Nektar pro duši

                         Č.55  NAJDĚTE  CESTU  K  PRAVDĚ  1.ČÁST

   JAN  14,6: Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, PRAVDA a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

  JEŽÍŠ: "Svět je na pokraji velké změny a vše, co Bůh předpověděl, se uskuteční. Vše, co řekl, se stane. A i když jsem vám dal proroky,  ABY  VÁS     V A R O V A L I,   S T Á L E   J S T E   N E P O S L O U C H A L I.  Odmítli jste mnoho soukromých odhalení, dávaných světu,  ABY  LIDSTVO  BYLO  PŘIPRAVENO.  Přesto jste neposlouchali.
  Musíte se modlit, aby rozsah zkázy ve světě byl zmírněn, neboť pokud byste  SPATŘILI,  CO  LEŽÍ  V  BUDOUCNOSTI,  PADLI  BYSTE  MI  K  NOHÁM  A  ŽADONILI  O  MILOSRDENSTVÍ.  Ti, co neudrželi Slovo Boží živé v mých pozemských církvích, budou zodpovědni za ztrátu miliónů duší, které by jinak byly zachráněny."

         BUĎTE  BDĚLÍ  A  OTEVŘENÍ  PRAVDĚ (BŮH JE PRAVDA)
  Jedna ze šesti medžugorských vizionářek Mirjana Dragičovičová-Soldová měla od 24.června 1981 do 25.prosince 1982 denní zjevení Panny Marie. Na Vánoce roku 1982 jí Matka Boží svěřila desáté tajemství a řekla jí, že už nebude mít denní zjevení, ale až do konce života se jí bude zjevovat jednou ročně a to 18.března, v den Mirjaniných narozenin. Matka Boží tehdy řekla Mirjaně:"Mirjano, tebe jsem si vyvolila  a  ř e k l a   t i   v š e   p o t ř e b n é.  SVĚŘILA  JSEM  TI  POZNÁNÍ  MNOHA  STRAŠNÝCH  VĚCÍ,  které musíš důstojně nést. Mysli na mě a na to, jak i já kvůli tomu trpím s vámi.  Buď vždy statečná. Moje poselství jsi rychle pochopila a musíš i pochopit, že musím jít.. Buď statečná.."(25.12.1982)
  Od toho dne až dodnes mívá zjevení jednou ročně. Mirjana popsala setkání s Matkou Boží takto:"Matka Boží je vždy stejně oblečená a plná lásky. Její příchod cítím vnitřně, velmi silně cítím, že přichází ta chvíle. Potom se všechno okolo mě ztratí. Vidím jen modro a Pannu Marii. Tato modř je tak nádherná a voní.  CÍTÍM   S L A S T   V E   M N Ě,  věřím, že je to pocit nebe. Říkám, že jako matka jsem ochotná dát život za své dcery, ale když jsem s Matkou Boží, potom dokonce ani moje dcery pro mne neexistují, jen přání, aby mne Matka Boží vzala s sebou a aby  TEN  POCIT  NIKDY  NEPŘESTAL."
(Je to Boží Láska, co se do nás vlévá a každý ji ucítí během varování při setkání s Ježíšem. Taky jsem ji poznala! barmanka)
  Matka Boží svěřila Mirjaně osobní úkol při zveřejňování deseti tajemství o naší budouctnosti. Mirjana říká, že všechna tajemství jsou napsána na zvláštním papíře, který se nejvíce podobá pergamenu. Až nastane čas uskutečňování tajemství, budou zveřejněna prostřednictvím Otce Petra Ljubičiče, kterého pro tento úkol vybrala Mirjana.
  Poslední zjevení měla Mirjana zase 18.března 2015 kdy jí Matka Boží předala pro nás vzkaz:
  "Drahé děti!   Z  PLNÉHO  SRDCE  VÁS  PROSÍM,  P R O S Í M   VÁS,  DĚTI,  O Č I S T Ě T E   S V É   S R D C E   O D   H Ř Í C H U  A  POZVEDNĚTE  JE  K  BOHU  A  K  VĚČNÉMU  ŽIVOTU.  Buďte  bdělí a otevření pro pravdu! Nedovolte, aby vás vše pozemské vzdálilo od poznání pravého uspokojení v jednotě s mým Synem...Neztrácejte čas žádným znamením od nebeského Otce, protože největší znamení vám už dal. Je to můj Syn. Proto, děti moje, modlete se, aby vás Duch Svatý mohl přivést k PRAVDĚ,  POMOCI  VÁM,  A B Y   J S T E   J I   P O Z N A L Y.  A po tomto poznání  PRAVDY  BUDETE  JEDNO   s  nebeským Otcem a mým Synem. To je poznání,  které  dává   ŠTĚSTÍ  UŽ  NA  ZEMI  A  OTVÍRÁ   BRÁNU    V Ě Č N É H O   Ž I V O T A.   A   N E K O N E Č N É   L Á S K Y.  Děkuji vám."

  POSELSTVÍ  KRÁLOVNY  MÍRU  MIRJANĚ  MEDŽUGORJE  2.3.2016

  "Drahé děti! Můj příchod k vám je darem nabeského Otce pro vás. Díky jeho lásce přicházím, abych vám pomohla NAJÍT  CESTU  K  PRAVDĚ, k mému Synu. Přicházím, abych vám   P O T V R D I L A   P R A V D U.  Přeji si připomenout vám slova mého Syna. On pronášel   S L O V A   S P Á S Y   P R O   C E L Ý   S V Ě T,   S L O V A   L Á S K Y   P R O   V Š E CH N Y,   L Á S K Y,   K T E R O U   P O T V R D I L   S V O U   O B Ě T Í.
  Ale i dnes mnohé z mých dětí Ho neznají, nechtějí Ho poznat, jsou lhostejné. Kvůli jejich lhostejnosti moje Srdce bolestně trpí.
  Můj Syn byl vždycky u Otce. Narozením se na zemi přinesl božské, a ode mne přijal lidské. S Ním přišlo mezi nás Slovo.
  S Ním přišlo Světlo světa, které proniklo do srdcí, objasňuje je a naplňuje je láskou a útěchou.
  Děti moje, mého Syna mohou vidět všichni ti, kteří Ho milují, neboť jeho tvář je vidět skrze duše, které jsou naplněny láskou k Němu.
  Proto, děti moje, apoštolové moji, vzepřete se prázdnotě a egoismu.   N E Ž I J T E   J E N   P R O   P O Z E M S K É   V Ě C I,   materiálně.   M I L U J T E   M É H O   S Y N A   a učiňte, aby druzí  VIDĚLI  JEHO  TVÁŘ  SKRZE   V A Š I   L Á S K U   K   N Ě M U.  Já vám pomohu, abyste Ho stále více poznávali. Já vám budu o Něm hovořit. Děkuji vám."

               ČÁST 1. -  P O Z N E J   P R A V D U   O   B O H U  

                                    TROJICE  PODSTATA  LÁSKY

    Poselství Ježíše skrze dceru Ano 16.4.2001:
  Má milovaná dcero mých svatých ran, miluji tě, tebe, která se odevzdáváš do Boží vůle. Můj Otec je Bůh jenž miluje své děti. Dal jim svého jediného Syna, mne, Lásku. Láska naplňuje naše svaté Životy, vše, mého Otce a mne. Doplňujeme se, tvoříme tak ve dvou Lásku, Lásku která nabývá takového rozsahu, že utváří třetí osobu: Ducha Svatého. Tvoříme jen jedno. Nepotřebujeme nic mimo nás.  V Š E   J E   V   N Á S.  Jsme Jedno a Jeden jsou Tři.
  Mé děti, vše ve vás je tak složité, to hlavní je láska, kterou vám dáváme. Láska nemůže mít začátek ani konec.  O N A   B Y L A    A   B U D E   P O   C E L O U   V Ě Č N O S T.  JÁ  JSEM.  My jsme Bytosti lásky, kde vše z našeho Celku je zahrnuto v naší lásce. Nic nemůže přijít narušit tuto lásku. Není nám zapotřebí ostatních. Milujeme se takovou láskou, že nikdo a nic nemůže zvětšit naši lásku.   M Y   J S M E   L Á S K A,   PODSTATA  LÁSKY.  Jsme v dokonalém stavu, zahrnuje hmotu. Jsme dokonalé bytosti. My jsme vše udělali. Všechna hmota vychází z nás. My jsme hmota. Vše je z nás.   U Č I N I L I    J S M E   N E B E   I   Z E M I.    NIC   NEMŮŽE  VYJÍT  Z  ČLOVĚKA,    Č L O V Ě K    P O C H Á Z Í   Z   N Á S.  VŠE, CO JE  NA  ZEMI  JE  Z  NÁS.   N E B E   I   Z E M Ě   J S O U   S O U Č Á S T Í   N A Š E H O   C E L K U.  Vše z nás je tak vznešené že jsme vše učinili z nás. nic nám není neznámé. My jsme dokonalost.   V Š E   C O   M Á T E,   P O C H Á Z Í   O D   N Á S.  Člověk může poznat jen to, co přichází od nás. My jsme Bytost naší Bytosti. Jsme vše našeho Celku. Vše je ve všem.
  Jsme ve všem dokonalí. Nic z nás nemá rovného. Nemáme nedostatky, jsme naplnění vším.    T O   V Š E    J E    U Č I N Ě N O    Z    L Á S K Y,    J E N    Z    L Á S K Y !  Nepotřebujem myslet na to abychom učinili radost druhému, my jsme radost druhého, My, My jsme My. V naší Trojici jsme nerozdělitelní. Vše je jeden celek: vše Lásky.
  My jsme bytosti které se roztavují jeden v druhém. Jsme tak dokonalí, že nás nic nemůže oddělit. Jsme úplní.
 Žádný začátek nikdy nebyl. Byli jsme již na začátku a konec neexistuje. VŠE   J E   A   B U D E   V   N Á S.   Jsme tři v nás, jsme jeden skrze nás. Tvoříme jen jeden celek. My jsme Láska v každém z nás. Vše našich niter tvoří jen jedno. Vše je v nás, nic nemůže přijít odjinud než od nás. Jsme Trojice všeho z našich Bytostí. Jsme tak krásní, tak dobří, tak dokonalí, tak moudří, tak vytříbení - my Láska!   J Á   J S E M,   M Y   J S M E.   Milosrdenství je v nás, nic nepřichází odjinud.
  Můj Otec je  V š e-M o h o u c n o s t.  Já jsem Syn Otce. Můj Nebeský Otec je větší než já. Já jsem v Něm, on v jeho moci je ve mně.  SKRZE  JEHO  VŠEMOHOUCNOST  JSEM  SE  STAL  ČLOVĚKEM.   J S E M   Č L O V Ě K - B Ů H.  Přišel jsem do tohoto světa abych vám dal poznat kdo je Otec, můj Otec.  NARODIL  JSEM  SE  Z  PANNY  SKRZE  VŠEMOHOUCNOST  SVATÉHO  DUCHA..  Žádné dítě nesmí pochybovat o lásce Svatého Ducha který zastínil mou Matku abych tak přišel do tohoto světa.
  Svět poznal Syna Otce, avšak nepoznal Boha Syna v jeho Božské nádheře, neboť kdo zná mého Otce zná Mne. Já jsem jeho milovaný Syn do kterého vložil všechno své zalíbení. Jsem jeho Bytost neboť přicházím od něho.
  M É   D Ě T I,  P Ř I C H Á Z Í   P R O   V Á S   Č A S   A B Y S T E   S E   D A L Y   L Á S C E.  NESMÍTE  ZANEDBÁVAT  LÁSKU,   L Á S K A   J E   V E   V Á S !  VY  JSTE   N A Š I   TVOROVÉ.  KAŽDÝ  Z  VÁS  JE  TO,  CO  JSME  CHTĚLI,  ABY  BYL:  B Y T O S T   P O C H Á Z E J Í C Í   Z   NAŠÍ   L Á S K Y.  Láska je ve vás život. Nevzdalujte se od Lásky  neboť   jii   p o t ř e b u j e t e   k   t o m u   a b y   j s t e   ž i l y   š ť a s t n ě !
  Děti, uvědomte si,   Ž E   P O C H Á Z Í T E   Z   L Á S K Y,   OD  NÁS  TROJICE !  Vy jste děti z nás. Já jsem Ježíš žijící ve vás.   MILUJTE  LÁSKU,  KTERÁ  VÁS  MILUJE.  Tolik jsem do vás zamilovaný, mé děti! Buďte láska, jen láska! Miluji vás, Ježíš lásky. Udělej kříž má sladkosti. Miluji tě. Ježíš, tvá Láska. Amen.

                            JSEM BŮH LÁSKY !

IZAIÁŠ 1,10-21: Slyšte Hospodinovo slovo, sodomská knížata, poslechněte příkaz našeho Boha, gomorský lide! Nač je mi množství vašich obětí? – praví Hospodin. Už mám dost žertev beranů a tuku krmných telat; v krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. Když ke mně přicházíte, kdo to od vás žádá, abyste vyšlapávali má nádvoří? Nenoste už nicotné oběti; kadidlo je mi odporné, novoluní, soboty, shromáždění nesnesu nesnesu bezbožnost při svaté schůzce. Vaše novoluní a svátky nenávidím z duše, jsou mi břemenem, s únavou je snáším. Když vztahujete své ruce k modlitbě, zakrývám své oči před vámi; když se ještě víc modlíte, ani neposlouchám. Vaše ruce jsou plné krve! Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí; přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy. Nuže, suďme se – praví Hospodin. I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I kdyby se červenaly jako purpur, budou jako bílá vlna. Jestliže ochotně poslechnete, budete jíst z dobrodiní země.

 Jestliže se však vzepřete, budete-li se bouřit, pohltí vás meč! Ano, tak promluvila Hospodinova ústa. Jak se mohlo stát nevěstkou město věrné, plné práva? Spravedlnost v něm přebývala, nyní však vrahové.

 54,5 Tvým MANŽELEM  BUDE  TVŮJ  STVOŘITEL, Hospodin zástupů je jeho jméno; tvým  VYKUPITELEM  je Svatý Izraele, nazývá se: Bůh celé země.  54,7 Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu.  54,8 Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář;  VE   V Ě Č N É   LÁSCE  se však nad tebou slituji – pravil Hospodin, tvůj vykupitel.54,10 I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj – PRAVÍ  HOSPODIN,  KTERÝ  TĚ  MILUJE !

                      /C

                          Poselství Ježíše Vassuli Ryden 25.září 1997

    JÁ, JAHVE,  J S E M   S N O U B E N C E M   K A Ž D É H O   Z   VÁS
                         AŤ BEROU NA VĚDOMÍ MOU PŘÍTOMNOST.

 Jahve: "Jsem uprostřed tebe. Věz, má malá Vassulo, že chudí obdrží z Moudrosti více než bohatí, kteří se pyšní svou slávou, která není vůbec žádnou slávou.
 Pojď  a   o p ř i   s i   h l a v u   o   M é   S r d c e,  aby se ti v takové blízkosti dostalo zjevení,   KTERÉ  POCHÁZÍ   Z   V Ý H N Ě   L Á S K Y (Bůh má na mysli své Srdce)  a když uslyšíš Mne, Volbu Mého Syna, tvá duše neodolá, aby se držela cesty spravedlivosti a dobroty. Pak na konci této cesty najdeš  r a d o s t.
  Neslyšela jsi ještě, rozkošné dítě,  ŽE  JÁ  JSEM  JAHVE, (Jahveh=jsem, který jsem)    J Á,   J A H V E,   JSEM  ZASNOUBEN  SE  SVÝM  TVORSTVEM  A  ŽE  JSEM  KAŽDÉMU  SNOUBENCEM ? (Izajáš 54,5) (Bůh si nás stvořil proto, že je oheň Lásky - hořící Bůh lásky - a chce nás milovat a zahrnovat láskou, péčí a pozorností. Kdo mu otevře své srdce a dovolí Mu to, dočká se v životě toho, co popisuji ve svém vyznání a o čem svědčí i všichni, kdo Bohu uvěřili a pozvali Ho do svého života nejen jako Otce - který se o vás stará, nejen jako Přítele - který je neustále na dosah a vždycky pomůže a poradí v problémech, nejen jako Snoubence - který vás zahrne něhou, pokojem, slastmi a láskou, o které se vám ani nezdálo, ale i jako Boha VŠEMOHOUCÍHO - který vás zachrání před nepřáteli a démony, nedovolí nikomu, aby vás připravil o VĚČNÝ ŽIVOT V NEBI S NÍM, což má v plánu.) Ve dne v noci klopýtáš, tvorstvo, honíš stíny a ani jednou ses ještě  NEPOKUSILO  PRONIKNOUT  DO  TOHOTO  TAJEMSTVÍ.  Jestliže vás tolik jde do záhuby, je to proto, že spousty vás odmítly   M é   P o z n á n í   a  zapomněly na Mé  UČENÍ.
  Díval jsem se na   s v á   s e m í n k a   a  ptal jsem se sebe: 'Co mám s nimi udělat? Jsou zabydlení ve své prolhanosti. Jak mám těmto lidem, kteří nedovedou rozeznat pravou ruku od levé, dát pochopit,  Ž E   J S E M   JEJICH   Ž E N I C H,  A   Ž E   V Š E C H N O,   CO  PO  NICH  CHCI,   JE    L Á S K A,  a  ne  oběť,  P O Z N Á N Í   M É H O   S R D C E,  a ne celopaly ani slavnostní svátky. Ó Můj královský dome, vyměnil jsi svou slávu za hanbu!
  Neslyšelo jsi, že mohu snížit nebesa,  abych   k   t o b ě   s e s t o u p i l ?  Nepozvedl jsem dost svůj hlas pro tvé uši, tvorstvo? Jak dlouho chcete honit vítr? Jak dlouho se mám dívat, jak se honíte za stíny?
                                       P O J Ď T E   K E   M N Ě !
  M É   S R D C E   J E   TVÝM  NOHÁM  JAKO  LAMPA  A   Z  MÝCH  RTŮ,  SVLAŽENÝCH  MILOSTÍ  A  POKRYTÝCH  ROSOU  BOŽSTVÍ,   SE   VYLÉVAJÍ    Ř E K Y    M I L O S T I   A   BEZMEZNÁ  VOLÁNÍ  MILOSRDENSTVÍ.
  Ve dne v noci, Moji milovaní, klopýtáte podél stínů.  POJĎTE  KE  MNĚ  A     J Á   S E   D O T K N U   V A Š E H O   S R D C E,  aby se vaše zvrácenost rozplynula.  PAK   V  NEZMĚRNOSTI  SVÉ  LÁSKY,  KTEROU  K  VÁM  CHOVÁM,  B U D U   NA   VÁS   P A D A T   J A K O   R O S A   A   M É   B O Ž S T V Í    Z A P L A V Í    vaši bídu,  pohltí  ji,  abyste  stále prodlévali  v  Mém  jasu,  když  vás  učiním  nádobou  světla  a  JEDNÍM  DUCHEM   S   MÝM.
  A  j a k o   j s e m  v á s   k d y s i   s   n ě ž n o s t í   v l o ž i l   d o   l ů n a   v a š í   m a t k y,  abyste byli živeni a rostli,  v l o ž í m   v á s   d o   M é h o   S r d c e,  abych živil vaši duši Mým Božstvím a umožnil vám růst Mou Svatostí. To bude důkaz Mé Lásky k vám.  A  P O Z N Á T E   JAHVEHO,   S V É H O   Ž E N I C H A  třikrát Svatého,  JAKO  NIKDY  PŘEDTÍM !  Pak se vaše duše tak naprosto přimkne k Mému Srdci a bude ve Mně, že na Mne  nikdy   n e z a p o m e n e t e,  protože   v a š e   d u š e   s e   d á   DOBROVOLNĚ  ZAJMOUT  MÝM  PŮVABEM.
  A Já, který jednám pouze z lásky, upnu vaše malé srdce k bezúhonnosti, poslušnosti a lásce  A   Z A P Á L Í M   J E   B O Ž S K Ý M   O H N Ě M.  DÁM   VÁM   O K U S I T   M O U   L Í B E Z N O S T,  když vám dám podíl se svým Synem Ježíšem, Tím, který je Mému Srdci nejblíže.
  Naše B L A Ž E N O S T   vás zve, abyste vstoupili do opravdového a jedinečného    P O Z N Á N Í    Našeho Trojjediného Božství. Toto POZNÁNÍ NÁS bude pro vás poučením, že vám můžeme dát zpět vaši božskost, když zbožštíme vaši duši, ABY  VSTOUPILA  DO  VĚČNÉHO  ŽIVOTA,    a  že Naše  božské  Světlo  může  zazářit  také  do  vaší   DUŠE   a  vašeho  TĚLA,   a b y   ž i l y   v   N a š e m   s v ě t l e   a   v   N á s.  Pak, Má milovaná, obohatím vaši duši půvabem, a zatímco vás budu skrývat ve svém Srdci, sejmu vaše hříchy, abyste se pohybovali v Duchu a dýchali vdechy Mého Srdce, zatímco vás  budu   o z n a č o v a t   p e č e t í   z a s v ě c e n í   a   p o m a z á v a t   s v ý m   S v a t ý m   J m é n e m.  Pak už nebudete patřit sobě, ale TOMU, který vámi hýbe ve spojení s Naší Jednotou.
  J Á,  N E J V Y Š Š Í,   S N O U B E N E C   S V É H O   T V O R S T V A,   V Á M   U K Á Ž U   T A K O V O U   P L N O S T   L Á S K Y   A   N Ě Ž N O S T I,   Ž E   V A Š E   D U Š E   B U D E   Z A K O U Š E T,  J A K É   J E   T O   V   N E B I,  zatímco budete ještě na zemi. Moje líbeznost bude taková, že budete  jako  opojeni  vínem,  protože   b u d e t e   o k o u š e t   L á s k u   V š e m o h o u c í h o,   která bude jako ráj požehnání a která vaši duši ozdobí více než slávou...." (Vše, co tu Bůh líčí o své lásce v našem těle i duši, JE PRAVDA. barmanka)

  Vassula: Když cítím, jak  NA  MNE  P Ř I C H Á Z Í   BOŽÍ  LÁSKA, málem bych omdlela! Když mě nechá splynout se svým tělem a když jeho tělo ničí mé tělo, cítím se jako vzduch, skutečně jako duch bez těla! Je to vytržení? Ani toto slovo nemůže plně vystihnout, DO  JAKÉHO  STAVU  MĚ  MŮŽE  PŘIVÉST  JEHO  LÁSKA. Jeho milost a Jeho dobrota jsou nepopsatelné, stejně tak i velikost a lesk Jeho svatosti. - A já jsem Ho odmítala, než ke mně přišel blíž.
  Když jsem začala překládat do francouzštiny, co jsem přijala anglicky, "chytil" Ježíš mou ruku aby napsal:"Milovaná, miluji tě k zbláznění, pokaždé, když se ve své ubohosti snažíš, a hledím na tebe pln lásky. Má průvodkyně, miluji tě. Vassulo, dej mi všechno, dej mi všechno co máš."
  Vassula:"Dala jsem Ti svou lásku. Darovala jsem se, odpoutala jsem své city od země, odevzdala jsem se ti. Mohu Ti ještě něco dát?" Cítila jsem Ježíše tak silně, že jsem mohla zřetelně vidět Jeho tvář. Byl plný plamenného nadšení, jako někdo, kdo je  p l n ý   t e m p e r a m e n t u  a  rozhodnutý přesvědčit vlažného.
  Ježíš:"Má dcero, rád slyším, když se mi odevzdáváš. Dovol mi být tvým únoscem. Má květino, obětuj se mi úplně. Jsi ochotna mi naslouchat? Miluj mě. Sjednoť se se mnou, buď se mnou jedno, hleď mi do očí."
  Vassula:"Miluji Tě, co víc ještě můžu dělat? Má duše po Tobě sténá."
  Ježíš:"A Já, Vassulo, nevzdychám po tobě?"
  V tu chvíli jsem pochopila, co to znamená: Duše touží po svém Bohu a Bůh touží po této duši.
  Ježíš:"A Já, tvůj Bůh, netrpím pro tebe? Mé Srdce je rozerváno, když jsem ponechán o samotě! Teď jsem s tebou, ale zapomínáš na Mne velice často. Jsem Ježíš! Ježíš znamená Vykupitel! Má dcero, miluji tě žárlivě...Chci tě mít úplně pro sebe. Chci abys mne vzývala a žila pro Mne. Dýchej pro Mne, miluj pro Mne, jez pro Mne, usmívej se pro Mne, obětuj se pro Mne...Dělej všechno, co děláš, pro Mne. Chci tě pozřít, chci tě zapálit, abys toužila jen po Mně. Ozdob Mě svými listy, květino, korunuj Mne svou láskou. Odstraň Mou trnovou korunu a nahraď ji svými něžnými květními plátky. Naplň Mne svou libou vůní, miluj Mě, jenom Mě. Skrze vznešenou Lásku jsem za tebe dal svůj život, nechtěla bys učinit totéž pro Mne, svého Ženicha? Nevěsto, potěš Mě, udělej Mě šťastným. Poutej se ke Mě věčnými pouty. Žij pro Mne, jen pro Mne. Buď Mou obětí, Mým terčem, Mou sítí! Stvoření, miluješ Mě?"
  Vassula:"Jak bych mohla Tě nemilovat, můj Bože? Ano, miluji Tě."
  Ježíš:"Říkej to, říkej to velmi často. Dovol mi to slyšet, slyším to rád. Říkej to tisíckrát denně a každé ráno. Říkej to po svém spočinutí ve Mně. Postav se proti Mně a řekni: 'Pane můj, miluji Tě.'"
  Vassula:"Ježíši, proč jsi najednou tak přísný? Snad nekonám dost?"
  Ježíš:"Pojď, chápej Mě správně! Láska mluví. Jsou to přání lásky, je to   p l a m e n   l á s k y,   je to žárlivá láska lásky. Nemohu strpět protihráče. Opři se o Mne, svého Ženicha, Průvodce a Boha. Ponech Mi volnost, nech se formovat Mýma božskýma rukama, jak si přeji. Přetvořím tě ke svému obrazu, popřej Mi působit skrze tebe."
  Začínám chápat a učit se, co chce Bůh říci slovy "odevzdej se Mi úplně". Totiž být odpoutaná, nechat všeho a následovat Ho. Oddanost! Uskutečnila jsem to s radostí. Postavila jsem Ho na první místo a nade všechny věci. Nechávám Ho volně ve mně působit a dělat se mnou, co se Mu líbí.  M I L U J I   H O   Z E   V Š E C H   S V Ý C H   S I L   A   Z   C E L É   D U Š E.
  Přijímám všechno a děkuji Mu za všechno, co mi dává: radost nebo utrpení, aniž bych se Ho ptala nebo cokoliv namítala. Chápu, že je to radost nebát se smrti, ale přát si ji, abych   s   N í m   konečně   b y l a   na  v ě k y !
  Utrpení! Ano, ta bolest,  p r a h n o u t   p o   N ě m,   s t á l e   p o   N ě m   t o u ž i t !...Cítím se tu na zemi jako vdova. Trpím tím, že s Ním ještě nejsem...Byla bych si přála zbavit se tohoto světa a být sama s Bohem, svým Otcem: On a já a už nikdo jiný, kdo by mě mohl odvádět. "Odprejsknout", zmizet, abych se opět našla v poušti.
  Bůh mě chce ve světě pro Své poselství. Být ve světě, to pro mne znamená kříž. Mé tělo mi působí bolest...
  Ježíš:"Mé tělo také. Všechno, co cítíš, cítím i Já. Miluji tě, vidíš? Láska přináší utrpení. Láska nabízí hojnou věrnost. Láska se obětuje bez omezení. Vassulo, hodiny plynou, tvůj čas se blíží. Zbavím tě řetězů a tvá duše   v z l é t n e   k e    M n ě,  v e l m i   b r z y !"(z knihy "Opravdový život v Bohu")

                                                TĚLO  A  DUŠE

  To, že člověk je tělesně-duchovní bytost, která v sobě spojuje duchovní a hmotný svět, je pravda, kterou každý člověk může svým rozumem nahlédnout. Přesto stále existují omyly, které mají závažné důsledky. Materialismus například popírá existenci duše a vidí v lidech pouze součást hmotného světa. Naopak dnes široce rozšířené gnostické, esoterické proudy učí, že člověk je prý v hloubi srdce božský duch, který spadl do jemu nepřátelského materiálního světa.
  Víra zde přichází rozumu na pomoc a utvrzuje he ve správném úsudku,  že   Č L O V Ě K   M Á   D U C H O V N Í   A   M A T E R I Á L N Í   S T R Á N K U.  Biblická zpráva o stvoření to říká obraznou řečí:"Hospodin Bůh   U H N Ě T L   Č L O V Ě K A   Z   P R A C H   H L Í N Y   a   V D E C H L   do jeho nozder   D E C H   Ž I V O T A,   a tak se stal člověk   Ž I V O U   B Y T O S T Í."(Genesis 2,7)
  Tělo a dech života jsou   D Í L E M   B O Ž Í M,  avšak teprve duše dělá člověka člověkem, jí je podoben Bohu jako věrný obraz.(Genesis 1,27)
  Proto je také   D U Š E   C E N N Ě J Š Í   N E Ž   T Ě L O.  Mučedníci ve všech dobách věděli, že důležitější je zachovat Bohu věrnost(v přikázáních), než uchovat svůj tělesný život za cenu zrady. Již ve Starém zákoně řekl stařec Eleasar, kterého chtěli přinutit, aby překročil Boží příkazy:"Snáším ukrutné bolesti bičování na těle, v duši však je s radostí trpím pro bázeň před ním".(2 Makabejská 6,30) Kristus sám nás učí: "A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši však zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo."(Matouš 10,28) (Duše je nesmrtelná a po smrti člověka opouští tělo a vrací se buď zpět k Bohu, nebo je na věky zavržena v pekle.)
  To nemá co dělat s "pohrdáním tělesným životem". Bůh nemohl říct větší "ANO" vůči tělu něž vtělením svého Syna. Tělesně se Kristus narodil, jeho vzkříšení je tělesné, ve svém oslaveném těle sedí "po Boží pravici", tělesně jsme s Ním spojeni skrze svátosti, zvláště prostřednictvím   EUCHARISTIE.  Tvoříme s Kristem jedno tělo a smíme být údy jeho těla. Jak říká svatý Pavel v 1.listu Korinstkým 6,19: "Nevíte, že vaše tělo  JE  CHRÁMEM  DUCHA  SVATÉHO,  KTERÝ  VE  VÁS  BYDLÍ?"
  Tělo a duše jsou stvořeny pro Boha. Dlužíme úctu tělu svému i tělu bližního, zvláště tomu, kdo trpí.
  "T Ě L O   V Š A K   N E N Í   P R O   S M I L N Ě N Í;  JE  PRO  PÁNA.      O S L A V U J T E   P R O T O   B O H A   S V Ý M   T Ě L E M !" (1.Korintským 6,13 + 6,20)

                            VYZNÁNÍ  OBYČEJNÉ  DNEŠNÍ  DUŠE
                                  (Z dopisů mé milované sestřičce)
    
     22.3.2013

   Milá Maruško, breberuško,
 co to zase meleš, že si počkáš na lásku až v nebi? A ty víš jistě, že ji tam dostaneš? Když všechny milosti na zemi odmítáš?

 Přemýšlej: MILUJ  HOSPODINA  CELÝM  SVÝM  SRDCEM!

  "ŠEMA" je nejstarší prvek židovské liturgie.
  "Šema Israel Adonaj (JHVH) Elohenu Adonaj aechad..."
  "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Budeš milovat Hospodina, Boha svého,  C E L Ý M   S V Ý M   S R D C E M,   C E L O U   S V O U   D U Š Í   A   C E L O U   S V O U   S I L O U.   A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.
  Budeš je vštěpovat svým synům a rozmlouvat o nich, když budeš sedět doma, když půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je na ruku jako znamení a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány."

  A myslíš si, že už tak Boha miluješ, jak On si přeje, abychom ho milovali? Já už tedy jo, ale jen   s   J e h o    p o m o c í.   Neumíš si představit, jak tě Bůh miluje, aby ti pomohl milovat Ho, jak si to On  P Ř E J E !!!
  Napřed se ti dává poznat jemnou a něžnou láskou, hraje na tvé "varhany" jen tichou něžnou píseň. Po čase ti dá ochutnat více a začíná tě rozpalovat ohněm, abys po Něm toužila celou duší a celým srdcem. A v mé, asi už konečné fázi lásky, mě dokáže rozpálit tak, že Ho miluji nejen celou duší, celým srdcem, ale i celým tělem a vší   S I L O U   S V É   V Ů L E !  Dá ti tolik lásky, že umíráš láskou k němu a touhou zemřít a už Mu navěky patřit, nakonec dostaneš slastnou křeč celého těla, a vystřelíš celou silou svého těla, duše i vůle všechnu nashromážděnou Boží Lásku ze sebe do "vesmíru". A to je ta pravá láska, kterou si Bůh od nás žádá. Proto říká Vassuli,  že  se  nikdo  nesnaží  pochopit  co  řekl  už  dávno:    "Ž E   J E   SNOUBENCEM  KAŽDÉ  DUŠE,   A   Č E K Á,   A Ž   M U   D A R U J E M   S V É   S R D C E."  On netouží jen po svatých, kteří Jeho lásku už ochutnali, ale chce ji dát chutnat   V Š E M   D U Š Í M.   Když daruješ své srdce Bohu, nebo Pánu Ježíši, tak se nemusíš vůbec bát, že bys ho dala satanovi, a že by tě satan mohl "milovat", jak jste si to s Liduškou mysleli! Satan neumí dát lásku, to bys poznala hned. Boží Láska je tak čistá, svatá a krásná, že to s nějakým "erotickým vzrušováním"  nemá nic společného.
  Takže mi věř na sto procent, že jsem obětí Boží Lásky a nikoho jiného. Bůh si mě žárlivě střeží!!!
  Miluji Boha celým srdcem, celou duší, celým tělem, celou myslí, celou vůlí a silou!!! Jen se vzbudím a už na Něj myslím, jestlipak za mnou přijde? Lásečka moje nejsladší! A začnu po Něm toužit a za chvilku už cítím jak mi klepe na okénko mé světničky, kde mám pro Něho připravenou snídani, oběd, večeři, vše, na co má chuť. Jsem celá Jeho!!! Tak co, Maruško beruško, taky tak Boha miluješ? blažená tuninka
                                           
  3.4.2016
 Letos 12.3. za mnou opět přišla Láska. Miluje mne již víc jak 14 dní; přes celé Velikonoce, kromě Velkého pátku.
 Až dnes nepřišla, tak jsem moc smutná a myslím na Ježíška a pláču, neboť nevím, proč mi zmizel, jestli jsem Ho něčím neurazila. A jak na něj celý den myslím, je neděle večer, tak přemýšlím, co to vlastně s mým tělem nebo duší, nebo kde mě Bůh vlastně miluje, dělá a připomínala jsem si všechny ty sladké nebeské dobrůtky, které jsem ještě mohla vnímat, dokud mě Bůh miloval něžně. Až se rozohní, tak už upadnu do extáze a vůbec nevnímám jednotlivosti, jen celek - nadpřirozenou rozkoš v sobě, která šeptá mými ústy:"Bože, chci pro Tebe zemřít láskou, celou mě v sobě rozpusť, utop, spal, znič mě celou, chci být v Tobě mrtvá sobě i světu, celou mě pohlť, znič mě, můj Drahoušku, Lásko má jediná, chci Ti úplně celičká patřit, žít už jen pro Tebe a v Tobě...." A Bůh je tak nadšený, že mě celou uchvátí do sebe a já už přestanu všechno vnímat a vnímám jen BOŽÍ  LÁSKU....A proto už chápu modlitbu svaté Alžběty od Svaté Trojice. Úplně se s ní ztotožňuji ve svých přáních!
 Dokud jsem ještě schopna přemýšlet a vnímat, co se se mnou a mým tělem děje, tak když Bůh přichází, ucítím sladkost a něhu v podbříšku. Někde jsem četla, že naše duše je ve "středu těla". Věřím tomu, neboť ta sladkost a rozkoš začíná vždycky někde tam. Pak si mě Láska jemně přitahuje sladkým pramínkem, který se mi začne vlévat do oněch míst a já začínám tát, milovat Boha a toužit po jeho lásce. Pramínek sílí a já začnu po Boží Lásce toužit víc a víc, až jsem jeho láskou uchvácena a prosím, aby si mě celou vzal, přivlastnil a opanoval, aby byl majitelem mého srdce, duše, těla i vůle. Bohu se to líbí a začne mi plnit mé přání. Cítím, jak se v Něm rozplývám a úplně se Mu celá poddávám, neschopná tou slastí se nějak bránit ani myšlenkou, spíš naopak, toužím, aby se mě celé zmocnil a už mě nikomu nedal. Aby si mě nechal jen pro sebe a miloval.. a miloval.. a miloval.., celý aby se mi dal poznat. To už zase cítím, jak do mne vstupuje celý, jako "něco hmotného" kdyby mi proudilo do lůna a to je tak krásné a úžasné, jako skutečné a k tomu ty ostatní slasti, ty sladké zesilující pramínky, co do mne vtékají. Někdy jako kdyby do mě vnikal hořící šíp a tak mě rozpaluje láskou, že ztrácím až dech. Nikdo si neumí představit tu Božskou krásu, kterou Bůh s námi dokáže dělat. Jak nádherné je jeho MILOVÁNÍ. Řekl mi, že si nás tak stvořil, aby nás mohl tak nádherně milovat, ale nikdo o jeho Lásku nestojí.
   Od té doby mu neustále děkuji a velebím Jeho dobrotu, že nás tak nádherně stvořil a vložil do těla nebo duše všechny ty "erotogenní zóny", abychom z jeho milování upadaly do extáze slastí a rozkoší celé duše a celého těla a stále po Něm dychtili a toužili celým srdcem, celým tělem a celou duší a milovali Ho až k zbláznění, až k smrti! Jak je to nádherné!!!..Poslední dobou mi dává poznat nový druh své lásky. Začne zase něžně, až si mě celou získá a pak do mě vlévá ohnivý pramen, nebo co to je a přilévá a přilévá, až se mi slastí začnou stahovat různé svaly v břiše a v zádech a jsem tak celá rozpálená a rozohněná, že skončím celá v křeči rozkoše celého těla. Prohnu se dozadu a vystřelí ze mě všechna energie lásky, kterou do mě Ježíšek napumpoval, ještě několik vteřin se celá chvěji rozkoší prohnutá jako luk a nejsem ničeho schopna, dokud ty vibrace, nebo co to je, neodezní. Po tom "výbuchu" mám v celém těle nádherný pocit nebeské slasti a chvíli musím odpočívat a Boha obdivovat, co to se mnou provádí....A pak to začne všechno znovu..a znovu.. a znovu až k zbláznění. Denně i v noci.. až do rána... A nikdy nemám dost Boží Lásky, i když už umdlévám a chce se mi spát, protože naše tělo toho moc nevydrží, kdežto Bůh ano...Nakonec mě sladce ukolébá v náručí a nechá odpočívat a někam "uletí", aby se po čase zase mohl za mnou vrátit. A já Mu nikdy neodolám. Ach Bože, co to v Tobě je, že tě člověk musí milovat chtě nechtě, když tě pozná blíž a intimněji!!!!
  A taky jsem se dočetla v Lumen de Lumine, že sežehl svou Láskou světici, řeholnici Martu Marii Alacoque ve Francii. Ó, jak po tom také toužím! Byla by to nádherná smrt, obětovat se celá Ježíškovu Ohnivému Srdci za hříšníky...tvá zamilovaná a milovaná tunečka

                          Modlitba sestry Alžběty od Nejsvětější Trojice:

 "Ó můj Bože, Svatá Trojice, pomoz mi zcela zapomenout na sebe, abych se ubytovala v Tobě, nehybná  a klidná, jakoby má duše byla již na věčnosti. Kéž nic nemůže znepokojit můj vnitřní mír, aniž mě co pohne vyjít z Tebe, ó můj Nepohnutelný.  Nechť  každá  minuta mne unáší dále do hlubin Tvého Tajemství.
  Uklidni mou duši, učiň si v ní své nebe, své oblíbené obydlí a místo Tvého spočinutí. Kéž Tě nikdy nenechám samotného, ale nechť jsem tam celým nitrem, veškerou svou bdělou vírou, zcela Tě milující, zcela odevzdána do Tvé tvůrčí činnosti.
  Ó můj milovaný Kriste, z lásky k nám ukřižovaný, chtěla bych být snoubenkou Tvého Srdce. Chtěla bych Tě pokrýt slávou. Chtěla  bych láskou k Tobě zmírat.  Avšak cítím svou nemohoucnost a prosím Tě, přioděj mne sebou samým, ztotožni mou duši se všemi hnutími duše své. Nech mě ponořit se v Tebe, zmocni se mě, abych se s Tebou sjednotila a můj život byl jen vyzařováním života Tvého. Přijď  ke  mně jako milující, jako Zachránce!
  Ó Slovo věčné, Slovo Mého Boha, chci strávit svůj život v poslušnosti Tobě. Chci být velmi učenlivá, abych se od Tebe všechno naučila. A pak, i přes všechny noci duše, všechny prázdnoty a nemohoucnosti, chci na Tebe patřit a přebývat ve Tvém velikém světle. Ó milovaná Hvězdo, oslň mne tak, abych nikdy nemohla vyjít z Tvé Tváře!
  Ó stravující Ohni, Duchu Svatý, sestup do mne, ať se v mé duši uskuteční nápodoba vtělení Slova. A Ty, Otče, skloň se ke svému malému tvoru. Kéž v něm vidíš jen miláčka, ve kterém se Ti zalíbilo! Ó má Trojice, mé všechno, má blaženosti, samoto nekonečná, ve které se ztrácím, vzdávám se Ti v plen, ponoř se do mne, jako já se ponořím do Tebe v očekávání okamžiku, kdy odejdu, abych ve Tvém světle patřila do hlubin Tvé velikosti.  Amen."

                                           POSELSTVÍ  KRÁLOVNY  MÍRU
                                             Medžugorje 25.4.2016

  "Drahé děti! Dnes vám přináším  L Á S K U.  Bůh mi dovolil, abych vás milovala a z  LÁSKY  VÁS  ZVALA  K   O B R Á C E N Í.  Vy jste, děti moje chudí  na  L Á S K U   a ještě jste nepochopili, že můj Syn Ježíš  Z   L Á S K Y  dal svůj život, aby vás spasil a dal vám věčný život. Proto se   M O D L E T E,  děti moje, modlete se s v modlidbě pochopíte   B O Ž Í   L Á S K U.  Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu!"

                                 POSELSTVÍ  JEŽÍŠE  VASSULE  RYDEN
  27.5.1987
  JEŽÍŠ: "Vassulo, oddělil jsem tě, ale už tě nebudu oddělovat. Měj můj pokoj. Milovaná   USMIŘUJ,  USMIŘUJ,  USMIŘUJ! Probudil jsem tě z mrtvých, abys sjednotila mou církev." Vzdychla jsem. "Dovol Mi ukázat ti cestu. Přes tvé pochyby ti předložím přání Svého Srdce. Nikdy nepřestávej psát. Budu pracovat v tobě, opři se o Mne."
  VASSULA: "Ježíši, jeden kněz mi říkal, že jsi řekl farizeům, že už nedáš žádná znamení. Říkal mi to, když jsem mluvila o tomto poselství."
  JEŽÍŠ:"Vassulo, když jsem to říkal farizeům, mluvil jsem o zázracích v době, když jsem ještě žil mezi vámi jako člověk. Odsuzovat Mě teď, znamená odsuzovat Má nebeská díla. To ukazuje,  j a k   u z a v ř e n á   a   v y s c h l á   j s o u   j e j i c h   s r d c e !   M Á   Z N A M E N Í   N I K D Y   N E P Ř E S T A N O U !  MÁ  PŘÍTOMNOST  VE  SVĚTĚ  BUDE  VNÍMÁNA  A  BUDU  SE  DÁL  PROJEVOVAT  SVÝMI  ZNAMENÍMI.  V Ě Ř T E !  Věřte, ó malověrní lidé! Nepřekrucujte  Má  slova, neboť co říkáte na Fatimu? Máte strach věřit, že jsem vám dal toto znamení? Ó lidé malověrní, co všechno hledáte jako vysvětlení, místo abyste přijali, že tato znamení nebes přicházejí ode Mne!  M I L U J T E   M Á   D Í L A !   PŘIJMĚTE  MÁ  DÍLA !  VĚŘTE,  VĚŘTE  VE  MNE!  Jsem nekonečné bohatsví,  N E K O N E Č N É   M I L O S R D E N S T V Í !
 M Á   Z N A M E N Í   J S O U   T U,  aby lidé pochopili,   Ž E   L Á S K A   NA  NĚ   N E Z A P O M N Ě L A,  že Láska se nevzdálila, aby se kochala ve své nádheře...
    L Á S K A   J E   M E Z I   V Á M I   A   NIKDY  VÁS  NEOPUSTÍ !
  Vassulo,  MILUJI  TĚ  AŽ  K  ZBLÁZNĚNÍ  A  NEPŘEDSTAVITELNĚ ! Tato láska,  vycházející  z  Mého  Srdce,   T E N T O   Ž H A V Ý   P L A M E N   L Á S K Y,  která hoří, je však, žel, tak špatně chápána. Tak  m á l o   l i d í   přichází z ní čerpat...tak málo.."
  Vassula: "Ježíši, mnoho lidí neví, jak se Ti přiblížit, jsem si tím jistá."
  Ježíš: "Smějí přijít a mluvit se Mnou. Naslouchám jim. Mohu se těšit celé hodiny z jakéhokoliv rozhovoru. DĚLAJÍ  MI  VELKOU  RADOST,  KDYŽ  MNE  POČÍTAJÍ  KE  SVÝM   P Ř Á T E L Ů M."
  Vassula::"Ježíši, mnoho lidí o Tobě mluví, jako bys byl jen nějaký mýtus. Nebyla bych schopna pochopit, že jsi skutečnost. V mých očích jsi byl tak daleko - knižní příběh."
  Ježíš: "Vím, Vassulo, vím. Ještě teď jsem pro mnohé mýtus. Věří, že jsem existoval jen v minulosti. Pro mnohé jsem jen prchavý stín, překonaný časem a vývojem. Jen málo jich chápe, že jsem žil na zemi jako člověk a také dnes žiji mezi vámi. Jsem všechno co bylo, co je a co bude. Znám váš strach, vím o vašich úzkostech, znám vaše slabosti; což jsem v Getsemanech nebyl svědkem všech těchto křehkostí? Má dcero, když se láska modlila v Getsemanech, tisíc ďáblů bylo otřeseno a zděšení démoni se dali na útěk; nadešla hodina, Láska oslavovala Lásku.
  Má dcero, Jidáš mě zradil, ale kolik Jidášů Mě stále ještě zrazuje? Věděl jsem hned, že jeho polibek se rozmnoží v následujících generacích. Týž polibek dostávám stále a tak se opakují Mé strasti a rve Mé Srdce. Vassulo,  D O V O L   M I   B Ý T   U T Ě Š O V Á N,   NECH  MĚ  ODPOČINOUT  VE  TVÉM  SRDCI..."

                         
           MLČÍCÍ  SVĚDKOVÉ  JEŽÍŠOVY  SMRTI  A  ZMRTVÝCHVSTÁNÍ
                                   p.Mieczyslav Piotrowski TChr

  Na Golgotě se odehrálo drama naší spásy. Ježíš definitivně přemohl smrt, hřích i satana. Tato nejvýznamější událost v dějinách lidstva zanechala   H M O T N É   S T O P Y,  které se zachovaly do našich dnů.
  Kristovo umučení, smrt a zmrtvýchvstání se staly na konkrétním místě a čase. Do našich dob se zachovaly hmotné stopy oněch událostí, jak třeba   č á s t i   K r i s t o v a   k ř í ž e,   t i t u l u s   k r u c i s,  čili tabulka pověšená na kříži s uvedenou vinou odsouzeného,   h ř e b í k y,  jimiž byl Ježíš přibit ke kříži,   t r n o v á   k o r u n a   a   k o p í,  kterým voják probodl Ježíšovi bok.
  Speciálním   s v ě d k e m   u m u č e n í,   s m r t i   a   Z M R T V Ý C H V S T Á N Í   Krista   je   p o h ř e b n í   p l á t n o,   ve kterém bylo po smrti zavinuto Ježíšovo tělo a na němž zanechal   o t i s k   svého celého

/Cmd+V

umučeného těla.  Je zde také   š á t e k   z   M a n o p p e l l a,  na němž nám Pán Ježíš zůstavil zobrazení své tváře ve chvíli zmrtvýchvstání.
                            Nalezení relikvie a identifikace Ježíšova kříže.

  Svatá Helena (255-330), matka císaře Konstantina Velikého, přijala křest spolu se svým synem na přelomu let 312 a 313. Po Nicejském koncilu roku 325 se Konstantin, první křesťanský císař římského impéria, rozhodl postavit baziliku Hrobu Páně na místě prázdného Ježíšova hrobu. Svatá Helena se v pokročilém věku vydala na pouť do Jeruzaléma, aby tam našla ztracené relikvie Ježíšova umučení. Po židovských povstáních v letech 70 a 132 byl Jeruzalém zničen a místo ukřižování a hrobka zasypány. Císař Hadrián na tom svatém místě nechal vybudovat svatyni Afroditě. V roce 325 přikázal císař Konstantin onu pohanskou svatyni zbořit, vykopat Golgotu a Ježíšovu hrobku a na tom místě postavit baziliku Hrobu Páně. Na práci dozírala svatá Helena. Po odstranění silné vrstvy zeminy vykopali Ježíšovu hrobku, odkryli vrchol Golgoty a cisternu, ve které našli poházené tři kříže, hřeby a tabulku s nápisem v jazyku řeckém, latinském a hebrejském:"Ježíš z Nazareta, král židovský".
  O vigílii Paschy roku 30, poté, co sňali z kříže Kristovo tělo a těla dvou lotrů, musely být kříže odsouzenců ihned odstraněny z Golgoty, aby svým vzhledem "neznečišťovaly" poutníky, kteří přicházeli do Jeruzaléma Efraimovou branou. Kříže byly uloženy v cisterně, asi 30 metrů na východ od místa ukřižování. Ta cisterna se nacházela v soukromé zahradě Josefa z Arimatie, kde byl rovněž nový hrob, ve kterém Ježíše pochovali "podle židovského způsobu pohřbívání"(Jan 199,40). Podle židovské víry je život obsažen v krvi. Krev vylitá ve chvíli smrti je tedy "krví života" a musí být pohřbena zároveň s tělem zemřelého. Nebylo možné na místě nechat přechovávat relikvie Kristova umučení s ohledem na předpisy židovského práva o rituální čistotě. Pro Židy byl ukřižovaný člověk prokletý a všechny věci, které byly v kontaktu se zemřelým, byly považovány za nečisté. Proto kříže a jiné relikvie prozatímně ukryli v cisterně, která se nacházela za hradbami města.
  Víme z evangelia, že právě Josef z Arimatie sňal Ježíše z kříže, je tedy velmi pravděpodobné, že právě on schoval v cisterně kříže, titulu crucis, trnovou korunu a hřeby. Zcela jistě se po zmrtvýchvstání Krista jeho vyznavači postarali o to, aby s kříž neztratil, a proto si určitě zapamatovali, kde byl ukryt spolu s dalšími relikviemi Spasitelova umučení.
  Po objevení cisterny 14.září 325 se otevřel pohled na pomíchané části nosných kůlů a tří příčných trámů křížů a titulus crucis. Jak poznali kříž, na kterém zemřel Ježíš? Podle svatého Ambrože nebyla identifikace Ježíšova kříže obtížná, poněvadž k němu byla připevněna tabulka s nápisem "Ježíš z Nazareta, král židovský". V roce 398 Jan Chryzostom, velký teolog východní církve, arcibiskup Konstantinopole , hovořil v jedné ze svých homilií o nalezení Kristova kříže a jeho poznání právě skrze titulus crucis.
  Aby byly odstraněny všechny pochybnosti, protože cedulka byla připevněna ke svislému trámu kříže a nebylo jasné, který z vodorovných trámů patří ke kříži Spasitele, poprosili v modlitbě o nadpřirozené znamení. Po této modlitbě se jeruzalémský biskup Makarius dotýkal umírající ženy každým ze tří nalezených příčných trámů. Po dotknutí jedním z nich se nemocná okamžitě uzdravila, začala běhat po domě a chválila Spasitelovu moc. Už nebylo pochyb, že to je trám ze Spasitelova kříže. Bylo to nadpřirozené znamení, které umožnilo identifikovat Kristův kříž.

                                                Titulus crucis

  Svatá Helena se koncem září roku 325 vrátila do Říma. Před odjezdem v Jeruzalémě zanechala polovinu hlavního kůlu a zbytek vzala s sebou. Rozdělila rovněž titulus crucis na dvě stejné části. Do Říma s sebou vzala pravou stranu tabulky s nápisem "I.NAZARINVS R", naopak v Jeruzalémě zanechala levou část s nápisem:"EXIV-DAEORVM. Žel, jeruzalémská polovina titulu se ztratila roku 614. Právě tehdy vojska perského krále Chosroese II. dobyla Jeruzalém, vyvraždila mnoho obyvatel, vyrabovala kostely a vzala do zajetí biskupa Zachariáše - byla sebrána i relikvie Svatého Kříže a titulus. Od těch dob je stopa po jeruzalémské polovině titulus ztracena. Ale jeho pravou část spolu s relikviemi Svatého Kříže umístila svatá Helena v kapli svého paláce Sessorium. Když byla na tom místě vybudována bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě, všechny relikvie Pánova umučení, včetně titulus crucis, byly umístěny v kapli relikvií a jsou tam uchovány dodnes,
  Titulus crucis je historickým a právním dokumentem, který hovoří o hlavní příčině Ježíšova odsouzení k smrti na kříži. Zároveň je významným důkazem věrohodnosti evangelia. V evangeliu svatého Jana čteme: Pilát také sepsal nápis a dal ho umístit na kříž. Stálo tam:"Ježíš Nazaretský, král židovský".(Jan 19,19)
  Svatý Jan je jediným apoštolem, který byl  s v ě d k e m   J e ž í š o v a   u k ř i ž o v á n í   a   s m r t i,  proto v jeho evangeliu máme nejvíc podrobností o této události.
  Ukřižování Ježíše byla veřejná podívaná, při které stydla krev v žilách. Kříž stál na Golgotě poblíž cesty vedoucí do Césareje, před Efraimovou bránou, čtyřicet metrů od městských zdí. Byl postaven vedle nejvíce používané cesty, aby ho mohlo co nejvíce lidí vidět a pocítit hrůzu před ukřižováním.
  Písmena na tabulce titulus crucis byla obvzláště veliká a snadno čitelná pro lidi, kteří se na tu otřesnou exekuci dívali. Nápis byl ve třech jazycích, aby se každý mohl dozvědět o druhu viny. Potvrzuje to svatý Jan ve svém evangeliu:"Tento nápis četlo mnoho Židů, neboť toto místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města, a bylo napsáno hebrejsky, latinsky a řecky."(Jan 19, 20)
  Svatý Jan cituje ve svém evangeliu nápis na titulus, poněvadž stál pod křížem, viděl jej a dobře si zapamatoval jeho obsah.
Německý badatel Michael Hesemann v roce 1997 vzal na sebe  obtíže zkoumání autentičnosti nápisu na titulus crucis, která má rozměry 25x14cm a je z ořechovníku. Dal ten nápis ke zkoumání nejvýznamějším odborníkům z oboru paleografie. Hebrejský text zkoumali vědci z Izraela prof.Hannah Eshel a Gabriel Barkay, kteří nezávisle na sobě potvrdili, že pochází z 1.století. Řecký nápis zkoumali profesoři Carsten Peter Thiede z Univarzity Ben Guriona v Beršebě a Leah di Segni z Hebrjské univerzity v Jeruzalémě - oba potvrdili, že také ten pochází z 1.století. Nápis v latině prozkoumali profesoři Israel Roll Ben Isaac z Tel Avivu - rovněž oni potvrdili, že je to nápis z 1.století. Tabulka titulus crucis byla rovněž probádána botaniky a archeology. Všechny vědecké expertizy ukazují na její autentičnost a nepřímo také na autentičnost kříže, ke kterému byla připevněna.

                                 Turínské plátno je zrcadlo evangelia

  Dne 24.května 1998 pronesl v katedrále v Turíně svatý Jan Pavel II. vzrušující homílii před vystaveným Turínským plátnem. Řekl kromě jiného:"Přijímáme argumenty mnoha učenců, že svaté Turínské plátno je mimořádným svědkem Velikonoc: umučení, smrti a zmrtvýchvstání.  M L Č Í C Í   S V Ě D E K,  ale i překvapivě výmluvný!..Pro věřícího člověka je jistotou především to, že Turínské plátno je zrcadlem evangelia...Každý vnímavý člověk zažije při jeho kontemlaci vnitřní vzrušení a je otřesen... Plátno  je  opravdu  neobvyklým  z n a m e n í m,   s m ě ř u j í c í m   k   J e ž í š o v i,  opravdovému Otcovu Slovu, a zvoucím člověka, aby v životě následoval příklad Toho, který se za nás sám odevzdal."
  Pán Ježíš zanechal na svém pohřebním plátně nezvykle promlouvající, hmotnou stopu svého umučení, smrti a zmrtvýchvstání.
Na lněném pohřebním plátně o délce 4,31 cm a šířce 1,1 m je ve fotografickém negativu viditelný otisk přední i zadní části těla v posmrtné ztuhlosti. Na plátně se nacházejí početné sraženiny mužské krve skupiny AB. Sraženiny jsou neporušené, což znamená, že plátno nebylo odtrženo od těla. Tělo muselo skrze ně záhadným způsobem proniknout. Otisk  přední i zadní části těla je v průsvitné žluté barvě. Nejsou na něm žádné pigmenty, barvy nebo jiná barviva. Vědecká bádání potvrzují, že obraz tohoto druhu mohl vzniknout jako důsledek tajemného výbuchu energie, která spálila vnitřní vlákna plátna a zanechala trojrozměrný obraz ve fotografickém negativu. Otisk nelze smýt, nedá se nijak vyčistit. Obraz je ideálně plochý. Vůbec nepodlehl deformaci a ve shodě se zákony optiky má souběžný profil.
  Člověk, jehož otisk vidíme  na Turínském  plátně,  byl  podroben   S T R A Š L I V É M U   M U Č E N Í   B I Č O V Á N Í M,    K O R U N O V Á N Í M   T R N Í M   A   U K Ř I Ž O V Á N Í M.  Na celém těle bylo napočítáno téměř 600 ran a jiných pohmožděnin!!! Vědecká zkoumání plátna ukázala, že se na něm nachází zobrazení muže ve věku 30-35 let, o výšce 178 cm a váze 79 kg, který měl dlouhé vlasy a vousy, měl silnou souměrnou postavu a pěkné semitské rysy tváře. Experti z různých vědeckých oborů, kteří už 100 let zkoumají Turínské plátno, poukazují na jeho autentičnost.
  Dnes už je vědecky dokázáno, že zjišťování stáří prostřednictvím izotopu uhlíku C14 v roce 1988 bylo provedeno na vzorku plátna odebraném z místa, které bylo ve středověku vyspravováno. Potvrdil to profesor RRaymond Rogers spolu se svým badatelským týmem. Výsledky těchto zkoumání potvrdili odborníci z dalších zemí. Vzorek plátna, který byl zkoumán metodou uhlíku C14 obsahoval pouze 40% originální starověké lněné tkaniny a zbylých 60% materiálu tvořily bavlněné nitě ze středověku. Toto trestuhodné zanedbání specialistů na datování uhlíkem C14 se stalo hlavní příčinou získání chybného výsledku, který ukázal na vznik plátna v letech 1260-1390. O tomto vědeckém zjištění však hodně vlivných masových sdělovacích prostředků mlčelo a odvolávají se nadále   N A   Z F A L Š O V A N É   V Ý S L E D K Y   Z  R O K U   1988, což je zřejmá manipulace a uvádění lidí do omylu! Na to je třeba pamatovat, kdykoliv se objeví informace a názory zaměřené na Turínské plátno, jehož veřejné vystavení se uskutečnilo od 19.dubna do 24.června roku 2015.
  Je třeba připomenout, že v lednu 2011 italská národní agentura ENEA z centra zkoumání atomu ve Frascati u Říma oznámila, že po pěti letech intenzivního bádání a pokusů o vytvoření obrazu, který je vidět na Turínském plátně, není současná věda schopna stvořit reprodukci tohoto otisku. Badatelé potvrdili, že obraz je "acheiropoietos", čili nenamalovaný lidskou rukou.
  Vědci z ENEA propočítali, že tajemný záblesk energie, který způsobil vznik obrazu na plátně, musel mít  s í l u   34   b i l i o n ů   w a t ů   ultrafialového záření ve vzduchoprázdnu. V současnosti máme na světě zařízení o síle jenom několik miliard watů ultrafialového záření ve vzduchoprázdnu, tak tedy současná věda není schopna rekonstruovat takový otisk.
  Odborníci z oboru soudního lékařství tvrdí, že Ježíšovo tělo bylo zabaleno do plátna přibližně dvě a půl hodiny po smrti a zůstalo v něm asi 36 hodin.
  Všechny tyto údaje ukazují   N A   F A K T   J E Ž Í Š O V A   Z M R T V Ý C H V S T Á N Í:  že se právě tehdy objevil silný záblesk energie, která způsobila, že se na plátně ustálilo zobrazení celého Ježíšova těla. Turínské plátno je mlčícím svědkem umučení, smrti a zmrtvýchvstání Krista, a také - jak řekl svatý Jan Pavel II.- "o b r a z e m   B o ž í   l á s k y   a  zároveň hříchu člověka. Vyzývá k odhalení nejhlubší příčiny   v ý k u p n é   o b ě t i   J e ž í š o v y   s m r t i..  To svědectví nezměřitelného utrpení působí, že   L Á S K A   B O H A,  který 'tak miloval svět, že dal svého jediného Syna'(Jan 3,16),    S E   S T Á V Á   H M A T A T E L N Á  a  ukazuje své překvapující rozměry. Tváří v tvář takovému utrpení musí věřící člověk zvolat s hlubokým přesvědčením:'Pane, nemohls mě víc milovat!', a zároveň si uvědomit, že příčinou tohoto utrpení je hřích - hřích   k a ž d é h o   č l o v ě k a.  V tichém poselství plátna člověk slyší ozvěnu Božích slov a staleté křesťanské zkušenosti: UVĚŘ  V  BOŽÍ  LÁSKU, NEJVĚTŠÍ  POKLAD  LIDSTVU  DAROVANÝ, A  CHRAŇ  SE  PŘED  HŘÍCHEM,  NEJVĚTŠÍM  NEŠTĚSTÍM  LIDSKÝCH  DĚJIN." (Turín, 24.května 1998)

          /Otisk tváře z Turínského plátna.

                             TVÁŘ  ZMRTVÝCH  VSTÁVAJÍCÍHO  PÁNA

  Ve chvíli zmrtvýchvstání nám Pán Ježíš zanechal nejenom otisk svého zmrtvýchvsatého těla na pohřebním plátně, ale také na šátku z jemného plátna (o rozměrech 17x24 cm) zachytil podobu své tváře. Ježíšova tvář, ještě se stopami bití, dojímá svou krásou. Svatá tvář zmrtvýchvstalého Pána se nachází na hlavním oltáři kostela v Manoppellu. Jemná látka nazývaná také mořským hedvábím, byla nejvzácnější tkaninou ve starověku. Je průsvitná, je ohnivzdorná jako azbest; na tomto druhu látky se nedá nic  namalovat. Pro vědu je to neobjasněná hádanka: Jak mohl vzniknout obraz na látce tak jemné, když vědecká zkoumání potvrdila, že na té tkanině  n e n í   j e d i n á   s t o p a  po   b a r v ě ?  Vědecká bádání potvrzují, že obraz Božské Tváře z Manoppella nemohl být namalován člověkem. Je tedy, podobně jako zobrazení na Turínském plátně, acheiropoietos, čili nenamalovaný lidskou rukou.
  Vědecká zkoumání Šátku z Manoppella skončila překvapujícím objevem. Vypadá to, že  o b a   d v a   o b l i č e j e - z Turínské ho plátna a z Šátku z Manoppella - si stoprocentně odpovídají ve struktuře i rozměrech. Shoda je tak vyjímečná, že je třeba mluvit  o  m a t e m a t i c k é m   d ů k a z u.   J E   T O   PROSTĚ   T Ý Ž   Č L O V Ě K. Všechno ukazuje na to, že jemný šátek byl položen v hrobě na hlavě v plátně zavinutého Ježíše a že se tak stal  s v ě d k e m   z m r t v ý c h v s t á n í.  Ve chvíli zmrtvýchvstání nám Pan Ježíš zanechal dvě svoje zobrazení: na Turínském plátně a na Šátku z Manoppella,  a b y   n á s   p ř i v e d l   k   o b r á c e n í.  Abychom uvěřili v Jeho zmrtvýchvstání, v konečné vítězství nad smrtí, hříchem i satanem.
  V 10.dílu záznamů soukromých zjevení známé italské mystičky Marie Valtorty čteme následující slova, která jí řekl Ježíš 22.února 1942:"Veroničina rouška (čili Šátek z Manoppella) je pobídkou pro vaše skeptické duše. Vy, racionalisté, chladní, třesoucí se ve víře, kteří provádíte bezduchá bádání,  p o r o v n e j t e   o b r a z   t v á ř e   n a   p l á t n ě   s   t v á ř í   n a   r o u š c e.  To prvé je tvář Zemřelého a to druhé tvář Živého. Ale délka, šířka, tělesné znaky, podoba, charakteristika jsou úplně stejné. Položte na sebe ty dva otisky a uvidíte, že odpovídají sobě navzájem.  TO  JSEM  JÁ!  Toužím vám připomenout, kým jsem byl a kým jsem se stal  z   l á s k y   k   v á m.  Abyste se neztratili, nestali se slepými, musí vám stačit ty dva obrazy, aby vás přivedly   k   l á s c e,   k   o b r á c e n í,   k   B o h u."
  Umučení, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista jsou historická fakta, která historii přerůstají a vztahují se bezprostředně ke každému člověku. Víc než to, co udělal pro každého z nás, už Pán Bůh udělat nemohl. Ježíš řekl svaté Faustyně:"Ta nedůvěra v mou dobrotu Mě zraňuje nejvíce. Pokud vás o mé lásce nepřesvědčí má smrt, co vás přesvědčí?" (Deníček str 580)
  Boží Syn vzal na sebe z příběhů všech lidí - a to stejně tak těch, kteří žili před jeho narozením, jeho současíků, jako i těch, kteří budou žít v následujících pokoleních, až do dne paruzie - všechny hříchy, trápení, spolu s prožitím opravdové lidské smrti. Ve své smrti Ježíš zažil důsledky hříchů všech lidí, ve svém zmrtvýchvstání překonal smrt, odpustil všechny hříchy a lidstvo osvobodil ze satanova otroctví.
  V tom tajemství naší spásy nás Pán Ježíš uvědomuje, že každý  d o b r o v o l n ě  spáchaný   h ř í c h   způsobuje  Bohu   v e l i k é   u t r p e n í,  že On je prvním, kdo nese jeho tíhu. Se svými hříchy, trápením, strachem ze smrti a se všemi problémy je třeba přicházet ke  z m r t v ý c h v s t a l é m u   J e ž í š i   v e   s v á t o s t i   p o k á n í   a  v   Eucharistii. Je třeba se mu  s v ě ř o v a t  v  každodenní modlitbě  a   d o v o l o v a t   mu,  aby  nás   m i l o v a l,  vyprovázel ze smrti k životu, aby  l é č i l  naše poraněná srdce,  o d p o u š t ě l   h ř í c h y,  d á v a l   s v o b o d u   a  nezničitelnou   r a d o s t   ze zmrtvýchvstání.
(Z Milujcie sie! 2//2015)

                      KDE  JE  VAŠE  RADOST  ZE  ŽIVOTA  V  LÁSCE?

   Poselství Ježíše skrze dceru Ano 18.4.2001:
  Má milovaná dcero, ať živý Kristus je v tobě. Byla jsi mrtva a já jsem ti dal život.. Jsi ve mně. Skrze mne jsi mnou; já jsem tebou. Buď požehnána mým Otcem, ty, jenž jsi dala svůj život.

Mé děti, tento svět,  J E   S V Ě T   V E   K T E R É M   Ž I V O T   ZTRATIL   S V O U   C E N U !  Jste  figurky umístěny  tak aby  jste  dobře  plnily  váš    ž i v o t   o b č a n a.  K tomu abyste měly taková místa která vám umožní peněžně produkovat, musíte být výnosné v tomto  s v ě t ě   z k a ž e n é m   p e n ě z i.  Celá vaše země je zaměřena k peněžnímu výnosu. Jste mrtvi skutečnému životu který je ve vás. Jste počítačky, ne bytosti plné radosti.
     K D E   J E   V A Š E   R A D O S T   Z E   Ž I V O T A,   ZE  ŽIVOTA  LÁSKY ?
  Pohleďte na ptáky, vstávají hvízdaje, cvrlikajíce. Nepotřebují počítat jejich mění, jejich radostí je volně lítat. A vy, mé děti, co jste dělaly dnes ráno, když jste vstávaly? Postřehly jste štěstí které se odráželo ve vašem "dobré jitro"?
  Ach! Mé děti, vy se zneklidňujete vedoucími činiteli bohatých kteří se mají setkat tyto dny v Quebecu aby tak zrentabilizovali jejich majetky. Mají moc nad chudými kterými jste.. Nedělejte si starosti s tím, abyste dobře vypadaly. Oni mají málo prozíravosti v tom, co vy jste; málo jim záleží na tom co jste. Ano, mé děti, oni vás šíleně zesměšňují; jste pro ně jen drobné peníze. Vaše lidská stránka je pro ně málo důležitá. Narodily jste se jen k zisku těch kteří počítají a rentabilizují jejich jmění. Vše jsou jen peníze na výměnu. Co se vám přihodí, mé děti? Vám které myslíte jen na peníze? Což budete mít strach až do vaší smrti, že vám budou chybět peníze? Budete vykonávat práci pro společnost která není zaměřená na vaše dobro? Což jim záleží na vašem štěstí?! Což z toho něco mají? Ne, mé děti,  j s t e   p r o   n ě   j e n   s o c i á l n í   č í s l a !
  Moji drazí maličcí, nechte stranou vaše peněžní dobra.   U V A Ž U J T E   O   S V É M   Š T Ě S T Í !  Co záleží na velikosti vaší peněženky? Ta vám nepřinese štěstí. D E J T E   S E   L Á S C E !  Láska nepočítá, není cítit penězi; láska je zadarmo. Pojďte požehnaní mého Otce,   D Á M   V Á M   Š T Ě S T Í !  Nepočítejte vaše jmění, to mé je velkolepé!
  Dávám vám vesmír. To je má láska. Podívejte se: ptáci nesejí ani neobdělávají půdu, nepotřebují hledat stravu. Já je živím, já jejich Stvořitel. Což se květiny neodívají těmi nejkrásnějšími barvami? To já, jejich Stvořitel, zdobím jejich šat barvami, kterým se nic nevyrovná. Jsem jejich podporou. Ony nemají strach o to co bude zítra.
  Pohleďte, mé děti, na přírodu která usíná a probouzí se s obdobím! Jsem to já, Láska kdo činí, že se znovu zazelená. Což se musí obávat zimy, žhavého horka? Jsem to já, Ježíš, Pán počasí. Jsem Láska která dává aniž by počítala. Jsem Láska která živí, která se svléká aby vás oděla tisícem a jednou věcí; které ať jsou jakkoli malé, každá má svou cenu.
  Jsem Všemohoucí, jsem Bůh, váš Stvořitel, jsem živý. Nemějte strach, já jsem Vzkříšený živý. Nebojte se o zítřek. Já jsem váš zisk, já jsem vaše Láska která vás miluje. Pojďte, s mou podporou vám nebude nic chybět.
  Já jsem Život, Život je ve vás. Miluji vás, mé děti. Nejsem nějaká pověst, která se čte v knize, nějaká památka na kterou se na poličce zapomene. Jsem váš Život, Život, který je ve vás..  J S E M   Ž I V Ý.   M L U V Í M   K   V Á M,   S L Y Š Í M   V Á S,   M I L U J I   V Á S.
  Podívejte se kolem sebe, uvidíte tam štěstí. Jestliže jsem ve vás, budete děti které  jsou  šťastné  ze  života.  Uvidíte  mne,   JÁ  OPRAVDU  JSEM  VE  VÁS !  Sundejte si vaše brýle nevěry a budete vědět, že tam jsem. Přestaňte mít strach. Přestaňte pochybovat s vašimi otázkami o mé Přítomnosti ve vás. Odhoďte daleko od vás vaše obavy, že vám bude něco scházet. Podívejte: od vašeho narození, dosáhly jste štěstí někde mimo vás?
  Vy které trpíte, vy které pláčete, vy které bloudíte, pojďte, já vás utěším.
  Vy kdo žízníte po životě, já jsem Život, který vám je nakloněn.
  Vy, které už toho máte dost chtít něco od života a obrdžet jen samá zklamání, pojďte ke mně, zahrnu vás duchovními dobry. Ta ostatní dobra se vám budou zdát matná proti těm která jsou ve vás.
  Miluji vás, mé děti. Nemohu vás dále takto vidět. Mé děti, nemáte už dost tohoto života který vás nikam nevede?
 J Á,   L Á S K A,   V Á S   C H C I   M Í T   S E   M N O U.   Nezůstávejte nečinné mé děti, příliš vás miluji než abyste takto zůstávaly.   P O J Ď T E   K E   M N Ě,   J Á   V Á S   M I L U J I !   Řekněte mi "ANO" a já vám dám lásku. Požádejte mě o ni a já vám ji dám. Láska chce pro vás jen dobro.     O N A   J E   U   V Á S,  J E   V E   V Á S !  Já Ježíš, vás miluji.
  Milujte se, mé děti, milujte vašeho bližního. Milovat je tak dobré. Jsem váš Ježíš který čeká. Jdi nyní, má dcero mé radosti. Miluješ mne ty, má sladkosti mých ran? Miluj mne. Já tě miluji, já tvůj Ježíš Láska. Udělej kříž. Ty která mne miluješ, přijmi milosti skrze toto znamení. Miluji tě. Amen.

        JAK  BOHA  MILUJÍ  SVATÉ  DUŠE  A  JAK  BŮH  MILUJE  JE
                                           
                                     SVATÝ  ŘÍMSKÝ  ŽEBRÁK
 
  Svatý Benedikt Josef Labre (1748-1783), otrhaný francouzský poutník a žebrák, není navenek právě nejpřitažlivějším světcem. Avšak nacházíme v něm duši neobyčejně čistou, která opustila všechno, co nebyl Kristus. Svatý Pavel píše v listu Filipským 3,8:"Napříště pokládám vše za újmu, protože poznání Krista Ježíše, mého Pána je nade vše. Kvůli němu jsem souhlasil s tím, že vše ztratím, na vše pohlížím jako na brak, abych získal Krista."
  Právě v této dnešní době, která obecně ztratila smysl pro bázeň před Bohem a smysl pro vnitřní soustředěnost, nám chce tento velký muž adorace říct něco důležitého...
  Benedikt Josef se narodil jako nejstarší z patnácti dětí v prosté rolnické rodině v severofrancouzské vesničce Amettes-en-Artois. Již brzy si všimli jeho mírné poslušnosti a uzavřené povahy. Chlapec měl na mysli jen jedno:  m i l o v a t   B o h a   c e l ý m   s r d c e m !  Rodiče proto poslali svého dvanáctiletého syna ke strýcovi, který byl knězem, aby se také Benedikt stal diecézním knězem. Tam se tento mladík pevně rozhodl stát svatým a nenechat se od toho odradit žádnou těžkostí, kterou by musel překonat.
  Benedikt se chtěl stát mnichem, a to v co možná nejpřísnějším řádu. Proto se roku 1766 jako osmnáctiletý vydal do nedalekého kartuziánského kláštera, kde ho však odmítli přijmout. Následovaly víceré ponižující a neúspěšné pokusy vstoupit do kláštera; vždy pokládali jeho zdraví za příliš slabé a jeho názory na pokání za velmi přehnané. Mládenec však navzdory tomu věřil tak velice v Boží řízení, že se nenechal odradit. Nakonec ho přijali trapisté ze Sept-Fons v srdci Francie a zde si všimli, jak moc už tehdy Benedikta přitahovala podivuhodná přítomnost  P Á N A   V   E U C H A R I S T I I.  Čas, který měl k dispozici  - kromě společných modliteb, trávil před Nejsvětější svátostí. Když ho nakonec i odtud poslali pryč, vydal se hledající mladík v létě roku 1977 do Itálie v přesvědčení, že tam najde "svůj" klášter.
  Během putování po Francii ho ve vesničce Dardilly nedaleko Lyonu přijala rolnická rodina Vianneyů. Byli to prarodiče  Jana Vianneye, budoucího svatého faráře z Arsu.
  Dvaadvacetiletý Benedikt konečně poznal své skutečné povolání: být ustavičným poutníkem, živým znakem "putující církve". Co  v očích světa znamenalo  h a n b u   a   n e š t ě s t í,  to si kvůli Kristu sám dobrovolně zvolil: být bez vlasti,  d o k o n a l e   c h u d ý m   a osamoceným, být  o p o v r h o v a n ý m   a   z e s m ě š ň o v a n ý m   jako blázen - toto pochopil Benedikt jako osobní Boží   v o l á n í.  Jemu, Ukřižovanému, svému  j e d i n é m u   p o k l a d u,  se chtěl připodobnit v úplném sebezapření, sebezničení, v ustavičné modlitbě a vnitřním rozjímání. Chatrně oblečen jak žebrák, s křížem na prsou a s růžencem kolem krku, na zádech nosil batoh se svým bídným jměním: Písmo svaté, breviář a knihu "Následování Krista". Benedikt nikdy nežebral a z toho,  c o   m u   l i d é   d a l i,  si ponechal pouze to nejnutnější. Ostatní daroval těm, co byli ještě chdobnější než on. Takto chodil od jednoho poutního místa ke druhému. Se zvláštní zálibou se zdržoval v mariánské svatyni v Loretu. Při svém putování se dostal do města Einsiedeln ve Švýcarsku a do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Údajně za svého života ušel pěšky 30 000 km! Jako dvacetidevítiletý se Benedikt nakonec usadil v Římě. Veselý francouzský "Boží vagabund", jak Benedikta také nazývali, si vědomě vybral svůj "domov" v ruinách Kolosea u pátého zastavení křížové cesty. Jako Šimon chtěl i on pomáhat Ježíši nést kříž.

                        "Ubožák čtyřicetihodinové modlitby"

  Jeho skutečným přístřeším byly kostely a baziliky, jeho typickým místem lavice pro přijímající u svatostánku. Tam ho vídali od úsvitu až do večera, někdy až do noci klečícího bez pohnutí a pohrouženého do soustředěné modlitby - MODLITBY  LÁSKY.  V kterémkoliv římském chrámu byla Nejsvětější svátost vystavena k ustavičné adoraci anebo ke "čtyřicetihodinové modlitbě", tam to Benedikta vždy přitahovalo.
  Jeho zpovědník don Giuseppe Marconi později napsal: "Jeho důvěra a odevzdanost Pánu přítomnému v Eucharistii se dá jen těžko vyjádřit slovy. V každém případě ho podle toho nazývali ti, co ho znali: Ubožák čtyřicetihodinové modlitby."
  Ani velké vzdálenosti, ani lijáky, ledové zimy nebo letní vedra ho nemohly zadržet, ačkoliv byl chatrně oblečen a obutý. Celé dny trávil před oltářem na kolenou a už jen samotný jeho zjev  vypovídal  o   o h n i,    k t e r ý    m u    h o ř e l   v   s r d c i.
  Lidé, kteří ho viděli, byli doslova zapáleni postojem a soustředěností: "němým kázáním" tohoto zvlášť   p o k o r n é h o   muže.. Když si tento žebrák přečetl kousek z duchovních textů, upřeně se zahleděl na Svatou Hostii anebo se s rukama sepnutýma na prsou a zavřenýma očima pohroužil do vnitřního rozjímání  o   B o ž í c h   t a j e m s t v í c h,  především o Ježíšově utrpení. "Když medituji nad umučením Pána   j s e m   z á r o v e ň   p o n o ř e n   d o   n e j v ě t š í h o   t a j e m s t v í   L á s k y   N e j s v ě t ě j š í   T r o j i c e."  Jeho bledá tvář se potom jakoby zapálila a vyzařovala pokoj. Jen když si tento svatý žebrák myslel, že je před Nejsvětější svátostí sám, tiše a s velkou láskou se obrátil na Pána: "Smiluj se nade mnou, smiluj se...dej tento kříž mně...Na tvých bedrech není na správném místě." Někteří kněží byli tímto výjevem tak dojati, že se jim  - v porovnání s chladem vlastního srdce - hrnuly do očí slzy lítosti.
  V posledních letech Benedikt vícekrát týdně, téměř vždy se slzami v očích, přijímal svaté přijímání, ministroval při mši svaté anebo doprovázel kněze při jejich činnosti a Římany vždy znovu dojímala jeho   l á s k a   k  Eucharistii, která   h l e d a l a   P á n o v u   b l í z k o s t   v každém okamžiku.
  Často pozorovali tohoto žebráka  v   E X T Á Z I   M O D L I T B Y;  pokud to však jen šlo, Benedikt velmi dbal na to, aby zůstal docela nenápadný a nepoznán.
  Když v létě 1780 epidemie horečky vyprázdnila kostely a vylidnila ulice města, Benedikt sám nahradil chybějící adorátory před Nejsvětější svátostí a svoji pozici neopustil ani tehdy, když i jeho samotného přepadla horečka.

                                      Poslední roky krátkého života

  V posledních dvou letech života tento světec, posetý ranami, už nemohl být neustále na adoraci; bránila mu v tom nemoc a celkové tělesné vysílení.  T U   M U   B Ů H   V Y Š E L   N A   P O M O C   a  jeho  touhu adorovat  SPLNIL  MILOSTÍ  BILOKACE.  Mnozí věřící pod přísahou potvrdili, že v tom či jiném římském kostele viděli celý den tohoto žebráka před Nejsvětější svátostí, ačkoliv on sám ležel nemocný na lůžku.
  Na začátku Svatého týdne roku 1783 bylo tomuto sotva třicetipětiletému muži už velmi zle. Ve středu, v den své smrti, se smrtelně bledý a vysílený Benedikt dlouho modlil ve svém oblíbeném kostele, dokud ho nápor slabosti nepřinutil, aby se s vypětím všech sil dostal ven. Tu na schodech upadl a jeden dobrý přítel ho, už umírajícího, odnesl do svého nedalekého bytu. V šest hodin večer 16.dubna, když římské zvony vyzváněly Salve Regina, zemřel Benedikt Labre, který se připodobnil ukřižovanému Spasiteli dokonce i rysy své tváře. Děti, které se tomuto "poverello delle  quartant´ore" - "ubožákovi čtyřicetihodinové modlitby" často posmívaly, se nyní rozutekly po ulicích města a ohlašovaly: "Světec je mrtvý!" O oblibě tohoto žebráka mezi obyvateli Říma svědčí také to, že v těchto velikonočních dnech přicházely obrovské zástupy lidí k jeho mrtvému tělu vystavenému v kostele. Takovou účast lidu neviděl Řím dokonce ani při pohřbu svatého Filipa Neriho.
  Benediktovo tělo bylo při triumfálním pohřbu uloženo v kostele Santa Maria ai Monti po levé straně hlavního oltáře. Již během krátké doby prý se u jeho hrobu stalo více než 100 zázračných událostí. Proto papež Pius VI. zahájil beatifikační proces, který byl dokončen v roce 1860, kdy papež Pius IX. prohlásil Benedikta blahoslaveným. Lev XIII. ho posléze v roce 1881 slavnostně zařadil na seznam svatých. Svatý Benedikt Josef Labre je patronem bezdomovců, žebráků a poutníků.
 (Světlo 14/2016)

         POZNEJ  PRAVDU  O  LÁSCE  A  BOŽÍM  MILOSRDENSTVÍ

  Svatá  sestra Faustyna Kowalska byla nástrojem v rukou Božích, aby všem dala poznat Boží Milosrdenství. Ukázka z jejího života:
  Ve Vilně Faustyna přebývala jen krátkou dobu a byla znovu poslána do kláštera ve Varšavě, později do kláštera v Kietrzu(Kětř). Je zde krásné jezero a když se jednou sestra Faustyna dívala v zamyšlení na hladinu jezera, zjevil se jí nad vodou Pán Ježíš a řekl: "Všechno krásné jsem stvořil pro tebe. Věz však, že všechna ta krása je ničím proti tomu, co jsem ti připravil na věčnosti."
  Den 22.únor 1931 je velmi důležitý v životě sestry Faustyny a jejího poslání. Když byla v cele, unavená celodenní prací, zjevil se jí Pán Ježíš v bílém rouchu. Jednu ruku měl zvednutou k žehnání, druhou se dotýkal lemu šatů na prsou. Z rozevřeného roucha vycházely dva paprsky, jeden červený a druhý bílý. Faustyna se s bázní dívá na Spasitele. Slyší hlas: "Namaluj obraz podle vzoru, který vidíš, s nápisem: JEŽÍŠI, TOBĚ DŮVĚŘUJI. Přeji si, aby tento obraz byl uctíván později na celém světě. Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne! Slibuji také vítězství již zde na zemi nad nepřáteli, zejména však v hodině smrti. Já sám budu bránit takovou duši jako svou vlastní.
  Nechť se hříšník nebojí přicházet ke mně. Plameny Milosrdenství mě přímo pálí, chci je vylít na lidské duše."  Vyslovil i stesk, který uslyšela i svatá Markéta Marie Alacoque: "Lidská nedůvěra mě velice zraňuje. Přes mou nevyčerpatelnou lásku mi nedůvěřují. Dokonce jim nestačí ani má smrt.!"
  V této době naučil Pán Ježíš sestru Faustynu modlitbě za hříšníky: "Ó Krvi a Vodo, která jsi vytekla z Ježíšova Srdce jako pramen milosrdenství pro nás - D Ů V Ě Ř U J I   T I !"  Současně slíbil, že když se s vírou a láskou pomodlí tuto modlitbu za  určitého    H Ř Í Š N Í K A,   V Y P R O S Í   M U   O B R Á C E N Í. Ježíš Faustynu poučoval: "Dva paprsky znamenají Krev a Vodu. Bledý znamená Vodu, která ospravedlňuje, červený paprsek znamená Krev,  která   J E   Ž I V O T E M   D U Š E.  Tyto dva paprsky vytryskly z útrob mého milosrdenství v době, kdy mé umírající Srdce bylo na kříži otevřeno kopím.  TYTO  PAPRSKY  CHRÁNÍ  DUŠE  PŘED  HNĚVEM  MÉHO  OTCE.   Šťastný, kdo bude žít v jejich stínu, jelikož ho    N E Z A S Á H N E   T R E S T A J Í C Í   R U K A   SPRAVEDLIVÉHO  BOHA.  Přeji si, aby první neděle po Velikonocích se stala nedělí Božího milosrdenství. Kdo v tuto neděli přistoupí k pramenům života (zpověď a svaté přijímání),  D O S Á H N E   P L N É H O   O D P U Š T Ě N Í   VINY  A  TRESTU.  
 Lidstvo nenajde klidu, dokud se neobrátí    S    D Ů V Ě R O U  na Boží milosrdenství. Milosrdenství je největší Boží vlastností."  
 Dostalo se jí napomenutí, aby co nejvíce mluvila kněžím o Božím milosrdenství, neboť Ježíš chce   P O M Á H A T   D U Š Í M,   A L E   T Y   N E V Ě Ř Í   J E H O   D O B R O T Ě.  Napsala o tom v Deníčku: "Ježíš mi přikázal svěřovat se se vším představeným a ony mi nevěří, jednají se mnou, jako bych byla nenormální."
  Na jitřní v roce 1932 uzřela sestra Faustyna vícekrát zjevení Božího Dítěte. Nadále se jí dostávalo nových milostí, dostávalo se jí i nových utrpení, jelikož jí sestry nedůvěřovaly, podceňovaly ji. Sestra všechno přijímá dobrovolně pro záchranu duší. Velkým utrpením je její   N E S M Í R N Á   TOUHA  PO  BOHU.
  1.května 1933 je v krakovském Josefově veliká slavnost: sestry skládají věčné sliby. Sestra Faustyna se vroucně modlí: "Dnes umírám světu, abych se narodila pro Tebe, milovaný Ježíši."  Když jí navlékli prstýnek na prst, vnitřně uslyšela hlas: "Snoubenko má,  N A Š E   D U Š E   JSOU  SPOJENY  NA  VĚKY.   Pamatuj, komu jsi slibovala."
  Jaké bylo její překvapení, když přišel den zpovědi a Faustyna uviděla ve zpovědnici řádného zpovědníka sester, otce Sopočku! V životě ho neviděla, přesto ho okamžitě poznala podle vidění. Její zpověď trvala dlouho. Otec Sopočko Faustynu pochopil a dal jí určité rady: "B e z   p o k o r y   se  nemůžeš   l í b i t   Bohu.  Zdokonaluj se ve třetím stupni pokory, nejen se nebraň ani nevysvětluj, když ti nebudou věřit, budou tě obviňovat a pokořovat. Neboť pokud to všechno, co mi vyprávíš, je pravda, pak se připrav na   v e l i k á   u t r p e n í."
  Otec Sopočko se sice nedal plně přesvědčit, jelikož se však přátelil s akademickým malířem Kazimierowským, objednal u něho obraz a sestra Faustyna umělce usměrňovala. Obraz byl hotov v červnu 1934. Faustyně se obraz nelíbil, ale Ježíš jí řekl: "Ne v kráse barev a umění štětce, ale v mé milosti je velikost obrazu."
  Na Zelený čtvrtek 29.3.1934 se na přání Spasitele sestra Faustyna obětovala jako smírná oběť za hříšníky, zvláště za ty,  k d o   z t r a t i l i   v í r u   v   B o ž í   m i l o s r d e n s t v í.  Následky smírné oběti nedaly na sebe dlouho čekat. U sestry nastala duchovní noc, vyprahlost duše, neklid, na  mysl  se  jí  tlačily  kletby,  rouhání,  nedůvěra,  zoufalství.  S A T A N         ZAČAL   Ú T O Č I T !  Známe to ze života světců - otec Pio, sv.Jan Bosco, sv Jan Vianey, sv. Terezie z Avilly, Vassula. Satan zaútočil i na Faustýnu.
  Po noční adoraci 9.srpna 1934, kdy se sestra modlila za obrácení zatvrzelých hříšníků a zvláště za ty, kdo ztratili víru v Boží milosrdenství, na chodbě k cele ji obklopilo množství dorážejících černých psů, jako by ji chtěli rozsápat. Jeden z ďáblů zlostně zařval: "Dnešní noci jsi vytrhla z naší moci spoustu duší a za to tě roztrháme!" Faustyna klidně odvětila: "Pokud je to Boží vůle, tož mě roztrhejte."  Na ta slova ďáblové utekli. Jindy vtrhl satan do její cely a všechno nenávistně ničil, celé její chudé zařízení, ráno však bylo všechno v pořádku.
  Boží milosrdenství bude novou slávou Církve i když je od pradávna v Církvi  zakotveno.  Bůh  chce,  aby  NEŽ  PŘIJDE    J A K O    SOUDCE,    VŠECHNY  DUŠE  HO  POZNALY  JAKO  KRÁLE  MILOSRDENSTVÍ.
  DOBA  opětovného   PŘÍCHODU  PÁNA  NENÍ  JIŽ  VZDÁLENA !!!

                  Poselství Ježíše Vassule Ryden 1.10.1987

  Celé dopoledne mě zaměstnávala osoba, která se snažila prodat mi kosmetické zboží. Bylo to všechno zbytečné a jenom ztráta času. Poslala ji ke mně jedna má přítelkyně.
  Ježíš: "Mé malé dítě, miluji tě vášnivě. Jsem tvůj Milovaný. Proč Vassulo? Neodtahuj se ode Mne. Uhodla jsi."
  Cítila jsem Ježíšovo Srdce  p l a n o u c í   a  p ř e k y p u j í c í   l á s k o u.
  Ježíš: "Má láska ještě plane, a když je to tak, pak si dovoluji žádat lásku. Chci, abys žila jenom pro Mne. Chci, abys jen na Mne upírala své oči. Hleď na Mne, miluj Mne, obklop Mě svou vůní, zdob Mě, chval Mě, dychti po Mně, dýchej pro Mne, usmívej se na Mne, říkej Mi, jak velice Mě miluješ, Mne, svého Boha.  P O K O U Š E J   S E   P Ř I T Á H N O U T   KE  MNĚ  OSTATNÍ.   Utiš mou nenasytnou žízeň! Mám žízeň, Vassulo.  Ž Í Z N Í M   P O   L Á S C E,   Ž Í Z N Í M   P O   D U Š Í C H.  Proč Mi přivádíš soka? Už to nedělej! Chval Mě, dal jsem ti v plnosti. Nechceš Mě odměnit za všechno, co ti dávám? Procházel jsem se s tebou ve Své rozkošné zahradě, dělili jsme se o její krásu. Dělil jsem se s tebou o své radosti i bolesti. Vložil jsem na tebe Svůj kříž, sdílíme ho. Sdílíme jeho úzkosti, jeho utrpení a bolesti, sdílíme jeho lásku. Což jsem tě nepozvedl na svou hruď, abych tě sytil a léčil?  V z a l   j s e m   s i   t ě   z a   s v o u   n e v ě s t u,   která sdílí můj kříž jako svatební komnatu. Pohlédneš na Mne?"
  Podívala jsem se do Ježíšovy tváře.
  Ježíš: "Což bych tě kdy mohl opustit, květino? Jsem ten, kdo tě nejvíc miluje. Zůstaň u Mne. Hleď, naslouchej, naše pouta se stanou ještě těsnějšími. Chci tě mít ještě blíž. Chci tě mít za jedno se Mnou. Já jsem byl první, kdo tě posvětil a upřel na tebe oči.  VASULO,   S T V O Ř I L   JSEM  TĚ    P R O   S E B E.  Dovol Mi připomenout ti, kdo jsi. Jsi jen prach a popel. Svým nekonečným   m i l o s r d e n s t v í m   jsem tě probudil z mrtvých. Pamatuj na to vždycky."

    8.9.1987
  "Vassulo, udělej Mi radost a přijmi Mě. Chci, abys Mě následovala. Povedu tě k setkání se Mnou   v e   s v a t o s t á n k u. Přijmi Mne a požehnám ti. Miluji tě."
  Ježíš mě opět volá, abych ho přijala ve svatém přijímání. "Miluji Tě, Pane, a přijdu."

  13.5.1987
  Včera před večerem jsem šla po schodech nahoru. Najednou jsem se zastavila, protože jsem ucítila silnou vůnu kadidla, Vonělo to jako v kostele.
  Ježíš: "Ó milovaná, když jsem tě obklopil svou vůní. Zároveň jsem ti žehnal."
  Vassula: "Ó, Ježíši, tos tedy byl Ty?"
  Ježíš: "Ano, cítila jsi Mou přítomnost. To bylo Mé znamení. Dám ti ještě jinou známku Mé přítomnosti. Ale buď bdělá."
  Vassula: "Ježíši, má lásko, můj dechu, můj živote, má radosti, mé sténání, můj klide, můj Průvodce, můj Vykupiteli, světlo mých očí, mé všecko, miluji Tě!
  Ježíš: "VVassulo, miluj Mě vroucně. Rozplyň se v Mém těle. Zdob Mě něžnými slovy plnými lásky. Zmírňuj Mé bolesti, Mé rány, tím, že je pronikáš laskavými slovy."
  Když jsem si dnes četla ze svaté Terezie z Avily, zjistila jsem, že nadpřirozené vůně jsou docela dobře možné. Říká se, že kdyby to pocházelo od ďábla, byl by to odporný zápach. Libá vůně kadidla pochází od Ježíše. Byla jsem šťastná.

   6.6.2000
  Ježíš: "Ano, Vassulo, zavolal jsem tě a odpověděla jsi Mi,  a b y s   p r o   M n e   m l u v i l a.  Zavolal jsem tě, abys předváděla  M é   M i l o s r d e n s t v í,   aby mnozí hříšníci skrze toto Božské Volání pocítili výčitky svědomí a byli přivedeni ke  s m í ř e n í   se  M n o u   a   k   p o k á n í !  Když pak vidí, kolik milostí na tebe vylévám, jak s tebou zacházím, mohou být i ostatní   p ř i t a h o v á n i   Mou Laskavostí a rozhodnout se změnit své životy a začít   Ž Í T   O P R A V D O V Ý   Ž I V O T   V E   M N Ě   s vědomím, že když se rozhodnou pro Mne,  ZAKUSÍ  I  ONI  MOU   SLADKOST.
Jejich oddanost poroste a ti, kdo žili úplně bezbožně, se též naučí  MODLIT  SE  BEZ  PŘESTÁNÍ...
  Já jsem Brána, kterou vcházejí  c t n o s t i.  Dokud nebudou LITOVAT  A  KONAT  POKÁNÍ,  neotevřou se jejich nozdry, aby vdechli mou  SLADKOU  VŮNI  A  OŽILI.
  A tebe chci jako lilii, která vydechuje čistotu, vydechuje vůni na Mou Církev, aby provoněla Dům, který jsem svou Obětí na Kříži   v y k o u p i l   svou   v l a s t n í   K r v í.  Zůstaň Mi nablízku, abys všude kolem sebe šířila svou vůni. Nes Můj Kříž něžně a vždycky s láskou k Němu. Měj Můj pokoj."   

    16.10.2000
  Ježíš:"Budu ti dál odhalovat  ž á r   M é h o   S r d c e.  Budu tě dál učit poznání Moudrosti a budu žehnat tvým krokům, když se Mnou půjdeš. Má nevěsto, drž se pevně svého Ženicha. Bůh je blízko tebe a miluje tě!             J Á   J S E M !
  Já jsem Nejvyšší Velekněz nad celým Mým Domem, tím domem, který lidé bezcitně rozdělili z nedostatku lásky. Mám se tedy dál dívat, jak je Můj Dům dále rozdělován? A na takovou vzpouru a nezasáhnout? Co oni hlásají? V čím jménu hlásají? Sklopil jsem své oči, abych je neviděl, když Mě pozdvihují svýma rukama bez víry, bez svatosti. Ale kvůli svým věrným sestoupím do jejich rukou.   M É   E U C H A R I S T I I   JE  DÁVÁNA  MENŠÍ  A  MENŠÍ  DŮLEŽITOST !
  JÁ, Slavný Král, Majestát nad všechny majestáty. Vládce nade všemi vládci,  v á s   v o l á m   m i l o s t í,  abyste   V   T E N T O   Č A S  JEDLI   ŽIVOUCÍ  MANU,  NEBESKÝ  CHLÉB  ve formě   E U C H A R I S T I E !  A proto říkám těm Církvím, jejichž duchovenstvo nepřijalo Mé tajemství: 'Přijďte k rozumu a upřímně Mě hledejte, ovládněte také svou zášť k Mé Matce. Ať každý národ ví, že Mé Tělo a Má Krev pochází od Mé Matky. Ano, Moje Tělo pochází od Nejsvětější Panny, z čisté krve. Buď požehnáno její jméno.!
  Abych zachránil všechny pokorné země, které Mě přijímají, a dal jim nepomíjající život,   S T A L   J S E M   S E   C H L E B E M   a   dal   vám   S Á M   S E B E !  A skrze toto Communio   p o s v ě c u j i   všechny, kteří Mě přijímají, zbožšťuji je, aby se stali tělem Mého Těla, kostmi Mých Kostí. Tím, že jíte Mne,  k t e r ý   j s e m   B o ž s k ý, se vy a Já stáváme jediným tělem duchovně sjednoceným. Stáváme se příbuznými, neboť Já vás mohu proměnit v účastníky Božství.
  S K R Z E     S V É     B O Ž S T V Í     Z B O Ž Š Ť U J I     L I D I.
  Nyní jsem souzen lidmi. "Roucho" (symbolické jméno pro Krista), které vás může přikrýt, ozdobit vznešeně, proměnit vás, zbožštit, odmítají ty církve, které  n e m o h o u   p o c h o p i t   M é   T a j e m s t v í... (Proměnu chleba a vína na Tělo a Krev Kristovu:protestanti, evangelíci, Letničtí,Jehovisti..atd)
  Dnes pláču opět z Nebes: Bratři, proč podkopáváte Mé Božství? Když tvrdíte, že jste to vy, kteří znají, co je správné, proč potom váš duch plení Mou Církev? Já vás zvu kralovat se Mnou, vládnout se Mnou, Já  vás  zvu   S L A V I T   M Š I   a  účstnit se  B O Ž Í H O   T A J E M S T V Í   způsobem,   který   jsem   vpravdě   U S T A N O V I L.
  Zpupní se Mi budou bez přestání posmívat, ale to proto, že se odklonili od Mého Světla.  JÁ  JSEM  PŘÍTOMNÝ  VE  SVATÉ    E U C H A R I S T I I, ale pokud neuvidí Mou Božskost duchovníma očima, budou dál jako podřimující člověk, který nikdy neporozumí ničemu, co mu říkáš. Královským a slavným Mě tyto církve prohlašují, potvrzují Mom moc, když vyhlašují Mou strašnou moc, zpívají Mi chvály, uznávají Mou Všemohoucnost a Mé veliké divy, ale Já se stanu kamenem, o který  se klopýtá, když přijde na Mé měření   MÉ  BOŽSKÉ  VZNEŠENOSTI  A  PŘÍTOMNOSTI   V   E U C H A R I S T I I.
  Křehká dívko, o něco se s tebou podělím: Brzy nechám draka požírat jeho vlastní ocas,   J I Ž   B R Z Y   V Y D Á M   rozkazy  z  nebe. Mám v úmyslu obnovit svůj Dům. Znovu povýším svou Eucharistii v domech, které byly zbaveny Mé Přítomnosti a stanou se posvátnými. Byla jsi oloupena o Mou Svrchovanost(Pán míní Církev), srovnána se zemí drakem. Avšak Já vám říkám, říkám vám všem: Můj Duch bude vylit na zemi, aby ji svlažil nebeskou rosou, a tráva na zemi se zazelená, stromy rozkvetou a jejich listoví bude krásné a budou mít hojnost ovoce, ANO! Hojnost. Čekej a uvidíš!

                                            
                  
                                        POSELSTVÍ  JEŽÍŠE  VASSULE  RYDEN
     20.9.1987
  Ježíš:"Vassulo, Má zjevení a zjevení Mé Matky v Garabandalu měla být prohlášena za pravá. Slyš Mne, Vassulo, pokaždé, když se Má Matka zjevila vyvoleným duším a osvítila je svou milostí, stál jsem vedle ní, ale nikdo Mě neviděl. Často jsem se zjevil jako dítě, abych požehnal těm, kdo Mě oslavovali. Má dcero, přeji si, aby tato místa zjevení byla více uctívána. Přeji si, aby Mě Svatý stolec uctil tím, že požehná těmto svatým místům. Chci tím říci, že nejen Lurdy a Fatima, ale i Garabandal. Přicházím oslavit zjevení v Garabandalu. Přeji si, aby Svatý stolec požehnal tomuto místu, aby bylo napraveno, co Mé kněžské duše, které Mě zranily, překroutily a falešně vysvětlovaly. Ať zanechají pochybností a ať zmizí zlořády páchané těmi, kdo se protivili zjevení."
  Vassula:"Ježíši, právě myslím na člověka, který absolutně nevěří, že toto zjevení je od Tebe. Ale proč, Pane?"
  Ježíš:"Z prostého důvodu, považuje se za  m o u d r é h o ."
  Vassula:"Můj Bože, jak velice bych si přála, aby Tě všichni uznali, aby Tě mohli milovat a k Tobě se obrátili."
  Zdálo se, že si Bůh povzdechl.
  Vassula:"Jak velice si přeji, aby si svět uvědomil,   ž e   j s i   s t á l e   p ř í t o m e n   m e z i   n á m i.  J A K   N Á S   M I L U J E Š !  Hrozně si přeji, aby pochopili, že na této zemi jsme   j e n   p ř e c h o d n ě   a  že  nás  č e k á š.  Jak si přeji, aby se navzájem milovali a zanechali své nenávisti a svého egoismu, aby žili jeden pro druhého, dělili se o své starosti, aby vzývali Tebe, svého Otce, a sjednotili se! Jak moc si přeji, aby věřili ve Tvá znamení a netajili se, jako by Ti tím byla prokázána úcta. Jak velice si přeji, aby pochopili, jak velice se mýlí, a aby viděli Tvé poklady."
  Ježíš:"Vassulo, tvá přání jsou Mým vnuknutím, pronikají do tebe. Budu v tobě, oltáři, vždycky uchovávat svůj planoucí oheň. Rozšiřuj Má slova. Já Pán žehnám svým dětem z Garabandalu."
  Vassula:"Ó můj Bože, mám tolik přání!"
  Ježíš:"Jen Mě pros."
  Vassula:"Přeji si změnu k lepšímu, můj Bože. Přeji si, aby srdce lidí hořela láskou k Tobě a aby Tě vzývaly miliardy, aby všichni poklekli. Přeji si, aby cítili to, co já: jak velmi nás miluješ a jak  v e l i c e   n á m   j s i   b l í z k o   a  jak   d ů v ě r n í   m ů ž e m e   b ý t   k   T o b ě,  neboť jsi náš Otec, Přítel, Bůh a všechno zajedno. Nemůžeš je osvítit Svým Světlem, aby se probudili jako jsi to udělal pro mne? Chci, aby se se mnou dělili o totéž štěstí, tutéž důvěrnost k Tobě. Prosím Tě o to, Otče, jsou to také Tvé děti."
  Ježíš:"Vassulo, to všechno se stane. Povedu k sobě mnohé. Přes jejich zlobu budu při nich stát. Nikdy neumdlévej v boji se svým Bohem."

/Cmd+V