Zajíček Ušáček
Velikonoce jsou tu. Černovlasý chlapec znechuceně kouká do výlohy plné zajíčků, kuřátek a zmalovaných vajec. "Sasuké!" uslyšel za sebou řvát svého rivala. Otočil se na něj a málem ho kleplo. Naruto Uzumaki měl na sobě velký žlutý plyšový oblek kuřete. V pravé ruce košíček s vajíčky a v levé pomlásku. "No nazdar." ujelo mu a nestačil zírat. "Pojď se mnou!" zatáhlo ho kuře do obchodu před kterým stáli. Kuře, tedy Naruto, zavalil východ a chudák Sasuke nevěděl, která bije. Obchod byl až nechutně barevný, byl samé vajíčko, zajíc, kuře a hlavně byly všude plyšáci. Za pultem stála postarší paní, která vypadala, že každou chvilku vypustí duši.
Za ní ze závěsu vykoukla růžová hlava. Jakmile zbystřila černovláska, vystartovala a sejmula ho. "Áách Sasíí! Ty jsi tu taký!" zavřískala mu do ucha. Sasuke svoji týmovou partnerku "jemně" skopnul a vyšvihnul se zpět na nohy. "Ahoj Sakuro." doufal, že když se bude chovat zdvořile, tak se něco dozví. "Ty jsi taky přišel na pomoc této postarší dámě. Ty jsi ale tááák hodný" pitvořila se růžovka a chtěla se na Sasukeho znovu vrhnout, avšak ten včas uhnul a Sakura se rozplácla na zemi. Naruto protočil oči, popadl Sasukeho a už ho tlačil dozadu za závěs. "Co to má sakra bejt!" vyjel na něj hned Sasuke. Naruto se usmál svým typickým narutovským úsměvem a beze slova mu podal velký chlupatý oblek. Byl to roztomilí, sněhově bílý zajíček s pomláskou a dlouhýma ouškama. Sasuke zbledl a zděšeně zacouval. Naneštěstí přímo do převlékací kabinky. Naruto mu vecpal králíčka do rukou a zavřel ho tam.
"Naruto, okamžitě mě pusť ven ty ubožáku! Slyšíš!? Nic takovýho na sebe nevezmu!" řval na něj přes dvířka a mačkal chudáčka králíčka. "Sem nevěděl, že seš takovej srab." Naruto věděl, že tohle zabere. Chvíli bylo ticho a tak Naruto otevřel dvířka. Minutku jen zíral před sebe než propukl v příšerný záchvat smíchu. Sasukemu zacukaly koutky. Měl před sebou kuře, v záchvatu smíchu zrudlé v obličeji a klátící se ze strany na stranu. Podíval se na sebe do zrcadla a začal se naprosto neuchihovsky řehtat. Sakura odhrnula závěs a zírala na ně s otevřenou pusou. Kuře, Naruto, ležel na zemi a sotva dech popadal. Sasuke byl zabořenej v křesílku, tlapičky přes obličej a klepal se v potlačovaném smíchu. Růžovláska protočila oči a vykopala je ven s létakama. Kuře a Zajíček šli, už uklidnění, po ulici a občas nějakému chudákovi nacpali leták, málem až do krku.
"Já mam hlad." protáhl Naruto obličej. "Co takhle zajít do Ichiraku?" nabídl hned a na Sasukeho kývnutí se rozešli tím směrem. V Ichiraku si objednali a začali závodit o to, kdo toho sní víc. Naruto vyhrál o misku a poprvé za celý svůj život si dal "rande" se záchodovou mísou. "Co se tady sakra flákáte?" ozvala se za nimi Sakura a každého poslala na jinou stranu, aby je nenapadlo zase něco provádět.
Sasuke vrazil leták nějaké slepici a naštvaně dusal dál ulicí. Ani nevěděl jak a stá před čtvrtí Uchiha klanu. Rozešel se ulicí až došel k jejich bývalému domu. Stál před místem, kde kdysi jeho starší bratr zničil vše. Celý jeho život byl v háji a začalo to v ten den, kdy zavraždil všechny, co měl rád. Kdy mu ukázal celý ten strašný zločin. Svezl se na kolena a díval se před sebe.
Seděl tam a vzpomínal. Začalo se stmívat, když uslyšel zašustění. Rána do zátylku a tma.
Pomalu otevíral oči. Ležel na posteli, pořád ještě v králičím ohozu a ohromeně hleděl na svůj, již bývalý pokoj. Ano, tady kdysi spal, jako malý kluk, co měl sen, stát se lepším než byl jeho bratr, kde toužil po uznání svého otce. Chtěl se zvednout, ale nemohl. Tělo měl těžké a cítil se unavený.
Otevřely se dveře a Sasuke natočil hlavu směrem k nim. Ohromeně zůstal zírat na svého bratra. Toho, který všechno zničil a malého Sasukeho připravil o to nejcenější, co kdy měl. O lásku, rodinu, bezpečí. Itachi se na něj zvědavě díval. Zřejmě chtěl počkat na Sasukeho reakci. Jeho bráška na něj ale jen zíral s pootevřenou pusou, naprosto neschopen ničeho.
Itachi se ušklíbl. "Tak moc jsi toužil po pomstě a teď, když mě tu máš, tak se nezmůžeš na nic, než na ohromený pohled?" jeho hlas byl hluboký a tichý. Nevyzařoval z něj ale chlad jako vždy jindy. Přešel k posteli, na níž Sasuke ležel a zatahal ho za uši. Při tom se usmál. Sasuke ho sledoval a když ho viděl se usmát, nevěřícně vykulil oči. "Ita-Itachi...c-co t-to sakra má bejt?!" vykoktl ze sebe s námahou. "Hmm...Víš, že jsi velice roztomilý malý zajíček." S tím se k němu sehnul a otřel se o Sasukeho rty těmi svými. Sasuke chytl rudou barvu a pevně k sobě sevřel víčka. Itachi se odtáhl jen kousek. Sasuke jasně cítil jeho teplý dech na své tváři. Netušil, co se to děje. "Vypadáš dost zmateně." pošeptal mu pobaveně do ouška Itachi a skousl mu ušní lalůček. Sasuke vydechl a konkuroval rajčeti.
"Asi bych ti to měl všechno vysvětlit." vzdychl Itachi a otáhl se. Sedl si na kraj postele a zadíval se na svého brášku. "Tak spusť." našel Sasuke řeč a čekal, co z něj vypadne. Měl pořádný zmatek v pocitech. Nevěděl, co k Itachimu přesně cítil. Itachi mu nejdříve řekl o jeho minulosti, kdy byl dvojitý špeh, potom o misi, vyvraždění klanu a také mu povyprávěl, co dělal potom, co opustil vesnici. Byl z něho nukenin a vrah. Sasuke ho poslouchal a doslova mu visel na rtech. Potom mu Itachi řekl něco, na co nikdy nezapomene a čemu nevěděl, jestli může uvěřit.
Pomalu se k němu sehnul a do ucha mu pošeptal, proč ho nezabil a důvod jeho nenávisti. "Když jsi byl malý, byl jsi můj otouto. Miloval jsem tě jako svého maličkého bratříčka. Bohužel jsme se narodili ve špatnou dobu. Chtěl jsem tě učit, ale jak si vzpomínáš, neměl jsem moc času. Chtěl jsem tě ochránit i za cenu svéh života a tak se i částečně stalo. Musel jsem se ti odcizit a donutit tě, nenávidět mě. Chtěl jsem, abys pomstil klan a zabil mě. Tím bys mi ulehčil od mého černého svědomí. Sledoval jsem tě celé roky. Dospíval jsi a byl jsi čím dál tím silnější. Před rokem jsem si uvědomil, že jsem se do tebe zamiloval. Byla to jiná láska, ne ta bratrská. Začal jsi mě přitahovat jako magnet a včera, když jsi se v tomhle obleku objevil tady, jsem už prostě neodolal. Nemůžeš se teď moc hýbat, kvůli droze, kterou jsem ti dal, abys mě vyslechnul. To je všechno, co jsem ti chtěl říct." dokončil Itachi své vyprávění a zvedl se. U dveří se ještě otočil. "Nehodlám ti nijak ublížit. Měl by sis všechno promyslet a ráno, až droga vyprachá, se rozhodnout." s těmi slovy opustil místnost.
Sasuke se zadíval do stropu. Z očí se mu začaly řinout slzy. On mě nechtěl zabít, protože mě měl rád. Nedokázal to. Klan musel zabít, protože se chtěl vzbouřit a dostal to rozkazem od Hokageho. Ještě k tomu musel špehovat jak pro klan, tak pro vedení vesnice. A já jsem si všiml jen toho, jak se choval k otci. Najednou už prostě necítím k Itachimu nenávist. Ale je to pravda? Můžu mu vůbec věřit? Je to pořád můj velký bráška? s takovými myšlenkami usnul. Zdálo se mu, jak ho Itachi políbil a odešel. Znovu ho nechal samotného a neotočil se, ani když za ním Sasuke volal. Najednou ucítil, jak ho někdo bere do náruče a houpe s ním. Bylo to příjemné a on si vzpomněl, jak to kdysi dělával Itachi, když byl ještě malý a bál se tmy.
Otevřel oči a rozhlédl se. Ležel na Itachim, který ho objímal oběma rukama a díval se na něj. Chvíli si hleděli do očí, než se Sasuke zeptal na to, co ho trápilo. "Můžu ti věřit? Jsi stále můj onii-san?" Itachi si vzdychl a ťuknul Sasukemu do čela tak, jak to vždycky dělával. Itachi se k němu sklonil a fouknul mu do ucha. "Co myslíš?" odpověděl mu otázkou a skousl mu ušní lalůček. Sasuke vzdychl.
"Rozum mi říká, abych ti nevěřil a zabil tě." zadíval se mu Sasuke do očí. "A co srdce?" opětoval mu Itachi pohled. "Srdce? To mi říká, že ti můžu věřit a že jsi stále můj milovaný bratr." při vyslovení "milovaný" si dal obvzlášť záležet. Doufal, že to Itachimu došlo. Ten jen pozvedl obočí. "A miluješ mě jen jako bratra, nebo i něco víc?" zeptal se zvědavě Itachi. Sasuke se zarděl a odvrátil pohled k oknu.
Itachi si to vyložil po svém. Vzal Sasukeho za bradu a natočil si ho čelem k sobě. Jemně obkroužil jeho rty jazykem a poté ho políbil. Jazykem se dobýval do jeho úst. Sasuke pootevřel rty a Itachi jazykem pronikl dovnitř. Plenil jeho ústa a hrál si s jeho jazykem.
Rukama bloudil po jeho těle. Jednou rukou zajel do Sasukeho kalhot a začal třít jeho vzrušený penis. Druhou rukou dráždil Sasukeho bradavky a loudil z něj steny. Sasuke zatínal ruce do prostěradla. Itachi ho kousal do krku a ranky následně ošetřil polibkem. Postupoval rty stále níž. Jazykem zajel do pupíku a pokračoval níž, přes podbřišek až k Sasukeho chloubě. Dýchl na ni až Sasuke vykřikl, když ho vzal do úst. Hladil ho rukama po vnitřních stranách stehen a občas promnul i varlata. Pohyboval hlavou nahoru a dolu až přivedl Sasukeho k vrcholu. Sasuke se vydýchával z právě prožitého orgasmu, když ucítil svou vlastní chuť díky Itachiho polibku.
Itachi si ho začal připravovat. Polibkem Sasukeho odreagoval, zatímco do něj opatrně pronikal. Přesto Sasukemu uteklo pár slz. Itachi je slízal a počkal než si na něj Sasuke zvykne. Sasuke se proti němu zkusmo pohnul a zasténal. Itachi začal přirážet, zprvu pomalu a stále zrychloval. Rukou Sasukeho uspokojoval v tempu přirážení. Zanedlouho oba vyvrcholili se jménem toho druhého na rtech. Itachi se svalil na postel vedle Sasukeho a přitáhl si ho do náruče. Poíbil ho rty.
Sasuke si položil hlavu na jeho hruď a poslouchal jeho bijící srdce. Začaly se mu zavírat oči. "Miluju tě Itachi." zašeptal ještě než usnul. Itachi se usmál a dal mu pusinku na spocené čelo. "Jsi můj milovaný malý zajíček ušáček " zašeptal do ztichlého pokoje. Sasuke se ze snu usmál, jakoby ho slyšel. Itachi ještě chvilku přemýšlel, než všechno zahodil za hlavu a také se ponořil do říše snů.
Druhý den ráno se Sasuke probudil v posteli sám. Rozhlédl se kolem sebe, když si všiml malého papírku na nočním stolku.
Zajíčku,
mám misi. Uvidíme se zítra večer v lese asi kilometr západně od Konohy. Je tam malý domeček, který je mého dobrého přítele a máme ho přes víkend celý k dispozici. Vymluv se na něco, aby tě pak nehledali. Budu se těšit.
Tvůj milenec
A od té doby se stala chatka na západě od Konohy hnízdečkem zakázané lásky dvou bratrů a milenců. A dokud chatku nikdo nenašel, milovali se spolu každou chvilku, kdy neměli misi.
HAPPY END