Pán řekl:"Jdi a oznam Semjazovi, všem jeho druhům, kteří se tělesně spojili se ženami, že se potřísnili vší jejich nečistotou. Až se všichni jejich synové pobijí, až uvidí zkázu svých milovaných, svaž je pod příkrovem země do dne konečného soudu, kdy nad nimi bude dokonána odvěká spravedlnost. V oněch dnech je pohltí útroby ohně: V pekelném žaláři budou uzavřeni na věky. A kdo od této chvíle zahyne s nimi, bude spolu s nimi spoután až do skonání mnoha pokolení. Znič všechny chlípné duše a děti strážců, neboť si ujařmili lid. Smeť z povrchu zemského všechno násilí. Ať zhyne každé zlé dílo a objeví se  R o s t l i n a   s p r a v e d l n o s t i   a   n e v i n n o s t i   a  její dílo ať přinese požehnání.  S p r a v e d l n o s t   a   č i s t o t a   budou nastoleny na věky. A všechny děti lidí se stanou spravedlivými a všechny národy mě budou uctívat a velebit a budou se  mi  k l a n ě t.  Země pak bude očištěna od vší zkaženosti a hříchu i od všech   p o h r o m   a  útrap; po všechna pokolení nikdy už je na ni nesešlu."
  A v oněch dnech bude od Pána duchů vycházet trest a všechny zásobárny vod, jež jsou nad nebem, se otevřou, stejně jako prameny které jsou pod nebem a pod zemí. A všechna ta vodstva se pospojují a všichni, kdo obývají zemi, budou vyhlazeni stejně jako ti, co bydlí pod končinami nebes. To aby si uvědomili svou hříšnost, jíž se dopustili na zemi a kvůli níž budou vyhlazeni.

                                          JAK  BYL  HENOCH  VZAT  DO  NEBE  A  CO  TAM  VIDĚL:

  Dříve, než se toto přihodilo, žil Henoch skrytě a nikdo z lidských dětí nevěděl, v kterém úkrytu pobýval a co se s ním dělo. A všechno jeho konání v těchto dnech mělo co do činění  se   strážci a se svatými.                  

  A já, Henoch, jsem velebil mocného Pána a Krále světa, když - hle - strážcové mne nazvali Henochem písařem a oznámili mi:"Henochu, písaři spravedlnosti, jdi a řekni nebeským strážcům, kteří se poskvrnili stykem se ženami, kteří opustili vznešené nebe a jednali tak, jak jednají lidské děti: Vzali si ženy a poskvrnili se velikým zhanobením země. Nenajdou pokoj na zemi ani odpuštění hříchů; nacházejí potěšení ve svých dětech, proto spatří smrt svých milovaných a budou naříkat nad skázou svých dětí. Přestože budou úpěnlivě prosit, nedojdou milosrdenství ani pokoje."
  Henoch šel k Azazeelovi a řekl mu:"Nenajdeš žádný pokoj; byl nad tebou vyřčen krutý ortel; Ráfael tě spoutá a nezakusíš žádné útěchy, přímluvy ani milosrdenství, neboť  j s i   u č i l   u t l a č o v á n í   a   s á m   j s i   u t l a č o v a l,  r o u h a l   s e   a   h ř e š i l   n a   o d i v   l i d s k ý m   d ě t e m."  Pokračoval jsem v domlouvání všem a oni mě prosili, abych jejich jménem sepsal žádost o odpuštění a abych ji předal Pánu nebes. Oni totiž od té chvíle s ním nemohli mluvit, ani pozvednout oči k nebi zahanbeni svými hříchy, pro něž byli odsouzeni.
  Odešel jsem a usedl nad vodami Danu až jsem usnul. A hle, přišel na mne sen, a v něm jsem měl vidění trestu, abych je mohl vylíčit synům nebe a pokárat je.
  Když jsem se probudil, šel jsem za nimi, a našel je, jak všichni seděli pohromadě a truchlí se zahalenými tvářemi. Ve svém snu jsem uzřel, co budu nyní vyprávět jazykem z masa a svým dechem, který   V e l i k ý   dal lidem do úst, aby   j í m   m l u v i l i   a   s r d c e m   r o z u m ě l i. Zjevilo se mi vidění, jež vypadalo takto:
  Volala mě oblaka a volala měz mlha, větry mi ve vidění daly křídla a povznesly mě nahoru do nebes. A šel jsem, až jsem se přiblížil ke stěně z křišťálu obklopené ohnivým jazykem a to mne vyděsilo. Vešel jsem do ohnivého jazyka a přiblížil se k velkému domu z křišťálu, jehož zdi byly jak mozaiková podlaha z křišťálových dlaždic. Jeho strop byl jak hvězdná obloha plná blesků s ohnivými cheruby uprostřed a jejich nebesa byla průzračná jak voda. Okolo zdí plál oheň a rovněž v jeho bráně planuly plameny. Vstoupil jsem do toho domu, a hle, byl tu jiný dům. Všechny jeho brány byly přede mnou otevřeny a byl vystavěn z ohnivých jazyků. Vynikal tak všestrannou nádherou, skvělostí a velikostí, že jeho lesk a rozměry nelze popsat. Spatřil jsem v něm honosný trůn: vypadal jako z jinovatky, oblévala ho záře slunce a ozývaly se tam hlasy cherubů. Z pod trůnu vycházely proudy planoucího ohně, tak že se naň nedalo hledět. A na něm seděl  V e l i k ý   V z n e š e n ý;  jeho šat byl zářivější než slunce a bělejší, než padlý sníh. Žádný z andělů nemohl vstoupit a pohledět do tváře  SKVĚLÉHO A VZNEŠENÉHO   a žádný smrtelník se naň nemohl podívat. Kolem něho planul oheň, jehož plameny stály před ním, a nikdo z těch, co ho obklopovali se k němu nemohli přiblížit. Bylo jich před ním deset tisíc krát deset tisíc, on ale žádné jejich rady nepotřeboval. A velesvatí, kteří mu byli na blízku, se od něho v noci nevzdalovali ani od něho neodcházeli.
  Až do té doby jsem měl tvář zahalenou závojem a chvěl jsem se. V tom mě Pán svými ústy zavolal a řekl mi:"Přistup blíž, Henochu a naslouchej mým svatým slovům." A pozvedl mě a nechal přijít až k bráně, ale oči jsem ze země nepozvedl. Mocným hlasem mi řekl:"Slyšel jsem tě, Henochu, muži spravedlivý a písaři spravedlnosti. Nestrachuj se, přistup blíž a vyslechni mne. Jdi, a strážcům nebes, kteří tě vyslali, aby ses za ně přimluvil, vyřiď: Vy se máte přimlouvat za lidi, a ne lidé za vás. Proč jste opustili vysoká, svatá, věčně trvající nebesa a znečistili se tělesným stykem s dcerami lidí a vzali si je za ženy, chovali se jako děti země a plodily obry jako své syny? Vy však netělesní svatí a věčný život žijící jste se ženami poskvrnili, zplodili jste děti s tělesnou krví a toužili po lidské krvi: Tak jste zplodili tělo a krev, jako je plodí ti, co jsou smrtelní a hynoucí. Ženy jsem jim dal proto, aby je oplodňovali, aby se z nich rodily děti, a aby jim tak na zemi nic nechybělo.
  Vy však jste původu duchové, obdaření věčným životem a nepodléhající smrti po všechna pokolení světa. Žen se vám nedostalo proto, že nebeští duchové obývají nebesa. Nyní však obři zrození z nebeských duchů a lidských těl, budou na zemi nazváni   z l ý m i   d u c h y   a  jejich obydlí  b u d e   n a   z e m i.  Takto vzniklí zlí duchové jsou stvořeními shůry a mají   p ů v o d   v e   s v a t ý c h   s t r á ž c í c h.  Na zemi se stanou zlými duchy a tak budou i nazýváni.
  Duchové nebes obývají nebesa, zatímco duchové zěmě, zrození na zemi, mají na zemi i svůj příbytek.  DUCHOVÉ  OBRŮ  BUDOU  UTLAČOVAT,  HUBIT,  NAPADAT, VÁLČIT  A  PŘINÁŠET  ZKÁZU  LIDEM  NA  ZEMI   a  budou zdrojem jejich hoře; nebudou se živit žádným jídlem, nebudou pociťovat žízeň  a   BUDOU  NEVIDITELNÍ.  A tito duchové budou bojovat proti dětem lidí a proti ženám, neboť z nich pocházejí.
  Ve dnech pobíjení a usmrcování obrů, kdy duchové opustí jejich těla, aby hubili bez soudu, budou tak konat až do dne, kdy nad strážci a svévolníky bude konán  z á n i k   v e l k é h o   s v ě t a. A nyní vyřiď strážcům, kteří tě za mnou vyslali s žádostí o přímluvu, a kteří byli dříve v nebi: Nuže, byli jste v nebi, a i když vám prozatím  nebyly   zjeveny skryté věci, poznali jste   n i č i v á   t a j e m s t v í,  která jste v tvrdosti svých srdcích   prozradili ženám.  A znajíce toto tajemství muži i ženy ROZMNOŽUJÍ  ZLO  NA  ZEMI. Proto jim řekni: NEDOJDETE  POKOJE!"

  Andělé mě pak odnesli na jedno místo, kde bylo něco jako planoucí oheň, a když chtěli, přijali  lidskou podobu.  Pak mě prováděli po různých místech a viděl jsem zásobárny deště, větrů, a spatřil jsem tam jedno místo, přímo naproti velké zemi, kde se spojují nebesa. Uviděl jsem hlubokou propast se sloupy nebeského ohně a mezi nimi jsem zahlédl bezpočet sestupujících ohnivých sloupů, které se netyčily ani do výše, ani neklesaly do propasti. A nad onou propastí jsem uviděl místo, nad nímž nebyla žádná nebeská klenba a pod nímž nebyl žádný zemský základ; nebyla na něm žádná voda, žádní ptáci, bylo to místo pusté a hrůzostrašné.
  Anděl pravil:"Toto je místo, kde končí nebe a země; slouží jako vězení pro hvězdy a nebeské vojsko. Sem budou předvedeni andělé, kteří spali se ženami, i jejich duchové v různých podobách, za to, že znečistili lidstvo  a  navedli je   k   u c t í v á n í   d é m o n ů   j a k o   b o h ů;  zde budou stát až do dne velkého soudu. A pokud jde o jejich ženy, které přivedly anděle na scestí, dopadne to s nimi stejně, jako s jejich druhy.
  To jsou jména andělů, kteří stojí na stráži:
  Ureel, první ze svatých andělů  b d í c í   n a d   s v ě t e m   a   p o d s v ě t í m.
  Refáel, druhý ze svatých andělů, b d í c í   n a d   d u š e m i   l i d í.
  Raguel, třetí ze svatých andělů, který  t r e s t á   s v ě t   a   s v í t í c í   n e b e s k á   t ě l e s a.
  Míkael, čtvrtý ze svatých andělů,  b d í c í   n a d   c t n o s t m i   l i d í,  dohlížitel nad lidmi.
  Saraqael, pátý ze svatých andělů,  b d í c í   n a d   d u š e m i   l i d í,   k t e ř í   z h ř e š i l y.
  Gabriel, šestý ze svatých andělů,  b d í c í   n a d   r á j e m,  h a d y   a   c h e r u b y.
  Odtamtud jsme pak šli k jinému místu, jež bylo ještě úděsnější než ono, a uzřel jsem strašlivou věc: Plápolal tam   v e l k ý   ž h n o u c í   o h e ň   a  to místo bylo rozštěpeno až k propasti a bylo plné obrovských ohnivých sloupů sestupujících do jejího nitra; rozlohu ani velikost toho místa jsem nebyl schopen obhlédnout ani uzřít, kde začíná.
  Pak jsem řekl:"Jak hrůzný a odporný je pohled na toto místo!" Tehdy Uriel, jeden ze svatých andělů, kteří byli se mnou, řekl:"Proč jsi tak vylekán a zděšen tváří v tvář tomuto místu utrpení? Toto  místo  je  ŽALÁŘEM  ANDĚLŮ,  KTEŘÍ  JSOU  NAVŽDY  UVĚZNĚNI." (PEKLO)
  Odtamtud jsme šli na jiné místo a on mi ukázal vysokou horu, mohutnou skálu a čtyři líbezná místa. Tehdy Refáel, jeden z andělů, který byl se mnou, mi řekl:"Tato líbezná místa, na nichž jsou shromážděni duchové zemřelých duší, byla stvořena k tomu, aby se zde shromažďovaly všechny duše dětí člověka. Tato místa jim slouží za příbytek do dne jejich soudu v stanovenou dobu, jež potrvá tak dlouho, dokud je nestihne velký soud." (Očistec)
  A uviděl jsem duchy zemřelých lidských dětí a jejich hlas pronikal až k nebesům a žaloval. A tehdy jsem se zeptal anděla Refáela:"Čí je ten hlas, který tak proniká až k nebesům a žaluje?" On mi odpověděl:"Je to duch vyšlý z Ábela, kterého zabil jeho bratr Kain, a ten bude vytrvale žalovat, dokud jeho símě nebude vyhlazeno z povrchu zemského." A tehdy jsem se ho zeptal na soud nad všemi ostatními, a proč jsou ty duše vzájemně odděleny? On mi odpověděl:"Tyto tři skupiny jsou odděleny proto, aby rozlišily duchy zemřelých.  D u š e   s p r a v e d l i v ý c h   jsou odděleny od ostatních, a to pramenem vody a světlem nad ním. Podobně jsou rozlišeni  i   h ř í š n í c i,  když zemřou a jsou pochováni v zemi, aniž byl nad nimi za jejich   ž i v o t a   v y n e s e n   r o z s u d e k.  Zde budou jejich duše prodlévat ve velkých mukách, a to až do posledního dne soudu, a stihne je trest a   MUKA  ZLOŘEČENÝCH  NA  VĚKY.  Jejich duše tam budou spoutány po věky až do dne odplaty. Takto se naloží s dušemi lidí, kteří   n e ž i l i   s p r a v e d l i v ě,  a l e   h ř e š i l i   z l ý m   j e d n á n í m.  Budou odsouzeni spolu s hříšníky, jako jsou oni sami, v den soudu však jejich duše nezemřou, (v pekelném ohni) ale ani odsud neodejdou." Tehdy jsem velebil Pána slávy těmito slovy:"Pochválen buď můj Pán, Pán Spravedlnosti, jenž vládne do konce věků."

  Odtud jsem šel k jinému místu na zemi a on mi ukázal vysokou horu, která ve dne i v noci plála. Přiblížil jsem se a spatřil sedm překrásných hor a skvostné kameny jako celek, úchvatné na pohled; a byla tam tři hluboká klikatá údolí, která se vzájemně nedotýkala. Mezi nimi se tyčila sedmá hora a všechny hory svým návrším připomínají sedadla  t r ů n u,  obklopeného vonným stromovím. V něm byl strom, jehož vůni jsem ještě neznal: Vydával vůni nad všechny vůně; jeho listy a květy nikdy neuvadnou a kmen neuschne a jeho krásné plody vypadají jako datle palmy. Anděl Míkael mi řekl:"Henochu, proč se zajímáš o vůni toho stromu, co se tím chceš dozvědět? Vysoká hora, kterou vidíš v dáli a jehož vrchol se podobá trůnu Páně, je trůnem, kde  b u d e   s e d ě t   O n,  Svatý a Vznešený, Pán slávy, věčný Král,  d ř í v e   n e ž   s e s t o u p í,  a b y   v e    své dobrotivosti   n a v š t í v i l    z e m i.  Žádnému smrtelníkovi není dovoleno dotknout se toho vonného stromu, a to až do velkého dne soudu, kdy On vykoná trest a způsobí konec všemu na věky; tento strom  pak   o b d r ž í   s p r a v e d l i v í   a   p o k o r n í.  Z jeho plodu bude dán život vyvoleným, pak bude přesazen ke svatyni Pána, věčného Krále. Pak je zalije veliká radost a štěstí; vstoupí do svatého příbytku (do nebe), jehož libá vůně je prostoupí až do morku kostí a oni se budou na zemi  t ě š i t   d l o u h é m u   ž i v o t u,  a  za jejich dnů je nepostihne žádný zármutek ani bolest ani utrpení ani jakákoliv pohroma." Velebil jsem Pána slávy,  v ě č n é h o   K r á l e,   za  to,  že  pro   s p r a v e d l i v é   p ř i p r a v i l   t a k o v o u   o d m ě n u,  a  slíbil,  že jim ji dá.
  A dorazil jsem do zahrady spravedlnosti, kde jsem mezi stromy spatřil mnoho rašících a krásně vonících stromů, vzrostlých, neobyčejně půvabných a vznešených, jakož i strom moudrosti, který propůjčuje velkou moudrost těm, kdo z něho jedí. Vůni tohoto stromu je cítit na velkou dálku.
  Řekl jsem:"Jak útěšný je pohled na tento krásný strom." A svatý anděl Refáel, který byl se mnou, mi na to řekl:"Toto je strom moudrosti, z něhož kdysi jedli tvůj praotec a tvá pramáti, aby se naučili moudrosti. Když to otevřelo jejich oči a oni poznali, že jsou nazí, byli ze zahrady vyhnáni."
  Odtud jsem pak odešel k okrajům země a tam na jejich koncích jsem byl svědkem mocného úkazu. V nebi jsem tam viděl tři otevřené brány: z každé z nich vycházejí severní větry; když dují, jsou chladna a krupobití, mrzne, padá sníh, rosa, nebo prší. Z jedné brány vane dobrý vítr; když však fouká z obou bran,   v z n i k á   p r u d k á   v i c h ř i c e   a   p ů s o b í   n e š t ě s t í   a   u t r p e n í. 
  Odtud jsem šel na jih k okrajům země a tam jsem uviděl otevřené tři nebeské brány, odtud vycházejí jižní větry, vánek, rosa i déšť. Skrze menší brány na východě procházejí nebeské hvězdy a putují na západ po vytčené cestě.
  A moje oči tam uzřely tajemství blesku a hromu, tajemství větrů, jak se rozdělují, aby vanuly nad zemí a tajemství oblaků a rosy. Spatřil jsem tam uzavřené komory, odkud jsou vypouštěny větry, komoru větru a krup a komoru mlhy a oblaků, jež se z ní vznášejí nad zemí od počátku světa.
  Uviděl jsem komory slunce a měsíce, odkud vycházejí, kam zacházejí při svém návratu, jak jedno těleso je skvostnější impozantností své oběžné dráhy a jak ani jedno nevybočuje ze své dráhy a nic nepřidává ke své dráze ani nic z ní neubírá, a jak jedno druhému zachovává věrnost,  d o d r ž u j í c   z á k o n.
  S l u n c e   m ů ž e   s t ř í d a v ě   p r o s p í v a t   i   š k o d i t  a  měsíc na své dráze může být světlem pro spravedlivé a temnotou pro hříšníky z rozhodnutí Pána, který oddělil od sebe světlo a tmu, a lidské duše rozdělil tak, aby ve jménu své spravedlnosti posiloval duchy spravedlivých. Ani anděl, ani jiná moc nemohou překazit,  a b y   s o u d c e   v i d ě l   v š e c h n y   h ř í š n í k y   a   p o s t a v i l   j e   p ř e d   s v ů j   s o u d.
  Když jsem to spatřil, velebil jsem Pána slávy za to, že vykonal tak velké a podivuhodné divy, aby ukázal velikost svého díla andělům a duším lidí,   a b y   t i   i   o n i   v e l e b i l i   j e h o   d í l o   a  všechno jeho stvoření, aby uzřeli působení jeho moci,  k l a n ě l i   s e   d í l u   j e h o   r u k o u   a   n a   v ě k y   H o   v e l e b i l i!
  M O U D R O S T   v y š l a   b y d l e t   m e z i   d ě t m i   l i d í,  ale  protože   n e n a š l a   p ř í b y t e k,  vrátila se zase na své původní místo a usadila se mezi anděly.
  Nespravedlnost vyšla ze svých komnat a nalezla ty, které nehledala, a usadila se u těch,  kteří   j i   v í t a l i   j a k o   d é š ť   n a   p o u š t i   a  rosu na žíznivé zemi.
  Moudrost nenalezla na světě místa, kde  b y   s e   u s a d i l a,  proto je její sídlo v nebesích.

  Druhé vidění, které měl Henoch, syn Jereda, syn Maleleelova, syn Enóšova, syn Šétova, syn Adamova.
  Takto začínají slova moudrosti; zesílil jsem svůj hlas, abych je zvěstoval a předal těm,  k t e ř í   o b ý v a j í   z e m i;  slyšte, vy lidé pokolení minulých, přítomných i budoucích, a vyslechněte   s v a t á   s l o v a,  která pronesu před Pánem duchů. Až dosud Pán duchů nepředal takovou moudrost, jaká se dostala mně podle stupně mého umu a podle vůle Pána duchů, který mi propůjčil   ú d ě l   v ě č n é h o   ž i v o t a. Tři podobenství, která jsem se dozvěděl, vylíčím silným hlasem těm, kteří žijí na zemi.
  PODOBENSTVÍ PRVNÍ:
  Až budou shromáždění spravedliví a hříšníci až budou souzeni za své hříchy  a   b u d o u   v y h l a z e n i   z   p o v r c h u   z e m s k é h o,  až   Spravedlnost vystoupí před zraky vyvolených spravedlivých, kteří konají bohulibé skutky,  a   S v ě t l o   a ž   s e   z j e v í   spravedlivým a vyvoleným, kteří sídlí na zemi, kde pak  b u d e   p ř í b y t e k   h ř í š n í k ů   a  kde místo   t ě c h,   kteří Pána duchů zradili? Raději kdyby se byli vůbec   n e n a r o d i l i !  Až budou zjevena tajemství spravedlivých, pak dojde na soud s hříšníky, kdy svévolníci budou odděleni od spravedlivých a vyvolených.
  Od nynějška ti, kteří   d o s u d   o v l á d a j í   z e m i,  nebudou mít vrch ani moc a nebudou moci pohledět do tváře svatých, vždyť   S v ě t l o   Pána duchů  se  o d r á ž í   j e n   v e   t v á ř í c h   s v a t ý c h,  s p r a v e d l i v ý c h   a   v y v o l e n ý c h.  K r á l o v é   a   m o c n í   pak budou zbaveni   v l á d y  a předáni do rukou svatých a spravedlivých. A od té doby za ně nikdo nebude prosit o milost u Pána duchů, neboť jejich život dojde k svému konci.
  Tehdy Henoch obdržel knihy závisti a hněvu a knihy neklidu a zmatku. "Milost jim nebude udělena", řekl Pán duchů. Pak mne oblaka a vichry odvály pryč ze zemského povrchu a přemístily na konec nebes.
  PODOBENSTVÍ DRUHÉ: Zde jsem měl jiné vidění; uviděl jsem obydlí svatých a spočinutí spravedlivých, kde spravedliví s anděly a svatými přebývají spolu. Ti pak prosili  a   p ř i m l o u v a l i   s e   v   m o d l i t b á c h   z a   d ě t i   l i d í   a  spravdlnost je omývala jako voda, milosrdenství se na ně snášelo jako rosa na zemi; a tak to mezi nimi bude na věky. A na tomto místě mé oči spatřili   V y v o l e n é h o   spravedlnosti a víry, který dá v ony dny zavládnout spravedlnosti a bezpočet spravedlivých a vyvolených   p ř i j m e   k   s o b ě   n a   v ě k y.
  Toto je druhé podobenství o těch,  k t e ř í   z a p í r a j í   j m é n o   m í s t a,  kde  přebývají svatí, (nebe) i   j m é n o   P á n a   d u c h ů.   Oni nepřijdou do nebes ani nezůstanou na zemi; to bude úděl hříšníků, kteří zapírají jméno Pána duchů a  kterým  je   s o u z e n   č a s   ú t r a p   a   m u k.
  "V onen den, se můj   V Y V O L E N Ý   posadí na trůn slávy, aby hodnotil skutky lidí. Bezpočet bude míst jejich spočinutí, kde jejich duše okřejí, až spatří ty mé vyvolené, kteří   h l e d a l i   o c h r a n u   v   m é m   s l a v n é m   j m é n u.  V onen den dám svému Vznešenému pobývat mezi nimi, proměním nebesa, aby byla věčným požehnáním a světlem. Neboť jsem uzřel své spravedlivé, nasytil je mírem a dovolil jim, aby pobývali přede mnou; hříšníkům se však přiblížil můj soud, kdy  je   v y h l a d í m   z   p o v r c h u   z e m ě."
  A uviděl jsem tam jednoho, jenž byl Hlavou dnů - věkovitý, jeho vlasy byly bílé jako vlna; s ním byla ještě jiná   b y t o s t,  jež měla   l i d s k o u   t v á ř   p l n o u   d o b r o t y,  jako  mají svatí.  I zeptal jsem se anděla, který byl se mnou a ukazoval mi všechny skryté věci, na tohoto   S Y N A   Č L O V Ě K A,  kdo  to je, odkud přišel a proč jde spolu s Hlavou dnů. On mi odpověděl:"Toto je Syn člověka, Spravedlivý, u něhož spravedlnost bydlí, a který vyjevuje všechna tajemství toho, co je skryto, neboť Pán duchů ho vyvolil. Jeho úděl před Pánem duchů navždy předčil vše bezúhonností. A tento Syn člověka, kterého jsi právě spatřil, pozvedne mocné a krále z jejich trůnů, povolí otěže silných a na prach rozdrtí zuby hříšníků. Svrhne krále z jejich trůnů a království, protože   j e j   n e c h v á l í   a   n e o s l a v u j í   a   n e p r o j e v u j í   d í k y   t o m u,  o d k u d   j i m   b y l a   v l á d a   p r o p ů j č e n a.  A  sklopí tváře mocných a naplní je studem; temnota bude jejich příbytkem a červi jejich ložem. Jsou to ti, kdo se povýšili na pány nebeských hvězd, kdo pozvedají své ruce proti Nejvyššímu; šlapou po zemi na níž bydlí. Všechny jejich skutky svědčí o jejich nespravedlnosti.  J e j i c h   m o c   s p o č í v á   v   j e j i c h   b o h a t s t v í   a   j e j i c h   v í r a   j e   m o d l o s l u ž b o u   bůžkům,  které si udělali vlastníma rukama; zapřeli jméno Pána duchů."

  Tehdy byl právě pojmenován Syn člověka v přítomnosti Pána duchů a jeho jméno bylo vysloveno před Hlavou dnů. Dříve než byly stvořeny slunce a přírodní úkazy, dříve než vznikly nebeské hvězdy, bylo před Pánem duchů vysloveno jeho jméno.
  On  bude   b e r l o u   spravedlivých, o niž se budou opírat, aby neupadli, bude   S v ě t l e m   národů a nadějí těm, jejichž srdce je v úzkostech. Všichni, kdož bydlí  n a   z e m i,  b u d o u   p ř e d   n í m   p a d a t   n a   k o l e n a,  a b y   s e   m u   k l a n ě l i.  Budou ho chvalořečit a velebit ho a písněmi oslavovat Pána duchů. Proto byl vyvolen a před ním na věky ukryt ještě před stvořením světa. Moudrost Pána duchů ho zjevila svatým a spravedlivým. Opatruje totiž úděl spravedlivých,  v   j e h o   j m é n u   j e   j e j i c h   z á c h r a n a,  on  je ochránce jejich života.
  V oněch dnech králové země a mocní, kteří ovládají zemi, upadnou v opovržení pro dílo svých rukou, takže v den úzkosti nebudou jejich duše spaseny.
  V den jejich zániku bude na zemi klid. Padnou a už nepovstanou, vždyť zapřeli Pána duchů a jeho  P o m a z a n é h o.
  V onen den budou mocní a králové, kteří ovládají zemi, prosit úpěnlivě jeho anděly trestu, jímž byli předáni, aby jim popřál chvíli klidu, aby mohli před Pánem duchů padnout, klanět se a vyznat ze svých hříchů:"Teď toužíme po troše klidu, ale nenalézáme jej; jsme za ním hnáni, ale nedostihujeme jej; světlo před námi zmizelo a naším příbytkem jsou temnoty na věky věků. Nyní jsme si uvědomili, že máme velebit a oslavovat Pána králů, onoho, jenž je Král králů. Neboť my jsme před jeho tváří nevěřili a neoslavovali Pána duchů, ani našeho Pána neoslavovali, ale upínali svou naději k žezlu svého království a své slávy. Půjdeme mu z očí kvůli svým činům, vždyť všechny naše hříchy jsou spravedlivě  s e č t e n y.  Nyní nám řeknou:'Vaše duše se těší z nepoctivě nabytého majetku, to vás však nezachrání, abyste nesestoupili rovnou do pekelných muk.' V den našeho soužení nás On nezachrání a nenalezneme spočinutí, abychom se přiznali k víře, že náš Pán je věrný ve všech svých skutcích, svých soudech a spravedlnosti, a že svými soudy měří každému stejně."
  Poté se jejich tvář naplní temnotou a hanbou  p ř e d   S y n e m   č l o v ě k a   a  oni budou zapuzeni od jeho tváře a před jeho tváří bude mezi nimi zůstávat meč.
  V těch dnech nastane v údělu svatých a vyvolených změna; bude nad nimi přebývat světlo dní a bude jim navrácena čest a sláva.
  Nad hříšníky se bude v den soužení vršit zkáza. On pak ostatním pohanům   d á   s h l é d n o u t    s o u d n ý   d e n,  a b y   s e   v č a s   k á l i   a  zanechali díla svých rukou. Skrze Pána duchů se nedočkají žádné cti, avšak budou skrze jeho jméno zachráněni a Pán duchů se nad nimi   s l i t u j e,  protože  jeho   m i l o s r d e n s t v í   je  veliké! On je ve svém soudu   s p r a v e d l i v ý   a  v  tváří tvář jeho slávě a před jeho soudem nespravedlnost neobstojí.

  T E N   K D O   P Ř E D   N Í M   N E Č I N Í   P O K Á N Í,   Z A H Y N E !!!

   "Od nynějška se jim nedostane milosrdenství", pravil Pán duchů. V těch dnech pak země vydá zpět ty, kteří jsou v ní pochováni, podsvětí propustí pohlcené a peklo vrátí, co dlužilo. On z nich vybere spravedlivé a svaté, neboť se přiblížil den jejich   v y k o u p e n í .
  V těch dnech bude Vyvolený sedět na svém trůnu a radami svých úst osvětlí všechna tajemství moudrosti, neboť Pán duchů jej tím obdařil a dodal mu slávy.
  V oněch dnech jsem viděl, že nikdo nebude   v y k o u p e n   z l a t e m   a n i   s t ř í b r e m   a   n i k d o   n e b u d e   s t o   v y v á z n o u t.  A nebude železa na válku ani plátů na brnění. Měď se stane bezcennou a cín nebude k užitku, a o olovo přestane být zájem. A všechny tyto věci upadnou v opovržení   a   b u d o u   s m e t e n y   z   p o v r c h u   z e m s k é h o. (Veškerá civilizace.)
  Viděl jsem i trestající anděly; bydlí tam  a  chystají  v š e c h n o   ď á b l o v o   s m r t í c í   n á č i n í.  Otázal jsem se anděla pokoje, který mne doprovázel:"Pro koho připravují toto náčiní?"  On mi odpověděl:"Pro krále a mocné této země, aby  j í m   b y l i   u s m r c e n i."
  Když jsem se ohlédl, spatřil jsem jak připravují železné řetězy nezměrné váhy. Zeptal jsem se:"A pro koho jsou připravována tato pouta?" On mi řekl:"To je pro zástupy Azazaelovy, aby se jich mohli chopit a uvrhnout je až na dno zatracení a pokrýt jejich tváře ostrými kameny, jak přikázal Pán duchů. Míkael, Gabriel, Refáel a Fanuel se jich v onen velký den chopí a vrhnou je do žhavé pece, aby se jim Pán duchů pomstil za jejich hříšnost.  S t a l i   s e   p o d d a n ý m i   ď á b l a   a   t y,   k t e ř í   o b ý v a j í   z e m i,  s v e d l i   n a   s c e s t í."
  V oněch dnech se andělé vrátí a vrhnou se na východ, na Parthy a Médy (Dnešní Írán a Írák), vyburcovat krále a přinést k nim ducha neklidu, aby sestoupili ze svých trůnů a vyšli z míst svého odpočinku do středu svých stád jako  h l a d o v í   v l c i.  Vydají se na pochod a vstoupí do země jeho vyvolených, jež se bude před nimi prostírat jako mlat a cesta. Avšak město mých spravedlivých bude pro jejich koně překážkou a oni se dají do boje mezi sebou. Jejich pravice zakročí proti nim samotným. Člověk nebude znát svého bratra ani syn svého otce nebo matku do té doby, než množství těl jimi usmrcených dosáhne vrcholu a potrestat je už bude zbytečné.
  V oněch dnech podsvětí otevře svůj chřtán a oni budou jím pohlceni a tak bude dokonána jejich zkáza; podsvětí pozře hříšníky před tváří vyvolených."

  PODOBENSTVÍ TŘETÍ: Začínám vyprávět třetí podobenství o spravedlivých a vyvolených. Jste blahoslavení, vy spravedliví a vyvolení, neboť váš úděl je vznešený. Spravedliví spočinou ve světle slunce a vyvolení ve světle věčného života; dnům jejich života nebude konce a dnů svatých bude bezpočet. Pak se bude svatým říkat, aby v nebi hledali tajemství spravedlnosti a podíl víry, neboť ta zazářila nad zemí jako slunce, až   t e m n o t y   u s t o u p i l y.
  To   S v ě t l o   n e u s t a n e   z á ř i t,  takže nebude potřeba počítat dny, neboť někdejší tma zmizí a navždy bude nastoleno před Pánem duchů   S v ě t l o   S p r a v e d l n o s t i.
  Poté se stalo, že se můj duch skryl a vystoupil na nebesa. viděl jsem syny svatých andělů, jak jdou po ohnivém plameni; jejich roucha byla bílá a jejich šat a jejich tváře se třpytily jako sníh. Uzřel jsem dvě ohnivé řeky. Světlo onoho ohně zářilo jak hyacint a já jsem padl na tvář před Pánem duchů. Anděl Míkael mne uchopil za pravou ruku, pozvedl mne a dovedl ke všem tajemstvím. Ukázal mi všechna tajemství končin nebes a všechny zásobnice hvězd a světel, odkud vycházejí před tvář svatých.
  On skryl mého ducha a já se ocitl v nebesích nebes. Tam jsem uprostřed světla spatřil stavbu zbudovanou z křišťálových kamenů a mezi těmi kameny jazyky živého ohně. Můj duch  v i d ě l   k r u h,   k t e r ý   o b e p í n a l   d ů m   z   o h n ě: na čtyřech jeho stranách byly řeky plné živého ohně obepínající onen dům.
  Obklopovali ho též cherubové a serafové a afnim - to jsou ti, kdož nespí a střeží trůn jeho slávy.
  Spatřil jsem bezpočet andělů, tisíce tisíců a desetitisíce desetitisíců; obklopovali onen dům. Míkael, Refáel, Gabriel a Fanuel a svatí andělé, kteří jsou v nebesích, do toho domu vcházejí a z něho vycházejí a s nimi Hlava dnů. Jeho hlava byla bílá a čistá jako vlna a jeho roucho nepopsatelné.
  Padl jsem na tvář. Celé mé tělo roztálo a můj duch se proměnil. Zvolal jsem mohutným hlasem duchem síly, velebil jsem, chválil a vyvyšoval. Velebení, jež vycházela z mých úst, byla milá před Hlavou dnů. On přišel ke mně, pozdravil mě a oznámil mi:"Ty jsi synem muže; jsi zrozen ku spravedlnosti a spravedlnost na tobě spočívá. Spravedlnost Hlavy dnů tě neopustí. Se Synem člověka budou spravedliví v pokoji po mnoho dní. Jeho cesta je bezúhonná pro spravedlivé ve jménu Pána duchů na věky věků.
  V oněch dnech mi řekl anděl Ureel:"Ukázal jsem ti a odhalil všechno, abys viděl slunce i měsíc a ty, kdo řídí hvězdy nebes i ty, kdo mění jejich činnost.
  Ve dnech hříšníků   b u d o u   r o k y   k r a t š í   a  jejich semena se budou opožďovat  a   v š e c h n y   v ě c i   n a   z e m i   b u d o u   o b r á c e n y   n a   r u b y   a  nebudou se dostavovat v pravý čas, déšť bude zadržován a nebe nedovolí zapršet.
  A v oněch dobách se budou plody země   z p o ž ď o v a t   a  nevzejdou v pravý čas a plody stromů   s e   n e u r o d í,  kdy  by měly.
  Měsíc změní svůj řád a ve svém čase bude neviditelný a pak zas bude zářit víc než obvykle. Zlo na ně přicházející se rozmnoží a stihne   j e   p o h r o m a,  k t e r á   j e   v š e c h n y   z a h u b í."
  Dále mi řekl:"Henochu, pozoruj nebeskou tabuli, a čti, co je na ní napsáno, abys porozuměl všem věcem jedné po druhé." A tak jsem hleděl na nebeskou tabuli a četl všechno, co na ní bylo napsáno; všemu jsem porozuměl a přečetl knihu všech skutků lidí i všech dětí těla, které budou na zemi  p o   v š e c h n a   p o k o l e n í   s v ě t a. Ihned jsem velebil Pána, Krále slávy světa, za to, že učinil všechna díla světa, a chválil jsem Pána  z a   t r p ě l i v o s t   a   žehnal jsem nad lidskými syny.
  Poté jsem pravil:"Blahoslavený je muž, jenž umírá spravedlivý a bezúhonný, proti němuž nebyla sepsána žádná kniha   z a z n a m e n á v a j í c í   j e h o   n e s p r a v e d l n o s t i   a  proti němuž není namířen   s o u d n ý   d e n."

  Oněch sedm svatých mne poponeslo a postavilo na zem přede dveře mého domu. Pravili mi:"Zprav o tom všem svého syna Metúšelacha a ukaž všem svým dětem, že  ž á d n á   t ě l e s n á   b y t o s t   nemůže být před Pánem   s p r a v e d l i v á,  neboť  je  jeho   p o u h ý m   s t v o ř e n í m.
  Jeden rok tě ponecháme u tvých dětí, podle příkazu, abys své děti učil, zapsal to pro ně a všem svým dětem to pak dal na srozuměnou. V druhém roce tě z jejich středu vezmou.
  Tvé srdce nechť je silné, neboť dobří budou dobrým zvěstovat spravedlnost, spravedliví se budou radovat se spravedlivými a  n a v z á j e m   s i   b u d o u   p ř á t   b l a h o.
  Avšak  h ř í š n í c i   b u d o u   u m í r a t   s   h ř í š n í k y   a   odpadlíci   u t o n o u   spolu s odpadlíky. A ti, kdo jednali spravedlivě, nezemřou kvůli špatným skutkům lidí  a   v o d y   p o t o p y   budou shromážděny kvůli činům svévolníků."
  V oněch dnech rozmluvu se mnou ukončili a vrátili se ke svým lidem velebit Pána všehomíra.

                                    HENOCHŮV  ODKAZ  Z  NEBE  VŠEM  POKOLENÍM  LIDÍ  NA  ZEMI.

  "Zbystři svůj rozum, Henochu, a poznej toho, který mluví a vezmi knihy, které jsi sám napsal, sestup na zem a pověz svým synům vše, co jsem ti řekl a co jsi   v i d ě l   o d   s p o d n í h o   n e b e   a ž   p o   m ů j   t r ů n.
  Já jsem stvořil všechna vojska i všechny mocnosti a není, kdo by se mi protivil nebo nepodroboval, neboť všichni jsou podrobeni   m é   s a m o v l á d ě   a   s l o u ž í   m é   j e d i n é   m o c i.  Dej svým synům knihy svého soupisu, ať si je přečtou  a   p o z n a j í   m n e,   t v ů r c e   v š e c h,  a   pochopí,  že   NENÍ  JINÉHO  KROMĚ  MNE !
  A ať předají knihy tvého soupisu děti dětem, rod rodu a příbuzní příbuzným."


  Nyní můj synu Metúšelachu, vyprávím všechno tobě a pro tebe zapisuji; všechno jsem ti vyjevil a dal ti knihy týkající se všech těchto věcí. Uchovej, můj synu, knihu z rukou svého otce,  A B Y S   J I   M O H L   P Ř E D A T   P O K O L E N Í M   S V Ě T A !
  M o u d r o s t   jsem dal tobě, tvým dětem i těm, kdo se stanou tvými dětmi, aby ji i oni mohli předat svým dětem,  b u d o u c í m   p o k o l e n í m,  tuto moudrost, přesahující jejich chápání. Ti, kdo jí porozumí,  n e b u d o u   s p á t, ("Bděte, neboť nevíte v kterou hodinu Pán domu přijde!") nýbrž budou naslouchat svým uchem, aby se této moudrosti naučili; Ona pak ty, kdo z ní budou čerpat, potěší více než dobrý pokrm.
  Blahoslavení jsou všichni spravedliví, blahoslavení jsou všichni ti, kdo se ubírají po cestách spravedlnosti a nehřeší jako svévolníci, při počítání svých dnů, během nichž slunce putuje po nebi.
  A nyní ti, můj synu Metúšelachu, popíši všechna vidění, která jsem měl a budu ti je vyprávět.
  Dvě vidění jsem měl, než jsem se oženil; jedno se nepodobá druhému: První jsem viděl, když jsem si začal osvojovat vzdělání. Měl jsem strašné vidění, kvůli kterému jsem se k Pánu obracel s úpěnlivými prosbami.
  Odpočíval jsem ve spánku v domě svého děda Maleleela a ve vidění jsem viděl,  j a k   s e   n e b e s a   z h r o u t i l a,   byla  uchvácena   a   z ř í t i l a   s e   k   z e m i.  Když se hroutila, viděl jsem,  j a k   j e   z e m ě   p o h l c o v á n a   o b r o v s k o u   p r o p a s t í.  Hory se vršily na hory, kopce se propadly na kopce a vysoké stromy, vytržené z kořenů, se řítily dolů a klesaly do propasti.
  Poté se mi do úst vedrala řeč a začal jsem křičet a volat:"Nastala zkáza země!" Můj děd Maleleel, vedle kterého jsem ležel, mě probudil a řekl:"Co tak křičíš, můj synu, a proč tak naříkáš?" Já jsem mu celé to vidění podrobně vylíčil a on mi na to řekl:"Jak strašnou věc jsi viděl, můj synu. Ve svém snu jsi měl závažné vidění: Dozvěděl ses tajemství všech hříchů země,  k t e r á   s e   p r o p a d á   d o   p r o p a s t i   a  je  ničena   v e l k o u   k a t a s t r o f o u. Teď vstaň, můj synu, a jakožto muž víry pros Pána slávy, aby na zemi ponechal aspoň zbytek, aby nebyla celá země zničena. Toto všechno, můj synu,  d o l e h n e   n a   z e m i   z   n e b e,  t a k ž e   z e m ě   p r o p a d n e   o b r o v s k é   z k á z e."
  Nato jsem vstal, modlil se a přednášel své úpěnlivé prosby.
  Když jsem se vydal dolů a spatřil nebesa a slunce, jak vychází na východě a celou zemi a všechno to, co on už znal na počátku, tu jsem Pána soudu velebil a vyvyšoval, neboť to on dal slunci vycházet z oken východu tak, že se zvedá a vystupuje na tvář nebes a putuje po cestě, jež mu byla ukázána. Ve spravedlnosti jsem pozvedl ruce, velebil Svatého a Velikého a řekl dechem svých úst a jazykem z masa:"Jsi blahoslavený, ó Pane, Králi veliký a mocný ve své velikosti, Pane všeho stvoření nebes, Králi králů a BOŽE CELÉHO SVĚTA. Tvá moc, království i velikost trvají na věky a tvá vláda po všechna pokolení na věky věků. Celá nebesa jsou na věky tvým trůnem a celá země je podnoží tvých nohou na věky věků.
  Neboť ty jsi vše stvořil a nade vším vládneš a žádné, vůbec žádné dílo pro tebe není obtížné; žádná moudrost ti neunikne a neopouští místo tvého trůnu ani tvoji přítomnost. Ty všechno víš, vidíš a slyšíš a není nic, co  by  p ř e d   t e b o u   z ů s t a l o   s k r y t o,  n e b o ť   v š e   o b j í m á š   s v ý m   z r a k e m.
  Andělé tvých nebes se teď dopouštějí hříchu a tvůj  h n ě v   b u d e   s p o č í v a t   n a   t ě l e   l i d í   až  do  d n e   v e l k é h o   s o u d u.
  Nyní, ó Bože, Pane a veliký králi, snažně a úpěnlivě prosím, abys splnil mé prosby a ponechal mi pokolení, které mě na zemi vystřídá, a abys nevyhladil veškeré tělo člověka a neučinil tak zemi pustou tím, že by došlo k věčné zkáze.
  Vyhlaď, můj Pane, ze země jen tělo, které zavinilo tvůj hněv, avšak tělo spravedlnosti a bezúhonnosti zachovej jako rostlinu věčného semene; neskrývej svou tvář před prosbami svého služebníka, ó Pane.

  "Nyní můj synu Metúšelachu, ke mně svolej všechny své bratry neboť mě volá hlas  a  je  n a   m n e   v y l é v á n   d u c h,  abych vám mohl  u k á z a t   v š e,  c o   j e   v á m   n a   v ě k y   s o u z e n o." K nim všem, dětem spravedlnosti, promlouval těmito slovy:"Slyšte, vy děti Henochovi každé slovo svého otce a pozorně naslouchejte hlasu mých úst; obracím se na vás s naléhavou prosbou, moji milovaní:  M I L U J T E   S P R A V E D L N O S T   A   D R Ž T E   S E  J Í.  Ke spravedlnosti nepřistupujte s rozdvojeným srdcem  a  n e s p o l č u j t e   s e   s   t ě m i,  jejichž  srdce  j e   d v o j a k é.  Dodržujte spravedlnost, mé děti, a ona vás povede dobrými cestami; Spravedlnost vám bude přítelkyní.
  Já totiž vím, že se na zemi zase rozmnoží násilí; dojde zde k obrovské pohromě a zavládne všemožné bezpráví. To však bude  v y m ý c e n o   i   s   k o ř e n y. Vše, co je spojeno s pohany, dojde zániku: V Ě Ž E  B U D O U   S P Á L E N Y   O H N Ě M   A   V Y V R Á C E N Y   Z E   Z E M Ě.  Oni pak budou vrženi do ohně soudu, aby zahynuli v hněvu mocného věčného soudu.
  Bezpráví se ovšem znovu vrátí a bude k němu na zemi znovu docházet; všechny podoby bezpráví, svévole a násilí zachvátí zemi  s   d v o j n á s o b n o u   s i l o u.  A až se bezpráví, hřích a rouhání ve všem počínání rozmohou a   p r o r a d n o s t,   z l o č i n n o s t   a   n e m r a v n o s t   rozrostou,  přijde na ně na všechny   z   n e b e   v e l i k ý   t r e s t:  Svatý  Pán  se  objeví  s   h n ě v e m   a   t r e s t e m,  aby nad nimi vykonal   S O U D !
  V oněch dnech bude násilí vymýceno i s kořeny, a podobně budou vyrvány kořeny bezpráví i klamu a budou vyhlazeny zpod nebes.
  Vám spravedlivým teď říkám: Nechoďte cestami zla ani cestou smrti! Ani se jim nepřibližujte, abyste nebyli zahubeni.
  Hledejte a zvolte si spravedlnost,  ž i j t e   z b o ž n ý   ž i v o t,  choďte po cestách pokoje, abyste si zachovali život a byli shledáni čestnými.
  Opatrujte má slova v hloubi svých srdcí a nedopusťte, aby byla z vašich srdcí vymazána! Já totiž vím,  že   h ř í š n í c i   b u d o u   l i d i   n a v á d ě t,  aby  se  dopouštěli   h ř í š n ý c h   p r a k t i k.  Pro ně nebude nalezeno žádné místo, avšak pokoušení hříšníků se tím nezmenší.
  Běda těm, kdo vyvíjejí útlak a násilí  a   o s n u j í   p o d v o d n é   s k u t k y !  Neboť budou brzy zničeni a nedojdou pokoje.
  Běda těm, kdo  s t a v ě j í   s v é   d o m y   v   h ř í c h u !   Neboť všechny budou rozbořeny do základů a oni sami zajdou mečem.
  Ti, kdo se obklopují zlatem a stříbrem, budou znenadání odsouzeni k záhubě. Běda  v á m,  b o h a t ý m !  Neboť vy jste spoléhali jen na své bohatství. O něj přijdete, protože jste ve dnech blahobytu nemysleli na Nejvyššího. Běda vám, kdo se živíte nejlepší pšenicí, kdo pijete sílu z nitra pramene a násilně dupete po pokorných. Běda vám, kdo nemáte nouzi o vodu, neboť brzy dojdete odplaty: budete zahubeni a seschnete, protože jste  o p u s t i l i   p r a m e n   ž i v o t a. Dopouštěli jste se rouhání a nespravedlnosti, a proto jste určeni pro den krvavé lázně a pro den temnoty v čase velikého soudu. Dávám vám na vědomí, že ten, který vás stvořil, vás svrhne; pro váš pád nebude žádného slitování a váš Stvořitel se bude z vaší zkázy radovat.
  Kdo přiměje mé oči, aby byly jako oblaka vody, abych nad vámi mohl plakat a jako oblaka vody prolévat slzy a odpočinout si od hoře svého srdce?
  Kdo vám dovolil, abyste se oddávali nenávisti a páchali zlo? Stihne vás soud, hříšníci!
  Běda vám, kteří  p r o n á š í t e   t a k o v é   k l e t b y,  které se nedají zrušit! Pro vaše hříchy vám jakákoliv pomoc zůstane vzdálená.
  Běda vám, kdo svým bližním   o d p l á c í t e   z l e m,  budete odměněni podle svých skutků!
  Běda vám hříšníci, za to,  ž e   p r o n á s l e d u j e t e   s p r a v e d l i v é! Vy sami budete vydáni a vystaveni krutému pronásledování a jeho jařmo na vás těžce dolehne!
  Běda vám, lživí svědkové, i těm,  k d o   o s n u j í   š p a t n o s t i,  neboť znenadání zahynete!
  Běda těm,  k d o   p ř e k r u c u j í   s l o v a   P R A V D Y,  porušují věčný zákon a sami sebe  p o k l á d a j í   z a   p r o s t é   h ř í c h u;  budou na zemi zadupáni! (Jehovité)
  Běda vám,  k d o   p í s m e m   z v ě č ň u j e t e   s l o v a   l ž i  a   b e z b o ž n o s t i !   Své lži zapisujete proto, aby je četli ostatní  a   j i m i   p o m ý l e n i   s e   d o p o u š t ě l i   n e p r a v o s t i.  Nedostane se jim pokoje, ale zemřou nečekanou smrtí.
  Běda vám, kdo  z h o t o v u j e t e   h ř í š n é   a   f a l e š n é   m í r y,  a jste tak na zemi příčinou roztrpčení! Neboť v něm najdete záhubu!
  Běda vám,  kdo   s v é   b l i ž n í   v y d á v á t e   z l u !   Neboť v podsvětí vás čeká smrt!
  V oněch dnech budou národy uvedeny ve zmatek a v den zkázy  se   s r o t í   r o d i n y   n á r o d ů.
  V oněch dnech, ti, co mají nouzi, vyjdou,  r o z t r h a j í   s v é   d ě t i   a   p o h o d í   j e;  b u d o u   p r o v á d ě t   p o t r a t y   svých  nenarozených  dětí  a   o d v r h n o u   k o j e n c e;  opustí je a se svými nejbližšími nebudou mít žádné slitování. Přísahám vám znovu, hříšníci, že váš hřích je připraven  p r o   d e n   n e k o n e č n é h o   k r v e p r o l i t í!
  On totiž je jediný Bůh a jiného Boha už není,  O N   T A K É   Z A H U B Í   O H N Ě M   celý rod ukrutných mužů.Jenom si pospěšte, ať vaše mysli se varují  n e c t n é h o   m o d l á ř s t v í !  Služte jen  ž i v é m u   B o h u !   Střes  se   s m i l s t v a   a  nezbav se rozumu - n e o b c u j   s   m u ž i !  Vyživ a vychovej své vlastní dítě  a   n e b e r   m u   ž i v o t !   Kdokoliv v tomto by hřešil, propadne Božímu hněvu!
  Těm, kdo se klanějí kamenům, i těm, kdo ze zlata, stříbra, dřeva a hlíny zhotovují sochy, i těm,  k d o   z   n e v ě d o m o s t i   u c t í v a j í   z l é   d u c h y,   d é m o n y   a   všemožné modly, se jim od nich nedostane žádné pomoci. Pošetilost jejich srdcí je naplní zlobou, ze strachu se jim zakalí zrak a ztratí schopnost vidět sny. Proto se stanou zlými a ustrašenými, že všechny své   s k u t k y   č i n i l i   v e   l ž i   a   k l a n ě l i   s e   k a m e n ů m;  proto budou naráz zahubeni!
  V těchto dnech však bude blaze všem,  k d o   p ř i j a l i   s l o v a   m o u d r o s t i,  porozuměli jim a následují cestu Nejvyššího. Půjdou po cestě jeho spravedlnosti, a nestanou se bezbožnými spolu s bezbožníky, neboť oni budou spaseni!
  Běda vám, kdo  n e p ř i k l á d á t e   v á h u   s l o v ů m   s p r a v e d l i v ý c h !  Neboť jste bez naděje na život! Běda vám, pošetilci, neboť kvůli své bláhovosti zahynete!  P ř e h l í ž í t e   m o u d r é,  a proto dobro nebude vašim údělem!
  Běda vám,  v y   z a t v r z e l é h o   s r d c e,  kdo pácháte zlo a sytíte se krví, pokoj vám není souzen! Nyní tedy vězte, že je  v á m   u r č e n   d e n   z á n i k u !  Nedojdete vykoupení, neboť zahynete v den velikého soudu, v den utrpení a veliké hanby pro své duše!
  Ti,  k d o   h ř í c h   p á c h a j í,  d o j d o u   v e l i k é h o   z a t r a c e n í !  Nemyslete si v duchu a neříkejte si ve svém srdci, že nevíte ani nevidíte, že se o každém hříchu v nebesích v přítomnost Nejvyššího činí každý den záznam! Přísahal jsem vám, hříšníci, při Svatém a Velikém, ž e   v š e c h n y   v a š e   h a n e b n é   s k u t k y   b u d o u   v   n e b e s í c h   o d h a l e n y   a   ž e   ž á d n ý   v á š   n á s i l n ý   č i n   n e z ů s t a n e   s k r y t   a   u t a j e n !  Od nynějška tedy víte, že všechny násilné činy, jichž jste se dopustili, jsou každý den zapisovány až  do  d n e   v a š e h o   s o u d u !
  Běda vám, hříšnici, kdo jste uprostřed moře i na souši; vy   j e j i c h ž   š p a t n á   p o v ě s t   v á s   u s v ě d č u j e !
  Běda vám, kdo zlato a stříbro   z í s k á v á t e   n e p o c t i v ý m   z p ů s o b e m !  Vy řeknete:"Nabyli jsme bohatství a nahromadili majetek, získali jsme všechno, po čem jsme bažili. Nyní tedy dělejme, co se nám zlíbí, neboť jsme naplnili své pokladnice a v našich domech je plno čeledi." Vaše lži plynou jak voda, neboť bohatství vám nezůstane. Rychle se od vás vznese, protože jste je nabyli nepoctivým způsobem  a  b u d e t e   v y s t a v e n i   v e l k é m u   p r o k l e t í !  Vždyť vy muži se ověšujete více ozdobami než ženy a více pestrobarevnými oděvy než panny. V panování, v okázalosti, v moci, ve stříbře, ve zlatě, v purpuru, v nádheře a v pokrmech se jejich majetek rozplyne jak voda. Jelikož jsou nerozumní, postrádají moudrosti,  z a h y n o u   s p o l u   s e   s v ý m   m a j e t k e m   a   s   celou svou slávou  a  okázalostí a jejich duše bude v hanbě, krveprolití a  bídě   u v r ž e n a   d o   o h n i v é   p e c e.
  Běda vám,  v y   s e   z a t v r z e l ý m   s r d c e m,  kdo projevujete jen bdělost  v  o s n o v á n í   z l a !  Padne na vás strach a nenajde se nikdo, kdo by vám přišel na pomoc!
  Běda vám, hříšníci!  Pro  s l o v a   v a š i c h   ú s t   a   p r o   č i n y   v a š i c h   r u k o u,  jež jsou skutky   v a š í   b e z b o ž n o s t i,   s h o ř í t e   v   p l a m e n e c h   s á l a j í c í h o   o h n ě !  V  oněch dnech, až   O N   N A   V Á S   B U D E   D Š T Í T   S T R A Š L I V Ý   O H E Ň,   kam  se uchýlíte a kde najdete bezpečí?  A až na vás bude metat svá slova, nepocítíte strach a zděšení?
  Také všechna nebeská světla se zachvějí obrovským strachem, celá země bude zděšena, bude se chvět a ocitne se ve zmatku!
  Z N Á M   T O T O   T A J E M S T V Í,  četl jsem nebeské tabulky a viděl jsem knihu svatých; nalezl jsem, vše co je v nich zapsáno a zaneseno. Všechny dobré věci, radost a sláva jsou připraveny pro duše těch, kdo   z e m ř e l i   v e   s p r a v e d l n o s t i;  vám budou poskytnuty všechny dobré věci jako náhrada za vaše útrapy. Doufejte, neboť dříve jste hynuli kvůli zlu a lopotné práci, nyní však budete zářit jako světla nebes. Budete zářit a budete viděni a brány nebes budou pro vás otevřeny. Doufejte a svou naději neopouštějte! Čeká vás obrovská radost jako nebeské anděly!
  Nyní se vy, spravedliví, neobávejte, když vidíte hříšníky na jejich cestách v plné síle a rozkvětu;  n e s t a ň t e   s e   j e j i c h   d r u h y,  nýbrž se od jejich násilných činů držte vzdáleni! Stanete se druhy  d o b r ý c h   n a   n e b e s í c h.
  Pokud jde o vás, čekejte až pomine hřích, neboť jejich jméno bude vymazáno z "knihy života" a z knih svatých; jejich símě bude navždy vyhlazeno a jejich   d u š e   b u d o u   u s m r c e n y;  budou volat a naříkat na pustém místě, které je neviditelné,  a   b u d o u   h o ř e t   v   o h n i,  neboť tam není žádná země. Na toto místo budou svrženi duchové hříšníků a rouhačů, těch, kdo konají zlo, a těch,  k d o   p ř e k r u c u j í   v š e c h n o,  co Pán pronesl   ú s t y   p r o r o k ů   o   t o m,   co  se  má  s t á t!
  Nyní vám pravím, hříšníci:"Nabažili jste se jídla a pití, loupení a hříchů, ožebračování lidí a získávání bohatství i patření na dobré dny." Nyní vám ukážu, že světlo i temnota, den i noc, vidí vaše hříchy!
  Nebuďte ve svých srdcích svévolní, nelžete, neměňte slova pravdy, nevyslovujte lživá tvrzení proti slovům Svatého a Velkého a nezabývejte se svými modlami, neboť všechny vaše lži a všechna vaše svévole se ukáže nikoliv jako spravedlnost,  n ý b r ž   j a k o   v e l k ý   h ř í c h !"
  Nyní tedy znám toto tajemství: že mnozí hříšníci mění a překrucují slova pravdy, mluví zlá slova, lžou a vytvářejí smyšlenky a na základě svých slov spisují knihy.
  Ještě znám jiné tajemství: že moudrým a spravedlivým budou  d á n a   P í s m a   pro radu, pravdu a bohatou moudrost. (Evangelium) Budou jim tedy dána Písma a oni v ně budou věřit a radovat se z nich.  A   v š i c h n i   s p r a v e d l i v í,  kteří z nich budou   p o z n á v a t   veškeré cesty pravdy,  d o j d o u   o d m ě n y !

  Ze spánku potom vstane Spravedlivý; probudí se a lidem bude dána moudrost. Hříšníci budou vyhlazeni spolu s rouhači ze všech míst; ti pak, kdo osnují násilí zajdou nožem.
  Nuže, poslouchejte, mé děti, ubírejte se po cestách spravedlnosti a nechoďte po cestách svévole, neboť všichni, kdo chodí po cestách nespravedlnosti, navždy zahynou.
  Váš duch nechť se neznepokojuje ohledně časů, neboť Svatý a Veliký všemu vyměřil svůj čas. Spravedlivý se probudí ze spánku, povstane a bude se ubírat po cestách spravedlnosti; celá jeho cesta  bude  p o u t í   v e   z n a m e n í   v ě č n é   d o b r o t y   a   m i l o s r d e n s t v í. (Pán Ježíš)  Bude milosrdný ke spravedlivému,  d á   m u   m o c,  setrvá v dobrotě a bude žít ve věčném světle. Hřích navždy zahyne v temnotě a nebude viděn od onoho dne až na věky.
  Kniha sepsaná Henochem, autorem veškeré nauky moudrosti, zasluhuje chválu ode všech lidí a je soudcem celé země. Byla sepsána   p r o   v š e c h n y   m é   d ě t i,  k t e r é   b y d l í   n a   z e m i,  i   p r o   p o z d ě j š í   p o k o l e n í,   která budou dbát na   d o d r ž o v á n í   s p r a v e d l n o s t i   a   p o k o j e.
 


Toto vše si Ježíšek přál, abych vám to vypsala z "Knihy tajemství a moudrosti",(  Židovské pseudoepigrafy), kterou jsem "úplnou náhodou" koupila ve výprodeji za pakatel už před asi patnácti lety a tenkrát jen zběžně přečetla. Teď mi ji připoměl, vložil opět do ruky a přiměl to vše napsat.
  Úvod o stvoření světa je použit z Bible.
 Jsou to informace hlavně pro ty nešťastníky, kteří se nechali nachytat na informace, že před zkázou země je přiletí zachránit Aštar a spol - známé jako UFO.
Když se vizionáři v Medjugorji ptali Panny Marie, zda je to pravda, že k nám na zemi létají mimozemské civilizace, zvané UFO, řekla jim:"Nehledejte žádné jiné lidské bytosti ve vesmíru. Ti, co k vám létají, jsou démoni z pekla."
  Když si to všechno člověk přečte a spočítá si dvě a dvě dohromady, tak mu vyjde pravda najevo.
A také každému dojde, že ty pověsti o konci světa v prosinci roku 2012 jsou lež od démonů, kteří létali k pozemšťanům, učili je astrologii a zabíjení, uctívání "božstev z vesmíru" a vraždění obětí na oltářích. Proto se v Mexiku v šestnáctém století zjevila tamním indiánům, kteří praktikovali lidské oběti pro hadího boha, Panna Maria a přesvědčila je zázraky, aby se stali Božími dětmi, a nechali se pokřtít od španělských misionářů, kteří tam připluli s Kryštofem Columbem.
  Její zjevení a zázračný obraz je dodnes uctíván v Quadaloupe v Mexiku.
  Henochovy spisy jsou nazvány podle jejich ústřední postavy, kterou je patriarcha Henoch, sedmý od Adama, o kterém čteme v Bibli (Genesis 5,18). Jméno Henoch znamená česky "Zasvěcený". Jak jméno, tak biblická zpráva, že "chodil s Bohem" a že neodešel ze světa jako jiní lidé, nýbrž "nebylo ho, neboť ho Bůh vzal (Genesis 5,24), doplněná ještě o sdělení Sírachovo, že "byl přenesen do nebes jako příklad účinného pokání pro všechna pokolení"(44,16), ho v očích apokalyptiků přímo předurčovalo za znalce Božích tajemství.
  Někdy během prvního století   p ř e d   K r i s t e m   byly už existující vyprávění a vize sestaveny do souboru.Jen se divím, když sami Židé už v té době čekali Syna člověka, jak to, že Ježíška nepoznali a dodnes v Něho neuvěřili !