Nektar pro duši

                         Č.10  V  BOŽÍ  ŠKOLE. BŮH  NÁS  VARUJE !

  POSELSTVÍ PANNY MARIE V LA SALETTĚ 19.ZÁŘÍ 1846:

  "Běda obyvatelům země! Nastanou krvavé války a hlad; vypukne mor a nakažlivé choroby; nastanou deště s nejhrůznějším krupobitím živočichů: hromobití, které vyvrátí města; zemětřesení, které pohltí některé země; v ovzduší budou slyšet hlasy; lidé budou bít hlavou o zeď, budou přivolávat smrt, ale smrt jim současně bude mukou; krev poteče na všech stranách...
  Kdo bude moci zvítězit, nezkrátí-li Bůh čas zkoušek?  K r v í,  s l z a m i   a   MODLITBAMI  SPRAVEDLIVÝCH  SE  BŮH   n e c h á   o b m ě k č i t.
  Henoch a Eliáš budou vydáni na smrt; pohanský Řím zmizí; oheň nebes padne na města a stráví je; celý svět bude zasažen hrůzou  a   MNOZÍ   SE   NECHAJÍ    S V É S T,    NEBOŤ    N E U C T Í V A L I     PRAVÉHO  KRISTA,   Ž I V É H O   M E Z I   V Á M I ! ( v eucharistii.) Už je na čase; slunce se zatmívá; jedině víra bude žít!
  Zde je ten čas;  p r o p a s t   s e   o t v í r á .  Zde přichází král králů temnoty. Zde přichází šelma se svými poddanými, sama sebe nazývající spasitelem světa. Pyšně se pozvedne do vzduchu, aby dosáhla samotných nebes; bude však zadržena dechem svatého Archanděla Michaela. Zřítí se  a  země,  která už  PO  TŘI  DNY  SE  BUDE  ZMÍTAT  V  USTAVIČNÝCH  PŘEVRATECH,   o t e v ř e   s v ů j   k l í n   PLNÝ  OHNĚ;  navždy bude šelma pohlcena věčnými propastmi pekla i se všemi svými. Tehdy voda a oheň očistí a stráví dílo lidské pýchy a všechno bude obnoveno. Bůh bude uctíván a oslavován a lidé mu budou sloužit..."


   PÁN  JEŽÍŠ  SI  STĚŽUJE  DONU  OTTAVIOVI  MICHELINIMU:
 
       "Kdo si dělá starosti?
  Synu, to není řečnická otázka, ale souvisí se všemi předchozími poselstvími. Odpověď na tuto otázku je velmi smutná.
  Nechci stavět všechny do stejné roviny, je třeba také vyzvednout ty, kteří oživeni vírou bojují proti silám zla, jsou povzbuzením a posilou pro trpící duše.
  Musím však poukázat na ŽALOSTNÉ  CHOVÁNÍ  NEJEDNOHO  PASTÝŘE,  MNOHA  KNĚŽÍ,  KTEŘÍ  nechápou problém a JSOU  LHOSTEJNÍ, j ako by se jich to netýkalo. Je jim to cizí, jako by to byla záležitost někoho jiného, a zůstávají necitelní a ani si nekladou otázku, proč duše trpí kvůli Zlému. Mnozí nevěří, nebo věří zmateně a neprojevují konkrétní zájem.
  Jednání a lhostejnost je v rozporu s pravou pastorací. Je to až absurdní chování, když se dobrovolně vydávají cestou opačným směrem, než k cíli, jakého mají dosáhnout.
  Je zde ještě další křiklavý rozpor, který existuje v Církvi. Se svěcením přijímají muži kněžství, přijímají, že se stanou spolu s Ježíšem spoluvykupiteli pro spásu duší, a pak odmítají následovat Ježíše v boji, který podstoupil a který trvá, aby byly Satanu a peklu vyrvány duše!
  Proč jsem se vůbec dal poznat jako TEN,  K T E R Ý   S T O J Í   P R O T I   SATANOVI ?  Tajemství vtělení je především tajemstvím nekonečné pokory, tak jako Satanův hřích je tajemstvím bezmezné pýchy.
  Jen si porovnejte: Satan, nekonečně nižší než jeho Stvořitel, sní o tom, vyrovnat se Bohu.
                  Bůh naopak se stává člověkem, snižuje sám sebe do té míry, že se vtělí v Mariině lůně.
                     Satan sní o trůnu a chce království.
                  Vtělené Slovo se rodí ve stáji jako nejchudší z nejchudších.
                     Satan odmítá poslušnost,
                  a Já, Ježíš, který jsem Původcem a Pánem všech věcí, myji nohy svým apoštolům.
                     Satan strhuje lidstvo do smrti, do chaosu, do zmatku všeho druhu.
                  Já umírám na kříži. Na kříži má počátek mé vítězství a můj triumf. "Až budu povýšen od země, potáhnu všechny k sobě."
  Přicházím na svět, žiji, působím a umírám v protikladu k Satanovi.
  Kněz opravdu osvícený, který žije z víry, nemůže volit jinak než cestu, kterou jsem kráčel Já a kterou jsem vyznačil jako jedinou pro mé následovníky. Já jsem Cesta. Já jsem Život!!
  Satan přinesl na zem smrt, Já jsem přinesl život. "Já jsem vzkříšení a život."
 
      Kolik jsem jich uzdravil?
 Pozemské žití jsem začal konáním dobra, pak jsem vyučoval. Když vezmete do rukou evangelium, můžete konstatovat, jak jsem postupoval. Mým prvním zaměstnáním bylo poznávat nemocné, přiblížit se k nim, uzdravit je z nemoci, odpustit jim hříchy, osvobodit posedlé zlým duchem. KOLIK  JSEM  JICH  UZDRAVIL  !
  Proč si myslí biskupové a kněží, že Mně nemusí následovat v tomto důležitém díle apoštolátu? Copak to není prostředek, jak se  p ř i b l í ž i t   k   d u š í m   a   p ř i b l í ž i t   j i m   B o h a ?   Není to ta  NEJÚČINNĚJŠÍ  PASTORACE?  Pochybujete, zda jste schopni to dělat? Jsem Božský Mistr a neučil bych apoštoly něčemu, co je neproveditelné. Co bych to byl za Mistra?
  Proč světci s takovou účinností žehnali a uzdravovali? I v této době jsou svatí biskupové a kardinálové;  KOLIKRÁT  TO  UDĚLALI !   A byli to pastýři tohoto století, této generace.
  Není třeba hledat příčinu  n e ú č i n n o s t i   u  tolika pastýřů spíše  V  NEDOSTATKU  VÍRY  A  POKÁNÍ ? (Nežijí svatě.)
  Ať zpytují moji biskupové svědomí v těchto dvou bodech, a poznají důvody, proč se tak vzdálili od solidní pastorační práce. Je nepatřičné vyhýbat se této otázce a mlčet ze strachu před odpovědí.
  Uvědomte si, pastýři duší, že tyto naléhavé otazky vám nepředkládá nějaký ubohý kněz,  a l e   JÁ,  JEŽÍŠ !  Žehnám ti, můj synu. Miluj Mě a nestarej se o lidské soudy.

   Hodina změny.
  Nyní víš, proč Satan a jeho šiky nenávidí Mne, nenávidí Moji a vaši Matku a nenávidí celé lidstvo. Nyní víš, že tato nenávist se uskutečňuje v ustavičné akci, která nezná odpočinku. Všechny jejich aktivity jsou   NESMÍRNĚ ORGANIZOVANÉ  A  PODPOROVANÉ  MATERIÁLNĚ  I  DUCHOVNĚ  LIDMI   k  šílenému boji proti Bohu jako rovný s rovným. (New Age, Zednáři, Ilumináti, Nová světová vláda-globalizace, aj.) O tom jsou démoni přesvědčeni.
  Po zvolání svatého Michaela "Kdo jako Bůh!" víš, že Satan a jeho přívrženci se utvrdili ve svém šíleném přesvědčení a neztrácejí naději, že mohou vyjít jako vítězové.
  Proto se nechtějí vzdát toho, co pokládají za svou kořist, bez zuřivého odporu, který je příčinou tolikerého utrpení, které  JÁ,  BŮH  OTEC  A  DUCH  SVATÝ  POUŽIJEME  NA  OČIŠTĚNÍ  CÍRKVE.
  Nyní znáš duchovní stav křesťanů, kněží a pastýřů. Nyní víš, že Církev se nachází v těžkých podmínkách, kdy převládá vliv nepoučitelných nepřátel nikoliv z Boží viny, nikoliv proto, že by chybělo obranných prostředků,   ALE  PROTOŽE  SE  NEREAGUJE  NA  ÚTOKY,  NA  NÁSTRAHY,  NA  POKUŠENÍ,  která na ni doléhají.
  Nyní máš, synu, přiměřený obraz situace o odpovědnosti, která bohužel leží na biskupech, kněžích a věřících, pochopitelně v různé míře.
 
SIRACHOVEC: 5; 5,7 - "Neotálej a obrať se k Pánu, neodkládej den ze dne. NEBOŤ  HNĚV  PÁNĚ  PŘIJDE  ZNENADÁNÍ  A  BUDEŠ  ZTRACEN  V  ČAS  TRESTU !"
                                        ===================================
  Ježíš 22.ledna 1982:"Žijete poslední vteřiny před katastrofou. Pro mne to jsou pouhé vteřiny.  PRÁVĚ  PROTO  VÁM  VAŠE  MATKA  PŘINÁŠÍ  POSELSTVÍ,  vy ho však neberete na vědomí!  TREST  ZASÁHNE  A  ZNIČÍ  DVĚ  TŘETINY  LIDSTVA !  A  přesto,   p ř e s   v š e c h n y   v ý s t r a h y   to  neberete  na  vědomí!"

                               MARIÁNSKÁ ZJEVENÍ  A  POSELSTVÍ  LIDEM  20. STOLETÍ.

  Od roku 1830 se Maria zjevuje na stále větším počtu míst po celém světě. Někdy se ukazuje jen svým vyvoleným vizionářům, jindy, jako například v roce 1987 v SSSR, desetitisícům svědků včetně příslušníků tajné policie.
  Proč vlastně tato zjevení? Maria k nám přichází s velmi prostými poselstvími: lidstvo se odrodilo Bohu a zařídilo se na zemi po svém. A výsledky této realizované utopie známe: jsou jimi ekologické katastrofy, stupňující se násilí, rozrušení právní jistoty, války, totality, hrozby nukleárního konfliktu. Maria nás proto přichází varovat, že takto nelze pokračovat do nekonečna a že jedinou cestou ke smírnému vyřešení všech světových problémů na všech úrovních je  v š e o b e c n ý   n á v r a t   k   B o h u,  o b r á c e n í,  m o d l i t b a   a   p o k á n í.
  (František Press-Mariánská zjevení a poselství lidem 20.století.)

                                    MARIÁNSKÉ ZJEVENÍ V LA SALETTĚ 19.ZÁŘÍ 1846.

  S Melánií Calvatovou a Maximinem Giraudem, prostými pasáčky,  VKRAČUJEME  UŽ  NAPLNO  DO  APOKALYPTICKÝCH  POSELSTVÍ  moderní doby. Melánie je naším prvním velkým prorokem, přebírajícím tento nevděčný úřad po svých starozákonních předchůdcích, a to se všemi z toho plynoucími důsledky: není jen mluvčím Boha,  NAPOMÍNAJÍCÍHO  A  VOLAJÍCÍHO  PO  ODPOVĚDNOSTI,  ale nese i úděl proroka pronásledovaného a kamenovaného. Melánie stojí první v řadě žen, která pokračuje jmény Bernadetta Soubirousová, Lucie Santosová, Jana Luisa Ramonetová, Rosa Quattrini, Amparo Bardenasová, děti z Medžugorje až po Vassulu Ryden. V době ženské emancipace přinášejí tyto pronásledované a šikanované vizionářky docela jiné ideály a měřítka úspěšného lidského života než pyšné zastánkyně ženských práv: přinášejí opět ony staré ideály pokory, oběti a služby, ideály, jež jsou odedávna dědičným ženským údělem.

                             MELÁNIE  CALVATOVÁ
  Melánie se narodila 7.listopadu 1831 v Corpsu na Iseře nedaleko nejvyšší hory Evropy, téměř na samých hranicích tří států, Francie, Itálie a Švýcarska.
  Pocházejíc z početné rodiny se sedmi sourozenci, prožila dětství plné ústrků, opovržení a nenávisti. Její otec, zedník, byl člověkem věřícím a snažil se ji, pokud byl doma, vyučovat základům víry, takže si malá Melánie zamilovala ukřižovaného Krista a často si s ním hrála a těšila ho svou prostou dětskou láskou. Zato její matka pro náboženství měla jen posměch, toužíc jen po tancovačkách a lepším životě. Vážnou a do sebe ponořenou Melánii nenáviděla; bila ji, vyháněla z domu, dokonce i do prudkého deště, nutila ji spát pod vlastním lůžkem a zakázala jí, aby ji oslovovala "maminko". Dítě utíkalo do lesa. Jednou v něm zůstala dokonce dvacet dní, aniž o ni matka projevila nejmenší starost. Našel ji otec, až se vrátil domů ze zednických prací.
  Ale právě zde jí Bůh otevřel dokořán bránu do svého zázračného světa, v němž se setkávala a hrála s "bratříčkem", jímž, jak se dozvěděla až ve dvaadvaceti letech, nebyl nikdo jiný než Ježíš. Ten jí také nosil jídlo a pití a staral se o to, aby jí nebylo zima.
  Od sedmi let hlídala ovce sousedce, za přátelé majíc zvířata a květiny, se kterými si dokázala vyprávět jak s lidmi. V roce zjevení, 1846, sloužila jako pasačka ve vesnici La Saletta. čkoliv už měla patnáct let, byla negramotná, mluvila jen místním nářečím, dosud ani jednou nebyla ve škole ani v kostele a modlit se uměla jen vlastními slovy.
  Maximin Giraud byl o čtyři roky mladší než Melánie.; také neměl šťastné dětství, narodil se 27.srpna 1835 a matka mu zemřela brzy po porodu. Otec, povoláním kolář, se brzy oženil podruhé a macecha Maximina neměla ráda, odstrkovala ho, kde mohla. Nejednou Maximin nedostal najíst, ale jeho mladší bratr se s ním rozdělil o své jídlo. Otec byl pijan a vášnivý karbaník, o věci víry se příliš nezajímal. O Maximina se tedy nikdo nestaral, a tak se z něho stalo dítě ulice, příležitostně žebrající u cestujících. Neuměl číst ani psát a v době zjevení ani se modlit Otčenáš a Zdrávas. Na svůj věk byl slabý a drobný jako Melánie. Povahově byl jejím pravým opakem. Zatímco ona byla plachá, tichá, do sebe uzavřená, on byl živý, hravý, nepokojný a nestálý, ale přitom i něžný, upřímný, čistého srdce. V době zjevení nic valného nedělal, nejčastěji ho bylo vidět s otcovou kozou a se psem.
  Jeho otec dostal nabídku, aby Maximin po 10 dní vypomohl pást dobytek jednomu místnímu sedlákovi, jehož pasáček náhle onemocněl. Maximin skutečně na místo nastoupil a tak se setkal 18.září na pastvě s Melánií. A pak se rázem pro ně celý svět změnil a jejich ubohý život plný ústrků a chudoby dostal nový smysl. Jak k tomu došlo, o tom všem mnohem později napsala Melánie sama:
  18.září, v předvečer zjevení Svaté Panny, jsem byla na pastvě jako obyčejně sama a hlídala jsem čtyři krávy svých pánů. Kolem jedenácté dopoledne jsem viděla, že za mnou přichází malý chlapec. Když jsem ho spatřila, polekala jsem se, protože jsem si myslela, že všichni přece vědí, že se straním veškeré společnosti. Hoch se ke mně přiblížil a řekl mi:"Malá, půjdu s tebou, jsem také z Corpsu." Odpověděla jsem:"Nikoho nechci, chci zůstat sama." Pak jsem se vzdálila, ale chlapec mne následoval a řekl mi:"Počkej, nech mne jít s tebou, můj pán mi řekl, ať jdu pást krávy s tvými; jsem z Corpsu." Já jsem se však od něho vzdálila, posadila se na trávník a tam si povídala s květinkami dobrého Boha.
  Po chvilce se ohlédnu a vidím, že Maximin sedí docela blízko mne. Vzápětí mi řekl:"Nech mne u sebe, budu opravdu hodný." Tentokrát se mi ho už zželelo a dala jsem mu znamení, aby se posadil ke mně. Zatímco jsme si povídali, zaslechli jsme zvon z La Salety, byl to Anděl Páně (polední modlitba); dala jsem Maximinovi znamení, aby pozvedl svou duši k Bohu. Smekl a byl chvíli potichu. Pak jsem mu řekla:"Chceš obědvat?" "Ano", odpověděl,"pojďme." Rozdělili jsme se o můj kulatý bochníček chleba a pak jsme si hráli. Dovtípila jsem se, že Maximin má ještě hlad, ukázala jsem mu tedy na hoře místo, pokryté malými plody. Večer jsme společně sestoupili s hory dolů a slíbili si, že zítra půjdeme pást krávy opět spolu.
  Nazítří, 19.září, jsme se s Maximinem sešli spolu na cestě a vystoupili na horu společně. Zjistila jsem, že Maximin je velice dobrý, velice prostý a že ochotně hovoří o tom, o čem chci mluvit já. Maximin chtěl, abych ho naučila nějaké hře. Řekla jsem mu, aby nasbíral nějaké květinky, že si uděláme "ráj".
  Dali jsme se oba do díla, až jsme měli plno květin, zavedli jsme krávy na malou plošinku, kde bylo dost kamení na stavbu ráje. Zaslechli jsme z vesnice Anděl Páně, neboť obloha byla krásná bez mraků. Řekli jsme dobrému Bohu co jsme uměli, snědli jsme svačinu a začali jsme snášet kameny a stavět svůj domeček, pozůstávající z přízemí, jež bylo tak řečeně naším obydlím, a z patra nad ním, které podle nás bylo rájem. "Ráj" byl překryt jediným velkým kamenem, který jsme obložili květinami, všude dokola jsme také navěšeli květy. Když jsme ráj dokončili, padla na nás ospalost. Poodešli jsme pár kroků a usnuli na trávníku.
  Na náš "ráj" se posadila krásná paní, aniž by ho pobořila.
  Když jsem se probudila a neviděla naše krávy, zavolala jsem Maximina a vystoupila na kopeček. Odtud jsem spatřila, že naše krávy klidně leží, a tak jsem opět sestupovala. Vtom jsem náhle spatřila nádherné světlo, zářivější než slunce, a vypravila jsem ze sebe jen slova:"Maximine, vidíš to támhle? Ach můj Bože!" Zároveň jsem upustila hůl, kterou jsem držela v ruce. Nevím, co se to v té chvíli ve mně úchvatného odehrálo, cítila jsem se však přitahována, cítila jsem velikou úctu plnou lásky a mé srdce chtělo běžet rychleji než já sama.
  Pevně jsem hleděla do toho světla, které bylo nehybné a jakoby otevřené, a v tom světle jsem viděla překrásnou paní, jak sedí na našem "ráji" s hlavou v dlaních. Tato krásná Paní povstala, zkřížila ruce, pohlédla na nás a řekla:"Přistupte, mé děti, nemějte strach; jsem zde, abych vám oznámila velikou novinu."
  Po těchto sladkých a líbezných slovech jsem se k Paní rozběhla a mé srdce se k ní chtělo navždy přitisknout.  Z   JEJÍCH  KRÁSNÝCH  OČÍ  ZAČALY  PADAT  SLZY  A  ONA  PROMLUVILA: "Nebude-li se chtít můj lid podrobit, budu muset ponechat volnou ruku mému Synovi. Jeho ruka už je tak těžká, že ji nemohu zadržet. Od kdy už pro vás trpím! Chci-li, aby vás můj Syn neopustil, musím ho neustále prosit. A vy to neberete stále na vědomí.  TOLIK  BY  JSTE  SE  MĚLI  MODLIT  a  tolik toho vykonat, a přesto mi nikdy nevynahradíte útrapy, které jsem pro vás podstoupila. Bůh vám dal šest dní k práci, vyhradil si sedmý den, a přesto mu ho nikdo nechce dopřát! Právě proto je ruka mého Syna stále těžší. Lidé stále klejí a berou jméno mého Syna nadarmo. To jsou dvě věci, které tolik zatěžují ruku mého Syna! Zkazí-li se úroda,  j e   t o   j e n   v a š e   v i n a.  Loni jsem vám to ukázala na bramborách; nebrali jste to na vědomí; právě naopak, když jste mezi nimi našli zkažené, kleli jste a brali jste nadarmo jméno mého Syna. Budou se kazit dál a o vánocích  už  NEBUDOU  ŽÁDNÉ.  To samé s obilím: co zasejete, sežerou zvířata a co se ujme, až budete mlátit, rozpadne se v prach.  NASTANE  VELKÝ  HLAD ! Ještě však než hlad přijde, DĚTI  do sedmi let budou dostávat třas a  BUDOU  UMÍRAT v náručí osob, které je budou držet; ostatní se budou kát hladem. Ořechy se zkazí,  h r o z n y   z h n i j í."
  Zde krásná Paní, jež mne tak uchvacovala, chvíli setrvala, aniž bych ji slyšela; přesto jsem viděla, že pohybuje svými spanilými rty, jako by mluvila. To Maxim obdržel svoje tajemství. Pak se Svatá Panna obrátila ke mně a sdělila mi tajemství:
  "Melánie, to, co vám teď řeknu, nebude vždycky tajemstvím; můžete ho zveřejnit v roce 1858.   KNĚŽÍ,  SLUŽEBNÍCI MÉHO SYNA,  S V Ý M   Š P A T N Ý M   Ž I V O T E M,  SVOU NEÚCTOU A BEZBOŽNOSTÍ PŘI SLAVENÍ SVATÝCH MYSTÉRIÍ, SVOU LÁSKOU K PENĚZŮM A POCTÁM, LÁSKOU K POŽITKŮM,  STALI  SE  STOKAMI  NEČISTOTY !  Ano, kněží si  ž á d a j í   o   p o m s t u !  A pomsta už se vznáší nad jejich hlavami! Běda kněžím a osobám zasvěceným Bohu, kteří svými zpronevěrami a špatným životem znovu křižují mého Syna!  HŘÍCHY  OSOB  ZASVĚCENÝCH  BOHU  VOLAJÍ  DO  NEBES  A  PŘIVOLÁVAJÍ  POMSTU   a  hle, pomsta už je přede dveřmi, neboť už není k nalezení nikdo, kdo by byl hoden nabídnout Věčnému   VE  PROSPĚCH  SVĚTA  OBĚŤ  BERÁNKA  BEZ  POSKVRNY !
  Bůh udeří způsobem, který nemá obdoby!  B Ě D A   O B Y V A T E L Ů M   Z E M Ě !
  BŮH  ROZLEJE  SVŮJ  HNĚV  A  TOLIKA  SPOJENÝM  ZLŮM  SE  NEBUDE  MOCI  NIKDO  VYHNOUT !
  H L A V Y   A   V Ů D C O V É   B O Ž Í H O   L I D U   ZANEDBALI  MODLITBU  A  POKÁNÍ  A  DÉMON  ZATEMNIL  JEJICH  INTELIGENCI;  staly se z nich bludné hvězdy, jež starý ďábel strhne svým ohonem do záhuby. Bůh dovolí starému hadu,  a b y   z a s e l   r o z b r o j e   m e z i   v l á d c e   ve  všech  společenstvech  a  ve  všech  rodinách;  lidé zakusí fyzické i morální bolesti; Bůh ponechá lidi jim samotným a sešle tresty, které budou za sebou následovat po dobu delší třiceti pěti let.
  Společnost stojí před nejstrašlivějšími pohromami a největšími událostmi;  Nechť  čekají  na  to,  ŽE  JIM  BUDE     V L Á D N U T O   Ž E L E Z N Ý M I   D Ů T K A M I   A  BUDOU  PÍT  KALICH  BOŽÍHO  HNĚVU !
  Nech náměstek mého Syna,  p a p e ž   P i u s IX., už neopouští po roce 1859 Řím; nechť je pevný a statečný, neboť bojuje zbraněmi víry a lásky; budu s ním. (Papež Pius IX. byl v roce 1859 zbaven větší části církevního státu a v roce 1870 i Říma.)
  Nechť nedůvěřuje Napoleonovi;  j e h o   s r d c e   j e   d v o j a k é   a  bude chtít být současně papežem i císařem, Bůh se od něho odvrátí: je oním orlem, který chtěje stále výš a výš, dopadne na meč, kterým si chtěl posloužit, aby přiměl národy k svému povýšení.
  Itálie bude potrestána za svou ctižádost, když bude chtít setřást břímě Pána pánů; bude také vydána válce; krev poteče na všech stranách: kostely budou zavírány a profanovány; kněží i řeholníci budou vyháněni a zabíjeni krutou smrtí. Mnozí opustí víru  a   VELKÝ  POČET  KNĚŽÍ  A  ŘEHOLNÍKŮ  SE  ODLOUČÍ  OD  PRAVÉHO  NÁBOŽENSTVÍ;  MEZI  TĚMITO  OSOBAMI  BUDOU  I  BISKUPOVÉ. (Vznikly evangelické a luteránské církve, Svědkové Jehovovi a plno nových církví; a pravá Ježíšova Církev se rozdvojila na Řecko a Římsko katolickou. V dnešní době Pán Ježíš žádá přes Vassulu Ryden, aby se sjednotili, ale zatím nebylo jeho proseb vyslyšeno. Takže přijdou další tresty.)
  Nechť se má papež na pozoru před strůjci zázraků, neboť   PŘICHÁZÍ  ČAS,    KDY  SE  NA  ZEMI  I  V  OVZDUŠÍ   U S K U T E Č N Í   N E J Ú Ž A S N Ě J Š Í    D I V Y !
  V roce 1864  BUDE  Z  PEKLA  VYPUŠTĚN  LUCIFER  S  VELKÝM  POČTEM  DÉMONŮ,  BU DOU  POSTUPNĚ  NIČIT  VÍRU  I  V  OSOBÁCH  ZASVĚCENÝCH  BOHU.  ZASLEPÍ  JE  NATOLIK,   že s vyjímkou obvzláštní milosti  TYTO  OSOBY  PŘIJMOU  DUCHA  ZLÝCH  ANDĚLŮ;  četné řeholní domy ztratí úplně víru a ztratí mnoho duší. Na zemi se rozhojní špatné knihy a duchové temnot všude způsobí všeobecnou ochablost, co se týká služby Bohu; budou mít velikou moc nad přírodou; budou chrámy, kde se bude sloužit duchům.(V roce 1847, tedy pouhý rok po lasaletském zjevení, začalo hnutí spiritismu; jeho iniciátorky byly sestry Foxovy v Hydervillu v USA. Také stojí za povšimnutí, že o rok později byla v Londýně Marxem založena Internacionála.)
  Osoby budou těmito duchy přenášeny z místa na místo, a to i kněží, protože se nebudou řídit dobrým duchem Evangelia, který je Duchem pokory, milosrdenství a horlivosti pro slávu Boží. Tito démoni, kteří budou pod podobami lidí, kteří zemřeli, budou lidi svádět, budou hlásat jiné Evangelium, opačné od pravého Evangelia Ježíše Krista, popírajících i existenci nebe a zavržených duší.(Východní učení o reinkarnaci.)
  Na všech místech se budou odehrávat neobyčejné zázraky a divy, opravdová víra uhasne a svět bude ozařovat falešné světlo. B ě d a   k n í ž a t ů m   C í r k v e, která budou zaměstnána jen  HROMADĚNÍM  MAJETKU,   zabezpečováním své autority  a  PYŠNOU   PANOVAČNOSTÍ.
  Náměstek mého Syna bude muset mnoho vytrpět, neboť po určitou dobu bude Církev vydána velkým perzekucím: to bude čas temnot; Církev projde strašlivou krizí.(V době francouzské revoluce, za fašismu i komunismu, v dnešní době neustálé vraždění křesťanů v muslimských státech.)
  Svatá víra Boha bude zapomenuta  a každý jedinec se bude chtít řídit  SÁM  SEBOU  A  BUDE  SE  NADŘAZOVAT  SVÝM  BLIŽNÍM.  Civilní i církevní moc bude zrušena; všechen pořádek a spravedlnost budou pošlapány; BUDE  VIDĚT  JEN  VRAŽDY,  NENÁVIST,  ŽÁRLIVOST,  LEŽ  A  NESOULAD  BZ  LÁSKY  K  VLASTI  A  K  RODINĚ.
  Svatý Otec bude mnoho trpět. Budu s ním až do konce, abych přijala jeho oběť. Zlí budou usilovat o jeho život, aniž by mu však mohli uškodit.
  Všecky   o b č a n s k é   v l á d y   b u d o u   s l e d o v a t   jeden cíl:   ZRUŠENÍ  A  VYHLAZENÍ   jakéhokoliv   n á b o ž e n s k é h o   p r i n c i p u,  aby tak bylo dáno místo  MATERIALISMU,  ATEISMU,  SPIRITISMU  A  VŠEM   D R U H Ů M   N E Ř E S T Í.
  V roce 1865 dojde k mravnímu spuštění na svatých místech; v klášterech zhnijí květiny církve a démon se jakoby stane králem srdcí. Nechť všichni, kdo jsou v čele řeholních komunit dávají pozor, koho přijímají, neboť démon použije všechnu svou zlobu, aby do duchovních řádů uvedl osoby oddané hříchu, neboť  NEPOŘÁDKY  A   LÁSKA   K  T Ě L E S N Ý M   P O Ž I T K Ů M   BUDE  ROZŠÍŘENA  PO  CELÉM  SVĚTĚ.  (A nic se za sto let nezměnilo, viz pedofilní knězi a homosexualita v řadách i zasvěcených osob Bohu!)
  Francie, Španělsko, Itálie a Anglie budou ve válce; krev poteče po ulicích; pak   b u d e   v š e o b e c n á   v á l k a,  jež  bude strašlivá! Zlí rozpoutají všechnu svou zlobu k zabíjení a vzájemnému masakrování až do domů. Paříž bude spálena, Marseille pohlcena; četná velká města budou vyvrácena zemětřesením;  b u d e   v i d ě t   j e n o m   s a m o u   v r a ž d u,  slyšet třeskot zbraní a samé proklínání; bude se zdát všechno ztraceno!
  Spravedliví mnoho vytrpí; jejich modlitby, pokání a slzy vystoupí do nebe, všechen Boží lid bude prosit o smilování, o mou pomoc a přímluvu. Tehdy Ježíš v hnutí spravedlnosti a velkého milosrdenství vůči spravedlivým nařídí svým andělům, aby všichni nepřátelé byli usmrceni.  V š i c h n i   p r o n á s l e d o v a t e l é   C í r k v e   J e ž í š e   K r i s t a   a   v š i c h n i   l i d é   o d d a n í   h ř í c h u   n á h l e   z a h y n o u   a země se bude zdát být pouští. Tehdy nastane mír - smíření Boha s lidmi. Ježíši Kristu se bude sloužit, bude uctíván a oslavován, všude rozkvete milosrdenství.
  Země bude postižena všemožnými ranami; vedle všeobecného moru a hladu budou strašlivé války až  k   v á l c e   p o s l e d n í, (Ta nás teprve čeká.) j i ž   p o v e d e   d e s e t   k r á l ů   a n t i k r i s t o v ý c h,  jež budou chtít vládnout světu. Ale ještě než se toto všechno stane, ve světě bude panovat jakýsi nepravý mír; všichni se budou chtít jen bavit, zlí se oddají všemožným hříchům. Děti svaté Církve však zůstanou věrni, porostou v lásce a ve cntostech, které jsou mi nejdražší. Šťastné   d u š e   p o k o r n ý c h   v e d e n é   S v a t ý m   D u c h e m !  Budou s nimi bojovat až dojdou v plnost věku.
  Příroda si žádá  o  p o m s t u   n a   l i d e c h   a  vzdychá hrůzou v očekávání,  c o   m á   p ř i j í t   n a   z e m,  poskvrněnou zločiny.
  Řím ztratí víru a stane se sídlem antikristovým. Démoni vzduchu budou na zemi a ve vzduchu konat velké divy a lidé budou stále zvrácenější. E v a n g e l i u m   bude kázáno už po celém světě a všechny národy budou   s e z n á m e n y   s   P R A V D O U..
  Obracím se na zemi   s   n a l é h a v o u   v ý z v o u: vyzývám opravdové učedníky Boha živého a kralujícího na nebesích; vyzývám opravdové následovatele Krista, jenž se stal člověkem,  j e d i n é h o   a   o p r a v d o v é h o   S p a s i t e l e   l i d s t v a;  vyzývám své děti, své opravdové ctitele, všechny, kdo se mi odevzdali, abych je vedla ke svému Synu; vyzývám apoštoly posledních časů, věrné učedníky Ježíše Krista, kteří žijí v opovržení světa a sebe samotných, v chudobě a pokoře, v opovržení a mlčení, v modlitbě a umrtvování, v cudnosti a ve spojení s Bohem.  J E   Č A S,  A B Y   V Y S T O U P I L I   A   O S V Í T I L I   Z E M I !  Jděte a ukažte se jako moje děti, aby tak vaše víra byla světlem,  j e ž   v á s   b u d e   o z a ř o v a t   v   t y t o   d n y   b ě d.  Bojujte, děti světla, vy, malého počtu, kteří vidíte, neboť čas časů, konec konců je zde!
  Církev bude ponořena do temnot (To má nastat v prosinci 2012, něco bude ve Vatikánu, pak začne tři a půl leté období soužení.Viz "Varování-Ježíš Kristus" na internetu.), svět bude v ohromení. Ale tu přijdou z nebe Henoch a Eliáš, naplněni Božím Duchem; budou usilovně kázat Boží slovo, budou dosahovat velkých úspěchů prostřednictvím Svatého Ducha a odsoudí ďábelské bludy antikristovi."(Dále pokračuje poselství napsané na začátku.)
  "Modlíte se dobře, mé děti?" Oba dva jsme odpověděli:"Och ne, Paní, moc ne." "Och, mé děti, je zapotřebí, abyste se modlily ráno a večer, řekněte alespoň Otčenáš a Ave Maria, až budete mít čas, řeknete toho více.
  Na  m š i   s v a t o u   c h o d í   j e n   p á r   s t a r š í c h   ž e n,  ostatní celé léto pracují i v neděli a v zimě, když nemají co dělat, jdou na mši jen aby se posmívali náboženství. V postní dny chodí k řezníkovi jak psi.
  Nuže, mé děti, oznamte to všemu mému lidu."
  Překrásná Paní překročila potok a my ji sledovali, neboť nás k sobě přitahovala svou září a svou dobrotou, která mě opájela a zdálo se, že rozpouští mé srdce. Dva kroky od potoka opakovala ještě jednou, aniž by se k nám obrátila:"Nuže, mé děti, oznamte to všemu mému lidu." Pokračovala v chůzi, její nohy se dotýkaly jen vrcholků trávy, aniž ji ohýbala.
  Večer 19.září jsme se vrátili o něco dříve než obvykle. Když jsem přišla ke svým pánům, uvázala jsem krávy a pustila se do poklízení chléva. Ještě jsem neskončila, když za mnou přišla má paní a plačíc mi řekla:"Mé dítě, proč jste mi neřekla, co se vám přihodilo na hoře?"(Maximin doma nenašel své pány, kteří se dosud nevrátili z práce, tak přišel k nám a vyprávěl všechno co viděl a slyšel.) Odpověděla jsem jí:"Chtěla jsem vám to všechno pěkně povědět, ale napřed jsem chtěla dokončit svou práci. Pak jsem šla do domu a začala jsem vyprávět a v polovině vyprávění se vrátili z pole ostatní. Má paní plakala, když slyšela stížnosti a hrozby naší sladké Matky, a řekla:"Ach, chtěli jsme zítra sklízet obilí, ať vás to ani nenapadne, pojďte si poslechnout, co se dnes přihodilo tomuto dítěti a Selmovu pasáčkovi." Pak se obrátila na mě a řekla, ať začnu odznovu vyprávět. Když jsem skončila, můj pán řekl:"To byla Svatá Panna nebo nějaká velká světice, když přišla od dobrého Boha; ale to je jakoby přišel sám dobrý Bůh. Musíme udělat všechno, co ta světice řekla." Načež dodal, pohlížeje na svou matku, ženu a bratra:"Je třeba o tom přemýšlet."
  Po večeři přišli Maximinovi páni a řekli:"Zdá se nám, že to Svatá Panna byla poslána dobrým Bohem,  j e   t ř e b a,  a b y   v š i c h n i   z a c h o v á v a l i   p ř i k á z á n í   dobrého   B o h a,  j i n a k   n a   n á s   p ř i j d o u   v e l i k é   p o h r o m y." Po chvíli ticha nám můj pán řekl:"Zítra časně ráno půjdete k panu faráři a povíte mu všechno, co jste viděli a slyšeli, řekne vám, co máte dělat."
  20.září jsme brzy ráno šli na faru. Zaklepala jsem a přišla otevřít hospodyně pana faráře a ptala se, co si přejeme. Vyprávěli jsme jí velkou část promluvy Svaté Panny. Vtom zazněl kostelní zvon; bylo to poslední zvonění na mši. Abbé Perin, farář z La Saletty, který nás slyšel, otevřel hřmotně dveře, plakal, bil se v prsa a řekl:"Mé děti, jsme ztraceni, dobrý Bůh nás hodlá trestat. Ach, můj Bože, to se vám zjevila Svatá Panna!" A odešel sloužit mši svatou. Pomyslela jsem si, že neudělám špatně, zůstanu-li na mši.
  Byla jsem tedy v kostele a hned po prvním evangeliu se pan farář obrátil k lidu a vyprávěl jim o zjevení, které se právě včera událo na jedné z jejich hor, a nabádal je, aby už v neděli nepracovali; jeho hlas byl přerušován vzlyky a všichni byli dojati.
  Po mši svaté jsem se vrátila ke svým pánům. Přišel k nám pan Peytard, starosta v La Salettě, aby zjistil okolnosti zjevení; když se ujistil o pravdivosti toho, co jsem mu řekla, odešel přesvědčen. Zůstala jsem u svých pánů až do slavnosti Všech svatých a potom mě poslali do pensionátu k jeptiškám Prozřetelnosti, v mém kraji, Corpsu.

  Hned v pondělí se na horu vypravilo několik lidí a zjistili, že pramínek, který byl dříve vyschlý, teče nyní hojným proudem. Děti pak upřesnily, že právě půl metru od něho stála Svatá Panna. Příští neděli se na horu vypravila malá komise v čele se starostou a děti odpovídaly s takovým náboženským zapálením a tak podrobně, že starosta od té chvíle uvěřil zjevení bezvýhradně.
  Další den se na místo zjevení vypravil pan farář z Corpsu, abbé Mélin, i on se vrátil dojat, přesto však se rozhodl pro zvláštní zkoušku: soudil totiž, že vytryskla-li na hoře voda, aby potvrdila pravdivost zjevení, je pravděpodobné, že bude mít zázračné účinky. Nabral si jí z pramene a dole ji dal pít jedné těžce nemocné osobě, a hle - o n a   ž e n a   s e   s k u t e č n ě   u z d r a v i l a.  Abbé Mélin to považoval za dostačující důkaz, a proto urychleně podal biskupu v Grenoblu objektivní vylíčení všech událostí. Biskup ustanovil dvě vyšetřující komise. V roce 1851 došlo k doktrinálnímu schválení.
  Ale to už mezitím na lasalletskou horu přicházeli poutníci i ze vzdálených končin. Především se však obrátilo samo obyvatelstvo Corpsu, ale i v celém kraji a první výročí zjevení už na hoře oslavilo 50 OOO poutníků z celé Francie.
  Po třech měsících od zjevení, byli pasáčci umístěni na vychování do blízké klášterní školy. Zůstali tam čtyři roky; jejich povahy se nezměnily. Ani nezpychli, ale také v nejmenším nenapravili své charakterové vady. Jejich chování bylo označováno jako hrubé, nerudné, jako u dětí z divočiny a ne civilizovaného světa. Zarážející byla nesrovnatelnost v tom, že jejich paměť, jinak naprosto nedostačující (nezvládli ani základy katechismu, takže nebyli připuštěni k prvnímu svatému přijímání v roce 1848), dovedla reprodukovat události zjevení do všech podrobností. Nepochopitelné bylo četným svědkům a vyšetřujícím osobám i to, že děti, jinak tupé a nechápavé, najednou oslňují bystrostí a duchapřítomností, jasnými a logickými odpověďmi na vše, co je v nějakém vztahu ke zjevení.
  O Melánii říkali, že je nevědomá, a přece později napsala stránky výsostné mystiky, mluvila francouzsky, anglicky, italsky, znala latinu a řečtinu a její poslední duchovní vůdcové o ní prohlašovali, že jí snad není nic neznámo z historie církve od jejích počátků až do dnešních dnů.

  Další osud lasalettských pasáčků byl velmi pohnutý. Maximin měl v době zjevení 11 let; byl rovněž přijat na penzi do kláštera v Corpsu, ale dlouo tam nevydržel. Často utíkal, měl povahu nestálou. Po bouřlivém životě, v němž byl střídavě boháčem i chudákem, studentem i vojákem, slavným i zapomenutým, zemřel ve třiceti letech v roce 1876; svou část tajemství, již z něho mnozí lákali, svěřil písemně přímo papeži. Toto tajemství nebylo dosud zveřejněno.
  A Melánie? V klášterní škole sester Prozřetelnosti dospěla k rozhodnutí stát se řeholnicí. Biskup z Grenoblu ji přijal do blízkého kláštera v roce 1850 jako novicku. Léta, která zde strávila byla pro ni velice svízelná - vždyť dosud byla poloviční divoškou, zvyklá na samotu, nevzdělaným a obhroublým dítětem hor. Byla proto ze všech stran kritizována a nakonec jako nežádoucí, příliš známá osoba, kterou navštěvovalo mnoho lidí, přeložena do jiného kláštera, až ji nakonec biskup Newsham, který přijel na La Salettu k osmému výročí zjevení, vzal s sebou do Anglie. Tak se v roce 1854 Melánie octla v klášteře v Darlingtonu, kam odešla, jak později napsala, se slzami v očích. Ani zde se snadno nepřizpůsobila; později o tom řekla:"Nerada myslím na tyto dva smutné roky, které jsem ztrávila v nejčernější tmě svého života."
  Nastal rok 1858, kdy mělo podle přání Svaté Panny být zveřejněno tajemství. Proto se Melánie chtěla vrátit do Francie, ale z Darlingtonu ji propustili až v roce 1860. Grenobelský biskup ji však v diecézi nepřijal, proto se uchýlila dočasně do jednoho kláštera v Marseille. Odtud byla poslána do Řecka. Po dvou letech se opět vrátila do Francie; tehdy tajemství svěřila jednomu otci jezuitovi. Ten ho přinesl svému biskupovi; biskup si dal Melánii předvolat a v její přítomnost hodil tajemství do ohně.
  Protože byla ve Francii opět nežádoucí osobou, odjela do Itálie; zde byla vlídně přijata biskupem diecéze Castellamáre a zde také konečně v roce 1879 s jednadvacetiletým zpožděním publikovala tajemství s církevním souhlasem biskupa v Lecce.
  Tajemství tedy bylo vytištěno a rozšiřováno. Melánie byla v roce 1870 osobně přijata papežem Lvem XIII. a k publikaci své brožury obdržela i jeho výslovný souhlas. Přesto proti brožuře byla z jistých klerikálních kruhů rozpoutána zuřivá kampaň: věc došla tak daleko, že někteří kněží hledali brožuru po domácnostech svých farníků a veřejně ji pálili.
  Osud Melánie tedy byl velice pohnutý, většinu života prožila v exilu mimo Francii, překládána z kláštera do kláštera, šikanována, opovrhována; od své matky však získala tvrdou školu života: matka ji například nutila spát pod svým lůžkem. Melánie si na to tak zvykla, že na holé zemi spávala až do smrti. Její život světice není dodnes doceněn, přestože na jejím náhrobku dali vytesat:"Zemřela ve vůni svatosti." A když půl roku po své smrti byla exhumována, byla nalezena "čerstvá, nedotčená, pružná". Svou smrt si ostatně předpověděla sama docela přesně, když se nedlouho předtím dostala do kláštera v Cusset, na předměstí francouzských lázní Vichy:"Nezemřu zde, zemřu v Itálii, v kraji, který neznám, kde neznám nikoho, v kraji téměř divokém, kde se nekleje a lidé milují dobrého Boha. Budu sama; jednoho dne zůstanou mé okenice zavřeny; násilím otevřou dvěře a najdou mě mrtvou." Zemřela o sedm měsíců později, v roce 1904, v italské Altamuře. Sama, jen se svým dobrým Bohem.

  Melánie zemřela deset let před vypuknutím první světové války, oné "všeobecné války, jež bude strašlivá"; této války se zato dožil Melániin životopisec, oddaný poutník La Salettský, Léon Bloy, který v roce 1914 lidstvu oznámil hlasem mocným,  p ř e s t o   n e s l y š e n ý m,

                    Ž E   S T A N U L O   N A   P R A H U   A P O K A L Y P S Y !