8.díl - Mise typu A v zemi měsíce
Na druhý den, když už se rozednívalo, stáli už všichni u brány. Až na jednoho.
„Kde zase je?!“ byla naštvaná Sakura. Když v tom najednou slyšeli:
„Pozor! Uhněte mi z cesty!“ Podívali se na cestu, která vedla od Narutova domu. Než k nim vůbec stihl doběhnout, začala Sakura řvát:
„Naruto, kde sakra jsi?!“
„Omlouvám se. Včera jsem si dával rámen a jak jsem byl unavený tak jsem se natáhl na pohovku a usnul jsem. Pak jsem se vzbudil a zjistil, že jdu pozdě.“ řekl Naruto omluvně a začal se smát. To už ale Sakura nevydržela a začala ho mlátit. Když mu chtěla dát pěstí, vložil se do toho Yamato:
„To by už stačilo vy dva. Musíme vyrazit, nemáme moc času.“
„Dobře, jdeme.“ odpověděli oba.
Během odpoledne se zastavili na skále, která se tyčila nad údolím. Sedli si, vytáhli jídlo a začali si povídat. Imidari si všiml, že Sakura odešla opodál, tak se rozhodl, že půjde za ní. Přišel až k ní, chvíli ji pozoroval a pak promluvil.
„Chybí ti Dai?“ Sakura se lekla a rychle se otočila. Imidari si sedl naproti ní. Chvíli ji pozoroval a čekal na odpověď. Ona se začervenala a odvrátila svůj pohled do dálky.
„Ano, chybí.“ vypadlo z ní po chvíli.
„Za chvíli budeme zpátky a on už snad bude do té doby v pořádku. Neboj se.“ pousmál se Imidari.
„Asi máš pravdu.“ řekla Sakura a úsměv mu oplatila.
„Měli bychom jít k nim.“ dopověděla Sakura. Oba vstali a odešli za ostatními. Mich si přisedl k Nikolayovi.
„Díky, že jsi mě doporučil.“ poděkoval Mich.
„Musel jsem to udělat.“ podotknul Nik.
„Co tím myslíš?“ podivil se Mich.
„Chci totiž vidět, co v tobě je a jak moc si dobrý.“ vysvětlil. „Mám k tomu své důvody.“ dodal nakonec.
„Svoje důvody? Co tím myslí?“ pomyslel si Mich.
„Měli bychom pokračovat dál.“ řekl Shino.
„Máš pravdu, vyrážíme.“ rozkázal Yamato. Potom se sbalili a vydali se na cestu. Tímhle tempem běželi ještě den, než dorazili do přístavu, kde si najali loď, aby je převezla na ostrov Mikazuki. Pluli celou noc a ráno konečně viděli obrysy ostrova.
Dopluli do přístavu a pomalu šli směrem ke královu sídlu.
„Tady je to hezčí než si pamatuji.“ řekl Naruto.
„To ano, hodně se to tu změnilo.“ podotkla Sakura. Šli takhle asi třicet minut, proplétajíce se uličkami města. V čele šli Naruto, Sakura a Lee, kteří to tu aspoň trochu znali. Konečně došli k sídlu, kde stála stráž:
„Kdo jste a co tady chcete?“ otázal se jeden z nich.
„Jdeme za králem.“ odpověděl mu Yamato. Na to se strážci rozchechtali.
„A co byste u něj chtěli?“ zeptal se znovu.
„Potřebujeme nějaké informace a známe krále i prince.“ odpověděla Sakura.
„Lháři, zmizte odtud nebo vám pomůžeme!“ vykřikl jiný. Skupina ninjů si stoupla do kruhu a zazněla otázka:
„Co budeme dělat?“ na to se ozval Mich.
„Myslím, že bych měl nápad.“ podíval se na ostatní, kteří kývli a tak pokračoval.
„Měli bychom to udělat asi takhle…“ a začal jim vysvětlovat svůj plán. Poté co se domluvili, tak se otočili a odešli. Po chvíli si stráže všimli, že se k nim někdo běží. Byla to skupinka, kterou před chvíli vyhodili.
„Poplach!“ vykřikl muž na hlídce. Na to se u brány shromáždilo asi padesát strážných v uniformě. Skupinka ninjů si s tím nedělala hlavu. Přeskočila plot a utíkala dál. Zastavili se, až před sídlem, kde se začalo bojovat, avšak ninjové se jen bránili. Po chvíli vyběhli další strážci z domu a bylo jich dobrých sto. Mezitím se však praví ninjové dostali tajnou cestou do domu. Běželi přímo nahoru do místnosti krále. Zaťukali a vešli. Král, královna a princ stáli na terase a sledovali boj. Všimli si, že někdo vešel a otočili se. Stálo tam osm lidí.
„Dobrý den králi Michiru, princi Hikaru a královno Amayo. Nejspíš si nevzpomínáte, ale já jsem Sakura. Kdysi jsme vám tady to pomohli osvobodit a zachránili vás.“
„Ale ano Sakura, Lee a Naruto, pamatuji si vás.“ řekl Hikaru.
„Prosím, mohl byste svým strážím říct, aby přestali bojovat?“ zeptal se Yamato.
„Přestaňte bojovat!“ vykřikl král na stáže, ti přestali a překvapeně se podívali nahoru.
„Ti dole byli jen návnada, nejsou opravdoví, potřebovali jsme dostat všechny stráže z domu.“ vysvětlil Mich a kývl na Imidariho. Ten zrušil techniku a najednou neznámé postavy dole zmizeli. Stráže byly zmatené, ale po chvíli se vrátily na svá místa.
„Co vás sem vede?“ zeptal se Hikaru.
„Potřebujeme vaši pomoc.“ řekl Shino.
„Zachránili jste mi manžela, dítě takže pomoc je to nejmenší. Ale přijměte, prosím, naše pozvání na snídani, potom si o všem můžeme promluvit.“ požádala královna Amayo.
„Ale jistě, rádi zůstaneme, už několik dní jsme se pořádně nenajedli.“ radoval se Naruto. Poté všichni odešli do prostorné jídelny, kde se najedli a kapitán Yamato jim vylíčil celou situaci. „Ano o tom chrámu sem něco slyšel, v nějakém svitku. Počkejte tu prosím, hned se vrátím.“ poprosil je Michiru. Po necelé hodině se vrátil zpátky se svitkem, který předal Nikolayovi. Ten si ho přečetl a pak začal říkat, co se tam píše:
„Píše se tu, že je na ostrově, který je plný divokých zvířat a že je to tam velmi nebezpečné. U chrámu jsou prý nějací strážci. Brány jsou prý otevřeny jen sedm minut po dobu trvání zatmění.“
„Ten ostrov je nedaleko odsud, pokud chcete, půjčím vám svoji nejrychlejší loď a ta vás tam doveze.“ navrhl král Michiru.
„Dobrá, vyrazíme tedy hned.“ odpověděl Yamato.
„Prosím, zůstaňte tu aspoň na oběd.“ poprosil je Hikaru.
„No, myslím, že chvíli máme, tak tedy ano.“ řekla Sakura. Tak si celé dopoledne povídali, co zažili a po obědě se vydali do přístavu, kde je čekala slíbená loď.
.....Pokračování příště…..
Napsal: Imidari Tensai
Poděkování
(Admin- Imidari Tensai, 21. 4. 2010 18:52)