1. CESTA
1.kapitola- Cesta
Už odmalička, když jsem četal knihu Eragon, Eldest, Brisingr no to mi bylo asi 15, jsem snila o daracích. Né že bych si na ně jinak nevzpoměla, ale začalo mi to dloubat v hlavě. Už dávno jsem měla pocit, že kdybych byla ve světě kde žiju milovala bych je. Prostě obdivovala. Jednou jsem vypátrala takový starý papír napsaný úhledným písmem. Došlo mi že mě rodičům někdo předal. Stálo tam že jsem jediná naděje kdyby ta poslední skončila špatně. Předposlední naděje a že doufají že k tomu nedojde. Bylo mi teprve 17 a vzala jsem to dobře. Teď je mi 20 a studuji mytologii – snažím se dokázet že nějaká adpřirozeá věc byla. Dráčci byli mým objektem už odzačátku. Zašla jsem do archivu a začala hledat informace na moji bakalářku. Udělat to za 2 roky je fakt něco. Hmm asi jsem šikula. Hrabala jsem se ve stohách cených papírů a hromadách šperků, které jsem považovala za cetky až na jednu. Chtěla jsem už skončit, ale zaujala mě poslední neotevřená krabice. Sundala jsem ji z police a pořádně si ji prohlédla. Měla na sobě napsáno: NEOTEVÍRAT a dokonce byla i zapečetěná. Nedalo mi to ta tak jsem ji otevřela a nevěřila svým očím. Vevnitř byla veliká oválná věc . Černo-fialová oválná věc. Doteď jsem studentem, když mě někdo uvidí letím na hodinu a bye bye bakalářko. No nic byla jsem rozhodnutá to risknout. Hned mě napadlo že je to vejce a ne ledajaké. Dračí vejce. Cudáček jak se sem dostal musím ho odnést pryč jiak je to týrání. Draci dokáží přežít ve vejci i několik století aby se mohli vylíhnout. Ale zas když tě odnesu tě někdo uloví. Je to nefér lidé jsou strašpytlové. Stejně bych tě nejaději odnesla. I kdyby ot znamenalo přestat s tím co tolik miluju. Raději to položím. Sakra začalo to zářit. Nestihla jsem to ani dát na zem a už luplo. Dlouho mi trvalo než jsem se zmohla na několik slov:,,Páni ty jsi … drak.'' a mylý jen přikývl ..Proč jsi si vybral právě mě?¨ zíral na mě nechápavým výrazem a naklonil hlavičku doprava. Zahleděl se na mě svýmy fialovo-černýma očkama.
..Můj dráček a bude z tebe veliký silný a nádherný drak. Bohužel se tady nevyznám, ale můžeme se radovat z toho že vím jak poznat světové strany. Díky Bohu za čas strávený v přírodě. Na jih by jsme se měli dostat teda pokud tam potřebujeme. Nejdřív budu muset sehnat něco k jídlu.¨ zakňučel a přitiskl se ke mně. Myslím že za dnešek toho je dost i když jsem měla hlad jako drak, usnula jsem hned po tom stříbrném velkém záblesku a mrazu, který mnou projel. Bohužel jsem nestihla přemýšlet o jménu.
Ráno mě probudilo zpívání ptáků, znělo smutně. Nikdy jsem nemyslela na to že se stanu někým kdo má draka. Né že bych si to nepřála, ale přijde mi nefér valstnit takovnouhle nádhernou bytost. S těmi knihami co jsem měla to zatím mělo společný … všechno. O ou. Nemůžu být dračí jezdkyně a navíc nevím kam mám jít. Vymysela jsem jméno zlatíčku … Ametyst ten šutrák nebude mít nikdy takovou cenu jako on. Ale jedinet jenthle šutr se mi líbil furt lepší než diamant – nebyl by špatnej … ametyst je lepší. ..Pak tedy … líbí se ti jméno Ametyst?¨ jen kývl hlavičkou ..A kam půjdeme? Dneska toho musíme urazit víc než včera .. neměli jsem hned usnout.¨ Ame mi ukazoval cestu. Já šla někdy za ním. Většinu cesty jsem šli bok po boku. Byl starý několik hodin. Jídlo jsme neměli a k večeři nám kručelo v břiše že jsme mohli zpívat dvojhlasně.uslyšela jsem něco co se mi nelíbilo. Uviděla jsem skály popadla Ameho běžela se schovat. Ame se protahoval když přistával modrý drak – dračice podle vzhledu. Všechno jsem pozorovali z úkrytu. Z jejího hřbetu slezl nějaký elfo-člověk … jak ojedinělé :D. Hm že by to byla Safira a Eragon? Já vážně nevím :D. Poškádlím je. Zrovna když spadla šiška zakručelo nám oboum v břiše.
..Kde jsi? Vylez neublížíme ti.¨ spustil. Mlčela bych, ale Ame už byl hladový. Nechala jsem ho v úkrytu.
..Slyšíš?!¨
..NO jo už razím. Ale chci za to maso.¨
..Nic zatím nedostaneš.¨
..Tak to jsi mě naštval.¨
..Máš divné oblečení. Jak se jmenuješ a kde máš ten kámen?¨
..Ty taky nevypadáš nejlíp Eragone synu Bromův. Těší mě. Safiro ráda tě poznávám. Jmenuji se Sarah, ale říkejte mi Sale.¨ (pozn.:Prokletí Salemu nebo ve jméně Selena jsem se nechala inspirovat přezdívkou pro hrdinku?)
..Zdravím tě Sale. Líbíš se mi a Eragona si občas nevšímej. Je takový …¨
..Divnej, já vím. Dík za varování.¨
..Jak to že nás znáš?¨
..TO je dlouhý vyprávění. Povím ti to jindy. Mohla by jsi ulovit nějaké maso pro Ametysta?¨
..Tobě se vylíhnul? Páni jezdkyně to tu ještě nebylo. Alespoň se nebudu nudit muži nás ženy nechápou... už letím.¨
..Dost poslouchejte vy dvě! Ty Safiro leť pro maso a ty mi dáš to vejce. I když nevím na co ti bude to maso.¨
..Moment.¨ doběhla jsem do skrýše pro skořápky, Ame ještě spinkal..Na tady je máš.¨
..Je lehký.¨
..TO asi proto že je prázdný.
..Co?¨
..Už se vylíhnul krásný fialovo-černý drak jménem Ametyst.¨
..Tak pro něj maso … Jak jsi se sem dostala a jakto že znáš naše jména?¨
..To je na dlouhý vaprávění. Ne jenom vaše, ale i: jméni tvého nevalstního bratra, toho co si říká král Alagaësie, trpaslíky, elfy, Vardeny, urgaly, … málem bych zapoměla na tvého otce Broma a Aryu- elfku kterou miluješ a toužíš po ní. Mám dál pokračovat?¨
..Ne promluvíme si to tom v klidu.¨
..Dobrý nápad Eragone.¨
..Už jsem tady. Kde je ten maličký?¨
..Jsem tady Safiro.¨
..Teď nemyslím tebe.¨
..Hezký díky.¨ zapískala jsem a Ame se rozběhl směrem k nám.
..Kde ot vlastně jsme?¨
..Dračí hory. Tady …¨
..Jsi našel Safiru. Tady je můj miláček.¨ sedla jsem si s ním k mrtvému zvířeti.
..Našel asi tak o pěkný kus dál. Neměli by jsem tady být dlouho. Jsme blízko Treimu.¨ Ame se na mě zadíval. Jeho pohled naznačoval: Ty nebudeš jíst?
..Neboj najím se později. Safira tě bude hlídat.¨ Eragon mi podával kus chleba a ovoce ..Díky.¨
..Za málo.¨
..Chtěla bych ještě za Bromem.¨
..Ten je mrtvý.¨
..Já vím. Chci tam a navíc je to odtud kousek.¨
..Možná je to dobře naposledy jsem tam byl když …¨
..Já vím.¨ dál už jsme nemluvili. Občas jsem něco prohodila se Safi. Doletěli jsme tam kde byl Brom pohřben. Slezla jsem ze Safiry a ani jsem si nevšimla že jsem se škrábla do kotníku.
..To je jen škrábnutí.¨ odpověděla jsem Safi. Eragon slezl pomalu. Sedla jsem si vedle hrobu do tureckého sedu a Ame se mi stočil v kláně do klubíčka. Nad námi se objevil stín. Věděla jsem že je to Murthag s Trnem. Instinktivně jsem vyskočila na nohy s Amem v náruči. V jedné ruce jsem držela Ametysta a v druhé meč, který mi hodil Eragon. Trn přistál a Murthag na něm seděl.
..Myslím že jsem se nepředstavil. Jsem …¨
..Vím kdo jsi Murthagu.¨
..Bratříček mluvil.¨
..Jeho jméno znám stejně jako to tvoje.¨
..Vzdej se a budeš ušetřena králova hněvu. To ovšem neplatí pro Eragona se Safirou.¨
..Jo a přinutí mě přísahat ve starodávném jazyce. Ovládne mě a Ameho a budu bojovat proti těm co chtějí svobodu a spravedlnost. Díky skončit jako troska, jako ty a tvůj drak, fakt nechci.¨
..Jak se opovažuješ!¨
..Opovažuju protože jak říkal Brom: Ždibec rozvahy, kopec odvahy. To je to čím se řídím. Ani ty nezměníš nic stejně tak jako ten fanatickej magor Galbatorix.¨
..Mám své rozkazy, za tohle budeš potrestána.¨
..Ani náhodou.¨
Trn se napřímil a to znamenalo jen jedno. O ou! Ohýnek. Uskočila jsem těsně po tom co se na nás valil rudý plamen. Jsem schopná dát za Ameho život, ale to by taky zemřel. A aby padl místo mě … to mi přišlo blbé. To nikdy nedopustím. Myslela jsem že se nás bude držet štěstí. No nic asi nejsem dostatečně blbá. Galbatorix je ten největší magor kterýho tady znám – zatím. Trn chrlil oheň jak něco. Stále jsme to s Eragonem, Safi a Amem zvládali. Když Safira zařvala bolestí naštvala jsem se.
..A DOST!¨ oba draci s jezdci na zádech přistáli.
..Nevím jak vy, ale mě to nebaví. Ty Murthagu s Trnem odleťte pryč a nechte nás bejt!¨ zamumlala jsem něco čemu jsem nerozuměla..A ty Eragone, Safira, Ame a já poloetíme do lesa k elfům- poletíme až se tento sluzebník ztratí z dohledu.¨
..Nemůže odletět potrestá ho.¨
..Ne nepotrestá. Možná jo, ale na tak moc.¨ Murthag s Trnem se vznesli a odlétali pryč.
..Jak to můžeš říkat takhle v klidu?!¨
..Se nazblázni. A podej mi něco čím si můžu ovázat kotník.¨
..Nejraději bych tě ...¨
..Zabil, já vím to říkají všichni chlapi když se jim něco nelíbí. Hlavně se nerozbreč.¨
..Eragone klidni se a ty Sale taky!¨
..Jak toi že tě poslechl? A rozuměla jsi tomu co jsi řekla?¨
..Asi to nebyl starodávný jazyk. Mělo bys to vědět. To snad vím i já že by to elf měl vědět.¨
..Cože? To nebyl jazyk kterej umím.¨
..Pak tě ho nenaučili pořádně. A už bych chěla letět za elfy.¨
..Tak zbytečně nemluv a zavázej si nohu. Pak nasedni na safiru a poletíme k elfům. A navíc nejsem elf.¨
..Já vím, jen jsem to zkoušela. A kotník mám v pohodě.¨ nasedla jsem na Safiru a dio náruče si vzala Ameho. Eragon si sedla za mě a chytil mě rukou kolem pasu.Prý abych nespadla. Cesta k lesu du Weldenvarden trvala dlouho a ještě dýl cesta do Ellesméry. S Eragonem jsem moc nemluvili, ale jedna moje část cítila to co on. Byl smutný. 4 dny před Ellesmérou jsem si uvědomila že se jen tak domů nevrátím.
..Miluješ ji asi hodně. Ani nevím proč to říkám.¨ Eragon se jen pousmál. Místo něj spustila Safira:..Miluje ji a nejhorší je že ona jeho taky, ale brání se lásce. Prý je pro ni moc mladý.¨
..To by se dalo zařídit.¨Ame mě kousnul..Au ty malý fialovo-černý draku. Měla jsem ti raději dát jméno Pomsta a ne Ametyst.¨
..Ametyst … a proč jsi mu dala takové jméno?¨
..Je to docela hezký kámen a on má stejnou barvu až na to že ten šutr je kromě černé a fialové ještě průhledný. Doufám že to mého miláčka nečeká. Teda pokud nebude kousat.¨ Ame se na mě tak zadíval..Syčáku ani se na tebe nedokážu zlobit. Kdy začne létat?¨
..Ty něco nevíš?¨ samozřejmě že já Sale to vím.
..Vím studuju draky a vím o nich skoro všechno, ale raději se zeptám. Chtěla jsem vám udělat radost. A ten tón si vyprošuju.¨
..Tak se omlouvám.¨
..Příjmám.¨
..Sale ty mi někoho připomínáš, ale nemůžu si vzpomenout koho.¨
..Neblázni Safiro. A kde je vůbec Arya?¨
..V Ellesméře. Má důležité věci na práci. Musím tě seznámit s tím jak koho pozdravit.¨ no tak jo udělám mu radost.
..No tak fajn.¨ poslušně jsem poslouchala a při tom si povídala se Safi. Celý tohle zabralo hodinu a kousek. Byla jsem celá natěšená. Už se těším na výcvik. Kéž by mě mohl cvičit Brom. Ale to bych ho přivedla do blázince. Tak k šílenství, blázny tady snad nemají. Zajmalo by mě kde je Nasuada a Elwa. Stejně by mě zajmalo jak se mu to povedlo. Mít takovýho bratra tak ho praštím. Štěstí že jsem jedináček … možná ne, ale je to tak malá naděje. Ame se za Co dobu povytáhl a každý den dělal rekordy a přejídání no spíš v ukořistění největšího masa. Když se mu něco nelíbilo vztekal se, plival, kousal a prskal. Už jsem od něj měla plo ..podpisů¨ a Eragon taky. Nabídl že mi to uzdraví, ale já dávám přednost hojení ran přirozenou cestou. Kouzla a čáry jsem raději používala na kraviny a sem tam něco rozumného. Dorazili jsem do Ellesméry. Toho čehojsem se obávala se nestalo. Nikdo nás horlivě nepřivítal. Uffff.
..Eragone … a jezdkyně jak pozoruhodné.¨
..Zdravím tě Aryo.¨
..I já zdravím jsem Sarah, ale říkej mi Sale.¨
..Jsem Arya těší mě.¨
..Ještě než ti představím vzteklouna tak si budem tykat nebo ne.¨
..To by bylo dobré.¨
..Fajn. To je Ametyst – vztekloun.¨ chtěl mě rafnou, ale já mu zmáčkla čelisti k sobě.
..Také mě těší.¨ a drbala Ameho na krku ..Kdo jsou tvoji rodiče jestli se smím zeptat?¨
..Nevím vychovali mě jiní.¨
..HM. Zajmavé někoho mi připomínáš. Pojď najd ti něco normálního.¨
..Ale to je normální … doma.¨ Arya mi sehnala oblečení a zavedla mě do našeho domu. Eragonův byl hned vedle.
..Zítra začnete s výcvikem. Těšíš se?¨
..Byla bych raději kdyby mě cvičil Brom.¨
..Ty ho znáš?¨
..To je dlouhá historie. Řeknu ti to až bude ten správnej čas.¨
..Mohla bych za tebou zajít zítra?¨
..Jasně, kdykoli budeš chtít. Nejsem Co totiž dlouho a to souvisí s Ametystem.¨
..Dobře tak tedy zítra. Jídlo budeš mít před dveřmi.Loučím se s vámi.¨
..Ahoj Aryo.¨ dveře klaply a já měl hlad. Otevřela jsem dveře a tam ležel tác s jídlem. Jak já miluju elfy … o tom raději pomlčím. Ametyst se nacpal před příchodem o Ellesméry a co nesnědl to po něm dorazila Safi. Vyšplhal se do postele. Spořádal jsem co jsem mohla. Omyla se a omitala osuškou. Vešla jsem do ložnice a chtěla se převléknout do spacího oblečení. Ale v místnosti byl ještě někdo.
..Eragone, co tu děláš?¨
..Nejsem Eragon jsem …¨
..Kdo?¨
..To snad víš Sale.¨
..Brom.¨ s užasem se mi málem podlomily kolena.
..Trefa. Tam kde jsem byl pohřben jsem všechno slyšel. I to jakým jazykem jsi promluvila.¨
..Ty jsi živý? Asi jo když jsi tady, hloupá otázka.¨
..Ani ne. Řekla jsi to co jsi chtěla. Murthag odletěl a chtělas abych žil.¨