Nektar pro duši

                 Č. 69  SVATÝ  MICHAELI  ARCHANDĚLI,  BRAŇ  NÁS!

   EVANGELIUM ZJEVENÍ 12, 1-18:
   A ukázalo se veliké znamení na nebi: ŽENA  ODĚNÁ  SLUNCEM  s měsícem pod nohama  A  S  KORUNOU  dvanácti hvězd  KOLEM  HLAVY.   Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech neboť přišla její hodina.
   Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: VELIKÝ  OHNIVÝ  DRAK  S  DESETI  ROHY   a sedmi hlavami...A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.
    Ona porodila  SYNA,  KTERÝ  MÁ....PÁST  VŠECHNY  NÁRODY;   ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Žena uprchla na poušť...
   A strhla se bitva na nebi: MICHAEL  A  JEHO  ANDĚLÉ  SE  UTKALI  S  DRAKEM.  Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili,  A  NEBYLO  JIŽ  PRO  NĚ  MÍSTO  V  NEBI!  A veliký drak, ten dávný had,  ZVANÝ  ĎÁBEL  A  SATAN,  který sváděl celý svět,  BYL  SVRŽEN  NA  ZEM  A  S  NÍM  I  JEHO  ANDĚLÉ.
    A uslyšel jsem mocný hlas v nebi:"Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše...Proto jásejte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte!  BĚDA  VŠAK  ZEMI  I  MOŘI,  NEBOŤ  SESTOUPIL  K  VÁM  ĎÁBEL,  PLNÝ  ZLOSTI,  PROTOŽE  VÍ,    JAK    MÁLO    ČASU    MU    ZBÝVÁ!"
                                                                               
                                        OHROŽENÁ  CÍRKEV !
      Jméno Michael se v Písmu svatém vzpomíná poprvé v knize proroka Daniela: "V té době povstane veliký kníže Michael, který stoji při synech svého lidu. Bude to čas úzkosti, jaký dosud nebyl od počátku národa!"(Dan 12,1)
    To, že  TENTO  ČAS  NASTAL,  potvrzuje vize velkého mariánského papeže Lva XIII.(1810-1903), které se mu dostalo dne 13.října 1884 - přesně 33 let před slunečním zázrakem ve Fatimě. Velmi střízlivě smýšlející papež měl vidění, o němž vyprávěl svému zpovědníkovi. Ten je potom jako duchovní dědictví odevzdal kardinálu Pietru Boettovi, který je po druhé světové válce zveřejnil.
    Toto nadpřirozené vidění se událo po mši svaté, kterou slavil papež Lev XIII. Z vděčnosti setrval papež ještě i na další mši svaté. Najednou zpozoroval, že se něco děje. Zdálo se, že to vidí jen on sám. Jeho tvář prozrazovala hrůzu a údiv zároveň; z ničeho nic smrtelně zbledl. Vzápětí se probral ve své pracovně a jedním dechem napsal dvě modlitby: "Bože, naše útočiště" a "Svatý Michaeli archanděli, kníže vojska nebeského". Co papež viděl?
     Viděl zemi, která se rozevřela jako granátové jablko. Z bezedné propasti vystupovaly miriády ďáblů, kteří zaplavili celou zemi, všude rozšiřovali bludy, vyvolávali povstání a vzpoury, války a revoluce. Hustá, dusivá mlha se rozšířila po celé zemi a mrtvých bylo tolik, až se zdálo, že se země v krvi zcela utopí. V tomto okamžiku zpozoroval, jak se ZÁSTUP DÉMONŮ  HNAL  PROTI  CÍRKVI,  KTEROU  SYMBOLIZOVALA  BAZILIKA  SVATÉHO  PETRA. Zdi chrámu se tak silně otřásaly, až se zdálo, že se chrám zřítí. Byl to v průběhu vidění onen okamžik, kdy svatý otec zvolal: "A není tedy žádné záchrany pro církev?"
    A hle, tu sestoupil z nebe archanděl Michael, začal bojovat proti démonům a porazil je. Démoni se stáhli zpět do bezedné propasti a ta se pak zavřela. Krev se vsákla do země, hustá mlha zmizela a nastal jasný den. Tu se ozval nějaký hlas: "To všechno se začne za pontifikátu jednoho z následujících papežů - a příčinou bude Rusko!"
    Člověk by mohl mít pochybnosti, zda se to skutečně událo. Ale dokonce i světoznámý exorcista P. Gabriel Amorth ve své knize "Exorcista vypráví" píše o této události. A aby zdůraznil věrohodnost tohoto vyprávění, cituje z postního listu, jež napsal kardinál Nasalli Rocca, biskup z Boloně, roku 1946: "Lev XIII. tuto modlitbu sám napsal. Slova =Satana a jiné duchy zlé, kteří ke zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí do pekla svrhni= mají historické vysvětlení, o kterém nám Mons. Renaldo Angeli, osobní papežův sekretář, často vyprávěl. Papež měl skutečně vidění pekelných duchů, kteří se shromáždili nad Věčným městem.          Z toho zážitku vznikla modlitba - a papež si přál,  ABY  SE  JI  MODLILI  PO  CELÉM  SVĚTĚ.  Sám papež Lev XIII. se ji modlil třesoucím se a zároveň mocným hlasem. Mnohokrát jsme ji slyšeli ve vatikánské bazilice, v chrámu sv. Petra."
     Rovněž papež Jan Pavel II., který už jako kardinál žil s vědomím toho, že "nyní stojíme před největší konfrontací, jakou kdy lidstvo ve svých dějinách zažilo", byl přesvědčen o pravdivosti tohoto vidění, protože 24. dubna 1994 na náměstí Sv. Petra řekl: "Kéž by nás modlitba posílila  PRO  DUCHOVNÍ  BOJ...Na tento boj se vztahuje kniha Zjevení, když nám  UKAZUJE  SVATÉHO  ARCHANDĚLA  MICHAELA (Zj. 12,7). Na tuto událost určitě myslel papež Lev XIII., když na konci minulého století  ZAVEDL  SPECIÁLNÍ  MODLITBU  V  CELÉ  CÍRKVI  K  ARCHANDĚLU  MICHAELOVI:  Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji!  PROTI  ZLOBĚ  A  ÚKLADŮM  ĎÁBLOVÝM  BUDIŽ  NÁM  ZÁŠTITOU,  nechť Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme: Ty pak, kníže vojska nebeského, SATANA  a jiné  DUCHY  ZLÉ,  kteří ke zkáze duší  SVĚTEM  OBCHÁZEJÍ,  Božskou mocí  DO  PEKLA  SVRHNI! Amen  Ačkoli se tato modlitba na konci eucharistické slavnosti už nemodlí,  VYZÝVÁM  VŠECHNY,  ať na ni nezapomínají  a  MODLÍ  SE  JI,  ABYCHOM  DOSÁHLI  POMOC  V  BOJI  PROTI  MOCNOSTEM  TEMNOTY  a proti  ZESVĚTŠTĚNÍ."
                                                 Velká slavnost
    Už 65 let před papežem Lvem XIII. blahoslavená Kateřina Emmerichová (1774-1824), významná německá mystička, spatřila 30. prosince 1819 ve vidění duchovní boj a konečné vítězství církve. Také jí Bůh ukázal, jak bude církev - zvláště díky archandělu Michaelu - zachráněna od hrozných soužení. Kéž je toto vidění i pro nás všechny silným povzbuzením, když osobně prožíváme a vnímáme  TAKOVOU  BÍDU  VE  SVĚTĚ  A  V  CÍRKVI,  pro kterou, jak se zdá, z lidského pohledu neexistuje žádné řešení!
   VIDĚNÍ: "Znovu jsem viděla chrám sv. Petra, na jeho vysoké kopuli stál Michael, přičemž zářil svým krvavým rouchem a držel v ruce velkou válečnou zástavu. Na zemi zuřil krutý boj: bílí - křesťané, nad jejichž hlavami stál rudý, ohnivý meč, se zdálo, že prohrávají. Chrám byl celý od krve, právě tak jako Anděl, a bylo mi řečeno, že se omývá krví. Čím déle boj trval, tím více mizela krvavá clona z chrámu, který prosvítal stále jasněji. Tu Anděl sestoupil z chrámu a přidal se k bílým. Roznítili se podivuhodnou statečností, ani nevěděli, kde se v nich vzala. Byl to Anděl, který bil nepřátele, takže se na všech stranách dávali na útěk! V průběhu boje k nim neustále přibíhaly tlupy nepřátel a jednou k nim přeběhl obrovský zástup. Nad bojujícími se rovněž ukázaly zástupy svatých.
    Když Anděl sestoupil ze střechy chrámu, viděla jsem v nebi nad chrámem velký zářící Kříž, na němž pněl Spasitel. Z jeho ran na svět tryskaly proudy zářících paprsků. Paprsky z rány v boku se však řinuly širokým a přebohatým proudem na chrám, který stál dole. Celý chrám zářil těmito paprsky!
    Viděla jsem na nebi vznášet se rudé, ŽHNOUCÍ  SRDCE,  z kterého vyvěral bílý proud paprsků do rány v boku a jiný proud paprsků se z něho rozléval na chrám a mnohé země. Bylo mi řečeno, že tímto  SRDCEM  JE  MARIA.
    Když se boj na zemi dobojoval, chrám i Anděl zběleli a zaskvěli se. Anděl zmizel, zmizel také kříž a na jeho místě stála na chrámu velká jasná  PANÍ  A  ROZPROSTÍRALA  OKOLO  CHRÁMU  SVŮJ  zlatý, třpytivý  PLÁŠŤ.  Při bohoslužbách bylo vidět, jak se druh smiřuje s druhem a pokořuje se před ním. Viděla jsem, jak se setkávají biskupové a pastýři a vyměňují si knihy. Sekty poznaly církev z jejího zázračného vítězství a ze světla zjevení, které, jak na vlastní oči viděli, na ni zářilo. Vidouc toto sjednocení hluboce jsem pocítila blízkost Božího království."
    A potom měla tato blahoslavená německá mystička pochopit něco, co je naplněno velkou útěchou: "Právě tak jsem pociťovala, jak se stále více blíží Boží království. Viděla jsem,  JAK  SE  PŘIBLIŽUJE  V  TOUZE  MNOHÝCH  POKORNÝCH,  MILUJÍCÍCH,  VĚŘÍCÍCH  KŘESŤANŮ,  PŘITAHOVALA  JE  TOUHA!  Potom jsem se opravdu zaradovala, že církev je mojí matkou a z dětství se mi vynořila vzpomínka na našeho učitele, který říkával: 'KDO  NEMÁ  CÍRKEV  ZA  MATKU,  TEN  NEMÁ  BOHA  ZA  OTCE.'  V chrámu, který po dokončeném boji celý zářil sluncem, jsem byla svědkem velké slavnosti!"
     Tato modlitba je známa v několika verzích, z nichž nejčastěji jsou užívány dvě: tato, která odpovídá latinskému originálu, a z  KANCIONÁLU,  KTERÁ  JE  PONĚKUD  ZKRÁCENA.
                                                                               
                                                        
                          ZTÍŽNOST  JEŽÍŠE  OTCI  PIOVI  NA  CÍRKEV
  Z dopisu svatého otce Pia z Pietrelciny knězi Augustinovi z 12.března 1913: Poslyšte, otče, jak si mi oprávněně stěžoval náš nejsladší Ježíš:
  "S jakou nevděčností odplácejí lidé moji lásku! Byl bych od nich méně urážen, kdybych je byl méně miloval.   MŮJ  OTEC  JE  JIŽ  NECHCE  SNÁŠET!   Chtěl bych je přestat milovat (tady se Jejíž odmlčel, povzdechl a pokračoval), ale běda!   MÉ  SRDCE  JE  UČINĚNO  PRO  LÁSKU !  Ničemní a ochablí lidé si nečiní nejmenší násilí, aby přemáhali pokušení, dokonce se kochají ve svých neřestech! Duše, které nejvíce miluji, jakmile jsou vystaveny zkoušce, selhávají, slabí propadají zděšení a zoufalství, silní se postupně stávají malátnými.
  NECHÁVAJÍ  MĚ  V  CHRÁMĚ  V  NOCI  I  VE  DNE  SAMOTNÉHO.  NESTARAJÍ  SE  UŽ  O  NEJSVĚTĚJŠÍ  SVÁTOST  OLTÁŘNÍ;  nehovoří se   O  TÉTO  SVÁTOSTI  LÁSKY!  A pokud se hovoří, běda! S jakou lhostejností, s jakým chladem!
  Zapomíná se na mé SRDCE; nikdo se již nezajímá o moji lásku; stále mě zarmucují!  MŮJ  DŮM  SE  pro mnohé  STAL  pouhým  DIVADLEM  PRO  ZÁBAVU;   i moji služebníci, na které jsem se vždycky díval se zalíbením, které jsem miloval jako zorničku svého oka,  O N I,  kteří by měli těšit mé Srdce naplněné hořkostí;  O N I,  kteří by mi měli pomáhat při spáse duší, od nich naopak - kdo by to věřil - musím přijímat nevděčnost a zanedbávání...
  Můj synu, vidím mnohé z nich, kteří..(zde se odmlčel, vzdechy mu svřely hrdlo a tiše plakal) pod pokryteckým předstíráním mě zrazují  a   SVATOKRÁDEŽNĚ  PŘIJÍMAJÍ,   šlapou po světle a síle, které jim ustavičně poskytuji...
  MŮJ  SYNU,  POTŘEBUJI  OBĚTI,  ABYCH  UTIŠIL  SPRAVEDLIVÝ  HNĚV  SVÉHO  OTCE!!!
   Obnov mi oběť sebe samého a učiň to bez jakékoli výhrady."
  Jak mě to bolí, vidět jak Ježíš pláče...

                                NEBESKÁ   VAROVÁNÍ !!!

            ZJEVENÍ  MATKY  BOŽÍ  VE  FATIMĚ R. 1917 - PORTUGALSKO

      Potom anděl povstal, vzal hostii, dal přijímání Lucii a obsah kalichu rozdělil mezi obě mladší děti se slovy: "Vezměte Tělo a Krev Ježíše Krista  STRAŠLIVĚ  URÁŽENÉHO  NEHODNÝMI  LIDMI!  Napravte jejich hříchy a  UTĚŠTE  SVÉHO  BOHA."     Anděl znovu poklekl, třikrát se pomodlil předchozí modlitbu a zmizel.
    Po nějaké chvíli naše Paní dodala:"KAŽDÝ  DEN  SE  MODLETE  RŮŽENEC,  abyste pro svět obdrželi  MÍR  a  KONEC  VÁLKY." (První světová) Po pravé ruce naší Paní se objevilo Srdce obklopené trny, které jakoby se do něho zabodávaly. Porozuměli jsme, že je to Mariino Neposkvrněné Srdce,  urážené  hříchy lidstva   a  žádající o nápravu. "Chci, abyste sem přišli příští měsíc 13. a abyste se denně modlili růženec na počest Panny Marie Růžencové, protože jen   ONA  VÁM  MŮŽE  PŘISPĚCHAT  NA  POMOC,   a tak si vyprosili  SVĚTOVÝ  MÍR  A  KONEC  VÁLKY."  Lucie: "Ráda bych vás poprosila, abyste nám řekla, kdo jste a zda byste neudělala   z á z r a k,  aby všichni uvěřili, že se nám zjevujete."  "Choďte sem každý měsíc.  V  ŘÍJNU  VÁM  ŘEKNU  KDO  JSEM  a co si přeji  a  UČINÍM  ZÁZRAK,  KTERÝ  VŠICHNI  UVIDÍ,  aby uvěřili.
      A pokračovala: "OBĚTUJTE  SE  PRO  HŘÍŠNÍKY   a  říkejte často, zejména tehdy, činíte-li nějakou oběť: 'Ó, Ježíši, to je z lásky k Tobě, za obrácení hříšníků a za nápravu hříchů spáchaných proti Neposkvrněnému Srdci Mariinu.' "   Jak říkala tato poslední slova, rozevřela ruce stejně jako v předchozích měsících. Záblesk z jejích rukou pronikl zemí a my jsme spatřili   OCEÁN  OHNĚ.  V tomto ohni byli ponořeni démoni a duše zatracených. Ty byly jako průsvitné řeřavé uhlíky, černé nebo spálené a měly lidskou podobu. Vznášely se v tomto požáru, pozvedány plameny, které vystupovaly z nich samotných s mračny dýmu a na všech stranách padaly zase zpátky, podobny jiskrám při velkých požárech, bez tíhy a rovnováhy,  S  VELKÝM  KŘIKEM  A  ŘEVEM  BOLESTÍ  A  ZOUFALSTVÍ,  který naháněl strach a hrůzu. Démoni se od lidí odlišovali hrůznými a odpuzujícími podobami neznámých a zvláštních živočichů, ale přitom průhledných a podobajících se řeřavým uhlíkům.
     Poděšeni a jakoby prosíce o ochranu, pozvedli jsme oči k naší Paní, která nám s dobrotivostí a smutkem řekla: "VIDĚLI  JSTE  PEKLO,  KAM  JDOU  DUŠE  UBOHÝCH  HŘÍŠNÍKŮ!  To k jejich záchraně chce Bůh na světě založit uctívání mého Neposkvrněného Srdce!  BUDETE-LI  KONAT,  CO  VÁM  ŘEKNU  MNOHO  DUŠÍ  SE  ZACHRÁNÍ  A  BUDETE  MÍT  MÍR!  Válka se schyluje ke konci. Nepřestanete-li však urážet Boha, za pontifikátu Pia XI. začne další a horší. Až spatříte  NOC  OZÁŘENOU  NEZNÁMÝM  SVĚTLEM,  vězte, že to je  ono   VELKÉ  ZNAMENÍ,   že Bůh hodlá potrestat svět za jeho zločiny válkou, hladem a  PRONÁSLEDOVÁNÍM  CÍRKVE  A  SVATÉHO  OTCE.   Abych tomu zabránila, přijdu a budu požadovat, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby  k a ž d o u   p r v n í   s o b o t u   v   m ě s í c i   byla činěna nápravná přijímání. Splníte-li mé přání, Rusko se obrátí a budete mít mír. Ne-li, Rusko rozšíří své bludy po celém světě a nastanou války a pronásledování církve, Svatý Otec mnoho vytrpí a četné národy budou zničeny a mnoho dobrých bude umučeno. (Z Ruska přišel komunismus, šíření ateismu a uzákoněné potraty, koncentráky a gulagy.) Nakonec moje Neposkvrněné Srdce bude triumfovat. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a světu bude  na   URČITÝ  ČAS  PŘIZNÁN  MÍR.  V Portugalsku bude dogma víry stále zachováno." Poté Panna Maria svěřila Lucii tajemství. "Toto neříkejte nikomu. Františkovi ano, tomu to můžete říci. Když se budete modlit růženec, řekněte po každém desátku: Ó můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás od pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které toho nejvíce potřebují."
      Církevní vrchnost byla zdrženlivá a ještě nezaujala žádné stanovisko. I katolický tisk byl velice opatrný, dokonce až tak, ŽE  UPOZORŇOVAL  A  VAROVAL  VĚŘÍCÍ,  ABY  SE  NESTALI  OBĚTÍ  podvodu nebo  MANIPULACE  SEKTÁŘŮ!(Přesně jako arcibiskup Graubner reagoval na nebeská poselství MBM! Nic se od té doby u našich prelátů nezměnilo.)
     V neděli 19. srpna pásla Lucie s Františkem a jeho starším bratrem ovce na Vlinhos. Lucie první zpozorovala blesk, který jí byl už známý z Cova da Iria, jako předzvěst příchodu Královny nebes.  Lucie se tázala: "Co si ode mne přejete?"  "Chci, abyste třináctého i dále chodili do Cova da Iria až do října, a abyste se   denně  se  modlili  růženec.  V  posledním měsíci udělám zázrak, aby   v š i c h n i   u v ě ř i l i !"  Zdálo se však, že Nejsvětější Panna má na srdci vážnější věci. Smutným pohledem a plná mateřské lásky povzbudila znovu děti k modlitbě a k obětem sebezáporu a na závěr jim řekla: "Modlete se,  MNOHO  SE  MODLETE  A  PŘINÁŠEJTE  OBĚTI  ZA  HŘÍŠNÍKY!   Vězte, že mnozí jdou do pekla, protože  SE  ZA  NĚ  NIKDO  NEMODLÍ  A  NEPŘINÁŠÍ  OBĚTI!"
                                     Šesté a poslední zjevení.
  Poslední zjevení v sobotu 13.října bylo vyhlášeno po celé zemi, všichni chtěli vidět slíbený zázrak. Největší vzrušení a napětí docházelo v rodišti dětí v Aljustrelu. Hrozby proti dětem byly čím dál víc otevřenější a jednoznačnější:"Jestli k zázraku nedojde, potom uvidíte, pak dostanete své!" Příbuzní obou rodin byli plni starostí z nepřátelsky naladěných protivníků, kolísali mezi strachem a nadějí a strach naháněl pochybnosti - jestli se děti nemýlily, a co potom?
  Třináctý říjen byl studený, pochmurný a deštivý. Přesto přicházeli lidé z okolí i z nejvzdálenějších míst provincie, z Porta, z Lisabonu, zkrátka ze všech koutů Portugalska Významější časopisy vyslaly své pozorovatele. Ustavičný déšť proměnil Cova da Iria ve velkou kalužinu a čekající lidé   b y l i   p r o m o k l í   n a   k ů ž i.  Kolem půl dvanácté tam bylo 50 - 70 tisíc lidí, kteří trpělivě očekávali budoucí události.
  Těsně před polednem došly svátečně oblečené děti. Množství lidí jim uctivě dělalo místo a ony v doprovodu svých ustrašených matek došly ke stromu, který už měl větrem oškubané listy.
  Lucie požádala, aby zavřeli deštníky. Všichni poslechli. Začali se modlit růženec. Bylo pravé poledne, když Lucie najednou přerušila modlitbu a zvolala:"Teď se zablýsklo!" Pak se podívala nahoru:"Je zde, je zde!" a upadla do extáze. V tu chvíli mohli všichni pozorovat, jak se kolem nich utvořil bílý obláček, který připomínal dým kadidla, a který se později vznesl asi 5-6 m výš.
  Lucie ještě jednou opakovala otázku:"Kdo jste a co si ode mne přejete?" Zjevení odpovědělo:"Jsem Královna růžence. Chci, aby se na tomto místě postavila kaple k mé cti. Dále   JE  TŘEBA  DENNĚ  POKRAČOVAT  V  MODLITBĚ  RŮŽENCE!   Když bude tato prosba splněná, válka se skončí a vojáci se brzy vrátí domů.  Ať  SE  LIDÉ  POLEPŠÍ  A  VYPROŠUJÍ  ODPUŠTĚNÍ  PRO  HŘÍŠNÍKY ! " Hluboký smutek zastínil její tvář, když úpěnlivým hlasem žádala:
  "AŤ   LIDÉ  UŽ  NEURÁŽEJÍ  PÁNA,  KTERÝ  JE  UŽ  DOST  URÁŽENÝ!!!" -  Toto byla závěrečná slova Zjevení, tedy  JÁDRO  POSELSTVÍ  FATIMY.   Při rozloučení Matka Boží rozepjala ruce, zářivé jako sluneční paprsky a ukázala prstem na slunce. V tom okamžiku Lucie vzkřikla: "Podívejte se na slunce!"
                                        Sluneční zázrak.
      Jaké úchvatné, nikdy nevídané divadlo! V tom okamžiku přestalo pršet, mraky se roztrhly a zřetelně se ukázal sluneční kotouč. Slunce však bylo stříbrné barvy jak měsíc. Najednou se sluneční kotouč počal neobyčejnou rychlostí otáčet kolem své osy jako ohnivý vír a vystřeloval ze sebe žluté, červené, modré, fialové a zelené paprsky. Mraky, stromy, země, lidé - vše se
nořilo do těchto fantastických barev. Na okamžik se slunce zastavilo a vzápětí poskytlo po třetí úchvatný pohled s barvami ještě pestřejšími a nevídaným leskem. Lidé stáli bez dechu jako omráčeni.
     Njednou měli všichni dojem,  ŽE  SE  SLUNCE  vzdaluje od nebeské oblohy  a  nezadržitelně   ŘÍTÍ  K  ZEMI  NA  PŘÍTOMNÉ  LIDI!   Následoval mnohatisícový výkřik hrůzy. Když se slunce opět vrátilo zpět na své místo, navzájem se lidé překřikovali: "Zázrak, zázrak!"  "Já věřím v Boha!"  "Ave Maria!"  "Můj Bože, milosrdenství!"
     Lidé se vrhali do bláta, modlili se na kolenou  a   LITOVALI  SVÝCH  HŘÍCHŮ.  Toto divadlo trvalo dobrých deset minut. Vidělo ho 50-70 000 lidí, věřící i nevěřící, prostí rolníci, vědci i novináři, lidé z blízka i vzdálených míst země. Prožívali zázrak bez přípravy na způsob jeho probíhání, nikdo je neovlivnil. Byli svědky stejných jevů, v témže sledu, v týž čas. Přesně v den a hodinu, která byla oznámena a přislíbena už před měsícem.
     Kromě toho, jak vysvytlo při procesu, zázrak viděly  i   osoby  vzdálené  i  několik  kilometrů   od  místa zjevení. Ti tedy nemohli podlehnout žádné sugesci! A ještě jeden poznatek zasluhuje naši zmínku: mnozí svědkové při procesu potvrdili, že po skončení zázraku   MĚLI  VŠICHNI  ŠATY  ÚPLNĚ  SUCHÉ!
      K čemu vlastně všechny tyto zázraky? Zřejmě,  aby  nás  přesvědčily  o  PRAVDIVOSTI  ZJEVENÍ  A   ABY  ZDŮRAZNILY  MIMOŘÁDNOU  DŮLEŽITOST  NEBESKÉHO  POSELSTVÍ,  které lidem zvěstovala   Matka   Milosrdenství.

                                          Fatimská proroctví.
  Pověstné fatimské tajemství má, podobně jako tajemství lasalettské, rovněž pohnutý osud. Lucie upřesnila, že se skládá ze tří odlišných, ale přesto souvisejících částí. Ona sama směla zveřejnit jen první dvě: je to vize pekla a předpovězení 2.světové války. Na žádost církevní autority obě tajemství zveřejnila při příležitosti 25.výročí zjevení na Cova da Iria.
Třetí část měla být zveřejněna   n e j p o z d ě j i   v  roce  1960.
 V roce 1929 měla Lucie, která se stala mezitím sestrou Marií Bolestnou, vizi Svaté Trojice a Svaté Panny; obdržela tajemství, jež jí nebylo dovoleno zveřejnit, a nakonec jí Maria řekla: "Přichází okamžik, kdy  BŮH  žádá  Svatého  otce,  ABY  VE  SPOJENÍ  SE  VŠEMI  BISKUPY  SVĚTA  zasvětil  Rusko  MÉMU  NEPOSKVRNĚNÉMU  SRDCI,   a slibuje, že jeho prostřednictvím Rusko zachrání."
  Toto poselství bylo odevzdáno papeži Piu XII.  2. prosince  1940  současně s Luciinou žádostí, aby svátek Mariina Neposkvrněného Srdce byl rozšířen po celém světě  JAKO  JEDEN  Z  HLAVNÍCH  SVÁTKŮ  CÍRKVE.
  Papež zasvětil svět Neposkvrněnému Srdci Mariinu  ROZHLASOVÝM  POSELSTVÍ   k poutníkům shromážděným ve Fatimě dne 31. října 1942, čině přitom  NARÁŽKU  na Rusko. Svátek Mariina Neposkvrněného Srdce ustanovil v roce 1944 na 22. srpna.
 Lucie v roce 1948 sepsala  TŘETÍ  TAJEMSTVÍ  A  V  ZALEPENÉ  OBÁLCE  je svěřila svému biskupovi s tím, že  OBÁLKA  MŮŽE  BÝT  OTEVŘENA  AŽ  V  ROCE  1960. Biskup zemřel v roce 1957 a v roce 1960 si ji vyžádal papež Jan XXIII. Od těch dob je o osudu tajemství mnoho dohadů. Říká se, že papež odložil publikaci dokumentu,  ABY  jeho  OBSAH  NEVYVOLAL  SVĚTOVOU  PANIKU.  Řím se k těmto věcem dlouho nevyjadřoval. Až v roce 1980 bylo papeži Janu Pavlovi II. při jeho návštěvě v SRN ve Fuldě v užším kruhu položeno několik otázek; jednou z nich bylo: "Jaký je osud třetího fatimského zjevení? Mělo být zveřejněno už v roce 1960?" svatý Otec odpověděl: "Pro obtížný obsah a aby jistá světová velmoc nebyla podnícena k jistým činům, dali moji předchůdci na Petrově stolci přednost diplomatické formulaci. Mimoto by každému křesťnovi mělo postačit, že je tam možno číst,   ŽE  OCEÁNY  ZALIJÍ  CELÉ  SVĚTADÍLY  A  ŽE  LIDÉ  BUDOU  ODVOLÁNI  z tohoto života v několika minutách  A  TO  PO  MILIONECH!  To už by opravdu neměli toužit po zveřejnění tohoto tajemství! Mnozí ho chtějí znát jen ze zvědavosti a touhy po senzaci, zapomínají,   ž e   z n a l o s t   ZNAMENÁ  TAKÉ  ODPOVĚDNOST.   Je nebezpečné, když současně nechtějí nic dělat, neboť říkají, že proti zlu se nedá nic podniknout." Pak papež pozvedl růženec a řekl: "TOTO  JE  LÉK  PROTI  TOMU  ZLU!   M o d l e t e   s e !   M o d l e t e   s e   a  více  se neptejte. Všechno ostatní svěřte Matce Boží!"
  Jaké zlo měl papež na mysli, vysvítá ze zásvětné modlitby po atentátu 25. března 1984: "Od atomové války, OD  KAŽDÉHO  DRUHU  VÁLKY,  od nekontrolovaného sebezničení,  vysvoboď nás, Pane..."
  Na další otázku, jak to půjde v církvi dále, odpověděl: "Musíme se co nejdříve dobře připravit  NA  VELIKÉ  ZKOUŠKY,   které po nás mohou žádat, ano,   I  NASAZENÍ  VLASTNÍHO  ŽIVOTA  PRO  KRISTA  a  naprostou oddanost Kristu! Mohou být zmírněny modlitbami,  ale   NEMOHOU  UŽ  BÝT  ODVRÁCENY,  neboť jen tak může dojít ke skutečné obnově církve.  UŽ  TOLIKRÁT  DOŠLO  K  OBNOVĚ  CÍRKVE  KRVÍ  a  ani tentokrát to nebude jinak. Buďme silní a připravme se a důvěřujme Kristu a jeho Svaté Matce."
   Krátce poté, co v červnu 2000 Kongregace pro nauku víry zveřejnila třetí fatimského tajemství, řekl kardinál Ratzinger mezi čtyřma očima P. Dollingerovi, že existuje část třetího tajemství, která nebyla zveřejněna: »Je toho více, než jsme zveřejnili«, řekl Ratzinger. Ta část, která byla zveřejněna, je autentická,  NEZVEŘEJNĚNÁ  ČÁST  SE  TÝKÁ  ŠPATNÉHO  KONCILU  A  ŠPATNÉ  MŠE,  ke kterým by mělo dojít v nejbližší budoucnosti (po roku 1960).

                         266. MŮJ  DAR  K  PORÁŽCE  A  ZNIČENÍ  HADA
                 Poselství Panny Marie MBM - Úterý, 29. listopadu 2011 v 21:00
     Mé dítě, řekni všem následovníkům mého milovaného Syna Ježíše Krista, že  MUSÍ  STÁLE  HLEDAT  MOJI  OCHRANU.  Satanovy dny  JDOU  RYCHLE  KE  KONCI  a mnohé z dětí jsou bezbranné vůči jeho pokušením.
    Satan mým dětem neublíží, ani je neodvrátí od mého Syna, když mě budou žádat o ochranu a o mé zvláštní milosti. Dnes je cílem SATANA   kdokoliv, protože  ON  SE  POTULUJE  VŠUDE  A  USILUJE  O  ZÁHUBU  DUŠÍ!   Jeho útoky jsou nejkrutější, jste-li oddaní následovníci Boha, a máte-li silnou víru. Jeho nenávist k takovým duším je příčinou jejich bolesti a zmatku. On, mistr klamu, má jen jeden cíl – svést všechny duše tak, aby ho následovaly a mohl tak zničit jejich naději na věčnou spásu.
     VYUŽIJTE  KAŽDOU  VOLNOU  CHVÍLI  K  MODLITBĚ  ZA  MOJI  OCHRANU  PROTI  ZLÉMU!
    NEBESKÝ  OTEC  MI  UDĚLIL  VELKÝ  DAR  K  PORÁŽCE  A  KE  ZNIČENÍ  HADA.  Když mě budete prosit o pomoc, vždy vám pomohu obrátit se na mého Syna, abyste dostali útěchu, kterou tak beznadějně hledáte a která upokojí vaši duši.
    Modlete se, modlete se,  MODLETE  SE  MŮJ  SVATÝ  RŮŽENEC,  NEBOŤ  JE  TO  NEJMOCNĚJŠÍ  ZBRAŇ  K  ZASTAVENÍ  SATANA,   aby nezničil váš život. Mé dítě, děkuji ti, že jsi uposlechla moji výzvu, neboť jsem ti potřebovala připomenout, jak je naléhavé, abys hledala mou pomoc, protože v tomto stupni tvé mise jsi vystavená jeho zuřivému útoku. Jdi v pokoji.
    Tvoje Nebeská Matka Maria, Královna Nebes

                               
              MADONA  PLÁČE  KRVAVÉ  SLZY  V  AKITĚ - JAPONSKO!

      V roce 1973, tedy ještě před volbou Karola Wojtyly na Petrův stolec, v malém klášteře Služebnic Eucharistie v Akitě v Japonsku došlo k těmto událostem: V klášterní kapli se nacházela dřevěná socha Matky Boží "Paní všech národů". Ta byla zhotovena podle vidění, která měla v Amsterodamu v padesátých letech Ida Peerdemanová.
      V klášteře žila novicka Anežka Katsuko Sasagava, která trpěla hluchotou. V červnu navštívil klášter biskup John Shjiro Ito, zakladatel institutu, a vyslovil souhlas, aby novicka i přes své postižení složila řeholní sliby.
      Za několik dnů se na pravé ruce novicky objevilo stigma, které krvácelo a způsobovalo bolest. Za několik dalších dnů se podobné stigma objevilo také na ruce sošky Matky Boží. Později začala soška plakat krvavé slzy. Svědky tohoto jevu byly nejen řeholnice, ale i lidé, kteří kapli navštěvovali, a několikrát i samotný biskup. Do roku 1981 plakala soška 101krát.
      Sestra Anežka dostala rovněž poselství od svého anděla strážného: "Nedivte se, když vidíte Matku Boží plakat. Ona pláče, protože touží,  ABY  SE  CO  NEJVÍCE  LIDÍ  OBRÁTILO!"  Jindy řekl: "Krev, kterou Maria prolévá, má velký význam. Tato neocenitelná krev byla poslána,  aby  prosila  O  VAŠE  OBRÁCENÍ,  O  MÍR   a   DOSTIUČINĚNÍ  ZA  NEVDĚČNOSTI  A  URÁŽKY  PÁNA!"
      K Anežce promluvila i samotná soška Matky Boží, která jako by ožila: "Mnoho lidí na světě působí Bohu bolest a utrpení. Na smíření hněvu nebeského Otce  TOUŽÍM  PO  DUŠÍCH,  KTERÉ  BY  HO  TĚŠILY.  Toužím po duších spolu se svým Synem, které by utrpením a  chudobou   ČINILY  POKÁNÍ  ZA  HŘÍŠNÍKY  A  NEVDĚČNÍKY!"
      V roce 1984 potvrdil biskup zjevení v Akitě jako nadpřirozená. Slzy Matky Boží se začaly objevovat tři roky před volbou Jana Pavla II.(A před vraždou Jana Pavla I.); pokračovaly po celý rok 1979 (74 případy), ustaly v roce 1980 a obnovily se několik dní po něm.

              ZJEVENÍ PANNY MARIE V AMSTERODAMU - HOLANDSKO!
                          V ROCE 1945  IDĚ PEEDERMANOVÉ.

          Dne 25.března 1945 ve svátek Zvěstování se jisté čtyřicetileté ženě, jež si přála být veřejností nepoznána, (Další tehdy "nejmenovaná vizionářka", och, jak to má církev těžké, poznat PRAVDU.) v Amsterodamu zjevila Svatá Panna a oznámila zde, podobně jako předtím v roce 1917 ve Fatimě, že válka brzo skončí. Ukázala přitom  na svůj růženec   a  dodala:
"To je díky tomuto.  Vytrvejte !  JE  TŘEBA,  ABY  BYLA  ROZŠIŘOVÁNA  MODLITBA."
        29.července 1945. Rozlehne se hlas:"YAHVEH  VOLÁ  SVŮJ  LID  K  BDĚLOSTI!"
  A vidím obětní oltář z dávných dob. Kolem se plazí dým. Hlas ještě říká: "ZŮSTAŇTE  VĚRNI!  Rozptýlili mé beránky." Na obětním oltáři vztyčuje Paní kříž. Kolem oltáře stojí nesmírný zástup - zdá se mi, že vidím celý svět. MNOZÍ  SE však se sklopenou hlavou  OD  KŘÍŽE  ODVRACEJÍ.   Slyším: "Přistupte, věrní."Utváří se nápis. Čtu: "Nanovo kráčejme životem   s   KRISTEM."  Závoj smutku padá na Paninu tvář. Říká: "Anglie mě opět nalezne, a také Amerika." Vidím, jak se nad světem vznáší podivný mrak.
        25.února 1946. Nejprve zde bylo zářivé světlo. Pak jsem spatřila Paní. Shora, kde byla, mi dala znamení, abych pohlédla dolů, pod sebe. Spatřila jsem  EVROPU.  Paní vrtí odmítavě hlavou. U jejích nohou jsou malí andílci. Zakrývají si tváře křídly. Jak shlížím dolů k zemi, vidím,  ŽE  VŠECHNO  JE  ČERNÉ;  čím víc hledím, tím je vše černější. Zvedám oči k Paní, která stojí nahoře v jasném světle, ale Ona mě s přísnou tváří nutí znovu pohlédnout k zemi. Utváří se slovo, zeširoka vytištěné přes temnoty: "PRAVDA". Opět zvedám oči k Paní. U jejích nohou vidím anděly, kteří si stále zakrývají tvář.oběvují slova:"VÍRA" a vpravo čtu:"LÁSKA." Ukazuje mi to všechno a říká: "JDĚTE  A  ROZŠIŘUJTE!"  Jak to říká, její obličej vyjadřuje   nesmírný  žal.
 A vtom jsem nucena říci: "KALAMITY  ZA  KALAMITAMI,  PŘÍRODNÍ  POHROMY!"  Pak se objevila slova: "H L A D,  POLITICKÝ CHAOS." Paní řekla: "Nejen ve tvé zemi, ale po celém světě." Zachvacuje mě strašná bolest. Říkám: "To jsou dny bolesti a útlaku na světě."
  Vynoří se slova: "BEZ  VÝCHODU !"  Náhle však zazáří světlo. Paní učiní pohyb, jako by   c h t ě l a   s e s t o u p i t.  Ukazuje mi tři slova: "PRAVDA - VÍRA - LÁSKA."   Usmívá se a říká: "Bude však třeba,  ABYSTE  SE  NAUČILI  MNOHA  VĚCEM!"
       29.března 1946. Paní se zjevuje, držíc na rukou dítě. A pak, jako by náhle sestoupila, stojí zde na zeměkouli. A globus se pod jejíma nohama otáčí. Paní na mě hledí a říká: "Pojď, následuj mě!" Jdu za ní. A je to, jako bychom prošly celou zeměkoulí.
      Paní se ke mně obrací, ukazujíc na dítě: "To jeho chci znovu přivést světu." Jak to říká, bez ustání vrtí hlavou. Prohlíží si dítě; už to však není dítě; z dítěte se stal kříž.
      Kříž padá na zem a tříští se. Vidím svět - je pokryt temnotami. Paní říká: "Znovu ho noste ve světě." Ukazuje na kříž. Kříž je vztyčen v centrálním bodě světa. Obklopuje ho dav. Jsou to lidé všeho druhu;  ALE  VŠICHNI  SE  OD  KŘÍŽE  ODVRACEJÍ.
     A teď: Paní mi připadá, jako by seděla v jakémsi křesle a dítě, z něhož vyzařuje veliké světlo, spočívá na jejích kolenou.
Paní říká: "Především se vrátit k NĚMU. Jen tak přijde  O P R A V D O V Ý   M Í R."  Paní zdůrazňuje slovo "Opravdový".
      Utvářejí se slova, z nichž se nad Paní kreslí jakoby oblouk. Mám nutkání číst nahlas. Čtu: "PRAVDA, vlevo  SPRAVEDLNOST, vpravo  LÁSKA  K  BLIŽNÍMU."  Za křeslem, kde sedí Paní se nyní rýsují zvonice, kostely. Do předního plánu vystupuje anglická církev. Pohlížejíc na biskupy říkám: "Tihle jsou z naší církve?" Zatímco pozoruji tyto preláty,  ŠKRTÁ  JE  VELKÉ  "X".
      Paní se usmívá. Dítě na jejích nohou vyrostlo. Stojí a drží kalich. A teď se právě naproti ukazuje žebřík. Mám po něm vystoupit. Když jsem dospěla až docela nahoru, vidím znamení. Jedno "X" přepsané jedním "P". Paní říká:  "NÁBOŽENSTVÍ  POVEDE  TVRDÝ  BOJ !   BUDOU  USILOVAT  O  JEHO  ZNIČENÍ. (Anglikánští zednáři) BUDOU  TO  KONAT  S  TAKOVOU RAFINOVANOSTÍ,  ŽE  TÉMĚŘ  NIKDO  SI  TOHO  NEPOVŠIMNE.  MĚJTE  SE  NA  POZORU !"  Její tvář je vážná. Ukazuje na kalich a říká: "CHRISTUS REGNUM."
      Nyní je přede mnou Jeruzalém.  ODEHRÁVÁ  SE  TAM  BOJ.  Přicházejí arménští kněží. Zvedám dva prsty. Opět vidím Paní na trůně. Je tam anglická církev i ruská církev, arménská církev a  MNOHO  JINÝCH  CÍRKVÍ.  A  VŠECHNO  SE  TO  MÍCHÁ, otáčí a zauzluje jakoby ve víru. Paní to  s t a r o s t l i v ě   pozoruje. Pak, zatínajíc pěst, slabikuje slova vyslovujíc:
   "Ř Í M E   B D Ě T E !"          A pojednou mizí.       (A  ŘÍM  NEBDĚL !)

                POSELSTVÍ  PANNY  MARIE  MIRJANĚ - 2.února 2012                    
                                 Medžugorje - Jugoslávie
     "Drahé děti! Jsem s vámi tak dlouho a  UŽ  TAK  DLOUHO  VÁM  UKAZUJI  BOŽÍ  PŘÍTOMNOST   a   jeho bezmeznou lásku, a přeji si, abyste ji všichni poznali. Ale vy, děti moje?   VY  JSTE  I  NADÁLE  HLUŠÍ  A  SLEPÍ!  A zatímco hledíte na svět kolem sebe,  NECHCETE  VIDĚT  KAM  BEZ  MÉHO  SYNA  JDE!   Neprosíte Svatého Ducha,  ABY  VÁS  OSVÍTIL!
  Děti moje - ZAVLÁDLA  PÝCHA.   Já vám ukazuji pokoru. Děti moje, zapamatujte si:
          JEN  POKORNÁ  DUŠE  ZÁŘÍ  ČISTOTOU  A  KRÁSOU,  NEBOŤ  POZNALA  BOŽÍ  LÁSKU!
          JEN  POKORNÁ  DUŠE  SE  STÁVÁ  RÁJEM,  NEBOŤ  V  NÍ  JE  MŮJ  SYN!
  Opět vás prosím, modlete se za ty, které můj Syn vyvolil, to jsou vaši pastýři. Děkuji vám! Vaše Matka Maria."

            POSELSTVÍ  JEŽÍŠOVA  P. Ottaviovi Michelinimu r. 1975 - ITÁLIE

      Přišel jsem do tohoto pozemského života. Moji andělé to nešli oznámit mocným a bohatým této země, ale pastýřům,   POKORNÉMU  A  ČISTÉMU  LIDU,  spravedlivému a počestnému. Pastýři přicházejí, aby Mě pozdravili a darovali Mi svou lásku. Jelikož jsem se narodil v úkonu nekonečné pokory, chtěl jsem mít kolem sebe  LIDI  PROSTÉ,  POKORNÉ,  ČISTÉHO  SRDCE!   TAKOVÍ  MAJÍ  BÝT  MOJI  BISKUPOVÉ,  MOJI  KNĚŽÍ  a  moji věřící se tak stanou očištěnou Církví.
      Můj Otec Mi dal jako pěstouna Josefa, muže spravedlivého. Co to znamená, muž spravedlivý? Muž svatý, který uskutečňuje spravedlnost, muž pokorný, muž čistý.
     Kdyby moji biskupové a kněží chtěli trochu přemýšlet, museli by pochopit jasně,  CO  BŮH  OD  NICH  ŽÁDÁ!
Stačilo by rozjímat a učit se. Mezi mými apoštoly byl jeden obvzlášť milovaný, Jan. A byl mezi nimi i jiný, s pyšným srdcem a nečistou duší, který navzdory mému milosrdenství skončil jako   ZOUFALEC  V  PEKLE!  Nechtěl přijímat podněty mé lásky a mého milosrdenství. A kdo pak byli světci? Byli to moji praví přátelé.
      Již jsem ti řekl, že   V Í R U - N A D Ě J I - L Á S K U   není možno nikdy oddělovat. Jsou tak trochu jako osoby v Trojici, rozličné, ale spojeny v jedno všechny tři.  JSOU  TO  NADPŘIROZENÉ  CTNOSTI,   které uděluje duši každého křesťana sám Bůh, aby se tak   křesťan  stal  BOŽÍM  DÍTĚTEM,  spoluúčastníkem Božské přirozenosti  a TEDY  PODOBNÝM  BOHU.
      Ubohé moje děti, ubozí kněží, jak ubohý je váš život: neznáte LÁSKU ! Jak smutný je váš život: neznáte hlavní hybnou sílu vaší radosti, NADĚJI. Neznáte VÍRU, sílu, která vám dává zvítězit nad zkouškami a těžkostmi! Jak porušená je vaše přirozenost! Proč jste tak nepokojní a odbojní? Protože tam, kde není láska, tam je odpor, který  degeneruje  nezřídka  i  u  mých  služebníků,  K  NENÁVISTI!
     NE, MOJI SYNOVÉ, NEJSOU ŽÁDNÉ NEUTRÁLNÍ ZÓNY! Kdo není v pásmu nekonečné Boží lásky, je v pásmu nepřítele Boha i člověka,  V  PÁSMU  SATANA!!!
     PROTO  NEVĚŘIT   a  také  POCHYBOVAT  o  nesčetných zásazích mých a mé Matky ve prospěch lidstva, zásahy, které se vždy děly  p o d l e   POTŘEBY  DOBY,   je totéž, jako popírat,  ŽE  BŮH  JE  LÁSKA  a  popírat skutečnost Květu nejkrásnějšího na nebi i na zemi, jakým je Neposkvrněné Srdce mé Matky! Takoví, jako je moje Matka - je vzorem všech ctností -, by měli být všichni moji biskupové a kněží.
      KOLIK  ČASU  A  KOLIK  DUŠÍ  SE  ZTRATILO  PRO  NESPRAVEDLIVÉ  PŘEKÁŽKY  NAŠIM  ZÁSAHŮM!!!
           J A K   S T R A Š N Á   J E   T O   O D P O V Ě D N O S T ! ! !
                                                                  
                                      ANI  DNES  NEVĚŘÍ!!!
      Já, Ježíš, jednorozený Boží Syn, jedno s Otcem i Duchem Svatým, během tří let svého veřejného působení jsem několikrát jasně a přesně ukázal apoštolům a učedníkům,  ŽE  JE  NUTNÉ,  ABY  ZRNO  bylo vloženo do země,  ABY  UMŘELO  a   mohlo přinést hojné plody. Ale nikdo z nich to nechtěl pochopit. Nikdy nepochopili  DŮVOD  MÉ  SMRTI  A  MÉHO  STRAŠNÉHO  UTRPENÍ;  a kolikrát jsem o tom mluvil, vždy bez výsledku. Uskutečňoval jsem svůj plán lásky pro spásu lidí a oni nechápali, protože nechtěli přijmout strašnou hodinu temnot. Můj plán začal v mém pokoření a chudobě, v poslušnosti a utrpení, v ustavičné modlitbě. Já jsem připravoval svou Církev na "klíčení" v pronásledování od velkých a mocných, ale nenacházel jsem pochopení u svých nejmilejších.
      Pouze jedna bytost měla naprostou jistotu o nevyhnutelnosti hodiny temnot, která doléhala na svět: moje Matka.  
     CELÝ  ŽIVOT  BYLO  JEJÍ  SRDCE  PROBODENÉ  VIZÍ  MÉHO  UMUČENÍ  A  SMRTI!
    Můj synu, dnes jsou věci stejné jako tehdy, toto zvrácené pokolení, které odmítá Boha Satanovým hříchem pýchy,  z ů s t á v á    NEKAJÍCÍ  A  NEVĚŘÍ  MÝM  SLOVŮM!
    Nehovořila moje Matka jasně a s láskou  v  L U R D E C H,   ve   F A T I M Ě   a  na tolika nesčetných místech?  A  KNĚŽÍ   NEUVĚŘILI !!!  A Já jsem mluvil....,  A  NEUVĚŘILI !!!
     Před dvěma tisíci lety muselo Zrno zemřít, aby se zrodil mocný a životný výhonek. Hlava rodící se Církve musela obětovat sama sebe ve zničení pro všeobecnou spásu, aby   z a p l a t i l a   nezaplatitelný   DLUH  BOŽSKÉ  SPRAVEDLNOSTI!
     Dnes celé Mystické tělo, (CELÁ  CÍRKEV!) které se stalo neplodným fíkovníkem pro démonické zamoření ateismem,  MÁ  BÝT  VRŽENO  DO  ZEMĚ   jako obilné zrno,   ABY   UMŘELO   a  znovu se zrodilo v plodném božském životě.  TO  ODPOVÍDÁ  PŘESNĚ  NEODVRATNÝM  POŽADAVKŮM  MÉ  SPRAVEDLNOSTI  A  MÉHO  MILOSRDENSTVÍ.   Aktem nekonečného Milosrdenství a Spravedlnosti je tajemství   VYKOUPENÍ.  Aktem Milosrdenství a Spravedlnosti  je   HODINA  OČIŠŤOVÁNÍ.

                                  UZDRAVÍM  SVOU  CÍRKEV !
       Vykoupení pokračuje, uskutečňuje se. Moje Milosrdenství vyžaduje vaši spásu, moje Spravedlnost vyžaduje  ZADOSTIUČINĚNÍ  za dluhy, které jste nadělali jako živé údy, svobodné a rozumné,   SCHOPNÉ  CHTÍT  ANEBO  ODMÍTAT  DOBRO  A  ZLO,  tedy odpovědné za své jednání.
      Nelekej se, můj synu. Milosrdenství požaduje,   ABY  VŠICHNI  BYLI  VAROVÁNI  JAK  VNITŘNÍMI (osobní soud před Bohem),   TAK  VNĚJŠÍMI  ZNAMENÍMI. (Kříž na obloze, zázrak v Garabandalu.)
      Kdo chce porozumět, ať pochopí; ale kdo zachvácen pýchou tvrdošíjně trvá na tom,  ŽE  CHCE  ZAHYNOUT  JAKO  SATAN,  AŤ  ZAHYNE!  Jaká je to slepota a zatvrzelost!
     POKOLENÍ  ZVRÁCENÉ  A  NEVĚŘÍCÍ,  CO  JSEM  JEŠTĚ  MOHL  UDĚLAT,  ABYCH  TĚ  UCHRÁNIL  HODINY  TEMNOT,  HODINY  KRVE  A  SMRTI,  KTERÁ  SE  UŽ  BLÍŽÍ !  Co jsem ti mohl dát a nedal jsem ti?
     Dal jsem ti svoji lásku, své otevřené Srdce! Dal jsem ti lásku mé i tvé Matky!   MNOHOKRÁT  PŘIŠLA  NA  ZEM,  aby burcovala  vaši ospalost, aby vám připomněla velké skutečnosti víry,  ABY  VÁM  UKÁZALA  CESTU,  PO   KTERÉ JE  TŘEBA  JÍT.
     Uzdravím národy, uzdravím Církev.  UŽ  NEBUDE  TEOLOGŮ,  KTEŘÍ  ZATEMNĚNI  PÝCHOU  SATANA,   místo aby byli světlem, stali se temnotou  a  ROZŠÍŘILI  ZMATEK  A  DEZORIENTACI  NEZDRAVÝM  UČENÍM!!  Já jsem Bytost naprosto jednoduchá, zatímco mnozí z nich jsou komplikovaní. Nediv se, že nepřijímají tato poselství, že je s pohrdáním odmítají. Jako kdysi učení farizeové v chrámě -  NIKDY  NEPŘIPUSTÍ  PRAVDU,  KTERÁ  NEPOCHÁZÍ  OD  NICH,   protože   ONI   PRAVDĚ   UŽ   NEPATŘÍ !!
      Neboj se. Odvahu! Ať se tvoje duše nestrachuje, odměním tvou učenlivost, budu tě chránit, i když tě neušetřím utrpení.
 Zachovej Mi lásku!
======================================================================================================
    TOLIK  VAROVÁNÍ  V  MINULOSTI,  TOLIK  VAROVÁNÍ  V  PŘÍTOMNOSTI!
            A  CO  DĚLÁ  VATIKÁN?  SPÍ!  NEBDÍ!  JEN  SE  HÁDÁ!   A co říká evangelium o dnešní církvi?  DRAVÉ  ŠELMY  VLÁDNOU  ZEMI, ZJEVENÍ  13,1-10:
    Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách...a na hlavách jména urážejících Boha. Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart...A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc...A celá země v obdivu šla za tou šelmou a klekali také před šelmou a volali: "Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojova?"
   A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po 42 měsíce. A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým, a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem...budou před ní klekat všichni obyvatelé země,  JEJICHŽ  JMÉNA  NEJSOU...ZAPSÁNA  V  KNIZE  ŽIVOTA....Kdo má uši slyš! Kdo má jít do zajetí - půjde do zajetí! Kdo má zemřít mečem - MUSÍ  MEČEM  ZEMŘÍT!  TEĎ  MUSÍ  BOŽÍ  LID  OSVĚDČIT  TRPĚLIVOST  A  VÍRU!  

                          CÍRKEV SE NESMÍ ŘÍDIT DUCHEM DOBY

     Prefekt papežského domu, arcibiskup Georg Gänswein, varuje katolickou církev, aby se nesnižovala na ÚROVEŇ DUCHA DOBY. „Církev se nesmí řídit tím, co právě letí, nýbrž má hlásat to, NA ČEM ZÁLEŽÍ“,  uvedl osobní sekretář Benedikta XVI. pro německý zpravodajský magazín „Focus“ 13.3.2016. Námitku, že  CÍRKEV NEJDE S DOBOU,  považuje Mons. Gänswein za bezdůvodnou a nepodloženou. Církev totiž bude vždy „zastaralá“, či „nemoderní“, jinak by  ZRADILA  BOŽÍ  SLOVO,  které na člověka působí jako „troufalost byť léčivá“.  JEŽÍŠ  KRISTUS  SE  TAKÉ  NEPŘIZPŮSOBOVAL  DOBĚ,   nýbrž je nadčasový a stále AKTUÁLNÍ, podotýká devětapadesátiletý arcibiskup,  KTERÝ  SLOUŽÍ  ÚŘADUJÍCÍMU  I  EMERITNÍMU  PAPEŽI.
(Podle www.radiovaticana.cz)

                                        František odložil svou masku
                                      Lumen de Lumine - 16. 9. 2015

   Komentář týdeníku Christ & Welt začíná závažnými slovy: »Míra je dovršena. Za tři týdny se sejdou biskupové z celého světa ve Vatikánu, aby  NA  SYNODĚ  DISKUTOVALI  o budoucím směru církve. Tito preláti se v Římě setkají s aparátem, který papeži vypověděl definitivně boj. V kurii vře jed a žluč. V posvátných síních cirkuluje spis nadepsaný: „František odložil svoji masku“. Autorem je vysoce postavený prelát.«
    Rozbuškou k tomuto povstání je poslední Motu proprio argentinského papeže, ze kterého je bez sebe mnoho prelátů, kteří mají své významné pozice ve Vatikánu. Patří k nim i  KONGREGACE  PRO  NAUKU  VÍRY  a Státní sekretariát. Zde je nový Františkův dokument o co nejsnazším  ZNEPLATNĚNÍ  MANŽELSTVÍ  podrobně zkoumán. Hlavní námitky: PAPEŽ  v tomto pro církev velmi podstatném materiálu obešel příslušná grémia a  ZAVEDL  fakticky „KATOICKÝ  ROZVOD“.  V několikastránkovém materiálu se hovoří o „nebezpečném vývoji“, o tom, že byl vyřazen řádný zákonný proces a celá řada skutečností, které zajišťovaly regulérnost procesů v oblasti manželství, byla zrušena.
    „Žádný z nezbytných kroků zákonného procesu nebyl dodržen“, praví se v textu. Nebyly přizvány biskupské konference, příslušné kongregace a rady, ba ani Apoštolská signatura. „Již po formální stránce jsou zde závažné nedostatky.“ Poukazuje se také na to, že minulá biskupská synoda nedala papeži žádné pověření k takovým změnám v procesu anulování manželství. „Aplikovaný postup je v rozporu i s tolik opěvovanou synodalitou a otevřenou diskuzí.“
    Význam manželství, a zvláště způsob přístupu k rozvedeným a znovu civilně sezdaným je ústředním bodem debaty o budoucím kurzu církve. Nerozlučnost katolického manželství je dogma, na kterém konzervativní duchovní pevně trvají. Papežem umožňovaný „rozvod po katolicku“ znamená hotový děs pro zastánce nauky, jakým je prefekt Kongregace pro nauku víry Ludwig Müller. Na jeho stole leží neoficiální žaloba proti Františkovi. Müller a jeho stejně smýšlející druhové v kurii se obávají, že  SE  ZHROUTÍ  CELÁ  BUDOVA,  JESTLIŽE  DOJDE  K  NARUŠENÍ  ZÁKLADŮ.  Nejde jim o nic menšího než o trvání pravé katolické církve.
 (Týdeník Christ & Welt)                                                                  
                                                                     
                    134. Poselství Ježíše ze dne 30. prosince 2016.
                               Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
               DESATERO NENÍ LIDSKÝ VYNÁLEZ, JE TO BOŽÍ VŮLE
     Moji milovaní lidé,
jste moji lidé, které chci stále držet po mém boku. Jste mé děti, a Já se na vás dívám v každém okamžiku svým milosrdným pohledem. Obloha vám ukazuje svou nádheru, každou noc je nebeská klenba ozdobena hvězdami a den vám slunečním světlem označuje nový začátek. Všechny tyto dary jsou určeny každému mému dítěti, přesto si většina neuvědomuje, do jaké míry je obklopena nesmírnou velikostí. Člověk nezvroucňuje tuto rozmanitost na nebeské klenbě. MĚL  BY   ji nejen pozorovat, ale  TAKÉ  PŘEMÝŠLET  O  MOCI  NAŠÍ  TROJICE,  KTERÁ  STVOŘILA  ŽIVOT,  protože vše pochází od Boha.
     Vy, moji lidé, existujete, jste skuteční a zůstáváte v realitě, která může být vnějšková a nepochopitelná, nebo vnitřní a srozumitelná. Každý člověk vlastní vědění. Udržovat je, je odpovědností každého jednotlivce. Právě tak je odpovědností každé lidské bytosti toto poznání rozšiřovat a neúnavně je dále rozvíjet.
      Mé děti nemohou učinit poznání zdrojem užitečných myšlenek, dokud je jejich mysl svázána s pýchou a s tím, co je hříšné, světské, zbytečné... Rozum v člověku, který je duchovně vyprahlý, s myšlením, omezeným tím, co se mu říká, je okoralý a nepřináší ovoce. Vyzval jsem vás k poznání, nejen Mne samého, abyste Mě milovali, ale k poznání všeho, co vás obklopuje, k poznání času, v němž žijete, o tom, co se děje ve světě, aby vaše mysl vás dokázala vést v životě s vnitřním poznáním, jež bude výsledkem každého kroku, který učiníte.
    Někteří z mých vlastních chtějí žít jen zkušenostmi, nevědouce, že   ZKUŠENOSTI  NEJSOU  ZÁKLADEM  VÍRY.   Volám je k poslušnosti. Prohlubujte své poznání, udržujte své smysly bdělé, aby vás osvítil náš Duch Svatý a ponořil vás do vědění, osvíceného naší vůlí! Miluji vás a vaše utrpení Mi není neznámé, proto vás volám znovu a znovu, ale vy zůstáváte slepí, neposloucháte, neučíte se z bolesti. Neznáte mé Slovo, jste vzpurné děti a nevidíte velké dílo Satana ke zničení mého lidu, povstáváte proti pravému Zákonu. DESATERO NENÍ LIDSKÝ VYNÁLEZ, JE TO BOŽÍ VŮLE!!!
    Zlý získal důležitou kořist. Mezi jeho oběťmi jsou  MÉ  POSVĚCENÉ  DĚTI,  které   VEDOU  MŮJ  LID  DO  PROPASTI!   Děti, kvůli neznalosti Boží vůle jste drženy v neustálém chození sem a tam, jdouce z jedné strany na druhou, dokud nezakotvíte v neposlušnosti a nestanete se stoupenci Zlého.
     V tomto čase, stejně jako v minulosti, vás musím varovat: Počet těch, kdo Mě zrazují, roste, ti, kdo přijímají, co je světské, předávají mé děti Zlému a  MŮJ  LID  SE  MU  VZDÁVÁ  KVŮLI  NAZNALOSTI  MÉHO  SLOVA!   Každé z mých dětí musí podstoupit zkoušku svědomí, aby nebyly mezi těmi, které Mě zrazují a popírají moji všudypřítomnost mezi lidmi, moji skutečnou přítomnost v eucharistii,  POPÍRAJÍ  EXISTENCI  ZLA  A  HŘÍCHU,  KTEROU NAZÝVAJÍ  "EVOLUCÍ"!   To, mé děti, je pro Mne bolestné, protože činy a díla v nerespektování mých Zákonů znamenají pro lidi smutnou cestu. Zrazujete víru, útočíte na eucharistii a na mou Matku, která brání ďáblu, aby se zmocnil mé církve. Mé děti, v palčivé touze po hledání lpíte na hříchu a oddáváte se svým nejnižším pudům.
      Jsem zrazen. Jsem zrazen svými zástupci na zemi. Mé děti ignorují mé Slovo, popírají Mě bez moudrosti nebo znalosti v každém činu a díle, které realizují. Odmítají mou Pravdu, protože si nejsou vědomy mé lásky, popírají mé Slovo, které je volá ke svatosti. Tento čas není jako ty v minulosti, je to rozhodující okamžik. Tato generace bloudí mezi těmi, kteří tuto skutečnost přijímají a těmi, kdo ji neuznávají.
    Mé velké Pravdy jsou pro lidstvo spíše jen tichým šepotem. To, co je moje, obracíte v nic.
    Moji milovaní lidé, pochybujete o mém Slovu... Tak budu Já pochybovat o vás. Podíleli jste se na zmatku svých bližních, žili jste ve vlažnosti, která nevedla k duchovnímu růstu, ale k bezuzdné zálibě v opakovaném uspokojování zlem proniklých a znečištěných smyslů.
     Toto je okamžik, který byl určen. Dívám se s bolestí na některé z mých posvěcených služebníků,  VYKONÁVAJÍCÍ  SLAVENÍ  EUCHARISTIE  JAKO  BEZVÝZNAMNÝ  RITUÁL.   Neprožívají své kněžství, ale vstupují do něj jako do jakéhokoli jiného povolání.  TENTO  NEDOSTATEK  LÁSKY  VŮČI  MNĚ  JE  PŘENÁŠEN  NA  MŮJ  LID!   To jej staví čím dál tím víc proti Mně, padá do rukou světských duchů žijících v některých jejich bratrech, tvořících část teroristických skupin. Tyto skupiny pak jednají s velkou ukrutností, hněvem, a jsou zaplaveny mimořádným zlem. Nezapomínejte, že zlo přichází ničit, a kde není jednota, tam je zkáza hmatatelná.
     Drahé děti, moji lidé, terorismus rostl jako pěna na moři, některá lidská stvoření jednají napodobováním. Každým okamžikem se počet mých věrných snižuje, kvůli nedostatku otevřenosti v prožívání mé Pravdy a Lásky.  SVĚT  SE  JEN  HEMŽÍ  PADLÝMI  ANDĚLY,  KTEŘÍ  HLEDAJÍ  DUŠE  PRO  SATANA!  Nebuďte pošetilí, neodporujte mým prosbám. Ty padly na půdu, která je příznivá zlu. Život vládce bude odňat lidskýma rukama, které učinily smlouvu se zlem.
 ŽIJETE   ČAS   ZKOUŠKY !  UJISTĚTE  SE,  ŽE  ZŮSTÁVÁTE  V  MÉ  VŮLI !  VLAŽNÝ  BUDE  VAVRŽEN  Z  ÚST  MÉHO  OTCE!
      Zrady mezi národy ohromí svět, ale můj lid bude Mnou ochraňován. JSEM, KTERÝ JSEM [Ex 3, 14]....Modlete se, mé děti, modlete se za Střední východ. Válka nenechá na sebe čekat.....Modlete se, mé děti, za Spojené státy, jejich zem bude otřesena také těmi, kteří je zradí....Modlete se, mé děti, země se třese bez přestání....Modlete se za Mexiko, modlete se uskutečňováním mého Slova. Mexiko bude očištěno.
    Velká sopka se probudí a lidstvo se vyděsí....Moji milovaní, až se objeví antikrist,  MŮJ  ANDĚL  PŘIJDE  NA  POMOC  MÉMU  LIDU,  neboť Pravda se bude vylévat z jeho úst na můj lid a mé děti znovu najdou víru. Tím, že pronikne do mé Lásky, lidstvo by nemělo trpět tím, čím nyní trpí a má trpět.
     Pojďte rychle ke Mně! Začínáte cyklus duchovní Pravdy. Přijměte všechna možná opatření...ZKOUŠKY  VÍRY  ZAČÍNAJÍ!  Nejste sami. Jsem s každým z vás.
    Váš Ježíš

      JEŽÍŠOVO POSELSTVÍ DONU OTTAVIOVI MICHELINIMU -  28.října 1975
                                         
                                Nástroj záhuby - svatokrádežné zpovědi.
    "Když jsem mluvil o zpovědi, řekl jsem ti, že způsob, jakým se nyní posluhuje touto svátostí,   NEODPOVÍDÁ  PLÁNŮM  MÉHO  MILOSRDENSTVÍ  A  MÉ  LÁSKY,   nýbrž naopak   zvráceným záměrům Zlého!
                                         Svatokrádežné zpovědi!
    Boží milosrdenství je nejen veliké, ale i nekonečné, ale to neopravňuje nikoho, aby je tak hanebně zneužíval!
    Je důležité, můj synu, abych ti zopakoval tuto věc:
SPRÁVCOVÉ  BOŽÍ  SPRAVEDLNOSTI,  NESTÁVEJTE  SE  SPOLUPRACOVNÍKY  ĎÁBLA,  NEDĚLEJTE  Z  NÁSTROJE  SPÁSY NÁSTROJ   Z A V R Ž E N Í ! ! !
    Bůh se nenechá beztrestně vysmívat! Slova, která jsem stanovil jako prostředek spásy, jsou   JASNÁ  A  NEODVOLATELNÁ:  odpouštět  nebo  zadržovat  hříchy !
     ZPOVĚĎ NENÍ PLATNÁ   BEZ  UPŘÍMNÉ  LÍTOSTI;
    NENÍ UPŘÍMNÉ LÍTOSTI   BEZ  VÁŽNÉHO  A  UPŘÍMNÉHO  PŘEDSEVZETÍ  VÍCE  NEVĚŘIT!
                       M N O H O   Z P O V Ě D Í   J E   N E P L A T N Ý C H ! ! !
                       M N O H O   S V A T O K R Á D E Ž N Ý C H ! (SE SVATÝM PŘIJÍMÁNÍM)
    Kdo se zpovídá, a neplní požadované podmínky, a kdo dává rozhřešení, aniž by se přesvědčil, že požadované podmínky jsou splněny, profanuje tuto svátost a dopouští se   S V A T O K R Á D E Ž E ! (To je těžký smrtelný hřích.)
                                        Nic už není hříšné.
     Mnoho věcí záměrně opakuji, abych lépe vtiskl do duší svým kněžím tento ústřední bod dnešní pastorace. Pro mnoho kněží je lehké rozhřešovat,  PROTOŽE  PRO  NĚ  UŽ  NENÍ  NIC  HŘÍŠNÉ !   Rozhřešuje se všechno a všichni bez jakéhokoliv rozlišování.
    Č I S T O T A   už není ctnost, odpovědné "otcovství", které správně pojaté je dobrá věc, se stalo   DŮVODEM  PARDONŮ  V  MANŽELSKÝCH  VZTAZÍCH.
    Pod záminkou, že jde o podporu kultury,   SCHVALUJE  SE  ČETBA  A  PODÍVANÁ,   která štědře rozsévá   ZÁRODKY  NEZŘÍZENOSTI   filosofických  A  TEOLOGICKÝCH  BLUDŮ !
    Dnes se všechno zakládá  na   p o d v o d u,  na   k r á d e ž i;  spravedlnost vyžaduje,  ABY  SE  ZPOVĚDNÍK  SERIÓZNĚ  PŘESVĚDČIL  O  ÚČINNÉM  PŘEDSEVZETÍ  nahradit všechen neprávem získaný prospěch.
     NEJČASTĚJI VŠAK KAJÍCNÍK NENÍ ANI UPOZORNĚN NA TUTO PŘÍSNOU POVINNOST!
  Ve jménu pokroku, aby kajícník získal dojem,  ŽE  ZPOVĚDNÍK  JE  MODERNÍ  člověk  na výši doby,  PŘIVÍRÁ  KNĚZ   nade vším  OBĚ  OČI.
  Na tyto věci nedbají ti, kteří  MAJÍ  ODPOVĚDNOST  ZA  TO,  ABY  POTŘELI  ZLO  V  JEHO  KOŘENECH   vždy a všude, aby nebyli zaskočeni v této temné a strašné době, ve které žijete.   JAKO  ŽE  BUDETE  ZASKOČENI!
  Žehnám ti, můj synu, a se Mnou moje Matka a svatý Josef."

                                         NASLOUCHAT NESTAČÍ !
                          P. Štěpán Smolen, farní vikář v Mladé Boleslavi

                         Svět prázdných zpovědnic je předsíní pekla!                                                             
     Úkolem pastýřů je hlásat pravdu, ne ji zamlžovat ve jménu falešného soucitu. Přivádět hříšníky k pokání, nikoli k sebeobhajobě, vychovávat jejich svědomí, ne je chlácholit rozmělňováním norem.
      Nelze dnes nenatrefit na srdceryvná svědectví těch, kterým prý zkazila život katolická sexuální morálka. Striktními pravidly zranění lidé veřejně svědčí o tom, jak se snažili dostát normě, jak je opakované pády stahovaly stále hlouběji do víru viny a jak se nakonec z těchto nelidských muk vynořili s osvobozujícím vědomím, že neselhali oni, nýbrž nauka. Cílem jim pak již není změnit sebe, ale ji.
    Cestou k tomu, aby na světě ubylo hříchu, již není svatost, ale revoluce proti překonaným pravidlům – vždyť, kde není norma, není hřích. Je tedy třeba strhnout starou morálku, která zapovídala mimomanželskou sexualitu, je třeba se vzepřít proti mravní diskriminaci, a postavit se na barikády v boji za základní lidské právo na život – na život muže s mužem, na život muže s cizí manželkou, na život muže s nemanželkou.
     V rámci této revoluce se musí nejprve svoboda emancipovat od pravdy a rozum od logiky. Musí se uznat, že to, co bylo včera ještě naukou zjevenou Písmem a střeženou Tradicí, může být dnes bludem nemilosrdných rigoristů. Musí se přijmout, že pravdy víry a mravů lze měnit stejně pružně jako program politické strany a že Zeitgeist je novým, neomylným magisteriem, v jehož jménu se smějí zpátečníci upalovat.

                                     Stud, svatost a nestydatost
     Instinkt revolucionářů brojících proti morální diskriminaci je naprosto správný. Těžký hřích působí nesnesitelné výčitky a z této nesnesitelnosti je třeba najít cestu ven. Takové cesty existují dvě: buď pokání, nebo popření. Když se chci zbavit bouře ve svědomí, mám možnost se buď s Boží pomocí obrátit proti hříchu, anebo se s pomocí pokušitele obrátit proti normě – anebo ještě lépe: popřít její existenci.
     Za poznání té druhé cesty vděčím zejména povinné četbě na pražské Katolické teologické fakultě. Oženivší se kněz Georg Denzler mi v knize "Zakázaná slast" ukázal, že celibát je v křesťanství pouze neblaze pohanskou výpůjčkou. Stejnopohlavnímu sexu propadnuvší kněz Daniel Helminiak mi skrz knihu "Co vlastně Bible říká o homosexualitě" sdělil, že vlastně nic, rozhodně nic špatného. Oba využili veškerou sílu svého intelektu k racionalizaci vlastního selhání,  K  SEBEOBHAJOBĚ  PŘED  SVĚTEM!
    Zápas s hříchem může být dlouhou řadou proher, ale největší prohrou je dát vlastnímu prohrávání jiné jméno, nahradit pojem  POKUŠENÍ  pojmem  PŘIROZENOST  a zbavit se studu nikoli tím, že se stanu svatým, nýbrž nestydatým. Takovýto popírač vlastní hříšnosti je však neléčitelný, podobně jako alkoholik, který si nepřizná, že pije.
     Proto  NEJVĚTŠÍM  OHROŽENÍM  SPÁSY  NENÍ  HŘÍCH,  ALE  JEHO  POPÍRÁNÍ  v podobě zkaženosti nebo nestydatosti. Jedná se o  POSLEDNÍ  STUPEŇ  PRONIKÁNÍ  ZLA  DO  DUŠE,   již svatý Jan Zlatoústý popisuje jako pevnost.
    1)  Pokud jednotlivě zhřeším, jako by nepřátelský voják vpadl přes hradby dovnitř. Včasnou svatou zpovědí ho okamžitě zahubím.
    2) Pokud v nějaké věci selhávám pravidelně, dostávám se do stavu "hříšnosti". Nepřátelská armáda už pevnost dobyla, ztrácím nad sebou vládu, stávám se otrokem neřestného návyku. I v tomto stavu hříšnosti však dosud vnímám své hříchy jako cizí vojsko, jako okupační mocnost, jíž se chci zbavit, byť právě nemám sil.
   3)  Posledním stupněm je "zkaženost". Za této situace se cizí vojáci nejen volně procházejí mou pevností, ale já je zde vítám, hostím sušenkami a chlubím se před světem, jak se můj život příchodem okupační armády proměnil k lepšímu.
    Jsou nestydatí lidé, kteří o sobě bez mrknutí oka a bez uzardění sdělují věci, jež svou povahou patří do zpovědnice. Sdělují je ochotně a otevřeně, nic nezatají.  JEN  ZKROUŠENOST  SRDCE  SCHÁZÍ.   Takové  ZKAŽENOSTI  MŮŽE  PROPADNOUT  I  KNĚZ,  KDYŽ  POPÍRÁ  HŘÍŠNOST  HŘÍCHU  A  VYDÁVÁ  SPOUSTU  ENERGIE  NA  JEHO  OBHÁJENÍ  MÍSTO   na  JEHO  ODHALENÍ  a  léčbu.
      Případ takto znestydatělého života najdeme u člověka, o kterém mi vyprávěla jeho matka a který žije zároveň s manželkou a milenkou, aniž by to tajil. „Cizoložíš,“ řekla matka. „Necizoložím,“ odvětil syn, „to je polyamorismus.“ Polyamorismus (mnohopartnerství). Pomocí hezkého cizího slova se dá hřích snadno proměnit v menšinový životní styl.
     Kéž bychom žili ve světě plném svatých! Nezdá se však, že by se něco takového blížilo. Kéž bychom tedy alespoň žili ve světě plném hříšníků! Svět plný nestydatých spravedlivých, svět, ve kterém lidi netrápí hřích, ne proto, že by se ho zbavili, ale proto, že se zbavili nepříjemného pocitu viny, svět prázdných zpovědnic, je totiž předsíní pekla (srov. 1 Jan 1,8). . Budu-li vlastním žalobcem, bude Bůh mým obhájcem. Budu-li vlastním obhájcem, bude Bůh mým soudcem.
    Stav nestydatosti, kdy vidím hřích, ale už jsem mu tak přestal říkat a nestydím se za něj, znamená zhoubu duše. „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu.“ (Iz 5,20)

                                Nesuď, abys nebyl souzen?
        Když se pak tito nestydatí – zvláště z řad duchovních – halasně ozývají v médiích, stavějí se do role obětí a volají po změně církevní nauky, je to sice znepokojivé, ale pochopitelné – potřebují, aby svět přitakal obrazu, který si o sobě vytvořili. Mnohem však znepokojivější je, pokud katolické okolí – včetně kněží a teologů –  JEN  BEZRADNĚ  KRČÍ  RAMENY,  NEBO  DOKONCE  AKTIVNĚ  PŘITAKÁVÁ.
      „Kdo jsem já, abych soudil,“ říkají pastýři a odvracejí zrak. (viz  papež  František na otázku novináře ohledně homosexuality) Hájí se tím, že sám Pán přece praví: „Nesuď, abys nebyl souzen.“ Tentýž Pán však v evangeliu neváhá soudit zákoníky a farizeje. Může se to zdát pokrytecké; jenže v Kristu přece nemůže být rozpor mezi životem a slovy. Pán po svých učednících navíc nechce nic, co by nejprve nekonal sám. Pro tu podivnou situaci zbývá jediné vysvětlení: to, jak Ježíš mluví s farizeji, není oním odsouzeníhodným odsuzováním. To, před čím Kristus varuje, není kritické myšlení a ochota říkat pravdu. To, před čím varuje, je ošidná hra na Boha, který jediný vidí až na dno lidských srdcí a dokáže posoudit míru lidské zodpovědnosti a viny.
     - Hřešit souzením druhého neznamená stavět se kriticky vůči jeho slovům, pokud hlásá bludy, anebo vůči jeho jednání, pokud nemravně žije a nemravnost hájí.
     - Hřešit souzením druhého neznamená, že neřeknu: „Co tvrdíš je lež,“ anebo „Co děláš, je zlé“.
     - Hřešit souzením znamená pouze ztotožnit bludaře s bludem, hříšníka s hříchem („Jsi lhář.“ „Jsi zlý.“).
     Do nejvnitřnější svatyně, do cizího svědomí nevidíme, a je opovážlivostí hrát si na soudce skrytých skutečností. Ale slova slyšíme, skutky vidíme – a ty soudit smíme, někdy dokonce musíme. Lze se totiž ohánět „neposuzováním“ a vydávat takový postoj za ctnost – za zdrženlivost v soudech –, zatímco   VE  SKUTEČNOSTI  JDE   jen o zástěrku pro  VLAŽNOST  NEBO  ZBABĚLOST. Jsou chvíle, kdy je hříchem neozvat se, odvrátit zrak, nevyjádřit se, abych se náhodou nenamočil, abych neodhalil nitro, neučinil se zranitelným. Oháníme se pak evangelijními slovy o neposuzování, ale zapomínáme, že ta se netýkají skutků a slov, nýbrž lidí.
     Pokud jde o člověka: „Kdo jsem já, abych soudil.“ Pokud jde o člověka, pak pamatuji, že   PASTÝŘ,  KTERÝ  SE  STAL  VLKEM,  je především zatoulanou ovcí, jež potřebuje pomoc. Pokud však jde o skutky a slova, pak nesoudit znamená propadnout ochablosti rozumu a lhostejnosti vůle. Kristus, který nás varuje před odsuzováním, nás také povzbuzuje k jasnému mluvení. Vaše slova ať jsou „ano, ano“ – „ne, ne“.
     V  ZÁPLAVĚ  PLANÉHO  ŘEČNĚNÍ  JE  KŘESŤAN,  A  ZVLÁŠTĚ  PASTÝŘ,  POVOLÁN  K  MLUVENÍ  BEZ  MLŽENÍ!   Je povolán říkat: „Toto je hřích a toto je blud.“
     Při tom všem je však zároveň třeba se pečlivě ptát, kdy jsem skutečně k mluvení povolán a zda se mě věc, k níž se chci vyjádřit, týká. Zkušení mají k dispozici vnitřní dar rozlišování. My ostatní se zde neobejdeme bez kvalitního duchovního vedení. Existuje totiž i neřest protikladná lhostejnosti – a tou je  VŠETEČNOST,   jíž propadají lenivé, jalové duše,  KTERÉ  SE  O  NIC  NESTARAJÍ  TOLIK  JAKO  O  ZKOUMÁNÍ  ŽIVOTA  TĚCH  DRUHÝCH.   „Starej se o sebe,“ poradil anděl svatému Antonínovi. Ale když došlo v Alexandrii k ariánské krizi, šel Antonín hájit pravdu proti bludu i s nasazením vlastního života. Ochota o pravdě svědčit, ochota odsoudit nepravost – a ukázat při tom i na konkrétního člověka, který ji hlásá nebo koná, tedy není tím souzením, které Ježíš tak odsuzoval.
     AVŠAK   SMRTÍCÍ  SOUCIT  DNES  SVAZUJE  ÚSTA  TĚM,  KDO  MAJÍ  MLUVIT!
   - Skutečný soucit by měl podobu pravdivého slova, které se zařízne do hříšníkovy duše (srov. Sk 2,36–37).  Skutečný soucit by nepřikrýval zhoubné rány laskavostí, ale  OTEVÍRAL  BY  JE  LÁSKOU  K  UZDRAVENÍ.
      Nestydatí nepotřebují empatické přitakávání a pochlebování, nýbrž  POBÍDKU  K  POKÁNÍ.   Nestačí se přitom za hlasatele zkaženosti pouze modlit, je třeba pravdu vyznávat i slovem.  ZVLÁŠTĚ  PASTÝŘI  JSOU  POVOLÁNI  K  PROMLOUVÁNÍ!  Horlivci sice někdy nechávají polemice vyrůst z vlastní pýchy, hájí pravdu bez lásky, a proto jejich zápas nepřinese plody, avšak jsou i zbožní, kteří propadají extrému opačnému: znají sílu ticha, ale ne sílu slova, neodváží se činu. Nicméně zvláště v této době velkých duchovních zmatků máme povinnost bez vytáček vydávat svědectví pravdě. Naslouchat je důležité, ale naslouchat nestačí.  NESTAČÍ  HOSPODINU  JEN  NASTAVOVAT  UCHO,  JE  TAKÉ  TŘEBA  POZVEDAT  HLAS  V  JEHO  JMÉNU!!!   Vede-li se zápas mezi apoštolskou tradicí a duchem doby, ale pastýř se ohradí: „Kdo jsem já, abych měl názor?“, pak svému stádci neslouží. Hledí na to, jak se na téže louce pasou s ovcemi i vlci. Laskavě přihlíží, nikoho nesoudí, nestranně naslouchá. A zatím teče krev.....
   (Převzato z RC MONITOR - 1/2017)

                                 CO  PŘINESE  NOVÝ  KONCIL?
    "Říkám to se vší pokorou a vědomím před Bohem: Nemodlím se za synodu. Nevěřím ani v nejmenším v duchovní a nadpřirozenou povahu této synody. Jsem přesvědčen, že  BŮH  NEMÁ  O  NI  NAPROSTO  ŽÁDNÝ  ZÁJEM  A  JE  ZNECHUCEN  VŠEMI  "DISKUZEMI",   které se předem hlásí k otázkám o svátosti manželství, homosexualitě, milostných vztazích mezi osobami stejného pohlaví nebo o sexualitě a odpovědném rodičovství. To jsou všechno diskuze, které si vyžádal a jimiž se naparuje Satan, který se kochá svou mocí stále velmi zdatnou, chvástající se a třpytivou.  
    S  NÍM  BY  SE  MĚLI  MĚŘIT  SYNODNÍ  OTCOVÉ  A  NIKOLIV  MEZI  SEBOU!   Není potřeba pěstovat žádnou dialektiku, rozvíjet dialog a šlechtit  TOLERANCI.
     Srdce všech pokušení, kterým byl Ježíš podroben na poušti, spočívá ve dvou prvcích: aby opustil cestu, kterou mu vyznačil jeho Otec, a nastoupil na cesty jednodušší a snadnější (přitažlivé pro tělo, s nadějí na slávu, ambice a moc) aby zneužil Boha k světským cílům. Nečistá »modernost« před dvěma tisíci lety navrhovala Člověku – Bohu stejné věci, jaké dnes nečistá modernost nabízí současným lidem.
     BYL  TO  SATAN,  KTERÝ  SVEDL  KONCILNÍ  CÍRKEV,  ABY  SE  SKLONILA  PŘED  SVĚTEM,   aby se snažila zavděčit se mu,  ABY  pochopila,  OSPRAVEDLNILA  A  PŘIJALA  JEHO  "PRÁVA"  a současně přestala rozvíjet svou základní roli, prorockou roli:  HLÁSÁNÍ  PRAVDY  A  SPÁSY!  »DIALOG« – slovo, které v Písmu svatém vůbec neexistuje – se rozvíjí se světem, který  JE  V  PODRUČÍ  MOCNOSTI  TEMNOT!   »BOŽÍ  MILOSRDENSTVÍ«,  tak jak ho církev dnes šíří a propaguje,  SE  STÁVÁ  NÁSTROJEM  ZKÁZY  A  HŘÍCHU,  počínaje oním »prvotním«, který je chápán a »prožíván« pouze jako  SYMBOLICKÝ   FAKT až k dimenzím, ve kterých se ocitne duše po smrti:  PEKLO,  OČISTEC  A  NEBE  JSOU  SKUTEČNOSTI  O  KTERÝCH  SE  NEMLUVÍ,  PROTOŽE  SE  V  NĚCO  TAKOVÉHO  UŽ  NEVĚŘÍ!  Rozlišování mezi dobrem a zlem  SE  PŘENECHÁVÁ  DOBRÉ  VŮLI  JEDNOTLIVCE,   který prý má jen jedno jediné omezení: »svědomí«, které se chápe jako nezávislé na Stvořiteli a jeho zákonu a má stejnou hodnotu jako mrva.
     Evangelium se nehlásá a  NEPOŽADUJE  SE  ÚČAST  NA  KRISTOVĚ  KŘÍŽI.  Ekumenismus si od počátku počíná,  JAKOBY   Jedna, Svatá, Apoštolská Římská  CÍRKEV  BYLA  jakýmsi jiným  DRUHEM  NÁBOŽENSTVÍ  VE  JMÉNU  POZEMSKÉHO  ŠTĚSÍ  a pokoje,  O  JAKÉM  NENÍ  V  PÍSMU,   v Magisteriu   A  NAUCE  CÍRKVE  ZA  DVA  TISÍCE  LET  JEJÍCH  DĚJIN  ANI  ZMÍNKY!   Kdyby si tak počínali první křesťané,  JISTĚ  BY  SE  VYHNULI  VEŠKERÉMU  MUČEDNICTVÍ,   ale  KŘESŤANSTVÍ  BY  také  UŽ  ani  NEEXISTOVALO!
    V  TÉTO  historické  DOBĚ,  TAK  PROHNILÉ  A  NESTOUDNÉ,   v jejímž průběhu  BOŽÍ  NEPŘÍTEL  ZAHÁJIL  bezprecedentní   Ú T O K,   ABY  OPANOVAL  CELÉ  LIDSTVO,   mají ti, které Ježíš nazývá svými přáteli, protože milují jeho Otce, jedinou cestu, po které mohou jít: tu, kterou Ježíš vykonal v Jeruzalémě a která ho dovedla až na Golgotu.  JEN  NA  KŘÍŽ  MAJÍ  UPŘÍT  SVŮJ  POHLED,    JEN  PŘED  KŘÍŽEM  MAJÍ  PADNOUT  NA  KOLENA.  NIKOLIV  PŘED  LIDMI!   Na prvním místě je nutno milovat Kříž. Je-li tato láska vyjádřena ve své plnosti, teprve pak se mohou milovat také lidé. Jen onen Kříž sdílený ve formující misce utrpení a odevzdanosti do jeho vůle, může poskytnout nekonečnou radost. Může osušit všechny slzy, přetvořit je na perly lásky k bližním Taková je síla Pravdy, která hýbe světem a živí ho. Je to tělo ukřižovaného Ježíše.  ON  NÁS  NA  KŘÍŽI  UČIL  PRAVDĚ,  naučil nás,  JAK  MÁME JEDNAT:  jen dokonalé následování Krista posvěcuje náš život a činí ho plným a důstojným.
     Synodní otcové nechť se dobře rozpomenou jen na tato Ježíšova slova:  KDO  NENÍ  SE  MNOU,  JE  PROTI  MNĚ   a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje (Mt 12,30)
 (Danilo Quinto Chiesa e post concilio)

                           ŠPATNÝ  STROM  PŘINÁŠÍ  SVÉ  PLODY!

    Tak jako nespadl z nebe manévr se „stěhováním národů“, tak nespadlo z nebe  DIVADLO  TZV.  BISKUPSKÉ  SYNODY.  Jsou to ve skutečnosti články dlouhodobého procesu  PŘÍPRAVY  A  NASTOLENÍ  NOVÉHO  SVĚTOVÉHO  ŘÁDU.  Ale ani tento konkrétní dlouho připravovaný projekt není tou rozhodující a základní strukturou. Všichni jeho skrytí i zjevní projektanti, stratégové a mocnáři, ať jsou si toho vědomi nebo ne,  JSOU  JEN  LOUTKAMI   hlavního aktéra s více než výmluvným jménem: ANTIKRIST !  Cílem všech počinů tohoto vyzývavého a pyšného Božího Nepřítele je zničení jeho církve a uvržení světa do časného i věčného neštěstí. O katastrofách, z nich jedna vyšla najevo v „SYNODĚ“,  BYLO  ROZHODNUTO  UŽ  PŘED  PADESÁTI  LETY!
     V posledním roce se část církve polekala, že přece není možno jednat proti 6. a 9. Božímu přikázání. Ale Desatero začíná Prvním přikázáním, které koncil zradil již před půl stoletím  ve svých dokumentech a především ve své „ekumenické“ praxi.
     Všechen zmatek v církvi není pouhou náhodou, ale Satanovým záměrem a je jeho živnou půdou a prostředím jako voda pro ryby. Synodní zmatek si nemůžeme vykládat jako nějaký vnitrocírkevní boj nebo spor. Je to vývoj podporovaný a praktikovaný   VNITROCÍRKEVNÍ  „PÁTOU  KOLONOU“  Nepřítele.
     K jeho nejvýznamnějším pomocníkům a nástrojům patří kromě zmatku také falešní proroci: tedy falešní kněží, falešní biskupové,  FALEŠNÍ  PRELÁTI  A  PAPEŽOVÉ  a jejich falešná shromáždění. Tedy ona garnitura, před kterou nás Pán výslovně varoval a jasně určil jejich rozlišovací znamení. Pán nikde nemluví o dobrých pastýřích, kteří k nám přicházejí ve vlčím rouchu, ale  O  VLCÍCH  ODĚNÝCH  ROUCHEM  BERÁNČÍM.   A především: "POZNÁTE  JE  PODLE  JEJICH  OVOCE".
     JE  proto  TŘEBA  SE  ZNOVU  VRACET  K  VAROVÁNÍM  A  VÝSTRAHÁM,  KTERÉ  UŽ  DÁVNO  ZAZNĚLY,  ALE  KTERÉ  MNOHÝM  PŘIPADALY  JAKO  POUHÉ  FANTAZIE!   Svolavatel Druhého vatikánského koncilu papež Roncalli hrdě hlásal, že to bude koncil zcela jiný než všechny předchozí. V této věci je mu třeba přiznat pravdu. Na rozdíl od předchozích byl to koncil výrazně jiný a zatím ojedinělý v tom, že nepřinesl církvi světlo, ale  UVRHL  JI  DO  ZMATKU  a nevýslovné tmy. Tento  PSEUDOKONCIL  SE  VYZNAMENAL  TÍM,  ŽE  PODVRATNÉ  BLUDY  A  IDEOLOGIE,   které dosud vyzrávaly pod povrchem,  POVZNESL  NA  OFICIÁLNÍ  NAUKU  CÍRKVE.  Principy modernismu se staly oficiální součástí nauky i praxe se všemi zhoubnými důsledky.
    Místo jasné perspektivy, jednoty, horlivosti, růstu a svatosti se rozhostily a hromadí spory a rozbroje, zmatek nad zmatek, laxnost, zvůle, stupňující se odpadlictví a co horšího, hřích na hřích, a to hříchy nejohavnějšího druhu odshora až dolů.
    1. Trvalý   úpadek katolické církve zcela evidentně a jednoznačně nejvýrazněji nastoupil a šíří se přesně z těch zemí, kde po skončení koncilu působili jeho stěžejní protagonisté: tedy v Holandsku, Belgii, Francii, německy mluvících zemích a místech jejich vlivu, kde v současné době dělá staleté křesťanství místo suverénnímu,   agresivnímu a rafinovanému bezbožectví. To, co mělo být zúrodněním Roncalliho „optimismu“, projevilo se naopak jako výsledek Satanova úspěšného a dlouho chystaného projektu.
    2. To, co koncilní a pokoncilní papežové způsobili, představuje ve skutečnosti odzbrojení církve a její sebepodrobení diktátu svých úhlavních nepřátel, včetně klanění se Satanu a modlám. Plány a agendy zednářské mafie nejsou nic nového ani udivujícího.  CO  JE  ŠOKUJÍCÍ,  JE  FRANTIŠKOVA  HORLIVÁ  A  PŘEKOTNÁ  SPOLUPRÁCE  S  PŘEDÁKY  TOHOTO  SVĚTA  NA  ZNIČENÍ  CÍRKVE.
    3. Při všem poklonkování pokoncilní církve pohanům a nevěrcům a „odpadlým souvěrcům“ nikdy nebylo ve světě tolik výslovné a velmi aktivní a ostentativní nenávisti k Ježíši Kristu a jeho církvi jako nyní.
    4.Tato nenávist bují i UVNITŘ  SAMOTNÉ  CÍRKVE,  kde  ZDOMÁCNĚLA  JAKO  DESPEKT   a nesnášenlivost   KE  SVÉ  VLASTNÍ  MINULOSTI  A  JEJÍM  NEJVZÁCNĚJŠÍM  DUCHOVNÍM  POKLADŮM!  Stává se z ní přesně taková církev, jakou ďábel potřebuje: církev, která si hrdě namlouvá, že je církví lepší než kdykoliv předtím,  A  ZATÍM  SE  STALA  FALEŠNOU  CÍRKVÍ!
     5. „Komunismus“, který nebyl, není a nebude nic jiného než zvrácený řád a rouhavý výsměch Bohu, prožívá svou renezanci. Povzbuzen a požehnán mlčením koncilu a zbaven všech „zdí“ pokračuje v novém střihu ve své plánované expanzi za spoluúčasti falešné církve. To s jeho „sociální revolucí“ opřenou o materialistický „vědecký“ ateismus, vyrazily již před sto lety do světa potraty, rozvody, feminismus a liberalismus jako revoluční „výdobytky“ ve znamení srpu a kladiva.
      6. Stále rostoucí krize současného světa je přesným odrazem krize falešné církve, která přestala být majákem Ježíšova evangelia, pravdy a spravedlnosti. Je to Boží odpověď na její  TROUFALOST,  S  JAKOU  NA  MÍSTO  BOHA  POSTAVILA  ČLOVĚKA!
     Jediné klima má být starostí Kristovy církve a její hlavy: a to je klima Božího království na zemi. Ale toto království pustne a dům na dům padá, protože je rozděleno a zbaveno svých základů. Stav kněží směřuje k vymření. Přibývá diecézí, které vyhlašují bankroty nejen finanční, ale především duchovní. Boží chrámy jsou na prodej a staly se shromaždištěm zapřisáhlých Božích nepřátel. S těmi se hlava církve  bratříčkuje a líbá, naopak rozhání pravověrné Boží služebníky, kteří usilují o pravou zbožnost a horlivost!  NEJVYŠŠÍ  PASTÝŘ  PASE  SÁM  SEBE  a  většina jeho ovcí si  POCHVALUJE  VOLNOST   nových časů  a  NOVÝCH  MRAVŮ   a  těší se na další uvolňování od „středověkých pout“.  JE  TO  NÁHODA,  ŽE  SE  MU  UŽ  DVAKRÁT  ZLOMILA  JEHO  "PASTÝŘSKÁ  HŮL"?
     Tak se naplňují se slova Žalmisty : "Můj národ na můj hlas nedbá, ať jsou tedy dále zarytí srdcem. Jen ať si dělají podle svého! Můj lid mě neposlouchá? Nechám je, ať si žijí podle svých nápadů." Kdo che žít podle vlastních nápadů, musí ovšem počítat s tím, že ti druzí mají také vlastní nápady. Někdy velice nepříjemné!
    To, co se děje, a to, co se teprve bude dít, je ve skutečnosti Boží dopuštění jakožto odpověď na tyto bláhové lidské rouhavé nápady a koncilní provokace: o »JEDNOM SPOLEČNÉM BOHU«, o »JEDNOTĚ V RŮZNOSTI A MNOHOSTI«, o »SVOBODĚ NÁBOŽENSTVÍ« či »SVOBODĚ SVĚDOMÍ« atd.. Stručně řečeno, církev před padesáti lety oficiálně přesedlala   NA   KULT ČLOVĚKA: Ten se ujal vlády a bude i nadále vládnout železným prutem bez Boží milosti a bez vedení Ducha Svatého
     Jakákoliv náprava je vyloučena, dokud nebude veřejně přiznáno,  ŽE  II.  VATIKÁNSKÝ  KONCIL  ZAVEDL  CÍRKEV  NA  SCESTÍ  A  UVRHL  JI  DO  NEVÝSLOVNÉHO  ZMATKU!
    Ve světle těchto skutečností stojí zato vrátit se k textům, jejichž obsah se ještě před lety mohl někomu  zdát neuvěřitelný:  Prorocký dopis biskupa Sigauda:  Co zůstal církvi  a světu dlužen II. vatikánský koncil.
  (Pramen dokumentu: Acta et Documenta Concilio Oecumenico Vaticano II., Vatican 1961, s. 180.)

                                                                                                                                 ČÁST  Z   PROROCKÉHO  DOPISU  BISKUPA  SIGAUDA  Z R. 1959 !!!
                         Co zůstal církvi  a světu dlužen II. vatikánský koncil !
   Vaše Eminence,
píši Vám tento dopis v poslušnosti k Vašemu dopisu z 18. června 1959, v němž mě žádáte o můj názor ohledně toho,  KTERÉ  ZÁLEŽITOSTI  BY  MĚLY  BÝT  PROJEDNÁNY  NA  BLÍŽÍCÍM  SE  EKUMENICKÉM  KONCILU.  Představím Vám s pokorou a skromností jisté body, které jsou pro mě velice důležité, aniž bych však kohokoliv obviňoval nebo aniž bych kritizoval své představené. Nebudu nadnášet dogmatické nebo právní otázky, protože tak již jistě učinili jiní biskupové. Otevřu některé praktické otázky, které  JSOU  PRO  BUDOUCNOST  CÍRKVE  ZÁSADNÍ   a laskavě Vás prosím, abyste je zvážil.
                                              I.  NÁŠ NEPŘÍTEL
       Neúnavný nepřítel Církve a katolické společnosti vytrvává v smrtelném boji nyní již po šest století. Pomalým a systematickým  postupem vpřed svrhnul a zničil taktřka vše z katolického řádu, tj. Boží město a pokusil se na jeho místě vybudovat město člověka. Má jméno „revoluce“.
      Co chce?  VYBUDOVAT  řád lidského života,  SPOLEČNOST  A  LIDSTVO,  KTERÁ  POSTRÁDÁ  BOHA,  BEZ  CÍRKVE,  BEZ  KRISTA  NAŠEHO  PÁNA,   bez Zjevení,  VÝHRADNĚ  NA  LIDSKÉM  ROZUMU,  na smyslovosti, hamižnosti  A  PÝŠE.  Aby toho bylo dosaženo, je potřeba strhnout a zničit věci radikálně a  ZAUJMOUT  MÍSTO  CÍRKVE.  Tento nepřítel je dnes velmi aktivní, protože  SI    JE    JISTÝ    SVÝM    VÍTĚZSTVÍM    V    NADCHÁZEJÍCÍCH    LETECH.   A přesto mnozí  KATOLIČTÍ    PASTÝŘI    TYTO    ÚVAHY    ODMÍTAJÍ  s opovržením a s tolika ideály, které přicházejí ze špatné představivosti. Jednají jako obyvatelé Konstantinopole v letech předcházejících pohromě:   SLEPÍ  LIDÉ,  KTEŘÍ  NECHTĚJÍ  VIDĚT  NEBEZPEČÍ!!

                                           ZEDNÁŘSKÁ SEKTA
     OČI  CELÉHO  KONCILU  BY  SE  MĚLY  OBRÁTIT  K  TÉTO  SEKTĚ!  Stále jsou platná slova Nejvyšších pontifiků, kteří prohlašovali, že filozofie této sekty je protikladná ke Zjevení, a kteří ji pranýřovali jako  ÚSTŘEDNÍ  ZBRAŇ  V  NESMIŘITELNÉ  VÁLCE  PROTI  KATOLICKÉ  SPOEČNOSTI!   Po dvou stoletích můžeme sledovat výsledky toho, co papež Klement XII. označil jako program této sekty. Některé části tohoto programu stále nenastaly, jsou však v současnosti prosazovány s velkou inteligencí, zvráceností, energií a logikou  A  NAPLNÍ  SE  VE  SVIŽNÉM  TEMPU.   Jen málo nyní chybí k vybudování města člověka. Kolik let bude Církvi poskytnuto než „se setká s králi země“?  KOLIK  LET  POTRVÁ,  NEŽ  BUDE  NA  SVĚT  A  VĚŘÍCÍ  UVALEN  NOVÝ  SVĚTOVÝ  ŘÁD?
     Rád bych, abyste si všimli velice závažného důkazu, který prokazuje  CELOSVĚTOVÉ  SPIKNUTÍ  PROTI  KATOLICKÉMU  ŘÁDU  a jeho přicházejícímu vítězství, dokud Bůh zázrakem nezachrání Církev a nepřipraví takový zázrak skrze naší neúnavnou práci. Je to jednodolarová bankovka Spojených států amerických.  Co vidíme, když se zblízka podíváme na tento malý kousek papíru?
                                        (Obraz dolarové bankovky USA)
      V kruhu na levé straně vidíme pyramidu, která je vystavěná na rozlehlé pustině. Kameny z nichž se skládá jsou opracované a krychlové. Význam těchto symbolů je podán v nápise, která v latině říká: „Nový světový řád“. Tato pyramida označuje nové lidstvo, které se skládá z lidí, kteří jsou ctěni  ZEDNÁŘI.  Tito lidé stvoření Bohem jsou přetvořeni Velkým architektem všehomíra. Základna pyramidy označuje založení tohoto nového světového řádu v roce 1776, což je rok zrození USA.
    USA  JE  PROTO  ZÁKLADNOU  TOHO  NOVÉHO  ZEDNÁŘSKÉHO  LIDSTVA.   V pyramidě ještě chybí několik kamenů. Nový světový řád ještě není úplný, ale takřka úplný. Mezitím bude dílo jistě dokončeno, protože na vrcholu pyramidy je napsáno „Bůh“, což neznamená Otec Ježíše Krista, který je Stvořitelem, ale gnostického boha, architekta, který je reprezentován okem umístěným v trojúhelníku. Jsme zcela ve sféře gnostického manichejského dualismu, který je teologickou základnou zednářské sekty. Tento „Bůh“ schvaluje jejich podnikání, jak lze číst na vrcholu pyramidy; oceňuje jejich dílo, schvaluje ho a souhlasí s ním. Toto podobenství je docela jasné, dokonce víc, než je třeba. Pro nás byl nový světový řád založen Naším Páne Ježíšem Kristem před 1959 lety [dopis je z roku 1959 – pozn. překl]. Dotyčný nový řád započal v roce 1776 a je stavbou, která je protikladná ke stvořené přírodě. Tento řád se brzy naplní.
     Tato otázka je pro Církev otázkou životní důležitosti. Zednářský řád je v opozici vůči katolickému řádu. Velmi brzy bude zednářský řád zahrnovat všechno lidstvo.  A PŘESTO  JEJ  MNOZÍ  KATOLIČTÍ  BISKUPOVÉ  A  KNĚŽÍ  NEVIDÍ  A  VELKÉ  MNOŽSTVÍ  Z  NICH  MLČÍ!
     Od Lva XIII. nejsou žádné nové encykliky o této sektě. Co se o ní říká na univerzitách a v seminářích? Co se o této velice závažné otázce říká v sociologii? V celosvětovém i národním vedení Církve se tento problém často ignoruje: je to jako by bylo uzavřeno příměří. Ve studiu a diskuzích kněží se nehovoří o žádné otázce jejich programu, jejich metod, systému celé zednářské sociologie, jejich cíli, prostředcích, taktice a strategii. Co víc, P. Berthelot, francouzský jezuita, napsal knihu o možnosti spolupráce mezi Církví a touto sektou!
    Nebezpečí je velmi naléhavé. Argentinští biskupové to vycítili a vyzvali své věřící k protestu. V Brazílii existují známky nadcházející bitvy.

                                             KOMUNISMUS
     KOMUNISMUS  JE  DALŠÍM  NEPŘÍTELEM  KATOLICKÉ  CÍRKVE.   Zednářská sekta shromažďuje „buržoazii“, komunisti shromažďují „proletariát“. Cílem každé ze skupin je totéž:  SOCIALISTICKÁ  SPOLEČNOST,  RACIONALISTICKÁ,  BEZ  BOHA  A  BEZ  KRISTA.   Tato dvě hnutí mají jedno společné vedení: mezinárodní Židovstvo.

                                         MEZINÁRODNÍ ŽIDOVSTVO
     Odsuzujeme veškeré pronásledování Židů pro jejich náboženství nebo z etnických důvodů. Církev je proti „antisemitismu“. Církev však nemůže ignorovat fakta z minulosti a jasná ujištění mezinárodního Židovstva. Vůdci tohoto Židovstva po staletí metodicky a s neutuchající nenávistí vůči katolickému jménu  KONSPIROVALI  ZA  ZNIČENÍ  KATOLICKÉHO  ŘÁDU   a za vybudování  SVĚTOVÉ  ŽIDOVSKÉ  CÍRKVE.   To hájí zednářská sekta i komunisté.
    FINANCE,  MÉDIA  A  MEZINÁRODNÍ  POLITICI  JSOU  VĚTŠINOU  V  RUKÁCH  ŽIDŮ.   Ačkoliv jsou Židi největšími kapitalisty a měli by z tohoto důvodu být největšími odpůrci Rusů a komunistů, nebojí se jich, ale naopak  JIM  POMÁHAJÍ  ZVÍTĚZIT.   Ti, kteří odhalili atomová tajemství USA, byli: Fuchs, Golds, Gringlass a Rosenberg – všichni Židi.  ZAKLADATELÉ  KOMUNISMU  BYLI  ŽIDI.  Oni jsou podporovateli,  ORGANIZÁTORY  A  BANKÉŘI!  To je realita. Mělo by to pěstovat nenávist? Ne! Ale s bdělostí a prozíravostí bychom měli zahájit systematický a metodický odpor vůči stejně tak systematickému a metodickému útoku „nepřítele člověka“, jehož tajnou zbraní je „esence farizeů, kterou je pokrytectví“.

                                               REVOLUCE
     Mezinárodní  JUDAISMUS  CHCE   radikálně  PORAZIT  KŘESŤANSTVÍ  A  BÝT  JEHO  NÁHRAŽKOU!   Jeho hlavními vojsky jsou  ZEDNÁŘSTVÍ  A  KOMUNISMUS.   Tento postup revoluce započal na konci středověku, rozvíjel se za pomoci pohanské renesance, postoupil vpřed mílovými kroky s reformací, zničil politickou a společenskou základnu Církve Francouzskou revolucí, pokusil se svrhnout Svatý stolec útokem na Papežské státy, vyprázdnil zdroje Církve u příležitosti sekularizace majetků řeholních řádů a diecézí, byl příčinou velice vážné vnitřní krize s postupem modernismu a nakonec s komunismem  VYNALEZL  ROZHODNÝ  NÁSTROJ  K  VYMAZÁNÍ  JMÉNA  KŘESŤANSTVÍ  ZE  SAMOTNÉ  TVÁŘE  ZEMĚ.
    Obrovská moc revoluce pochází z chytrého využívání lidských vášní. Komunismus vytvořil z revoluce vědu a jejími základními zbraněmi jsou nespoutané lidské vášně, které jsou metodicky nabuzovány. Revoluce využívá dvě neřesti, jejichž prostřednictvím chce zničit katolickou společnost a stejně tak i  VYBUDOVAT  ATEISTICKOU  SPOLEČNOST:  SMYSLNOST  A  PÝCHU. Nezřízené a divoké vášně jsou vědecky zaměřovány ke konečnému cíli, podléhají železné disciplíně svých vůdců, aby zcela zničily Boží město a vybudovaly město člověka. Podrobují se totální tyranii, tolerují bídu za účelem  VYBUDOVÁNÍ  ŘÁDU  ANTIKRISTA!  JISTÁ  ÚSTŘEDNÍ  VLÁDA - ILUMINÁTI -  ŘÍDÍ  CELÝ  TEN  PROCES   s energií a velkou chytrostí: to je  LIDSKÝ  POHON,   který  JE  NÁSTROJEM  samotného SATANA.
    To, co se nazývalo „pravicovou politikou“ jako je fašismus a nacionální socialismus, mělo ve skutečnosti bojovat proti Kristově Církvi.  
                                       SYLLABUS  PAPEŽE  PIA X.
      Syllabus [česky "zde"] je příhodným seznamem škodlivých omylů naší doby a je naprosto aktuální. Musí být však doplněn: O nové omyly naší doby.
Praktickou organizací pro boj proti takovým omylům a proti jejich obhájcům vně i uvnitř Církve. Zdá se mi, že tento praktický a organizovaný boj chybí. Obhájci omylů a tohoto ducha, kteří jím [Syllabem] byli odsouzeni,  JSOU  V  CÍRKVI  POVYŠOVÁNI  NA  ODPOVĚDNÉ  POSTY.
    V seminářích naleznete učitele,  KTEŘÍ  ŠÍŘÍ  OMYLY  A  KTEŘÍ  JSOU  NAPLNĚNI  LÁSKOU  K  REVOLUCI!  Jsou povyšováni kněží, kteří v tomto boji zůstávají neutrální.  TI,  KTEŘÍ  OTEVŘENĚ  BOJUJÍ  PROTI  REVOLUCI,   JSOU  ZBAVOVÁNI  SVÝCH  ODPOVĚDNÝCH  FUNKCÍ.   Často  TRPÍ  PRONÁSLEDOVÁNÍM  A  ZAKAZUJE  SE  JIM  HOVOŘIT.   Pastýři nevyhánějí vlky ze svého stáda a psům brání štěkat. Již jsem nalezl jednu takovou obludnost tohoto druhu: „Já jsem maritainistický kněz“, „Já jsem maritainistický biskup“.
    Do nového Syllabu se musí přidat omyly socialismu. Podobně i omyly Marca Sangniera ze Sillonu; stejně tak i společenská hereze Maritaina. Modloslužba demokracie; modla křesťanské demokracie; omyly v liturgii; omyly kněžství laického lidu u Katolické akční skupiny. Omyly ohledně poslušnosti a řeholních slibů; omyly komunismu a omyly ohledně vlastnictví, omyly týkající se panteistického a univerzálního evolucionismu.
                                     III. STRATEGIE TROJSKÉHO KONĚ
                                              NAUKA O MENŠÍM ZLU
     Mezi velmi mnoha formami, jimiž revoluce podloudně proniká do pevnosti Církve, je taktika nazývaná „menší zlo“. Ta se dá srovnat s proslulým koněm, který byl použit k dobytí Tróje. Katolická nauka učí: nemůžeme-li se vyhnout tomu, aby se nějaké zlo stalo, můžeme si zvolit některé menší zlo, abychom se vyhnuli většímu zlu, za podmínky, že my sami přímo nějaké zlo nespácháme.
    Oni si myslí, že určité menší zlo je nutně malým zlem, proti němuž by nebyl boj odůvodněný. Velmi mnoho katolíků a dokonce i kněží je tohoto názoru, že bojovat by znamenalo činit újmu Církvi, jako by Církev sama svou povahou nebyla bojovná. Z tohoto důvodu umožňují, aby se dělo zlo, aniž by se proti němu bojovalo, pod záminkou obezřetnosti, lásky a apoštolské pružnosti a ohebnosti. Neuvědomují si,  ŽE  ZLO,  dokonce i menší zlo,  JE  VŽDYCKY  ZLEM,   a proto se ho nesnaží omezit nebo potlačit. Každodenně žijí s tímto „menším zlem“ a tak zapomínají na větší dobro, vůči němuž je to v protikladu. Užíváním „antiteze“ zapomínají na „tezi“ a  NAKONEC  ZAČNOU  MÍT  RÁDI  ZLO  JAKO  NĚCO  NORMÁLNÍHO  a  odmítají to, co je dobré, jako něco strašného. Například odluka Církve a státu; a to že se mezi katolíky povolí ROZLUKA.
    Zde jsou druhé tajné dveře, jimiž nepřítel proniká do katolické pevnosti. Křehkost díky vrozené lidské smyslovosti štědře poskytuje stálé pokušení, abychom se přizpůsobovali světu. Musíme si pamatovat, že  BOJ  ČLOVĚKA  PROTI  TĚLU  A  KRVI  NIKDY  NEKONČÍ,  A  ANI  BOJ  PROTI  KNÍŽETI  TEMNOT.  Každý den evangelium vyhlašuje „abneget semetipsum“. [ZAPŘI  SÁM  SEBE – pozn. překl.]  Některé zásady musí být znovu silně vštěpovány do myšlení katolíků,   DOKONCE  I  V  KLÉRU. (HOMOSEXUÁLNÍ  KNĚŽÍ,  PEDOFILNÍ  KNĚŽÍ!!!)
      S ohledem na zásady  NENÍ  MOŽNÉ  ŽÁDNÉ  PŘIZPŮSOBENÍ!!!   Musíme trvat na tomto tvrzení, protože pak věřící pochopí, že   EXISTUJE  NUTNÝ  PROTIKLAD  MEZI  SVĚTEM  A  CÍRKVÍ.   Je-li „dnešní“ svět více pohanský než zbožný,  NEMOHOU  SE  KATOLÍCI  z tohoto důvodu „MODERNIZOVAT“!!!   Dokonce i když jsou zásady zajištěny,  PŘIZPŮSOBOVÁNÍ  SE  SVĚTU  MŮŽE  BÝT  pro katolickou věc  ŠKODLIVÉ,  konkrétně, když to znamená žádostivost lidské křehkosti vůči zlu skrze pohoršení. Nějaký jednotlivec, aniž by hřešil, může být zvyklý chodit do kasina, avšak většina lidí, kteří tam chodí často, nemůže zůstat čistá od hříchu.
     Není nutně zlem, když se protivník rozzlobí kvůli absenci přizpůsobení, právě naopak, mohlo by to být velkým dobrem. Kristus Náš Pán tak učinil. Válka se nerozpoutá a vítězství nedobude bez rozsáhlého požáru. Protistrana může skrze nějaký druh instinktu vnímat, co je pro Církev příznivé a co pro revoluci škodlivé a podporuje to s obtížemi. Tento strach urazit protivníky předem, předpokládá, že jednají v dobré víře a nesmí se tím nechat znepokojit. Tito katolíci si myslí, že nekatolíci žijí v pouhém rozumovém omylu a to tak, že kdyby jim jen byla představena katolická pravda přátelským způsobem, okamžitě konvertují ke katolické víře. Věří také, že všechny polemiky jsou špatné a že energie a vážnost, se kterou Církev hájí víru, překáží obrácení jednotlivců.

                                        SPOLUPRÁCE S NEKATOLÍKY
     Všeobecná spolupráce s nekatolíky v obecných věcech má vážné důsledky pro katolickou věc. Není pochyb, že v některém konkrétním případě a za zřetelně vymezeným cílem, může Církev získat z takové spolupráce nějaké dobro. Obecně však  SKUTEČNÁ  SPOLUPRÁCE  NENÍ  MOŽNÁ, protože zásady, cíle a duch jsou příliš protikladné. Výsledkem těchto kontaktů je to, že nekatolíci se naučí málo a  KATOLÍCI  ZTRATÍ  MNOHO!
                                          NAPADÁNÍ KOMUNISMU
     Mnozí katolíci mají silné pokušení vypořádat se s komunismem stejným způsobem, jakým se Církev před stoletím vypořádávala (a stále vypořádává) s liberalismem: „S liberalismem je možné soužití.“ Liberalismus nebránil Církvi učit nauku, ani komukoliv neukládal učit liberální nauku. Liberalismus dovoloval odsuzování svých omylů. V případě komunistické vlády tomu tak však není.
     Církvi se brání šířit svou nauku. Církvi se ukládá učit omyly komunismu. Církev nesmí odsuzovat omyly komunismu. Opozice komunismu vůči katolické Církvi je zásadní, radikální, stálá a úplná.
     Když komunismus uzavře mír s Církví, je to jen přestávka v boji. Důvod této přestávky může být různý: Mezinárodní politika si tuto přestávku vyžádala. Strategie útoku na jinou zemi může zapříčinit umělý mír v sousední zemi. Slabost samotného komunismu na počátku by také mohla vysvětlit takové dočasné příměří.
     Dokonce i řezník, než zabije svou oběť, se dobře nadechne, aby udeřil silně.  SPOLUPRÁCE  S  KOMUNISMEM  VŽDY  BUDE  ZKÁZOU  CÍRKVE!  Komunismus je synem Synagogy. Dokud nebude židovský národ obrácen, bude  ŽIDOVSKÁ  SYNAGOGA  „Synagogou Satanovou“   A    KOMUNISMUS  BUDE  komunismem Satana.  DÍLEM  A  TVÁŘÍ  ANTIKRISTA!

                                   OBNOVA KATOLICKÉ SPOLEČNOSTI
     Tato obnova neznamená nápravu dílčích problémů, ale takřka nový výtvor. Mnohé věci v životě již nejsou křesťanské, ale pohanské. Katolíci by měli vědět, že: „to či ono není slučitelné s katolickou společností.“ V té či oné oblasti by měla být společnost taková a taková, aby byla katolická. Existuje pro to široké rozpětí, ale ne neomezené. Před našima očima musí být ideální model katolické společnosti, abychom věděli, co se musí udělat.
     PRAVOMOC  SVATÉHO  STOLCE  JE  OHROMNÁ!   KDYBY  BYLI  VĚŘÍCÍ  sjednoceni  a  VEDENI  k tomuto dílu  RÁZNÝM,  JASNÝM  A  METODICKÝM  ZPŮSOBEM,   zastavil by se triumfální pochod revoluce  a BYLA  BY  NASTOLENA  VLÁDA  NEJSVĚTĚJŠÍHO  SRDCE  JEŽÍŠOVA  skrze opravdový, celosvětový boj   POD  VEDENÍM  NEJVYŠŠÍHO  PONTIFIKA:  „obnovit vše v Kristu“. Konkrétně řečeno, byla by také možná jiná řešení. Katolíci by však měli být ve své vlasti vedeni k jedinečnému a praktickému řešení, měli by odmítnout jiná legitimní řešení tak, aby se mohlo vybudovat něco pozitivního. Protože chtějí-li dělníci vybudovat všechny možné domy, skončí tak, že nevybudují vůbec nic.
                                             SOCIALISMUS                                                                                                                  
     Tajná  MOC  KOMUNISMU  SE  ZAKLÁDÁ  NA  SVÉ  NENÁVISTI  KE  KRISTU.   Jeho moc svádět však leží v jeho socialistické utopii. Komunismus slibuje společnost bratří, bez autority, bez tříd, bez chudoby, bez zármutku, bez obtíží v životě, bez Boha a bez pekla. Slibuje ráj v tomto životě. Namísto Boha svoboda. Namísto krále nebo otce rovnost. Namísto vlastnictví a společenských tříd bratrství. Katolíci snadno věří v tuto utopii a myslí si, že může být katolicky pokřtěna. Proto říkají, že raná Církev byla socialistická.
    Zdá se mi nutné, aby EKUMENICKÝ  KONCIL  VYHLÁSIL  PŘÍSNÉ   a  slavnostní   ZAVRŽENÍ  TÉTO  UTOPIE!   Je to opravdu  CELOSVĚTOVÉ  POKUŠENÍ,   podobné tomu z ráje: „budete jako bohové“, nebo tato další slova: „dám vám toto vše“.
     ŽIVOT  NA  ZEMI  NENÍ  ZAMÝŠLEN  JAKO  RÁJ!!!  KŘÍŽE,  TRPĚLIVOST  A  SEBEZÁPOR  JSOU  NEPOSTRADATELNÉ  PRO  DOSAŽENÍ  CÍLE  ŽIVOTA  NA  ZEMI.  KROMĚ  SPRAVEDLNOSTI  JE  NEZBYTNÁ  KŘESŤANSKÁ  LÁSKA!!!
    Skutečný socialistický ráj nebude na zemi nikdy realizován. Když člověk hledá království Boží a jeho spravedlnost, obdrží míru pozemského štěstí, kterou se Bůh ve Své milující Prozřetelnosti uráčí dát svým synům zde na zemi. Hledá-li člověk výlučně své vlastní štěstí na tomto světě, porušuje-li zákony lidské přirozenosti, bude Satanem zatlačen do nejhoršího otroctví. Židi slibují, že jejich král „bude vládnout železnou holí“ těm lidem, kteří se podvolí jhu socialismu.  ZREVOLUCIONIZOVANÁ  SPOLEČNOST  BUDE  NEJPRVE  RÁJEM  na zemi  A  PAK  PEKLEM   na zemi!!!
     MUSÍ  SE  JASNĚ  UČIT,  ŽE   společenské a ekonomické   ROZDÍLY  JSOU  V   normálním   ŽIVOTĚ  SPOLEČNOSTI  ZÁKLADNÍ.   Tyto rozdíly nejdou proti spravedlnosti. Nesmějí být přehnané. Musí být křesťanskou láskou dovolené. TŘÍDY  MUSÍ  pro dobrý řád společnosti  EXISTOVAT!
     SOCIALISMUS  FORMUJE  LIDI  tak,  ABY  NENÁVIDĚLI  BLAHA  A  KŘESŤANSKÉ  CTNOSTI:   pokoru, lásku, chudobu a zdrženlivost. Proč žebravé řeholní řády ve větší míře neučí ideál chudoby?

                                                  VI. ZÁVĚR
     Několik katolických sociologů mluví o „novém lidstvu“, které se brzy zrodí, jako by znali cosi z esoterické či gnostické vědy. „Dogmata“ převzatá z evoluce by tuto vědu a zkušenost částečně vysvětlovala. Jednoho dne byl člověk opem. Nyní se mohl vyvinout a stát se něčím nadřazeným lidské přirozenosti: nadčlověkem. Uplatňovaly by se nové zákony, dokonce i mravní zákony, které by se stejným způsobem staly relativními. TYTO  VĚCI  MUSÍME  ODMÍTNOUT!!!
     Podle mého skromného mínění se však zdá nutným, abychom představovali pozitivní program. Katolíci to chtějí. Říkají: „pokud jde o boj proti omylu, všichni katolíci jsou jednotní. Ale když jde o pozitivní budování, jednota je zničena.“ Nepochybně se v posledních několika letech několik organizací pokusilo pohnout katolické masy k činu. Měly však mnoho socialistických prvků a proto nebyly pro katolickou základnu přijatelné. Vytvářely spíše rozdělení než jednotu.
     KDYBY  EKUMENICKÝ  KONCIL  PŘEDSTAVIL  POZITIVNÍ  PROGRAM   kontrarevoluční akce a křesťanské osvěty s jejich praktickými stránkami,  A  KDYBY  VYZVAL  K  TOMUTO  DÍLU  VŠECHNY   KATOLÍKY,  MYSLÍM SI,  ŽE BY  SE  DOSTAVILA  LÁSKA  K  VLÁDĚ  NEJSVĚTĚJŠÍHO  SRDCE  JEŽÍŠOVA  A  NEPOSKVRNĚNÉHO  SRDCE  PANNY  MARIE !
     Soudím, že jsem vám měl tyto věci říci, Vaše Eminence. Jakožto pokorný a neznámý biskup jsem Vám tyto poznámky zaslal, abych Vám ukázal svou poslušnost. Vy posoudíte, zda budou užitečné.
    S oddaností objímám Vaše posvátné roucho a jsem v nehlubší úctě + Gerald de Proenca Sigaud, Biskup z Jacarezinha
 (Pramen dokumentu: Acta et Documenta Concilio Oecumenico Vaticano II. Apparando,  Vatican 1961 - Výrazně zkráceno)