Nektar pro duši

Č.59  NAJDĚTE  PRAVDU  O  MILOSRDNÉM  A  SPRAVEDLIVÉM  BOHU                                                                         

                                     BOŽÍ  TRESTY  PŘICHÁZEJÍ

                               Poselství obdržené 13. února 2016
 
  Vassula právě obdržela následující poselství a požádala, aby bylo ihned rozesláno.
 (Další nově přijatá poselství si můžete přečíst na webových stránkách Opravdového života v Bohu na:    www.tlig.org/cs/messages/recent/

  13. února 2016   
  Ježíš: "Dávám ti Svůj pokoj. Zapíšeš Má Slova?"
  Vassula:"Ano, Pane…"
  Ježíš:"Tato generace není ochotná se sklonit. Oslabeni svými hříchy, vložili svou důvěru v Satana, postavili na něm svou naději. Ačkoliv stojím před každým, aby Mě viděl, jen někteří si toho všimli. Jejich vůdcové se stali krutými a   m n o h é   n á r o d y   č e k á   s m r t   z   j e j i c h   r u k o u.
  JAK  MOC  JSEM  SE  NAD  TEBOU  NAPLAKAL,   STVOŘENÍ!  Nad tebou, jehož život se nyní řítí do zkázy. Až budou plameny šlehat do výše a ohnivými jazyky olizovat váš lid, zeptám se této generace: Kde nalezneš pomoc? A u koho? U Satana? Ve svém egu, v sobě?
   P Ř I Š E L   Č A S,  A B Y   B Y L A   V Y K O N Á N A   MÁ  SPRAVEDLNOST,  neboť trest této nevěrné generace je u vašich dveří. Své výnosy naplním do písmene. Když budete slyšet hřmění, bude slyšen Můj Hlas, hřmějící ve vašich uších, znějící do všech končin země. Potom vězte, že svět a všichni, kdo v něm žijí, uslyší Hlas Spravedlnosti: Zlo přinese smrt mnoha národům… Zkáza se vplíží do každého města.
  Slyšeli jste, že „Anděl Jahveho obklíčí města a národy“, aby každého volal k pokání? Toto jsou věci, které se uskuteční v nadcházejících dnech.
  Proto vy, kteří jste vstoupili do Mých Nádvoří a uvěřili Mým výrokům, modlete se a nebojte se, ale vám, kteří jste se po dlouhá léta vysmívali Mým výrokům, ubíjeli svým jazykem Mé proroky, běda, neboť jste používali lží, abyste ospravedlnili své lži, skutečně jste Má Slova pohřbili ve svém vlastním hrobě. Ano, skutečně jste Má Slova překrucovali. Ale vaše hříchy vytvořily propast mezi vámi a Mnou. A nyní Spravedlnost nebude zadržována. Pravím vám, budou pro vás hořké nadcházející dny,   AŽ  SE  SETKÁME  TVÁŘÍ  V  TVÁŘ... Modlete se a nedovolte, aby vám klesla víčka a usnuli jste!

      Takto byste se měli modlit:
  'Jahve, můj Bože, kéž Tě dosáhne má modlitba. Slyš naše volání o smilování a pomoc. Odpusť těm, kdo nemají žádnou víru v Tebe, můj Bože, a ani žádnou důvěru ve Tvou moc zachránit nás.
  Nezhášej světlo našich dní, čímž by byl zničen v mžiku svět, ale ve Svém Otcovském Slitování se nad námi smiluj a odpusť nám. Nedovol zlému, aby proléval naši krev jako vodu, odpusť naše viny, utiš Svůj hněv, Vzpomeň na naši slabost.
  Zadrž Své anděly zhouby a dej nám ještě šanci dokázat, že jsme hodni Tvé Dobroty.
  Svou důvěru vkládám v Tebe. Amen.'

  S jakým potěšením pak přijmu tuto modlitbu. Modlitbu, která Mi dá spočinout! Dcero, požehnám všem těm, kdo se budou upřímně modlit tuto modlitbu. Ať zazní toto proroctví: 'Ten den a hodina patří Mně, vašemu Bohu,' to řekneš  těm, kdo se tě budou ptát na čas a hodinu Mé Spravedlnosti! Láska tě miluje."

                    Svědectví otce Josepha Ianuzziho - 16.3.2016

  Poslední dobou jsem dostával emaily z různých zemí, kde se mne lidé dotazovali na soukromé zjevení přijaté 13. února 2016 Vassulou Rydén, zda je skutečně autentické.
  Jako teolog, který vystudoval dogmatickou teologii a mystiku, obeznámený a používající kritéria rozlišování, podle kterých se posuzuje autenticita domnělých vizionářů, jsem dalek toho, abych podporoval kohokoliv, kdo prohlašuje, že přijímá poselství, které protiřečí zjeveným pravdám či církevnímu učení. Naopak, otevřeně podporuji poselství, jejichž obsah je ve shodě s pravdou zjevenou Bohem obsažené v Pokladu víry.
  Ohledně publikovaného soukromého zjevení Vassuly Rydén, jejíž stránky vytrvale sleduji více než 25 let, mohu s radostí potvrdit, že neobsahují nic, co by bylo v rozporu s naukou víry a morálky církve – neprotiřečí Písmu Svatému, tradici ani nauce Magisteria. Ve skutečnosti je církevní hierarchie potvrdila svým schválením, tj. imprimatur a nihil obstat. Jejich obsah navíc odhaluje jednu z nejláskyplnějších a nejnaléhavějších výzev církvi a lidstvu v rozhodujícím okamžiku jejich historie, kdy mnohé nasvědčuje, že se naplňují biblická proroctví.  
  Rozpomeňme se, jak Panna Maria ve Fatimě, po naléhavé výzvě k církvi a lidstvu v klíčovém okamžiku dějin, předpověděla, že  JESTLIŽE  SE  LIDSTVO  NEOBRÁTÍ,  BUDE  MNOHO  NÁRODŮ  ZNIČENO.  Vidím analogickou výzvu církvi a lidstvu v dnešní době v tomto soukromém zjevení Vassuly Rydén, které má církevní schválení. A co je ještě důležitější, POKUD  BUDE  TATO  VÝZVA  IGNOROVÁNA,   NÁSLEDKY  BUDOU  MÍT  DOPAD  NA  CELOU  ZEMI !  
  Ohledně církevní hierarchie: V roce 2005 byl vatikánský teolog a biskup Prospero Grech pověřen kardinálem Josephem Ratzingerem, aby Vassule jménem Kongregace pro nauku víry položil několik otázek ohledně jejích spisů. Tentýž biskup Prospero Grech se stal v roce 2012 kardinálem a v roce 2013 pronesl úvodní meditaci na konkláve se zvoleným papežem Františkem. Kardinál Prospero Grech napsal článek o Vassulině vycházející knize: „Heaven is Real, but so is Hell.“ (Nebe existuje, ale peklo také), který vyšel v magazínu  „Inside the Vatican“ v lednu 2014. Stojí za povšimnutí, že zisk z prodeje Vassuliných spisů jde na potřeby sirotků, chudých a hladových, k čemuž byla inspirována v roce 1998, kdy založila mezinárodní (charitativní) domy Beth Myriam.
  Těm, kdo nelibě nesou schválení Vassuliných spisů kvůli 20 let staré notifikaci z Vatikánu nebo kvůli dopisu prefekta Kongregace z roku 2007, bych zde rád připomněl spisy Antonia Rosminiho, Faustyny Kowalské a Luisy Piccarretové, které byly nejprve umístěny na index zakázaných knih, aby později, po pečlivém zkoumání kvalifikovaných teologů byly zcela rehabilitovány. Narozdíl od spisů A. Rosminiho, F. Kowaslké a L. Piccarrety nebyly spisy Vassuly Rydén nikdy odsouzeny a navíc poslední dobou mnozí kardinálové, biskupové a kněží její spisy podpořili a ocenili ji jak pro tyto spisy, tak pro zakládání již zmíněných charitních domů Beth Myriam. „Každý strom se totiž pozná po vlastním ovoci.“ (Lk 6,44)
  In Domino, Rev. J.L. Iannuzzi, STD

       NEBE  EXISTUJE,  ALE  PEKLO  TAKÉ

KARDINÁL PROSPERO GRECH  napsal článek o Vassulině vycházející knize: „Heaven is Real, but so is Hell.“ (NEBE EXISTUJE, ALE PEKLO TAKÉ), který vyšel v magazínu  „Inside the Vatican“ v lednu 2014. Stojí za povšimnutí, že Vassiliki Claudia Pendakis, známá jako Vassula, vdaná Rydén, vešla ve známost především poselstvími, která byla vydána a přeložena do více než 50 jazyků pod názvem Opravdový život v Bohu (True Life In God - TLIG). Vassula říká, že tato poselství zapisovaná rukopisem odlišným od jejího vlastního, jsou jí diktována jejím strážným andělem, Bohem, Kristem, nebo Pannou Marií. Zcela jistě mají mnoho čtenářů ze všech církevních denominací, kteří jsou syceni jejich spiritualitou.

Přestože Vassula vyrostla v tradici pravoslavné víry, od svého dětství ji nepraktikovala. Spíše naopak, byla mladou ženou obdivující vše světské: dobře hrála tenis, byla modelkou a malířkou. Její znalost v otázkách víry byla minimální, i když v období dospívání zažila několik mystických zkušeností: byla zachráněna před útokem zla, nebo měla vhled do minulosti, aby například byla při Ježíšově ukřižování. Když bylo Vassule něco málo přes 40 let, žila v Bangladéši, kde také začala její první mystická zkušenost. Ta ji vedla k obrácení a k hlubšímu uvědomění si toho, že byla Bohem vyvolena, a že byla povolána ke zvláštní misi. Jelikož nikdy nečetla žádné knihy pojednávající o teologii, je její znalost tohoto tématu výhradně založena na poselstvích, která přijímá.

Vassula nyní cestuje po celém světě a někdy promlouvá k početným zástupům. Její promluvy jsou založeny na poselstvích, která přijímá. Jak rostl její úspěch, a jak se jejích setkání účastnilo více a více katolíků, nemohlo to nevyvolat reakci katolické církve. Církev byla vždy velmi opatrná ve věci soukromých zjevení. V roce 1995 vydala Kongregace pro nauku víry „notifikaci“, ve které varovala biskupy, kněze a věřící před některými aspekty jejích spisů, protože vznikly pochybnosti o autenticitě těchto zjevení. Kongregace následně vyhověla Vassulině žádosti a  zahájila s ní  dialog a formulovala několik otázek týkajících se Vassuly a jejích poselství. Osobně jsem jí jménem Kongregace pro nauku víry napsal. Její odpověď byla precizní a upřímná, a bylo zřejmé, že pro Kongregaci pro nauku víry dostačující. Její tehdejší prefekt, kardinál Ratzinger, poskytl Vassule audienci, a jejich vzájemná korespondence byla interpretována jako souhlas ponechat rozhodnutí na místních biskupech. Přesto v roce 2007 Ratzingerův nástupce kardinál Levada zdůraznil, že Notifikace je stále platná.Pravoslavní nebyli ke své vlastní souvěrkyni o nic přátelštější. Zatímco někteří patriarchové byli nakloněni příznivě, jiní lidé ji napadali a tvrdě jí vyhrožovali, dokonce i smrtí. Přesto stále pokračuje a neochvějně předává svá poselství po celém světě. To vše je třeba mít na zřeteli při debatě o této knize. Vassuliny předešlé knihy obsahují pouze „poselství“ shůry. Současná publikace je jistým druhem autobiografie, apologií (obranou) a výzvou, ale její skutečný literární a teologický žánr je však apokalyptický. Tento termín by měl být chápán v biblickém smyslu zjevení, které ukazuje současný stav dějin jako konflikt mezi dobrem a zlem a nabízí zároveň klíč k interpretaci „znamení časů“, stejně jako pozvání dbát na Boží varování.

Autobiografická část dává poselství do kontextu s Vassuliným duchovním uvědoměním. Opakovaně vyznává, že její dar je zcela nezasloužený, že je projevem  Boží přízně. Čtenář si okamžitě všimne, jak těžké pro ni bylo takový dar přijmout. Dar, jenž je zároveň břemenem. Tu a tam jsou citovány úryvky z poselství. I když autorka píše s pokorou, tak není pochyb o autentičnosti poselství. Důvod, proč tato kniha patří mezi apokalyptickou literaturu je ten, že slovo apokalypsa znamená v řečtině „zjevení“ a autor užívá symbolů, aby vyjádřil nebo vyjádřila své sny, vize a zkoušky, které znovu a znovu přicházejí. Hlavním smyslem tohoto žánru je povzbudit věřící, kteří prochází těžkým údobím, aby prohloubili svou víru a odpověděli na Boží lásku. ODMÍTÁNÍ  BOŽÍ  NABÍDKY  KE  SMÍŘENÍ  ČASTO  PROVOKUJE  BOHA,  ABY  NÁS  VAROVAL  před jistým nebezpečím. Odtud název knihy: Existuje nebe, ale i peklo.

Kniha se čte snadno, je psána jasně a srozumitelně. Samozřejmě zde zůstává otázka, zda jsou tato poselství skutečně diktována a jak jsou doktrinálně přijatelná. Nejsem expert v mystických záležitostech, zvláště když Vassula již před svým obrácením prožívala podobné vnímání. Přesto však, i kdybychom tato poselství snížili na jejich nejmenšího společného jmenovatele a nazvali je osobními meditacemi, tak jakákoli pravdivá meditace – a Vassula je žena, která tráví hodiny v hluboké modlitbě – je ovocem Ducha svatého. A co více, jestliže se na základě tohoto poselství lidé obracejí k Bohu a mění své životy, tak není žádný důvod, proč je hned odmítat.V této knize jsem nenašel nic závadného z pohledu víry, zvláště pokud je čtena z hlediska svého literárního žánru. Musíme také mít na paměti, že Vassula není římskokatolického vyznání, ale patří k řecké pravoslavné církvi. Například tvrdí, že znovunastolení jednoty Církve lze dosáhnout tím, že se všechna vyznání skloní, aby se setkala v Kristu, a to je hlavním cílem současného ekumenického hnutí. Její vlastní bratři ve víře (pravoslavní) ji obviňují, že je tajným agentem Říma. To, jak si představuje tuto jednotu, musí být ještě upřesněno, ale z jejích poselství je jasné, že vidí „Petra“, papeže, jako prvního mezi bratry. Každopádně,  HLAVNÍM  POSELSTVÍM, které se snaží kniha předat svým čtenářům  JE,  ŽE  BŮH  MILUJE  KAŽDÉHO  Z  NÁS  A  ČEKÁ  S  OTEVŘENOU  NÁRUČÍ,  ABY  PŘIJAL  KAŽDÉHO   K A J Í C Í H O   HŘÍŠNÍKA.  Mnoho událostí v nedávné historii je vykládána ve světle Janova Zjevení jako znamení, která mají znovu připomenout světu, aby přezkoumal svůj vztah s Bohem,  jehož podstatou je nejenom Láska, ale i  spravedlnost, která může také trestat.

                                 JSEM  LÁSKA  A  MILOSRDENSTVÍ
                  Řeholnice, ke kterým Bůh promlouval o svém milosrdenství:

  Než se milosrdný Ježíš ukázal sestře Faustyně Kowalské, dostaly zjevení o Božím milosrdenství i španělská řeholnice Jozefa Menéndezová a Italka sestra Benigna Konsolata Ferrarová a další. Žádné z nich se nepodařilo seznámit s tímto poselstvím celou církev a potažmo celý svět. Posloupnost těchto událostí není ale v žádném případě náhodná. Začneme od konce.

                                   SVATÁ  FAUSTYNA - (1905-1938)
  První zjevení o Božím milosrdenství dostala sestra Faustyna 22.února r.1931 v Plocku. Ten den večer se jí ukázal Ježíš a přál si namalovat svoji podobiznu s nápisem:"JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI". O něco později, rovněž v Plocku, si přál, aby v Církvi byl slaven svátek Božího milosrdenství první neděli po Velikonocích. Kult Ježíšova obrazu a svátek Božího milosrdenství se staly základními pilíři nové pobožnosti, která připomíná   z a p o m e n u t o u   vlastnost Boha - MILOSRDENSTVÍ!
  K přijetí prvních zjevení o Božím milosrdenství r.1931 byla s.Faustyna Kowalská samotným Ježíšem připravovaná nejméně 6 let, čili od okamžiku vstupu do shromáždění sester Matky Božího milosrdenství. V noviciátu prošla mystikům známou "temnou nocí" smyslů a ducha, která u Faustyny probíhala sice krátce, ale nezvykle intenzivně. Přípravou k tomu bylo bezpochyby to, co Helena-Faustyna prožila v Lodži v červnu 1924 a co bylo pro ni bezprostřední výzvou ke vstupu do řádu. V průběhu tancovačky v parku Venecja se Heleně Kowalské, která tančila s nějakým mladíkem, ukázal zmučený Ježíš a s výčitkou v hlase se jí zeptal:"Jak dlouho mě necháš ještě čekat?"
  Rok před tímto setkáním Heleny-Faustyny s Ježíšem zemřela 29.června 1923 ve francouzském Poitiers stigmatizovaná mystička s.Jozefa Menéndezová.

                     SVATÁ  JOZEFA  MENÉNDEZOVÁ - (1890-1923)
  Tato španělská řeholnice se narodila r.1890, čili 5 let před Helenou-Faustynou. Do řádu vstupovala dvakrát - poprvé do kongregace Nejsvětější Panny Marie Vykupitelky, ale před ukončením postulátu z ní na přání rodiny vystoupila. Ale roku 1920 poslušna hlasu duchovního povolání vstoupila do kongregace sester Nejsvětějšího Srdce - Sacre Coeur - a bydlela v klášteře ve Francii.
  Sestra Jozefa měla první zjevení Ježíše už ve svých 11ti letech. Byla velkou ctitelkou  Ježíšova  Srdce,  které  viděla,  JAK   H O Ř Í    LÁSKOU  K  LIDEM.  Několik měsíců po složení věčných slibů, 22.listopadu 1922, jí Ježíš sdělil poselství Lásky:"Jsem sama Láska, Mé Srdce je propastí Lásky! Láska stvořila člověka a všechno, co je na světě, aby to bylo dáno Bohu pod jeho moc." Zapsala tato Ježíšova slova řeholnice na přání představené. Ježíš jí řekl, že   m i l o s r d n á   l á s k a   B o ž í   s e   p o d c e ň u j e,  zapomíná se na ni,  a dokonce se  j í   p o h r d á !
  V červnu 1923 Ježíš nadiktoval s.Menéndezové Apel lásky ke světu, v němž opakoval:"Jsem láskou!" A volal nejen po lásce lidí jakožto odpovědi na velkou lásku Boha:"Toužím,  ABY  LIDÉ  VĚŘILI  V  MÉ  MILOSRDENSTVÍ,  aby všechno očekávali od Mé dobroty,  ABY  NIKDY     N E P O C H Y B O V A L I   O   M É M   O D P U Š T Ě N Í.  Jsem Bohem, ale Bohem Lásky. Jsem Otec, ale Otec,  KTERÝ  MILUJE  S  NĚHOU  A  NE  S  TVRDOSTÍ. Mé Srdce je nekonečně svaté, ale i   n e k o n e č n ě   m í r n é.  Zná lidskou slabost a bídu a   SKLÁNÍ  SE  K  UBOHÝM  HŘÍŠNÍKŮM  S  NEKONEČNÝM  MILOSRDENSTVÍM.  Miluji duše, které když spáchají první hřích, ke Mně   s  POKOROU   přicházejí a prosí o odpuštění...Miluji je ještě, když oplakaly i svůj druhý hřích a jestli se to opakuje ne na miliardy, ale na milionkrát miliardy, miluji je,   VŽDYCKY  JIM  ODPOUŠTÍM  a smývám v té samé své krvi jak poslední, tak i první pád."
  Apel lásky ke světu, sepsaný s.Menéndezovou,  NENÍ  ANI  DNES  ZNÁMÝ  ŠIROKO  V  CÍRKVI !
V Polsku obsah zjevení španělské řeholnici publikovalo před několika lety vydavatelství WAM. Sestra Menéndezová zemřela podobně jako sestra Faustyna ve 33. roce svého života.

                SVATÁ  BENIGNA  KONSOLATA  FERREROVÁ -(1885-1916)
  Podobně mladá - ve 31.roce života - zemřela i sv.Benigna Konsolata Ferrerová, italská vizionářka žijící v klášteře nad jezerem Como. Ale tím, co ji nejvíce spojuje se sv.Faustynou a s Jozefou, je obsah zjevení Ježíše, která se týkají   l á s k y   j a k o   NEJVĚTŠÍ  V L A S T N O S T I   BOHA.
  Sestra Benigna, která vstoupila do kláštera r.1907, byla nazývána podobně jako sv.Faustyna sekretářkou Božího milosrdenství a tak jako polská mystička i ona si zapisovala  zjevení do "Deníčku". Psala v něm o věčné lásce Boží, která stvořila člověka, a lásce milosrdné, která nás spasila.
  Ježíš řekl Benigni, že nejcennějšími vlastnostmi Boha jsou dobrota a milosrdenství: "Jsem Bohem veškerého milosrdenství. Po ničem netoužím tolik, jako   b ý t   v ž d y c k y   m i l o s r d n ý m.  Použít spravedlnosti je pro Mne totéž, jako jít proti proudu, musím si činit násilí. Dveře Mého milosrdenství jsou stále otevřené, i malé dítě jimi může pohnout, i stařec, který už ztratil sílu." Bůh, který je celý Láskou, odpouští hříšníkům, kteří se   k   N ě m u   o b r a c e j í   s   l í t o s t í   a   k a j í c n o s t í,  a  nejvíc milostí uděluje těm, kteří mu   n e j v í c e   d ů v ě ř u j í.  "Důvěřující duše jsou dobyvatelkami mých milostí," řekl Ježíš.
  Je zajímavé, že obsah zjevení s.Benigni, alespoň v obrysu, poznala sestra Faustyna, když se ve 20. a 30. letech v Polsku ukázaly knihy o životě této italské vizionářky. Jednu vydali krakovští jezuité v sérii asketických děl, která vedl zpovědník a druhý duchovní vůdce s.Faustyny otec Józef Andrasz.

                                      ZNAMENÍ  POSLEDNÍCH  ČASŮ
  Poselství s.Józefy, s.Benigni i s.Faustyny je bezpochyby podobné, i když je zajisté dělí nejen kulturní kontext a vzdělání. Avšak teprve zjevení s.Faustyny se stala známá v církvi. Bylo to s největší pravděpodobností proto, poněvadž dostala od Ježíše pomocníky - P.Michala Sopoćka, ale též o.Józefa Andrasze, a některé z představených v kongregaci sester Matky Božího Milosrdenství, a po letech také Jana Pavla II. Je možno se pozastavit nad tím, proč   B o h u   t o l i k  z á l e ž e l o   na tom, aby se  LIDEM  DOSTALO  POSELSTVÍ  O  BOŽÍM  MILOSRDENSTVÍ,  které je sice poopsáno na stránkách Písma svatého, ale dlouhá staletí bylo zapomenuto, a aby byly dány nové formy kultu Božího milosrdenství. Pravděpodobně bude možné dát několik odpovědí a každá bude správná: milosrdenství potřeboval svět poznamenaný dvěma světovými válkami a potřebuje ho lidstvo i dnes, možná hlavně ve světě zasaženém silnou sekularizací. Neboť milosrdenství potřebuje především člověk, "který se setkal tváří v tvář se zoufalstvím"- jak napsal Thomas Merton. Jenom on je totiž přesvědčen, že potřebuje milosrdenství a hledá ho.
  Ale hlavní důvod podala s.Faustyna v "Deníčku", kde psala slova Pána Ježíše:..."MLUV  SVĚTU  O  MÉM  MILOSRDENSTVÍ, AŤ  POZNÁ  VEŠKERÉ  LIDSTVO  MÉ  BEZEDNÉ  MILOSRDENSTVÍ.  Je to  znamení  POSLEDNÍCH  ČASŮ,  PO   NĚM   P Ř I J D E   DEN  SPRAVEDLNOSTI !  DOKUD  JE  ČAS,  AŤ  SE  UTÍKAJÍ  KE  ZDROJI  MÉHO  MILOSRDENSTVÍ,  AŤ   Č E R P A J Í   Z   K R V E   A   V O D Y,  KTERÁ  PRO  NĚ  VYTRYSKLA."
 (Immaculata 2/2016)

                                     KATASTROFY  PŘICHÁZEJÍ

   Blesk do kupole sv. Petra při zvolení papeže Františka byl vztyčeným Božím prstem a toto může být tvrdou pěstí!!!

     Vlna zemětřesení může avizovat zkázonosný  ÚDER  AŽ  O  SÍLE  DESETI  STUPŇŮ,   varují vědci:
  Nedávná (20.dubna 2016) silná zemětřesení v Japonsku, v Ekvádoru a v Tichém oceánu jihovýchodně od ostrova Tonga může být předzvěstí megaotřesu o síle až 10 stupňů, soudí experti. Megazemětřesení jsou podle americké geologické služby (USGS) vzácná, ale možná.
  „Nynější podmínky  mohou  spustit   n e j m é n ě   č t y ř i   z e m ě t ř e s e n í   s i l n ě j š í   n e ž   o s m     s t u p ň ů    a  pokud se zpozdí, může napětí v zemské  kůře  nahromaděné  během  staletí  vyvolat  sérii  katastrofických   M E G A Z E M Ě T Ř E S E N Í,“  řekl britskému listu Daily Express seizmolog Roger Bilham z Coloradské univerzity.
  Kromě zmíněných čtyř otřesů byly další zaznamenány na Filipínách, v Barmě a na ostrově Vanuatu. Všechna se odehrála v takzvaném ohňovém prstenci vyšší seizmické aktivity.
  Vědci nemohou megazemětřesení zcela vyloučit, jelikož seizmická aktivita byla měřena pouze během uplynulých 100 let. Střet posouvajících se zemských desek může vyvolat otřesy o síle až deset stupňů Richterovy stupnice, napsal server Daily Mail.

                         V Japonsku lidé spí raději pod širým nebem
  Po zničujícím zemětřesení v provincii Kumamoto v jihozápadním Japonsku, které si už vyžádalo 45 lidských životů, pokračovaly v úterý na postiženém území záchranářské práce a pátrání po nezvěstných osobách. Tisíce těch, kteří přežili čtvrteční zničující otřesy, přebývají nadále pod širým nebem nebo ve svých autech, protože se obávají dalších možných otřesů – specialisté jich zatím napočítali celkem na 600. Podle místních médií bylo více než 117 tisícům lidí nabídnuto nouzové přístřeší.
  Letiště v Kumamotu na ostrově Kjúšú je opět částečně otevřeno pro obchod a hlavně pro příjem pomoci – budova terminálu byla po dalších otřesech o síle 7,3 stupně Richterovy škály poškozena a čeká ji kontrola statiků. Většina pravidelných letů byla zrušena.
  Poškozeny byly také mnohé podniky. Největší výrobce automobilů, společnost Toyota, musel zastavit provoz v některých montážních fabrikách kvůli nedostatku dílů.

  Na Novém Zélandu padaly při zemětřesení útesy
  U Indonésie udeřilo mohutné zemětřesení, jsou oběti na životech
  U Vanuatu udeřilo zemětřesení, tsunami tentokrát nepřijde
  Ekvádor dál sčítá oběti, mrtvých je už přes 400
  Japonsko vyděsil následný otřes o síle 5,5 Richterovy stupnice

       057.      Poselství Ježíše ze dne 4. dubna 2011 v 19:00.
   RUKA MÉHO OTCE TEĎ DOPADNE NA TENTO NEVDĚČNÝ, SLEPÝ SVĚT

  Cožpak může lidstvo nevidět tuto nenávist vůči nim, přítomnou úplně všude? Cožpak nevíte, že je to Satan, mistr klamu, kdo je u díla? Jak se tato ďábelská nenávist a odporné krutosti rozšiřují jako požár, tak také ruka mého Věčného Otce nyní dopadne na tento nevděčný, slepý svět. Tak jako budou pokračovat   z v ě r s t v a   l i d í,   kdy  s e   v z á j e m n ě   t e r o r i z u j í   a   v r a ž d í,   tak také bude přibývat přírodních katastrof jako trest za hřích člověka proti svému bližnímu.
  T E N T O   T R E S T   T E Ď   D O P A D N E   N A   S V Ě T !
B I T V A   Z A   Z Á C H R A N U   D U Š Í   Z A Č A L A !   MODLETE  SE  USILOVNĚ  ZA  SEBE  A  ZA  VAŠE  RODINY.   Neboť mnoho nevinných duší bude zastiženo tímto neštěstím. Nemějte strach, protože ti, kteří zůstanou věrní Mně a mému Věčnému Otci, budou zachráněni. Kdyby můj Věčný Otec nyní nezasáhnul, tak  BY  ČLOVĚK  ZPŮSOBIL  GENOCIDU takového rozsahu, že by lidská populace byla zmenšena v obrovských proporcích. (Třetí světová válka je předpovězena už ve Fatimě r.1917.)

           068.     Poselství Ježíše ze dne 17. dubna 2011 v 19:00.

  S velkým zármutkem ti musím oznámit, že ekologické katastrofy, hrozící v Asii, v Evropě, v Rusku a ve Spojených státech, budou mít za následek obrovské ztráty na životech.  H N Ě V   B O H A,  mého Věčného Otce, P A D N E   R Y C H L E    N A   T U T O   G L O B Á L N Í   A L I A N C I,  jež tajně vytváří podzemní organizace se záměrem přinést na svět smrt pro svůj vlastní zisk. Jsou odpovědné za vytváření bohatých společností a nových technologií, které by vás udivily, kdyby nebyly tak zhoubné v jejich rukách. Tito lidé z každé země prvého, průmyslového světa jsou bohatí, mocní, talentovaní a ovládají banky, ozbrojené síly, světové humanitární organizace, policejní síly, vlády, dodavatele energií a média. Nikdo nemůže uniknout z jejich spárů, pokud vám neřeknu jak.(Ilumináti a zednáři)

1171.      Poselství Matky Spásy ze dne 6. června 2014 v 14:25.

    BUDU ÚZCE SPOLUPRACOVAT S MÝM MILOVANÝM SYNEM, JEŽÍŠEM  KRISTEM,  V JEHO POSLEDNÍM ČINU PRO ZÁCHRANU LIDSTVA

  Mé dítě,
můj čas, jako Matky Spásy, kdy budu úzce spolupracovat s mým Synem, Ježíšem Kristem, v jeho posledním činu pro záchranu lidstva, byl pevně stanoven.
  Od toho dne budu dělat vše, co je ode mne požadováno, abych Mu odpověděla, až zasáhne do záležitostí světa, aby odhalil své milosrdenství.
  Cesta ke spáse je velmi těžká, protože není nikdy snadné otevřít Pravdě oči slepých. Není nic nepříjemnějšího, než vidět ubohé duše, které nemohou vidět, PROTOŽE  VIDĚT  ODMÍTAJÍ. Lidská tvrdohlavost je velkou překážkou, a proto jsou vyžadovány velké činy modlitby a oběti všemi, kdo jsou v srdci požehnáni Božím světlem. Šlechetností vaší svobodné vůle přinesete mému Synu vytoužený dar, který umožní Duchu Svatému sestoupit na duše, které milosrdenství mého Syna nejvíce potřebují.
  Může být velkou výzvou hlásat Pravdu pouze vaší vírou. Ale i když mnozí lidé jsou věrni mému Synu, nemají dar pochopení. Slepá víra v Boha je velkým darem a je dána těm, kdo jsou něžného srdce a bez sobectví. Povstaňte proto, drahé děti, a připravte se na velkou bitvu o duše. Bude to největší úkol dokonce i pro nejsilnějšího z vás. Dovolte mi, vaší Matce, vést vás v přicházejících časech, neboť já jsem vaše Obhájkyně a Ježíš Kristus mi dal velké milosti, abych byla schopná vás vzít s sebou na cestu k velké slávě.
  Jděte v pokoji milovat Boha a sloužit Mu. Vám, kdo Ho následujete jako malé děti, bude poskytnuta veškerá ochrana.
   Vaše milovaná Matka, Matka Spásy

060.              Poselství Ježíše ze dne 13. dubna 2011 v 23:00.
  Čas se nyní naplňuje, aby mé Slovo bylo znovu na zemi skutečně slyšeno.
Prosím, prosím, vysvětlete všem,  ŽE  BUDOU  SVĚDKY  MÉHO  MILOSRDENSTVÍ, jež přijde na zem během  m y s t i c k é  události.
 Je důležité, abyste řekli tolika lidem, jak je to jen možné, aby prosili Boha, Věčného Otce, aby prominul jednomu každému z vás hříchy, jež jste v minulosti spáchali. Udělejte to právě teď – a rychle. Zachraňte duše vaše a těch ostatních. I když obrácení se budou šířit,   n ě k t e r é  nešťastné  duše     t e n   š o k   n e p ř e ž i j í !
  MODLETE  SE,  MODLETE  SE,  A B Y   N E Z E M Ř E L Y   VE  SMRTELNÉM  HŘÍCHU !                                                                                      
             POSELSTVÍ  KRÁLOVNY  MÍRU - MEDŽUGORJE  25. 4. 2016:
  "Drahé děti! Moje mateřské srdce krvácí, když vás vidím ve hříchu a hříšných zvyklostech.
  ZVU  VÁS:  VRAŤTE   S E   K   B O H U   A   K   MODLITBĚ,  ABY  VÁM    B Y L O   D O B Ř E   N A   Z E M I!
Bůh vás skrze mne zve, aby vaše srdce byla nadějí a radostí pro všechny ty, kteří jsou daleko.   Má výzva nechť vám je balzámem pro duši i srdce, ABYSTE  SLAVILI  BOHA  STVOŘITELE,  KTERÝ  VÁS  MILUJE  A  VYZÝVÁ  PRO  VĚČNOST.
  DĚTI  MOJE,  Ž I V O T   J E   K R Á T K Ý !  VYUŽIJTE  TENTO  ČAS,  ABYSTE  KONALI  DOBRO !
  Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu."

          87.     Poselství Ježíše ze dne 18. května 2011 v 17:00.
                                           CTĚTE MÉHO OTCE
  Má drahá, milovaná dcero,
chyběl Mi čas, který jsi Mi včera slíbila. Uvědomuji si, že vedeš velmi zaměstnaný život, ale nezapomeň, že Já jsem život, jemuž musíš dát přednost před všemi tvými každodenními aktivitami.   Je čas pro lidi, aby čestně přemýšleli o svém životě
  Přišel čas, aby lidé přemýšleli vskutku čestným způsobem o svém životě. Všechny mé děti kdekoliv v každém koutu světa si musí položit tuto otázku: VĚŘÍTE,,ŽE   B Ů H   O T E C   E X I S T U J E, nebo tomu nevěříte? Jak se stále víc předpověděný konec časů přibližuje, musí být udělán určitý počet rozhodnutí. Akceptujete, mé děti, že Bůh, můj Věčný Otec, vás stvořil? Jestli ano, pak odpovězte na další otázku.   KOLIK   Č A S U   MU    V Ě N U J E T E,  ABYSTE  MU  PODĚKOVALI  ZA  DAR  ŽIVOTA,  VAŠÍ  RODINY  A  PŘÁTEL?  Za domov, ve kterém žijete? Za potravu, kterou jíte? Jestliže to neděláte, nejste následovníky pravdy.

                                PROKAZUJTE  ÚCTU  MÉMU  OTCI!
  Těm z vás, kteří skutečně věří v Boha, tvůrce všech věcí,  říkám:  cožpak nevíte,  Ž E   M O D L I T B A   J E   Ž I V O T N Ě   D Ů L E Ž I T Á,   jestliže máte mít užitek z příštího nádherného života, jejž On pro vás naplánoval? MLUVTE  K  NĚMU  K A Ž D Ý   D E N.  PROKAZUJTE  MU  ÚCTU,  jakou zasluhuje. Protože když Mu nebudete věnovat pozornost, urážíte Mě.
  Všem mým oddaným následovníkům pravím: Já, váš Božský Spasitel, Ježíš Kristus, vás nyní žádám, abyste pochopili, jak je důležité ctít mého Otce. N E N Í   M U   V Ě N O V Á N A  taková  P O Z O R N O S T,  JAKOU  SI   Z A S L U H U J E !  Mnoho lidí si o Něm vytvořilo obraz jako o Bohu Otci přísném, hrozivém a rozhněvaném. Jste v takové posvátné úctě, že jste Ho dali stranou. Kdybyste věděli,  J A K   M O C   TOUŽÍ  PO  VAŠÍ  LÁSCE,  v témž okamžiku byste padli na kolena a prosili Ho, aby vám odpustil. Prosím, modlete se k Bohu Otci. Potřebuje vaši lásku. Potřebuje vaši zbožnost. Modlitbou k mému Otci získáte nesmírné milosrdenství, když Ho budete žádat, aby vás ochránil a zachránil v mém jménu. On zřídka odmítne vaši žádost, když odpovídá jeho nejsvětější vůli.   B Ů H,   M Ů J   V Ě Č N Ý   O T E C,  J E   V E L M I   M I L U J Í C Í,   S O U C I T N Ý   a věrnost, kterou Mu zachováte,  P Ř I N E S E     S V  Ě  T U   VELKÉ  MILOSTI  A  SPÁSU !  MODLETE  SE  K  MÉMU  OTCI,  ABYSTE  ODVRÁTILI  GLOBÁLNÍ  KATASTROFY.
  Modlete se k mému Otci,  A B Y S T E   O D V R Á T I L I  CELOSVĚTOVÉ     K A T A S T R O F Y   ve jménu jeho milovaného Syna,  A  ON  VYSLYŠÍ  VAŠE  MODLITBY.  Tak málo křesťanů na světě ještě žádá zejména Jeho o pomoc. PROKAŽTE  MU  ČEST,  ŽE  JE  TEĎ  ŽÁDÁN  O  POMOC,  ABY  ZMÍRNIL  PŘÍRODNÍ  KATASTROFY,   jež se na zemi vyskytnou během Velkého soužení.
  MŮJ   OTEC   DRŽÍ  SVĚT  VE  SVÝCH  RUKOU.  Avšak jeho děti už Ho ani neuctívají, ani nezbožňují. Zapomínají na skutečnosti, že zatímco Satan stále krade duše,  ŽE  JE  ZDE  JEDINÁ   SÍLA,  KTERÁ  ODOLÁ  VĚČNOSTI,  A   T O U   S I L O U   J E   S Í L A   B O H A !   Ve svém milosrdenství uslyší váš křik o pomoc. Prosím,  V O L E J T E   HO  NYNÍ,   zejména v těchto časech velké změny.
  Váš milovaný Spasitel Syn Boha Otce Všemohoucího Ježíš Kristus

1284.                Poselství Ježíše ze dne 2. prosince 2014 v 23:10.

                             KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ RYSY MÉHO OTCE

  Má vroucně milovaná dcero,
navzdory dnům temnoty před námi, kdy bude svět očišťován, a kdy budu odmítnut jako už bezvýznamný, Já jsem Bohem velkého milosrdenství.
   Připomínám vám,   Ž E    S N A D N O    O D P O U Š T Í M    A    M I L U J I    V Š E C H N Y   K A Ž D O U   Č Á S T Í   S V É H O   B Y T Í,   i když Mě mnozí trýzní svou lhostejností a nenávistí ke Mně. Přijímám skutečnost,  ŽE  UŽ  NEJSEM  MILOVÁN,  JAKO  JSEM  BÝVAL  KDYSY,  A  ŽE  VÍRA  MÉHO  LIDU  OCHLADLA,   protože to bylo předpověděno. Nyní je mou povinností zbavit člověka otroctví, které mu skrze pokušení přivodil Satan. Dokud člověk nebude věřit v existenci Satana – největší pohromu, které čelí lidstvo – nepřijme mou dobrotu, mou lásku nebo moji existenci.
  Je těžké pro všechny, kdo Mě znají, zůstat ve stavu milosti. Pomyslete, jak ztracené jsou duše, které si Mě vůbec nevšímají; duše, které vědí, kdo Já jsem,   a l e   n e v ě n u j í   m i   n i c   z e   s v é h o   č a s u !  Jsou to tytéž duše, které dostaly svátosti a Pravdu, ale zřekly se svého práva na mé království. Mnohé z nich uctívají falešné bohy a téměř každý den se pouštějí do honby za věcmi, které nepocházejí ode Mne. Nikdo z těchto lidí Mě nemiluje, ale Já je miluji a budu je vždy milovat, neboť jsou částí mého těla.
  Pak jsou zde duše, které jsou Mi nevěrné, které Mě zradí a ochotně uvěří v nová odhalení, která zpochybňují mé božství. Také ony dovolily své lásce ke Mně zeslábnout, přesto je miluji stejně, jako ty, jež Mě celým srdcem milují. Nikdy nevzdám své úsilí nalézt si místo v jejich srdci, ba ani onen okamžik, kdy Mi možná odpoví, nebo   a ž   k o n e č n ě   p ř i j m o u   M é   v e l k é   m i l o s r d e n s t v í.
  Č l o v ě k   j e   s t v o ř e n   k  B o ž í m u   o b r a z u.  Jako každý rodič, Bůh se vidí ve svém vlastním, a to Mu přináší velkou radost. Každý člověk má rysy mého Otce. V   k a ž d é m   j e   d o b r o   a  tato dobrota vám dokazuje, že Bůh je přítomen. Radujte se, když vidíte vlídnost, lásku, trpělivost a velké činy lásky k bližnímu, neboť si můžete být jisti, že Boží přítomnost je u díla v duších, které projevují tyto rysy.
 T A T O   D O B R O T A,    P Ř Í T O M N Á   V   S R D C I   HŘÍŠNÍKŮ,    P Ř E M Ů Ž E   Z L O !  Nesmíte se nikdy vzdát naděje, neboť Já jsem vždy milosrdný a můj soucit zahrnuje vše.  NIKDY  NEODMÍTNU  TOHO,  KDO  KE  MNĚ  VOLÁ !   Toužím jim jen přinést svou lásku, svůj pokoj a své nádherné království.
  M o d l e t e   s e,  moji drazí následovníci, abych mohl roznítit lásku v srdci těch, kteří ode Mne odpadli.  BUDU  BOJOVAT  AŽ  DO  HOŘKÉHO  KONCE,   a b y c h   m o h l   s h r o m á ž d i t   VŠECHNY  BOŽÍ  DĚTI,  a zejména mé nepřátele,  a   p ř i n é s t   j i m   v ě č n o u   s p á s u !
  Váš Ježíš

        1176.     Poselství Ježíše ze dne 17. července 2014 v 17.17.

   LIDSKÝ INTELEKT NENÍ SCHOPNÝ POROZUMĚNÍ VŠEHO, CO JE O MNĚ

  Má vroucně milovaná dcero,
největší bolest, kterou musí snášet ti, kdo Mě milují, je temnota duše. Čím více budete spojeni se Mnou a ve Mně, tím více budu ve vás kvůli tomu trpět. Neboť budu-li přebývat ve vaší duši, tím více bolesti budete muset kvůli tomu snášet.
  Stane-li se duše v plném sjednocení částí Mne a odevzdá-li Mi svou vůli, tím více bude v této osobě zřejmá moje přítomnost. Bude k sobě přitahovat nenávist druhých, pocítí můj vlastní žal, až bude svědkem nečestnosti, bezpráví a bezbožnosti kvůli hříšnosti světa. Jeho smysly zbystří, chápání duchovních věcí – zrozené utrpením se Mnou – odhalí mnohé věci, jež v něm probudí hlubší chápání, pokud jde o bitvu, která existuje mezi Bohem a Satanem.
  Pochopí, co uchvátilo jeho duši, jeho tělo a smysly, ale to neznamená, že je to pro něj snadné přijmout. Lidský intelekt není schopný porozumět všemu o Mně, nebo všeho, co ze Mne pochází. Ale bude-li Mi důvěřovat a přijme, že všechno dobré pochází ze Mne, pak Mě nechá v něm růst pro dobro všech.
  K D Y Ž   M I   D O V O L Í T E   P Ř E B Ý V A T   V E   V A Š Í   D U Š I,  M O H U   D O S Á H N O U T   V E L K Ý C H   V Ě C Í ! Tak mnoha lidem může být dán můj dar milosrdenství, dovolíte-li mé lásce šířit se touto cestou . Skrze   O B Ě T U J Í C Í   S E   D U Š E  M O H U  ZASÁHNOUT     K   Z Á C H R A N Ě   D U Š Í   D R U H Ý C H. Vždy přijměte, dávám-li dar utrpení, že to lidstvu jako celku přináší velký prospěch. Mé milosrdenství je můj dar vám.
  P ř i j m ě t e  různé  způsoby, s nimiž  pracuji,  s vlídností, neboť BOLEST   b y t í   v e   s p o j e n í   s e   M n o u   b u d e   m í t   krátké trvání.
  Přijměte Mě takového, jaký jsem a ne takového, jakého byste chtěli.
   Váš Ježíš

 PRAVDA  O  S P R A V E D L I V É M   BOHU  PLNÉM  LÁSKY  A  MILOSRDENSTVÍ:

        SV.TEREZIE OD JEŽÍŠE  Z  AVILY: ŽIVOT - POKRAČOVÁNÍ:

  Vracím se k vyprávění o svém životě. Byla jsem zavalena velkými souženími, jak jsem se zmínila, ovšem nepřestávala jsem se modlit. Nemohla jsem dělat nic jiného, NEŽ  SE  VLOŽIT  DO   BOŽÍCH RUKOU, aby On naplnil svou vůli ve mně, neboť ví lépe, co mi prospívá. Nahlížela jsem, že po této cestě   k r á č í m   d o   n e b e.  Obětovala jsem na tento úmysl všechno dobré, co jsem dělala a odporoučela jsem se některým svatým, aby mě chránili od zlého ducha, a abych objevila pravdu. Po dvou letech stálé modlitby, o svátku sv.Petra, jsem viděla, či lépe řečeno  CÍTILA  JSEM,  ŽE  JEŽÍŠ  KRISTUS  JE  BLÍZKO  MNE.  Zdálo se mi, že Ježíš Kristus šel vždy po mém boku, avšak neviděla jsem v jaké podobě, neboť to nebylo v obrazném vidění. Cítila jsem, že býval po mé pravé straně jako svědek všeho, co jsem konala. Když jsem nebyla velmi roztěkaná, pak nebylo chvíle usebranosti, abych Ho necítila vedle sebe.
  Celá zmatená jsem šla hned za zpovědníkem a sdělila mu, co se dělo. Namítal mi, jak jsem mohla vědět, že to byl Ježíš Kristus, když jsem Ho neviděla. Řekla jsem mu, že nevím jak, ale že jsem nemohla pochybovat, že byl u mne, neboť jsem Ho jasně slyšela a viděla. Jeden svatý a velmi duchovní člověk, zvaný Pedro d´Alcantara, o němž budu později vyprávět, mi řekl, že je to jedno z nejvznešenějších zjevení, jedno z těch, do nichž ďábel může zasahovat mnohem méně. A podobně se vyjádřili i jiní velcí teologové. Není to obrazné vidění, je to jako v případě slepce, nebo jako když se někdo ocitne ve tmě, takže nevidí, kdo stojí vedle něho. Tahle Boží přítomnost je velká Boží milost a kdo je jí vyznamenán, ať si jí nesmírně váží. V ní se chápe, že je to Bůh pouze skrze účinky, jež působí v duši a jimiž se Pánu líbí projevovat. Ale zde se jasně vidí, že jsme blízko Ježíši Kristu, jeho Osobě, Synovi Panny. Zde nás chce zaplavit poklady i jeho nejsvětější lidství. Zde Pán vtiskne do duše tak jasné poznání sebe, že o tom nemůže pochybovat, i když Ho neviděla.
  Tento druh vidění i řeči je zcela duchovní věc. Mohutnosti ani smysly se nepohnou, takže nejsou s to dát podnět ďáblu, aby si to uvědomil. Zde Bůh poučuje duši i jiným způsobem tím, že k ní hovoří beze slov, způsobem, o němž jsem už mluvila, tak nebeskou řečí, že zde na zemi ji nelze vysvětlit, ledaže by to Bůh učinil sám pomocí zkušenosti. Ukládá do největší hlubiny duše to, co chce říci, ukazuje nám to bez obrazů i bez slovních výrazů, totiž pomoci vidění o němž mluvím.
  Tento způsob, jímž Pán dává pochopit duši, co chce, tím, že jí odhalí velké pravdy a velká tajemství, si zaslouží důkladného povšimnutí, neboť On jej používá častěji, aby mi vyložil vidění, jež mi uděluje. A myslím si, že sem se ďábel nemůže vetřít. Duše je hned plná znalostí a vidí s takovou jasností do tajemství Nejsvětější Trojice a do jiných úchvatných tajemství, takže je ochotna o nich diskutovat se všemi teology. A náramně se diví, jak jediná z těchto milostí stačí obnovit duši, a jak ji přivede k tomu, aby nemilovala nic a nikoho leda Toho, který bez nejmenší námahy zaplavuje duši tak velikými dobry, zjevuje jí svá tajemství a zahrnuje ji tak nevýslovným svědectvím   l á s k y   a   p ř á t e l s t v í !
  Vracím se tedy k tomuto způsobu chápání. Zdá se, že Bůh chce dát duši pochopit něco z toho, co se děje v nebi, tím, že jí dá   p o z n a t,   JAK  SE  TAM  NAHOŘE  DOROZUMÍVAJÍ  BEZE  SLOV;  to já nikdy nevěděla, dokud mi to Pán ve své dobrotě neráčil zjevit v jednom vytržení. Taktéž i zde: sotva tomu Jeho Velebnost chce,  B Ů H   A    D U Š E   S I   ROZUMÍ  J A K O   D V A   P Ř Á T E L É,   K T E Ř Í   N E P O T Ř E B U J Í   SLOV,  A B Y   S I   P R O J E V I L I   V E L K O U   L Á S K U.  I zde na zemi, když se dva lidé velmi milují a mají bystrý rozum, rozumí si bez posunků, jen když se na sebe dívají.
  Ach, lidská nevděčnosti! Kam až jsi dospěla! Ach, úchvatná dobroto mého Boha, která dovoluješ, aby na Tebe hleděly oči, jež se dívaly tak špatně jako oči mé duše. Tvůj pohled, mé Dobro, je nutí, aby si už nevšímaly ubohých věcí země a aby se nespokojovaly ničím leda Tebou!
  Duše, které jste se začaly věnovat modlitbě a máte živou víru, buďte si jisté, že Bůh dá sám sebe těm,   k d o   v š e c h n o   z   l á s k y   k   NĚMU   o p u s t í.  Nedává přednost jen některým lidem,  m i l u j e   v š e c h n y   bez rozdílu, a proto se nikdo, i kdyby byl velmi špatný, nemůže vymlouvat po tom, co viděl, jak On ráčil tolik milovat tohoto posledního tvora, že ho tak vysoko povznesl. Já totiž nedokáži vyslovit všechno, co se zakouší, když Bůh člověku svěří svá tajemství a své divy. To se zakouší taková radost, jež převyšuje jakoukoliv lidskou představu. Z ní pak vyvěrá tak hluboký odpor vůči všem pozemským potěšením, že je z toho člověku nanic, srovnává-li je s onou radostí, neboť pozemská potěšení jsou jen nízkostí. A přece jen je to jen malá kapka z onoho  rozvodněného   PROUDU   S L A S T Í,   j e ž   je   n á m   p ř i p r a v e n     v   n e b e s í c h !
  Jak bude bohatý, kdo zanechal pro Krista všechno bohatství! Jak bude ctěn, kdo kvůli němu pohrdl veškerou ctí a vložil všechnu svoji radost do pokoření! Jak bude moudrý, kdo byl rád považován za blázna při následování samé Moudrosti, jež byla tak nazývána. Musí to být pro naše hříchy, jestliže je dnes tak málo velkodušných, jež lidé považují za blázny, vidí-li je konat hrdinské činy hodné těch, kdo opravdu milují Krista! Ano, zdá se, že   d n e s   z m i z e l i   z e   s v ě t a !  Ach, světe, světe, jak je pravdivé, že získáváš na cti,  n e b o ť   j e   m á l o   t ě c h,  kdo tě znají !
  Vrátíme se k našemu předmětu. Zmíněné vidění trvalo nepřetržitě několik dní. Mělo však takové účinky, že jsem byla stále v modlitbě.(rozhovoru s Bohem)  Věnovala jsem se svým záležitostem tak, abych neznechutila Toho, jehož jsem tak jasně viděla vedle sebe. Jednoho dne během modlitby mi ráčil Pán ukázat své ruce: byly tak krásné, že nevím, jak bych je popsala. Upadla jsem do velkého zmatku, jak se mi to stává vždy na počátku, když je v těchto nadpřirozených skutečnostech něco nového. Za několik dní nato jsem spatřila jeho božskou tvář a byla jsem jí zcela uchvácena. Nedokázala jsem si vysvětlit, proč se mi Pán ukazoval postupně, když mi pak měl dát milost vidět Ho celého. Pochopila jsem však, že tak postupoval, aby se přizpůsobil mé přirozené slabosti. Buď vždy veleben! Ne, tak ubohé stvoření jako já by nedokázalo snést takovou slávu a krásu tak nadpřirozenou, že pohled na ni úplně zmate rozum. Naplňovalo mě to strachem, byla jsem celá neklidná a změněná, i když se pak všechen strach vytratil. Nejsvětější lidství Ježíše Krista se mi zjevilo ve své úplnosti na svátek svatého Pavla během mše svaté. Měl takovou podobu, jak se obyčejně maluje jako zmrtvýchvstalý, avšak nesrovnatelně krásný a velebný.

       /Cmd+V
  Vidění, o němž mluvím, je obrazné: ani toto ani nějaké jiné jsem neviděla tělesnýma očima, nýbrž pouze   o č i m a   d u š e.  Kdo o tom ví víc než já, říká, že předešlé vidění je dokonalejší než toto, jež je zase vyšší než ta, která lze vidět telesnýma očima; ta ovšem nejsou tak dokonalá a vystavují se snadno ďáblovým klamům. (Dělá narážku na tři způsoby vidění, které může být tělesné, obrazné a intelektuální, podle způsobu, jak se uskutečňuje.)
  Tehdy jsem pochopila svou prostoduchost, proč jsem si nikdy nedokázala představit tak krásnou podívanou, i kdybych se namáhala mnoho let; jednalo se totiž o věc, která přesahuje jakoukoliv lidskou představu, i jen co se týká bělosti a záře.
  Je to světlo, které neoslňuje, bělost plná lahodnosti, vlitá zář, jež slastně okouzluje pohled, aniž by jej unavila, jak jej neunavuje jasnost, s jakou vidí onu vznešenou krásu. To světlo je tak odlišné od našeho, že se sluneční paprsky ve srovnání s ním zdají velmi zakalené, takže potom by člověk ani nechtěl otevřít oči. Je mu asi jako kdyby viděl na jedné straně téci průzračnou vodu po krystalu prozářeném sluncem a na druhé straně hodně kalnou vodu, jak se prodírá prachem pod zamračeným nebem. Není však vidět slunce nebo světlo: je to přirozené světlo, jež nezapadá, světlo jež nemůže nic zakalit, protože je věčné, tak nedozírné, že by si je nikdo nedokázal představit. Bůh je sešle tak náhle, že by nebyl ani čas otevřít oči. Ale málo na tom záleží, zda jsou oči zavřené nebo otevřené: chce-li Bůh, člověk vidí, i když nechce. Každá roztržitost je bezmocná, žádná mohutnost nedokáže klást odpor.
  Nyní chci vyprávět, jak se Pán dává vidět v těchto viděních: ne však vysvětlovat, jak zaplavuje naše vnitřní smysly tímto mocným světlem ani jak   v y t v á ř í   v   n a š í   m y s l i   tak   ž i v ý   o b r a z   s a m a   sebe, že    se   z d á,     ž e    j e   o p r a v d u   p ř í t o m e n:  to všechno je pro učené, ne pro mne. Já jsem tak nevědomá a těžko chápavá, že jsem ty věci nedokázala pochopit, ani když mi je vysvětlovali.  Čím obtížněji chápu Jeho díla, tím více mě podněcují ke zbožnosti. Budu vyprávět o tom, co jsem sama zakusila.
  Při některých příležitostech se mi zdálo, že jsem viděla pouze obraz, zatímco v mnoha jiných případech samého   ž i v é h o   Krista, podle jasnosti, s jakou se mi zjevil. Liší se od sebe jako živá osoba od svého portrétu. Je-li to obraz, pak je to živý obraz. Nevidím mrtvého, nýbrž samého živého Krista, který se mi dává vidět jako BOHOČLOVĚK  V  OSLAVENÉM  TĚLE, a ne jak ležel v hrobě. Ukazuje se mi někdy s takovou velebností, že nezanechá nejmenší pochyby, že je to sám Pán, a to zvláště PO SVATÉM  PŘIJÍMÁNÍ;  vždyť podle učení víry víme,  že je tam právě takový. Ukazuje  se  nám  jako   n á š   P á n,  takže duše taje a celá se v Něm stravuje.
  Ach, můj Bože, jak vysvětlit velebnost, s níž se zjevuješ, a do jaké míry se zjevuješ  JAKO  PÁN  NEBE  A  ZEMĚ  A  VŠECH  NEBES  A  ZEMÍ,  KTERÉ   J S I    M O H L    S T V O Ř I T ?  Jasně se vidí, můj Ježíši,  JAK  MÁLO  ZMOHOU  ĎÁBLOVÉ  PROTI  TOBĚ !  Takže kdo Ti věrně slouží, může držet celé peklo pod nohama. Je pochopitelné, proč se ďáblové třásli strachem, když jsi sestoupil do předpeklí, že byli ochotni snést tisíc jiných trýznivějších pekel, jen aby se vyhnuli Tvému zraku. Ano, chceš dát  pochopit,  JAK   V E L K Á   JE  TVÁ   V E L E B N O S T   A  JAK  MOCNÉ  JE  TVÉ  SVATÉ   L I D S T V Í   SPOJENÉ  S   B O Ž S T V Í M !
  Z toho se zdá pochopit, k  čemu  dojde  v   d e n   s o u d u,  kdy budeme stát před velebností tohoto vznešeného  v l á d c e   a uvidíme  JEHO  HNĚV  VŮČI  HŘÍŠNÍKŮM !  Mezitím duše uznává svou ubohost a zakořeňuje se v pokoře. Cítí   z a h a n b e n í   a   ŽIVOU  BOLEST  NAD  SVÝMI  HŘÍCHY, a když vidí, že BŮH JÍ  I  NADÁLE  PROKAZUJE LÁSKU, navzdory tolika jejím nevěrnostem, neví, co dělat, a cítí, jak ji to drtí.
  Když Pán chce v tomto vidění zjevit tolik své velikosti a velebnosti,  nikdo   n e m ů ž e   s n é s t   t a k o v ý   n á p o r,  ledaže ho Bůh podepře nějakou nadpřirozenou pomocí, že mu dá vstoupit do  VYTRŽENÍ  nebo  EXTÁZE,  neboť potom pro radost, jakou zakouší, ztratí vidění božské přítomnosti. Ano, bez této pomoci by to lidská přirozenost nesnesla. (Myslím, že Ježíšek mi pomohl napsat výpis z této 400 stránkové knihy, aby vás připravil na Varování, neboť to nás všechny Duch Svatý   v y t r h n e  a pak budeme stát před Božím Majestátem bezradní, co dělat, až nám bude ukazovat naše hříchy. Proto si přeje, abychom se na to připravili! Nebude to nic příjemného a budeme v šoku. A někteří to nepřežijí, jak nás varuje Panna Maria, když nebudeme na Varování připraveni lítostí a zpovědí. barmanka)
  Je to pravda, že se pak všechno zapomene? Ne, ona krása a velebnost zůstanou tak hluboce vryté, že je nelze zapomenout, ledaže by Pán chtěl, aby duše trpěla opuštěností či vyprahlostí; v tom stavu, jak uvedu na svém místě, se zdá, že zapomene i na Boha. Duše se změní. Je celá jiná. Je stále usebraná, zdá se,   ž e   z a č í n á   z n o v u   m i l o v a t;   je to však daleko vroucnější a vznešenější láska. Toto obrazné vidění má výhodu, že se víc přizpůsobuje naší slabosti, že se hluboce vtiskuje do paměti a poskytuje rozumu, že se má stále čím zabývat. Obyčejně tyto dva druhy vidění (obrazné a intelektuální) přicházejí společně; takže zatímco očima duše se vidí svrchovaná krása a sláva nesvětějšího lidství našeho Pána, druhým způsobem se chápe,  Ž E   O N   J E   B Ů H,    Ž E    J E VŠEMOHOUCÍ,   Ž E   Ř Í D Í   S V Ě T   A   V L Á D N E   MU  A  ŽE  JEJ   NAPLŇUJE   S V O U   L Á S K O U.
Toto vidění má nezměrnou cenu. Jsem toho názoru, že je prosto nebezpečí. Vidí se to z jeho účinků, neboť ďábel nemá možnost se tam vetřít. Vzpomínám si, že ten věrolomník se pokoušel třikrát nebo čtyřikrát ukázat mi Pána tímto způsobem pomocí falešného představení. I když vezme na sebe tělesnou podobu, NENÍ  S TO  NAPODOBIT  S L Á V U,   JÍŽ  JE  OBKLOPENA   P Á N O V A   P O D O B A.  Jeho cílem je zničit účinky pravého vidění, protože duše usiluje klást odpor, stoupá v ní znechucení, neklid, až pak ztrácí zbožnost a pokoj, který měla předtím, a není schopna věnovat se modlitbě.
  Je nemožné, aby takové vidění bylo vyvoláno pouze představivostí, neboť krása a bělost jen jediné ruky daleko převyšují jakoukoliv lidskou představivost. Je to naprosto nemožné, neboť jsou vyšší než jakákoliv lidská inteligence!
  Takové a podobné důvody jsem uváděla těm, kteří mi říkali, že to byly ďábelské klamy či výplody mé fantazie. Dokonce ze mě chtěli vymýtat ďábla, že jsem posedlá. Ve městě žily svaté osoby, pro které jsem byla samá prohnanost. Tato soužení, jež se na mne hrnula ze všech stran, trvala velmi dlouho a dokázala jsem je snést jen s milostí Boží.  Mým cílem  při tomto vyprávění je dát pochopit  u t r p e n í   d u š e   na této  DUCHOVNÍ  CESTĚ,  nemá-li zkušeného duchovního vůdce.
  Po dva a půl roku mi Pán uděloval tuto milost hodně často. Zatímco Pán se mnou mluvíval, obdivovala jsem Jeho velkou krásu a s jakou laskavostí jeho božská a překrásná ústa pronášela ona slova, která někdy byla pro mne velmi přísná. Toužila jsem poznat, jakou barvu mají Jeho oči a jakou má postavu, ale nikdy se mi to nepodařilo: mé úsilí nebylo k ničemu. Naopak, sotva jsem se o to pokusila, vidění zcela zmizelo.
  Někdy Ho vidím, jak na mne mile hledí. A přesto je jeho pohled tak mocný, že jej duše nemůže snést a upadne do svrchovaného vytržení, v němž ztratí z očí jeho krásu, zatímco se chystá zakoušet Ho co nejlépe. Zkrátka tu z naší strany nerozhoduje, co chceme. Je jasně vidět, že  B ů h   c h c e,  abychom byli   p o k o r n í,   s v o l n í   a   s p o k o j e n í   s   t í m,  CO  NÁM  DÁVÁ,  ABYCHOM  VZDÁVALI  DÍK   T O M U,  KDO  NÁM  TO  DÁVÁ !
  A tak je tomu ve všech viděních bez výjimky. My v nich nemůžeme dělat nic, a to je náramně prospěšné držet nás daleko od pýchy a uchovat nám pokoru a bázeň. Dokud žijeme v tomto   v y h n a n s t v í,   CHCE,  ABYCHOM  POSTUPOVALI  S  BÁZNÍ.
  Obyčejně se mi Pán ukazoval jako vzkříšený, stejně i když se mi zjevoval ve svaté Hostii. Někdy ovšem, když mě chtěl povzbudit v mých souženích, ukazoval mi své rány, jindy na kříži, někdy v zahradě, jindy pod tíží kříže, zřídkakdy s trnovou korunou; vždy podle mých potřeb. Avšak i tehdy se jeho tělo zjevovalo oslavené.
  Mezitím láska vzrůstala a já svěřovala Bohu, co mě sužuje, říkala jsem Mu, že už nemohu odolávat, že je pro mne nemožné nemyslit na Něho, i když jsem se dychtivě snažila nedělat to. Moji zpovědníci byli stále přesvědčeni, že je to všechno dílo ďáblovo a zakazovali mi modlit se, a měla jsem se křižovat a dělat na vidění rohy. Což mi připadalo hrozně trapné, neboť jsem byla přesvědčena, že je to Pán. Nicméně jsem dělala všechno, abych jen poslouchala, ale dařilo se mi to jen málo nebo vůbec. Takže navzdory tomu, že jsem se snažila rozptylovat, nevycházela jsem z modlitby, ani když jsem spala, aspoň tak se mi to zdálo. Avšak Pán mě nejen nezprošťoval poslušnosti, ale horlivě mi ji doporučoval.
  Krátce nato mi Pán, jak mi to slíbil, začal dávat lépe pochopit, že On sám rozněcoval v mém srdci tak závratnou lásku k Bohu, že jsem nevěděla odkud pochází, neboť byla naprosto nadpřirozená.  C í t i l a   j s e m,   ž e   u m í r á m   t o u h o u   v i d ě t   B o h a:  On byl mým životem a já chápala, že Ho nemohu vlastnit leč smrtí. Přenesení touto láskou byla stále větší a já nevěděla, co dělat: nic mě už neuspokojovalo a zdálo se mi, že mi vyrvali duši z těla!
  Ach, jak vnešená je dovednost mého Boha! Jak jsi byl něžný a pečlivý vůči své ubohé otrokyni! Zatímco ses skrýval, Tvá láska pronikala kdejaký kout mé bytosti, a nořila mne do tak příjemné agónie, že jsem z ní nechtěla vyjít. Duše ať střádá tuto lásku v sobě, ale ať si dá pozor, aby se nepodobala onomu hrnci, který příliš vře, neboť pod něj položili příliš mnoho dřeva a oheň, takže z něj všechno vyvře ven. Daleko jiná jsou naopak přenesení, o nichž mluvím, neboť při nich nepřikládáme dřevo na oheň my, ale zdá se, že oheň je už zažehnutý a že  jej   n ě k d o   v r h á   do   n a š e h o   n i t r a,   aby   n á s   s t r á v i l.
  Duše si stěžuje na Boží nepřítomnost, avšak to není On, kdo jí působí trýzeň, nýbrž jakýsi šíp, který tu a tam   p r o t n e   j e j í   s r d c e   a   útroby   t a k   ž i v ě,  ž e   z ů s t a n e   b e z   v l á d y   i   b e z   v ů l e !  Chápe jen, že chce svého Boha, že ostří šípu, jímž je zraněna, bylo potřeno šťávou nějaké byliny, která působí, že nenávidí sebe z lásky k Bohu, v jehož službě by ráda obětovala vlastní život. Je to nevýslovné, jakým způsobem Bůh zraňuje duši.
  Muka jsou tak živá, že duše je zcela bez sebe, ačkoliv jsou tak sladká, že je nelze přirovnat k žádné pozemské rozkoši. A proto, jak jsem řekla, duše má stálou touhu umírat, protože to utrpení je tak mocné! Na její zmírnění, a aby se dala nějak snést, není jiného východiska, než prosit Pána, aby pomohl. Duši nezbývá než smrt, protože si myslí, že jen v ní se může těšit ze svého Dobra.
  Když jsem bývala v tomto stavu, líbilo se Bohu, že mi vícekrát dopřál toto vidění. Spatřila jsem anděla po své levé straně, který měl tělesnou podobu. Nebyl nijak veliký, spíše malý a velmi krásný: jeho tvář žhnula, takže se zdálo, že je to jeden z oněch vznešených duchů, kteří se zcela stravují láskou; myslím, že se nazývají Serafíni. Onen Serafín držel v ruce dlouhé zlaté kopí, na jehož železném hrotu vyšlehoval plamen. Měla jsem dojem, že  m i   j í m   v í c e k r á t   p r o k l á l    s r d c e   a strhl je hluboko do útrob; když pak kopí vytrhával, zdálo se mi, že mi je vyrve ven, ponechávaje   m n e   v e   v ý h n i   l á s k y.  Mučivá palčivost rány byla tak živá, že se mi draly přes rty vzlyky, avšak zároveň tak sladká, že mi bránila toužit, aby skončila a abych hledala nějaké jiné rozptýlení leč v Bohu.
  Ačkoliv to není fyzická bolest, nýbrž duchovní, zakouší to trochu i tělo, ba mnoho. Tehdy vládne mezi duší a Bohem něco jako úchvatně   s l a s t n á   i d y l a.  Prosím Boha, aby ji zakusili ti, kteří by mi nevěřili. (Tuto událost si karmelský řád a všechny španělské diecése připomínají 27. srpna zvláštním mešním formulářem od roku 1726. Biskup mons.Jeroným Manrique dal otevřít hrob světice, aby se zjistilo, v jakém stavu je její tělo. Asistující lékaři byli udiveni,  ž e   j e   t ě l o   n e p o r u š e n o   a   v y d á v á   z v l á š t n í   v ů n i.  Chtěli si ověřit, zda nebylo nabalzamováno. Provedli pitvu mrtvoly a zjistili, že je bez jakéhokoliv ochranného prostředku neporušené. Vyňali srdce světice, jež bylo pak uloženo do vzácného relikviáře a vystaveno k veřejné úctě v kostele bosých karmelitánek v Alba Tormes. Uctívá se tam dodnes. Na více místech je  vidět   r á n y,  k o l e m   n i c h ž   j e  maso     m í r n ě   o h o ř e l é:  zřejmý důkaz toho, co světice vypráví.)
  Když jsem bývala v tomto stavu, jednala jsem jako bez sebe. Nechtěla jsem nikoho vidět, s nikým mluvit, ale být jen sama se svou   t r ý z n í,  jež se mi jevila jako větší radost, než kolik jí je ve všem stvořeném. Tuto milost mi Bůh ráčil udělit několikrát, než se Mu zalíbilo seslat na mne ona vytržení, jež byla tak veliká, že na mne přicházela i v přítomnosti druhých. Nemohla jsem jim odporovat. K mé velké nelibosti se o tom začaly šířit řeči.
  Nyní se ta trýzeň poněkud zmírnila, ale cítím jinou, v mnoha bodech se liší od té první a má daleko větší hodnotu. Pán uchvátí duši a ponoří ji do extáze, kde přetéká radostí a kde není žádná bolest ani možnost trpět. Buď vždy veleben Bůh, který splácí tolika milostmi nevděčnost toho, kdo tak špatně odpovídá na jeho nezměrná dobrodiní.
  Vidění našeho Pána a stálý rozhovor s Ním velmi zvětšily mou lásku i mou důvěru. Chápala jsem, že je Bůh i člověk, a jako takový nejen nežasne nad lidskou slabostí, ale také ví, že tato naše ubohá přirozenost je podrobena mnoha pádům kvůli prvnímu hříchu, který On přišel napravit.
  I když je Bůh,  m o h u   s   N í m   j e d n a t   j a k o   s   P ř í t e l e m.  Nepočíná si jako páni na této zemi! S nimi lze mluvit jen v určitých hodinách. Kladou celou svoji velikost do okázalého projevu své autority. Chce-li s nimi mluvit nějaký chudák, musí obcházet mnoho dveří, doprošovat se přímluvy a potit krev. Nemluvíme o králi - chudí a lidé nízkého původu se k němu ani nedostanou! Ti, kdo mají svět pod nohama, nejsou dělaní pro dvory: říkají pravdu, nebojí se a nemají se čeho bát, zatímco na dvorech je tato otevřenost neznámá, je  t ř e b a   z a s t í r a t   z l o,  které se vidí, a ani nemyslet, že je to   n ě c o   z l é h o,  aby člověk neupadl do nemilosti.
  Ach, Králi slávy a Pane všech králů, jehož království nemá konce, ani se neopírá o tak křehké překážky! Ne, k Tobě není zapotřebí prostředníků! Stačí Tě spatřit, aby člověk viděl, že Ty jediný  z a s l u h u j e š   j m é n o  PÁN !  Dáváš se poznat jako  K R Á L  jen svou velebností, aniž bys měl zapotřebí stráží a dvora. Zde na zemi lze stěží poznat krále, je-li sám. Nikdo mu nevěří, neboť nemá nic, čím by se lišil od ostatních: potřebuje vnějších odznaků. Protože jeho osoba nevyzařuje žádnou moc, musí se uchylovat k jiným prostředkům, aby projevil svoji autoritu.
 Ach, můj Pane, můj Králi, kdyby se mohlo vylíčit,  j a k o u   v e l e b n o s t   v y z a ř u j e š !  Je nemožné neuznat, žes Ty sama Velebnost! Kdo na Tebe hledí, je pln úžasu, především když  vidí,  j a k   j s i   p o k o r n ý   a   p l n ý   l á s k y   k   t v o r u,   j a k o   j s e m   j á !  Když přejde první pocit ohromení,  které  se  zrodí  při  spatření  takové  T v é   velebnosti,  lze   s   T e b o u   j e d n a t   a   v o l n ě   m l u v i t.  A pak má čověk větší strach, daleko větší, totiž neurazit Tě, ale to už není strach z trestu, vždyť tehdy není pro duši větší trest   n e ž   T ě   z t r a t i t !
  Když je vidění od Boha, pozná se to podle účinků, ovšem je-li duše ve světle, neboť někdy se může stát, že jí Pán odepře jakékoliv světlo, aby ji ponechal v temnotách. Pak se není co divit, zná-li svou ubohost jako já, že ji zachvátí strach. Nedávno jsem toto zažila a trvalo to celý týden. Zdálo se mi, že jsem dokonce ztratila možnost poznat, jak mnoho dlužím Bohu, ale i vzpomínku na projevy Jeho přízně. Má duše byla ohromená a já nevěděla proč, ani do čeho byla ponořena. A duše, ať se snaží sebevíc házet dřevo na oheň a usiluje rozdmýchávat oheň lásky k Bohu, nenajde způsob, jakým by se jí to podařilo. Podle mého názoru je lepší uznat, že sami nic nezmůžeme, a věnovat se jiným záslužným pracím. Je totiž možné, že Pán nám brání věnovat se modlitbě, právě aby nám dal vykonat tyto práce, abychom zakusili na vlastní kůži, jak málo dokážeme bez Něho!
  Zato dnes jsem si to vynahradila, odvážila jsem se naříkat:"Cožpak Ti nestačí, můj Bože, že mě držíš v tomto ubohém životě, který z lásky k Tobě přijímám a chci žít zde na zemi, kde mi všechno brání zakoušet Tě, protože se musím starat o jídlo, spát, projednávat různé záležitosti a mluvit s lidmi? Víš, jak se mi to protiví, a přesto se z lásky k Tobě nevzpírám. Pročpak se mi skrýváš v těch řídkých chvílích, v nichž mohu být s Tebou? Jak se to srovnává s Tvým milosrdenstvím a láskou, jakou máš ke mně, Tvá láska by to nesnesla. A přece  T y s   v ž d y c k y   s e   m n o u   a   v i d í š   mne !   Můj Pane, takové jednání je nesnesitelné! Rozmysli si to, prosím Tě, neboť tak křivdíš té, která Tě miluje!"
  Bohužel takové a jiné podobné výrazy se mi prodraly na rty i potom, co jsem viděla, jak bylo ještě mírné to místo, jež jsem si zasloužila  svými hříchy v pekle. Avšak někdy z lásky dělám pošetilosti, už se neovládám, a tak se odvažuji otevřeně naříkat. A Pán mě přece jen snáší! Buď vždy veleben tento Král,  k t e r ý   j e   t a k   d o b r ý !  Kdepak jsou pozemští králové, s nimiž lze tak důvěrně jednat!

                         BŮH  SE  ZRCADLÍ  V  NAŠÍ  DUŠI

  Jednou během společné modlitby hodinek má duše náhle  pocítila  hlubokou  usebranost  a  zdálo  se,   ž e   s e   m ě n í   v   ú ž a s n ě   č i s t é   z r c a d l o,  plné světla ve všech částech, i na druhé straně, na okrajích, nahoře i dole. Uprostřed   s e   m i   z j e v i l   náš   P á n   J e ž í š   Kristus  jak Ho obyčejně vídávám, a zdálo se mi, že Ho vidím v každé části své duše jakoby   o d l e s k e m.   A přitom  i   z r c a d l o   s e   o d r á ž e l o   v   P á n u   v   j a k é m s i   l á s k y p l n é m   s d í l e n í,  jež nedokáži vypovědět. Toto vidění mi náramně pomohlo a dosud mi prospívá, když si na ně vzpomenu, zvláště po svatém přijímání.
  V   d u š i,   ž i j í c í   v   t ě ž k é m   h ř í c h u,  se zrcadlo zahalí hustou mlhou  a   z č e r n á,  takže se tam Bůh nemůže ukázat ani se dát vidět, i když   j e   t a m   v ž d y   jako dárce bytí.  U   h e r e t i k ů   j e   z r c a d l o   r o z  b i t é:  a to je mnohem horší, než kdyby bylo ztemnělé. Ovšem je to velmi obtížné, aby tyto věci člověk mohl pochopit, neboť něco jiného je vidět je, a něco jiného je umět popsat. Já sama jsem z toho načerpala mnoho užitku, mezi jinými palčivou lítost, že jsem si tolikrát zatemnila duši hříchem a zbavila se tak pohledu na Boha.
  Toto vidění se mi zdá dobré pro duše, které se věnují usebranému životu, neboť učí   n a z í r a t   B o h a   v   j e j i c h   v l a s n í m   n i t r u:  tato úvaha působí pronikavěji a přináší hojnější ovoce než uvažovat o Pánu mimo nás, podle těch knih o modlitbě, které učí, jakým způsobem hledat Boha. Říká to zvláště sv.Augustin, který Ho nejprve hledal na veřejných místech, a nenašel Ho, leč ve svém nitru.("Usilovně jsem se namáhal hledat Tě mimo, zatímco Tys byl ve mně!") A toto je nejlepší způsob, neboť není třeba vystoupit na nebe ani se vzdalovat od sebe: to totiž unavuje ducha, rozptyluje duši a přináší velmi skrovný užitek.
  Jednoho dne jsem se modlila, a tu mi bylo ukázáno v bleskurychlém vidění,  j a k   s e   v š e c h n o   v i d í   v  Bohu  a  j a k   On  v š e c h n o   z a h r n u j e   v   s o b ě.  Z mnoha milostí, které mi Pán udělil, tato se mi více vryla do duše a také mě   v í c e   z a h a n b u j e   a   p o k o ř u j e,  když si vzpomenu na své hříchy! Kdyby mi ji Bůh dal předtím a kdyby ji dal těm, kdo Ho urážejí, ani já, ani oni by neměli to srdce, aby pokračovali.
  Přirovnám Božství k průzračnému diamantu, který je mnohem větší než vesmír, anebo k zrcadlu duše, o němž jsem mluvila v předešlém vidění, ale daleko zářivější a převyšující jakýkoliv možný popis.
 K A Ž D Á   N A Š E   Č I N N O S T   S E   O B R Á Ž Í   V   D I A M A N T U,  N E B O Ť   V Š E C H N O   J E   V   N Ě M   Z A H R N U T O  A NIC    N E M Ů Ž E   E X I S T O V A T   M I M O   J E H O   R O Z S A H !
  Jestliže ve mně budilo úžas nazírání tolika věcí v tak krátkém čase v onom čiročirém diamantu, také mě nemálo trápilo pomyšlení, že se v té přečisté jasnosti  o b r á ž e j í   t a k é   m é   h ř í c h y.  Když na to pomyslím, pak pro velkou bolest nevím, co bych dělala. Naplnilo mě takové zahanbení, že jsem nevěděla, kam se skrýt.
  Pochopila jsem,  proč si člověk zaslouží peklo,  byť i jen jediným smrtelným hříchem!  J E   T O   N E P O C H O P I T E L N É   P O T U P E N Í   B O H A   TÍM,  ŽE   Č L O V Ě K   S P Á C H Á   V  J E H O   P Ř Í T O M N O S T I   V Ě C I   T A K   O D P O R U J Í C Í   J E H O   N E K O N E Č N É   S V A T O S T I !  A viděla jsem zároveň   v e l i k o s t   J e h o    m i l o s r d e n s t v í,  když nás i nadále snáší, přestože ví, že je nám to známo!
  Ach, kdybych mohla dát pochopit tuto  P R A V D U  tomu, kdo páchá ošklivé a nečestné hříchy. Viděl by,   ž e   v ů b e c   n e j s o u   s k r y t é   a  že Bůh se právem kvůli nim uráží,  neboť  b y l y   p á c h á n y  PŘED  JEHO  OČIMA,  BEZ  OHLEDU  NA  JEHO  PŘÍTOMNOST !
  Jestliže něco podobného člověka zdrtí,  napadá  mě,  CO   BUDE  V  DEN  S O U D U,   K D Y Ž   S E   J E H O   V E L E B N O S T   U K Á Ž E  BEZPROSTŘEDNĚ,  A  SPATŘÍME  URÁŽKY,   kterými jsme ji zahrnuli!
  Vaše Milost ať se nediví ničemu jinému než tomu, že ještě žiji, když jsem viděla takové věci a nahlédla do své ubohosti. Buď vždy veleben Ten, který mě tak dlouho snášel!

                                                  NÁVŠTĚVA  NEBE

  Jednou večer mi bylo tak špatně, že jsem chtěla vynechat rozjímání. Vzala jsem růženec, abych se pomodlila ústně, a přitom jsem se nějak příliš nesnažila usebrat: nic mě z venčí nerušilo, neboť jsem byla v oratoři. Avšak proti Boží vůli naše snahy toho moc nezmohou. Po několika okamžicích jsem upadla do tak prudkého vytržení ducha, že jsem nemohla odolat. Zdálo se mi, že jsem v nebi, kde jsem mezi prvními osobami spatřila svého otce i svou matku a jiné veliké divy, a to v době, než by se člověk pomodlil jedno Zdrávas Maria. Ta milost se mi zdála tak vznešená, že jsem nad tím velmi žasla. A toto se mi stávalo v minulosti a někdy k tomu dochází ještě i nyní. Jestliže mi Pán odhalí některá velká tajemství, je opravdu nemožné vidět víc, než ukazuje. Vidí se jen to, co v jednotlivém případě dává vidět.
  Nicméně šlo o tak vznešené věci, že i ta nejmenší z nich mě stačila naplnit svrchovaným úžasem a dala mi k mému velkému prospěchu poznat marnost pozemských věcí. Kdybych dokázala jen naznačit, co jsem vídala! Myslím-li na to, jak to provést, shledávám, že je to nemožné, neboť jen světlo v té krajině, je tak rozdílné od našeho, že sluneční zář se zdá ve srovnání s tím vybledlá a jako přítmí. Žádná sebeživější fantazie si nikdy nedokáže představit a vylíčit, neříkám to světlo, ale ani jeden z velkých divů, které mi Pán odhalil. Přitom nevýslovná radost zaplavovala mou duši a podílely se na ní i smysly. Ne, nemám slov, jimiž bych to vyjádřila, a myslím, že je lepší mlčet.
  Jednou jsem zůstala v tomto stavu přes hodinu. Měla jsem dojem, že je mi Pán blízko a že mi ukazuje obdivuhodné věci. Pak mi řekl: "Hleď, dcero, co ztrácí, kdo je mým nepřítelem. Nepřestávej to hlásat!" Toto vidění mi náramně pomohlo poznat a pochopit naši   p r a v o u   v l a s t   a  pochopit, že jsme zde na zemi poutníci. Není snad velmi užitečné nazírat to, co nás očekává, a vidět, kde budeme žít? Má-li někdo cestovat do jiné země, nepomáhá mu snad hodně snášet cestovní nesnáze, když předtím viděl, že tam bude žít velmi příjemně? Kromě toho duše může mnohem snadněji myslet na nebeské věci a zabývat se jimi.
  Dalším plodem je, že  č l o v ě k   u ž   n e m á   t a k o v ý   s t r a c h   z e   s m r t i;  já se jí vždy dost bála. Zdá se mi, že pro toho, kdo slouží Bohu, musí být smrt něco velmi snadného, neboť v jediném okamžiku vyjde z tohoto vězení, aby se odebral na odpočinek: duše vychází z těla a vystupuje, aby se ujala vlastnictví všeho dobra; to se mi zdá podobné oněm letům ducha a vytržením, v nichž Bůh odhaluje tak úchvatné divy. Ano, kromě bolestí, jež doprovázejí smrt a které se nemají léčit. Přechod těch,    kteří   m i l o v a l i   P á n a  a  p o h r d a l i   p o z e m s k ý m i   v ě c m i,   m u s í   b ý t   v e l m i   p ř í j e m n ý.
  Jednou během pobytu u jedné bohaté paní mě začalo silně bolet srdce, trápilo mě to velmi často. Ona tehdy ve své dobrotě mi začala ukazovat zlaté šperky, drahokami a diamanty závratné ceny a myslela si, že mi tím uleví. Já však ve svém nitru jsem vzpomínala na to, co má Bůh pro mne připraveno, a soucitně jsem se usmívala, když jsem viděla, na čem si lidé tak zakládají. Uvažovala jsem o tom, že bych si nedokázala vážit těchto věcí, ledaže by mi Pán odňal vzpomínku na ona dobra. Tato myšlenka uděluje duši tak velkou nadřazenost, že ji může pochopit jen ten, kdo ji vlastní:  n a p r o s t é  a   a b s o l u t n í   ODPOUTÁNÍ   o d   v ě c í,   DOSAŽENÉ  BOHEM,   KTERÝ  DÁVÁ  NAHLÉDNOUT,  jak jsou pozemské  věci  nicotné  a  vtiskne  toto  hluboké přesvědčení do duše.
  Milost podobných vidění je svrchovaně významná, už také proto, že duše v nich nachází ohromnou pomoc, nést své kříže. Tyto projevy přízně ještě nejsou tak veliké jako onen, o kterém hodlám nyní mluvit. O jedné svatodušní vigílii jsem šla po mši svaté na jedno osamělé místo, kam jsem se uchylovala k modlitbě a dala jsem se do četby kartuziána, co se týkalo těchto svátků. Četla jsem o příznacích, podle nichž začátečníci, pokročilí a dokonalí mohou poznat, zda je Duch svatý v nich. Když jsem se zamyslela nad těmi třemi stupni, zdálo se mi, nakolik jsem mohla posoudit, že z Boží dobroty byl Duch svatý ve mně.
  Když jsem takto přemítala ve své mysli, přepadlo mě velké vytržení, aniž bych chápala důvod. Protože jsem se neudržela ani v sedě, snažila jsem se opřít, neboť mě začínaly opouštět tělesné síly. V tomto stavu jsem viděla, že mám na hlavě holubici, úplně jinou, než jsou naše, neměla peří a křídla se podobala šupinám perlorodky, které vydávaly velkou zář. Byla větší než obyčejné holubice a zdálo se mi, že slyším šustot jejích křídel a já ji brzo ztratila z očí, neboť jsem upadla do vytržení a krok za krokem se ztrácela. Vůbec jsem se nezděsila, jak bych měla. Můj duch se usebral ve velkém pokoji ve společnosti tak laskavého Hosta, zapudil jakoukoliv stopu strachu, a přestože zůstal ve vytržení, začínal zakoušet pokoj a sladkost.
  Nelze vylíčit radost z tohoto vytržení: strávila jsem větší část svátku tak ohromena a bez sebe, že jsem nevěděla, co dělám. Nebyla jsem schopna se přesvědčit, že se mi dostalo takové milosti.
  Jindy jsem viděla tutéž holubici na hlavě jednoho otce z řádu sv.Dominika s tím rozdílem, že se zdálo, že paprsky a zář křídel dosahují mnohem dál. Z toho jsem pochopila, že přivede k Bohu mnoho duší.
  Jednoho dne, při modlitbě vyznání víry, mi bylo dáno pochopit tak jasně, že Bůh je ve třech osobách, že mě to velmi překvapilo a naplnilo útěchou. Toto vysvětlení mi hodně pomohlo pochopit Boží velikost a jeho divy. A tak, když přemýšlím o Nejsvětější Trojici nebo o ní slyším vyprávět, zdá se mi, že něco o ní chápu a nesmírně mě to těší.
  V den nanebevzetí Královny andělů a naší Paní Bůh chtěl, abych  uchvácena  vytržením,  v i d ě l a   j e j í   v s t u p   d o   n e b e,  s jakou slávou a radostí tam byla přijata, i místo, kde nyní přebývá. Nevím, jak k tomu došlo, ale při pohledu na takovou slávu můj duch se cítil zaplaven radostí; zanechala ve mně náramně velké účinky s palčivou žízní po utrpení, s mnohem vroucnější touhou   s l o u ž i t   t é t o   P a n í,   která  si   t o l i k   z a s l o u ž i l a.

                                            VIDĚNÍ  BOŽÍ  SLÁVY  

  Abych se vrátila k tomu, o čem jsem mluvila; když mi Pán začal připomínat ubohost mého života, dala jsem se do pláče, neboť se mi zdálo, že jsem nevykonala žádný smír. Zároveň mi napadlo, že mi snad Pán chce udělit nějakou milost, neboť obyčejně dříve než mi projeví svou přízeň, hluboce mě pokoří, jako by mi chtěl dát pochopit, jak jsem toho nehodná. A hle, krátce nato jsem upadla do tak velkého vytržení, jako kdyby má duše vyšla z těla: ovšem byla-li v těle, pak si to neuvědomovala. Viděla jsem nejsvětější Lidství uprostřed takové slávy, jakou jsem dosud nikdy neviděla.  Naprosto jasně a úchvatně  jsem   v i d ě l a   K r i s t a   n a   O t c o v ě   h r u d i,  ale nedokáži říci jak, protože se mi zdálo, že jsem v přítomnosti   b o ž s t v í,  aniž bych co viděla. Byla jsem naplněna takovým úžasem a bez sebe, že jsem strávila několik dní, aniž bych se vzpamatovala. Zdálo se mi, že mám před sebou stále   v e l e b n o s t   B o ž í h o   S y n a   a  viděla jsem Ho zřetelně.
  Toto vidění se tak rychle vryje, navzdory rychlosti, s níž probíhá, že není možné nějakou dobu na ně zapomenout a zanechá v duši velkou radost a užitek. Měla jsem je ještě třikrát a myslím, že je to nejvyšší, jaké mi Bůh udělil. Zanechává úchvatné účinky, obdivuhodně   o č i š ť u j e   d u š i   a zdá se,  ž e   o d n í m á   téměř všechnu   s í l u   n a š í   s m y s l n o s t i.  Podobá se  V E L K É M U   O H N I,  který spaluje a stráví všechny životní touhy. A z Boží dobroty jsem lépe pochopila, že tu na zemi  j e   v š e   m a r n o s t   a že všechny velké věci na světě jsou marnost nad marnost!
  Nitro je naplněno   v e l k o u   ú c t o u   k   B o h u;  ta je tak rozdílná od pocitů úcty, kterou sami vzbuzujeme, že nevím, jak ji popsat. Při myšlence,   ž e   d u š e   s e   o d v á ž i l a   u r a z i t   h ř í c h e m   t a k   v e l i k o u   V e l e b n o s t,  zachvátí ji děs!
  Když jsem šla ke svatému přijímání a vzpomněla jsem si na úděsnou Velebnost, jíž jsem viděla, a myslíc na to,   ž e   t á ž   V e l e b n o s t   j e   v   N e j s v ě t ě j š í   s v á t o s t i,  v níž se mi Pán několikrát ráčil zjevit, vstávaly mi vlasy na hlavě a zdálo se mi, že omdlím!
  Můj Pane, kdybys tak neskrýval svou vznešenost, kdo by se odvážil k Tobě tolikrát přijít,  a b y   s p o j i l  s   T v o u   n e v ý s l o v n o u   V e l e b n o s t í   d u š i   p l n o u   š p í n y   a   h a n e b n o s t í.  Buď vždy veleben, můj Bože! Ať Tě chválí andělé a všichni tvorové, žes přizpůsobil svá tajemství naší slabosti, abys nám umožnil užívat Tvého bohatství, aniž bys nás poděsil svou velkou mocí. Nikdy bychom se Ti neodvážili přiblížit, my ubozí a křehcí tvorové, takže bychom dopadli jako onen venkovan, který našel velký poklad, který daleko přesahoval jeho skromná přání. Když viděl, že tak zbohatl, přemýšlel stále, jak by jej mohl užít, až upadl do trudnomyslnosti, a ta ho poznenáhlu přivedla do hrobu. Kdyby jej místo najednou nacházel po částech, použil by jej na své potřeby, vymanil by se ze své chudoby, žil šťastněji a nedoplatil by na to svým životem.
  Ó Bohatsví chudých, jak dobře umíš pomáhat duším! Místo abys odhalil své poklady najednou,  dáváš je objevovat krokem,  a proto musím obdivovat   T v o u   v e l i k o u   m o u d r o s t,  když kontempluji tak svrchovanou Velebnost   s k r y t o u   p o d   z p ů s o b a m i   H o s t i e !  Navzdory mnoha projevům přízně, jež mi Pán udělil, stejně bych nevěděla, jakým způsobem Ho přijmout, kdyby mi nedal sílu a odvahu, a proto se nemohu udržet, abych nehlásala jeho milosrdenství! Co všechno nemusí zakoušet ubožačka, jako jsem já, s tak málo dobrou minulostí, když se blíží k takové Velebnosti, která nadto chce, aby ji má duše viděla? Jak mají přijmout toto   p ř e s l a v n é   T ě l o,  p l n é   m i l o s r d e n s t v í   a   č i s t o t y,  ú s t a,  j e ž   p r o t i   N ě m u  p r o n e s l a   t o l i k   s l o v ?  Jestliže je víc zarmoucen člověk, který mu neslouží, když vidí lásku, něhu a dobrotu   J e h o   n e k o n e č n ě   k r á s n é   t v á ř e,  a který není zděšen jeho nezměrnou Velebností, co mám říci já, která jsem Ho viděla dvakrát?
  Často mě přepadá tak živá touha jít k svatému přijímání, že si to nedokážu vysvětlit. Jednoho rána pršelo jako z konve, takže se téměř nedalo vyjít z domu. Sotva jsem však vyšla, přepadla mě tak prudká touha, že bych se nazastavila, i kdyby proti mně nastavili kopí: cožpak mě může zadržet pár kapek vody?
  Po příchodu do kostela jsem upadla do velkého vytržení: zdálo se mi, že se otevřelo nebe a byl mi ukázán trůn, který jsem vídala i jindy a na něm jiný trůn; chápala jsem, že na něm je Božství, i když to poznání neumím definovat. Zdálo se, že trůn spočívá na jistých živočiších, jejichž popis, jak se mi zdá, jsem slyšela a myslila jsem, že to byli evangelisté (Zj 4,6-8) Neviděla jsem ani jak trůn vypadal, ani kdo na něm seděl, nábrž jen množství andělů, kteří se mi zdáli nesrovnatelně krásnější, než jsem dosud viděla. Pomyslela jsem si, že to byli Cherubíni a Serafíni: jejich sláva se velmi lišila od těch druhých, zdálo se mi, jakoby hořeli. Zakoušela jsem velkou slávu, je naprosto nemožné o ní nejen mluvit a vylíčit ji, nýbrž si ji i představit, jestliže ji někdo nezakusil. Pochopila jsem, že tam bylo shromážděno to nejlepší, po čem lze toužit. A bylo mi řečeno, nevím kým, že jediné, co je v mých silách, je pochopit, že nic nechápu, a nahlédnout,  že všechno je ničím,  v e   s r o v n á n í   s   t í m t o   d o b r e m.  Když jsem pak viděla, že nejsem s to, i jen zastavit se u nějaké věci, styděla jsem se sama za sebe, neboť vesmír mi připadal jen jako mraveniště....
  Byla jsem na celé mši svaté, přijala svaté přijímání, ale nevím jak. Myslela jsem, že to bylo bleskové vidění a nelze vylíčit můj údiv, když bily hodiny a já si uvědomila, že jsem zůstala v tom vytržení a v té slávě dobré dvě hodiny. Pozorovala jsem pak s úžasem účinky, které se zakouší, když se člověk přiblíží k onomu ohni:  O H E Ň   P R A V É   B O Ž Í   L Á S K Y,  která, jak se zdá, přichází z hůry. Ačkoliv jsem po něm tak toužila, usilovala o něj a stravovala se, abych jej měla, cítím, že nemohu dosáhnout ani jedinou jiskru, neráčí-li mi ji dát sám Bůh.  KDYŽ  VŠAK  PŘIJDE,  ZCELA  STRÁVÍ  STARÉHO  ČLOVĚKA  S  JEHO  CHYBAMI,  S  JEHO  UBOHOSTMI,  S  JEHO  VLAŽNOSTÍ.  KDYŽ  JEJ  OHEŇ  SPÁLIL  NA  POPEL,  ZNOVU  SE  Z  NĚHO  ZRODÍ  JAKO  FÉNIX,  a jak jsem řekla,  D U Š E   SE  TAK   P R O M Ě N Í,  ŽE  Z  NĚHO  VYCHÁZÍ  S  NOVÝMI  TOUHAMI  A  S  MNOHEM  VĚTŠÍ  ODVAHOU:  zdá se jí, že již není jako předtím,  nýbrž   ZAČÍNÁ   KRÁČET  PO  BOŽÍ  STEZCE   S   N O V O U   Č I S T O T O U.  Jeho Velebnost mi řekla: "Přišlas, na krásný příměr; hleď, ať jej nezapomeneš! Ať tě stále pobízí, aby ses  l e p š i l a!"
  Jindy se mnou zmítaly pochyby, zda má vidění jsou od Boha, a tu se mi zjevil Pán a řekl mi přísným hlase:"Ach, lidské děti, jak dlouho budete mít tvrdé srdce?" Na to mi řekl, abych dobře prověřila tuhle věc: totiž zda jsem se Mu zcela oddala nebo ne. Jestliže ano - a tak tomu bylo - pak  musím věřit,   ž e    O n    b y   n i k d y   n e p ř i p u s t i l,   abych  zbloudila!
  V jedné modlitbě jsem se viděla, jak stojím sama na širé rovině. Odevšad se ke mně hrnulo množství lidí různého postavení a  v š i c h n i   m ě l i   v   r u c e   z b r a n ě,   a b y   m ě   z a b i l i: meče, kopí, dýky nebo velmi dlouhé bodáky. Nemohla jsem nikam utéci, protože všude jsem viděla nebezpečí smrti; byla jsem sama, nikdo mě nebránil. Byla jsem stísněna a nevěděla jsem co dělat. Zvedla jsem tedy oči  a   v i d ě l a   j s e m   J e ž í š e   K r i s t a,  ne však v nebi, nýbrž jak   s e   v z n á š í   n a d e   m n o u,  vztahuje nade mne ruku   a   c h r á n í   m ě.  Pak už jsem se nebála; byla jsem přesvědčena, že ti lidé   m i   n e m o h o u   u š k o d i t,  i kdyby chtěli!
  Vidění představovalo svět, kde se všechno vyzbrojuje, aby bojovalo proti ubohé duši. Nemluvím o poctách, bohatství, rozkoších a jiných obdobných věcech, jež spoutají duši, nebo se ji pokoušejí svést, jestliže se neovládá; hovořím o přátelích, o příbuzných a o samotných ctnostných osobách, nepotírali mě se špatným úmyslem, ale já nevěděla, jak se bránit.
  Ach. můj Bože, kdybych vyprávěla o všech souženích, která jsem prodělala v té době, byl by to dobrý důvod zošklivit si všechno a odloučit se ode všeho. Vzpomínka na jedno vidění mi pomáhala nespoléhat příliš na lidi, neboť jsou vrtkaví. A Bůh mi vždy posílal uprostřed tolika protivenství někoho, kdo mi v jeho jménu pomohl, jak mi dal na srozuměnou v onom vidění. A poněvadž jsem na ničem nelpěla a nehledala nic jiného, než jak bych   s e   l í b i l a   P á n u,  ta pomoc stačila podepřít mou nepatrnou ctnost - byla to vlastně jen touha sloužit Mu. Buď vždy veleben!
  Jednou jsem byla velmi zneklidněna jistým vnitřním bojem, který mi bránil v usebranosti. Když jsem viděla takovou ubohost, obávala jsem se, zda snad přijaté milosti nebyly jen klam: má duše byla ponořena do temnot. A v této úzkosti na mě začal Pán promlouvat. Říkal mi, abych se netrápila, ale abych se přesvědčila při pohledu na svůj stav, jak   b y c h   b y l a   u b o h á   bez   N ě h o,  a  že nemáme jistotu,  d o k u d   ž i j e m e   v   t ě l e.  Dal mi pochopit cenu toho boje vzhledem k odměně,  kterou jsem si získala,  a zdálo se mi,  ŽE  MÁ  SOUCIT  S  NÁMI  ŽIJÍCÍMI  NA  TOMTO  SVĚTĚ.  Řekl mi, abych si nemyslela, že na mě zapomněl: ne nikdy na mne nezapomene, ale je třeba, abych udělala všechno, abych mu sloužila. Pronášel tato slova s velikou láskou a dobrotou. Jeho Velebnost mi často úžasně vroucně opakovala: "T e ď  u ž   j s i   m á   a   J á   j s e m   t v ů j."  A já mu pak obyčejně odpovídám:"Pane, což mi záleží na Mně? Což mi nezáleží jen na Tobě?"

                      VIDĚNÍ  O  PÍSMU  SVATÉM - BŮH  JE  PRAVDA

  Jednou během modlitby jsem cítila, jak mě zaplavuje taková sladkost, že u vědomí toho, jak jsem jí nehodna, jsem začala přemýšlet, že bych spíše zasloužila být na tom místě v pekle, jež jsem viděla. Při této úvaze se má duše začala rozpalovat láskou a přišlo na mne tak závratné vytržení, že nevím, jak je popsat. Zdálo se mi, že se má duše naplnila tou velikou Velebností, kterou jsem již několikrát viděla, a ponořila se do ní. A v tom stavu jsem pochopila  PRAVDU,  která je naplněním všech pravd. Avšak nedokáži říci, jak k tomu došlo, protože jsem nic neviděla. Slyšela jsem tato slova. Neviděla jsem od koho, ale chápala jsem, že pocházela od samé  P R A V D Y: "Není to málo, co konám pro tebe. Ba toto je   j e d n a   z  m i l o s t í,   z a   k t e r o u   j s i   m i   z a v á z a n á   v í c.  VŠECHNO  ZLO  VE  SVĚTĚ  ZÁVISÍ  NA  TOM,  ŽE  SE  NEZNÁ  JASNĚ  PRAVDA  PÍSMA  SVATÉHO.  NENÍ  V  NĚM  JEDINÁ  ČÁRKA,  K T E R Á   B Y   S E   J E D N O H O   D N E   N E S P L N I L A !"  Zdálo se mi, že jsem tomu vždy tak věřila a že tak věřili všichni ostatní. Avšak On dodal: "Ach,  dcero,  jak  MÁLO  JE  TĚCH,  KTEŘÍ  MNE   O P R A V D U    M I L U J Í !   Kdyby Mě opravdu milovali,  neskrýval  bych  jim  svá  tajemství. Víš,  co   znamená   M I L O V A T   M N E   O P R A V D U ?  Přesvědčit se, že je lež všechno, co se mi nelíbí. Podle užitku, který z toho bude mít tvá duše pochopíš, co nyní nechápeš!"
  A tak tomu bylo! Buď za to Pánu chvála! Od té doby se mi jeví všechno, co není zaměřeno k Jeho oslavě, plné marnosti a lži a mám velký soucit s těmi, které vídám nedbat na tuto pravdu. Pán mi také řekl zvláštní slovo, jež bylo pro mne nesmírným projevem přízně. Naplnila mne odvaha a ochota, abych jednala podle Písma svatého, i v nejmenším výrazu. Zdá se mi, že bych kvůli tomu byla ochotna zdolat jakoukoliv překážku!
  Tato  božská   P R A V D A   se mi ukázala velmi živě. Nedokáži říci ani jak, ani v jaké formě, ale   v t i s k l a   s e   m i   t a k   h l u b o k o   d o   d u š e,  že     j s e m   z í s k a l a   v ě t š í   ú c t u   k   B o h u,  jehož moc a velebnost mi skýtala opravdu nevýslovné poznání. Proto myslím, že to bylo jedno z největších vysvětlení. Zůstala mi velká chuť nemluvit o ničem jiném, než o věcech naprosto pravdivých, jež převyšují obvyklé světské hovory; žít uprostřed nich začalo být pro mne trýzní. Kromě toho, zůstala ve mně velká něha, radost a pokora.
  Neviděla jsem nic, ale pochopila jsem, jak prospívá hledět jen na to, co víc přibližuje Bohu: jedním slovem řečeno,  POCHOPILA  JSEM,  CO  TO  JE  PRO  DUŠI  KRÁČET  V  PRAVDĚ  V  PŘÍTOMNOSTI  SAMOTNÉ  PRAVDY.  
  A  Z  JEHO  MILOSTI  JSEM  VIDĚLA,   Ž E    B Ů H    J E    P R A V D A !
  Na této Pravdě závisejí všechny ostatní pravdy, jako na této Lásce závisejí jiné lásky a na této velikosti všechny jiné velké věci. Ale to, co říkám, je velmi temné ve srovnání s tím, jak jasně mi to Pán dal pochopit. Jak velká je moc této Velebnosti, která dokáže v tak krátké době obohatit duše nevýslovnými poklady tím, že vtiskne do nich tak vznešené pravdy!
 (Z knihy "ŽIVOT"- sv.Terezie od Ježíše z Avily)

       062.    Poselství Ježíše ze dne 14. dubna 2011 v 12:00.
   JSEM PŘÍTOMEN V EUCHARISTII, NAVZDORY NESPRÁVNÝM VÝKLADŮM MÉHO ZASLÍBENÍ

  Nyní je důležité, že lidé pochopili, že k tomu, aby se dostali blíže k mému srdci, musí porozumět  NUTNOSTI  PŘIJÍMAT  SVÁTOST  NEJSVĚTĚJŠÍ  EUCHARISTIE!
  Mnoho lidí, včetně jiných křesťanských skupin, popírají moji skutečnou přítomnost v eucharistii.(evangelíci, protestanti, Letniční, svědkové Jehovovi...) Není jasné, proč se rozhodli popírat zaslíbení, jež jsem vám dal při mé poslední večeři, kdy jsem slíbil,  že  vám  DÁM  TĚLO  i  KREV  JAKO    P O T R A V U   V Ý Ž I V U   P R O   V A Š E   D U Š E.  Co jasné je, že zázrak svaté eucharistie, přítomné ve všech svatostáncích všude na světě, existuje a je zde, aby naplnil vaše podvyživené a prázdné duše mou přítomností. Tato přítomnost vás posiluje takovým způsobem, že kdybyste si na něj zvykli a pak vám chyběl, cítili byste se ztraceni.
  Mnoho křesťanů ignoruje jeden z nejzákladnějších slibů, jež jsem učinil během mého ukřižování, že budu přítomen v chlebu a ve víně a zanechám trvalé znamení, abych pomohl živit duše. Příliš mnoho lidského uvažování znamenalo, že jsem byl odmítnut i dobře míněnými pohnutkami křesťanů. Ti samí křesťané teď svatou eucharistii nemohou přijmout v její opravdové formě. Nejsvětější eucharistie vám byla  dána  jako   V E L K Ý   D A R   K   V A Š E M U   V Y K O U P E N Í   A   S P Á S E ! Odmítnutím faktu, že jsem přítomen, znamená, že jste ztratili právo na speciální milosti, které jsou částí smlouvy, jež vás přivádí blíže do mého srdce.
  Vzpomeňte si, že jsem zemřel za vás proto, abych vás vedl k věčnému životu a spáse.
P Ř I J Í M E J T E   M N E   J A K O   Ž I V O U C Í   P Ř Í T O M N O S T   A   V A Š E   D U Š E   B U D O U   O S V Í C E N Y   tak, že byste to nebyli považovali za možné.
 V R A Ť T E   S E   Z P Á T K Y   K   P Ř I J Í M Á N Í   M É H O   T Ě L A   A   M É   K R V E.   Dovolte Mi odstranit vaše pochybnosti. Je to jedna z největších chyb, kterou křesťané udělali, že Mi zabránili tímto způsobem vstupovat do jejich duší.   TO  VELMI  URÁŽÍ  MÉHO  VĚČNÉHO  OTCE  VZHLEDEM  K  OBĚTI,  KTERÁ  SE  PODÍLÍ  NA  VAŠÍ  ZÁCHRANĚ. Nechejte Mi přinést světlo a potravu do vašich životů. Budete více přístupní k přijetí pravdy mého učení potom, co se Varování uskuteční.
  Vzpomeňte si, že jsem během mé poslední večeře slíbil: Když přijmete chléb a víno, stane se pro vás mým tělem a mou krví. Každá jiná interpretace byla pokřivena lidskou logikou a rozumováním. Nyní pochopte a přijměte pravdu.
  Váš milující Spasitel Ježíš Kristus

/Cmd+V

       247.     Poselství Ježíše ze dne 12. listopadu 2011 v 16:00.
   VAŠE CHVÍLE SLÁVY V MÝCH OČÍCH – VAŠE  CHVÍLE  SPÁSY                                                                                                                                           
  Má drahá, milovaná dcero,
odloučení ode Mne je bolestivé, zejména pro ty, kteří Mě znají.
Když jednou duše zahlédnou lásku, kterou pro ně chovám, pak shledávají, že je těžké nést bolest odloučení. To je ještě výraznější, když duše, které prohlašují, že Mě milují, se po smrti ocitnou kvůli hříchu v plamenech očistce.
  I když všechny duše přijdou nakonec do nebe, jejich bolest z toho, že jsou ode Mne odděleny, je trpká a tísnivá.
Neboť mnoha duším, které věří v Boha, i jenom zmínka o pekle přináší muka do jejich srdcí. Je tomu tak i u těch duší, které si uvědomí, že potřebují být očištěny v očistci. Ty také pociťují sklíčenost, která je těžko pochopitelná těm, kteří jsou ještě naživu.
  Děti,  váš  čas  na  zemi  je  tak   D Ů L E Ž I T Ý,   protože právě v tomto období  byste   S E    M Ě L Y    S N A Ž I T    O Č I S T I T   VAŠE   DUŠE  P Ů S T E M   A   P O K Á N Í M.   Využijte tento čas, dokud [ještě] můžete, abyste  zachránily  své  duše. Abyste  toho  dosáhly,  musíte  vždy  hledat    P O K O R U,   abyste si zajistily, že   SE  STANETE  MALIČKÝMI   v mých očích. Jenom   MALÍ   mohou   projít   NEJUŽŠÍMI   BRANAMI   RÁJE.
  Uvítejte tedy dar očistce, který vám bude dán během Varování, kdy musíte být očištěni, jako pokání za vaše hříchy. Nebudete muset čekat, děti, na vaši smrt, abyste čelili této očistě. Jste požehnané, děti, protože na vašich duších nezůstane ani skvrna hříchu. Potom můžete získat okamžitý přístup do nového věku míru, o kterém mluvím. To je místo, kam budou vzaty všechny  mé  děti,  které   b u d o u   h l e d a t   o d p u š t ě n í   s v ý c h   h ř í c h ů   b ě h e m   V a r o v á n í.
  Váš Ježíš

      1216.     Poselství Boha Otce ze dne 10. září 2014 v 03:30.
                       MILUJTE MĚ, JAKO JÁ MILUJI VÁS

  Má nejdražší dcero,
ať je známo, že pokaždé, hřeší-li člověk proti Mně, že mu odpustím. Hřích ho může ode Mne oddělit,  a l e  j á   h ř í š n í k a   p ř e s t o   m i l u j i!   Ať je známo, že Já miluji ty, kteří si Mě nevšímají. Přeji si, aby všichni, kdo snad cítí, že Já neexistuji, nyní naslouchali.  J Á   J S E M   N A B L Í Z K U,  P R O S Í M,   V O L E J T E   K E   M N Ě !   C H C I   V Á S !   M I L U J I   V Á S !  Potřebuji vás, protože jste částí mého Těla. A protože jste částí mého Těla, cítím se bezradný, když Mi neodpovídáte. Jako rodič, který dává život dítěti, čekám na vaši odpověď. Malé dítě přirozeně odpovídá rodiči. Rodič přirozeně miluje své dítě, neboť to je část daru, který jsem udělil lidstvu.
  JÁ   J S E M   V Á Š   O T E C !   JÁ   J S E M   V Á Š   S T V O Ř I T E L !  J Á   J S E M,   K T E R Ý   J S E M !  Cožpak nevíte, že vás všechny miluji s touhou, kterou znají jen ti, kdo se stali rodiči?
 P L Á Č U   S L Z A M I   V E L K É H O   Ž A L U,  když nevíte, kdo Já jsem. Mé srdce je těžké, když k vám nyní volám.
  M I L U J T E   M Ě,   J A K O   J Á   M I L U J I   V Á S.
  Váš Věčný Otec Bůh Nejvyšší