Pravá láska přemůže cokoliv
22. 4. 2010
Každý den přemýšlím nad tím, jak se máš a kde jsi, co právě teď děláš a o čem tak asi přemýšlíš. Už jsem tě neviděl 2,5 roku, ale zdá se mi to jako 6 let. Stále cvičím, trénuju, posiluju, abych se stal silnějším a přivedl tě zpátky do Konohy. I když se mi to zdá skoro bezúspěšné, já pořád doufám.
Jako každý den jsem se stavil v Ichiraku na pár porcí rámenu, který je něco jako odměna za těžký trénink a zároveň něco jako útěcha, prtotože jsem tě ještě nenašel.
Stále dokola mi v uších zní tvá poslední slova, cos mi řekl, než si odešel: ,,Miluju tě, a vždycky budu."
Nevím, co bolí víc, jestli to, že jsem tě nedokázal zastavit nebo to, že jsem ti nestihl oplatit tvé city. Smutně se šourám k mému malému bytečku, když na mě najednou zavolá dívčí hlas. Hned poznám, že jde o Sakuru, která je na tom podobně jako já. Přišla mi vyřídit vzkaz od bábi Tsunade. Týkalo se to mé nové mise. I když mi bylo divné, proč si zavolala jenom mě, rychle jsem vyrazil, protože jsem měl takový pocit, že se něco stane. Celý udýchaný jsem vběhl do kanceláře naší 5. Hokáge stojíc u okna.
,,Co se děje bábi Tsunade?'' předběhl jsem ji dřív, než by mě zbytečně zdržovala otázkami typu:
,,Jak se máš?'' nebo ,,Co je nového?'' a podobných blbostí.
,,Našli jsme Sasukeho.'' vysypala ze sebe z ničeho nic, všímajíc si mé nervozity.
,,C-co?'' pokoušel jsem si rozebrat vše, co mi právě řekla.
,,Nachází se asi 25km od Konohy. Posílám tam jenom tebe, tak doufám, že se ti nic nestane.'' zatvářila se tím svým obličejem ála ''NIKOMU NEVĚŘÍM.''
,,Tak co? Příjm....'' ani nedokončila větu a já už byl skoro u hlavní brány. Běžel jsem, co mi nohy stačily. V hlavě jsem si počítal kilometry a modlil se, ať ho najdu. Po 1,5 hodině, když už jsem to pomalu chtěl vzdát, jsem ho konečně spatřil. Bojoval s nějakým týpkem, který zrovna nevypadal na nějaké Béčko.
I když jsem věděl, že je Sasuke silný, nemohl jsem si nevšimnout jeho ran a nepravidelného dýchání. Rvalo mi srdce ho takhle vidět a rozhodně mi nepomohlo to, jak jsem ho viděl spadnout z 35 metrové výšky. Neznámý ninja se chystal na svůj poslední výpad, ale při jeho osudové smůle nepočítal s drobným detailem, se mnou! Skočil jsem mezi ně a jednou ranou ninju, pocházejícího z mlžné vesnice, porazil. Odhodil jsem ho na hromadu ostatních ninjů, kteří zřejmě znázorňovali Sasukeho skóre. Jakmile jsem uslyšel zvuk těla, které spadlo na zem, začal jsem panikařit. Sasukeho zranění byla celkem vážná a krev z něj tekla velmi rychle.
Aniž bych se jakkoli zamyslel, popadl jsem ho do náruče a utíkal zpátky do Konohy. S každou minutou jsem cítil větší strach a úzkost z toho, že mě opustíš už podruhé a tentokrát by to bylo naposled, co jsem něco mohl udělat. V duchu jsem se modlil, abychom to stihli. Malý záblesk naděje mě popadl, jakmile jsem spatřil hlavní bránu. Rychle jsem do ní vběhl a pokračoval na cestě do nemocnice.
Jako první osobu v nemocnici jsem poznal Sakuru a při mém štěstí pak i Tsunade, která Sasukeho hned odvezla na operační sál. Já se zatím posadil na lavičku, snažíc se uklidnit srdce a zrychlený dech.
Byly to už 4 hodiny a mě už se začala zmocňovat zbrusu nová panika. Chodbu u operačního sálu jsem prošel nejméně 167x, čímž jsem vytvořil cestičku bláta. Za dalších 10 minut plných stresu a modlení vyšla Tsunade celá od ''jeho'' krve a řekla mi ať se posadím.
,,Operaci přežil, ale upadl do kómatu. Jestli se nevzbudí do zítřejšího rána......zemře.'' řekla smutným hlasem. Nedokázal jsem odpovědět. Bábi to zřejmě vycítila a odpověděla na mou nepoloženou otázku:
,,Má pokoj číslo 101, tak za ním běž a buď mu oporou jako za starých časů.'' dodala s lehkým, ale zároveň soucitným úsměvem a odešla. Chvíli jsem váhal, ale pak zamířil do pokoje se stříbrným nápisem 101 na dveřích.
Ležel na čistě bílé posteli, obmotán všemi možnými hadičkami a přístroji. Sedl jsem si na židli vedle něj a vzal jeho ruku do té své. Přes 7 hodin jsem hypnotizoval jeho tvář a čekal, kdy se otevřou nebo aspoň zamžourají ty nejkrásnější oči na světě. Oči, které patří osobě, pro kterou bych položil život. Po chvíli se otevřeli dveře a v ních stála Sakura, což znamenalo konec mé návštěvy. Celou cestu jsme šli potichu, až jsme došli k mému bytu.
,,Nepotřebuješ něco?'' zeptala se opatrně.
,,Ne, díky.'' pokusil jsem se o úsměv, ale moc to nešlo.
,,No kdybys cokoliv potřeboval, řekni.'' nabídla se a hned po tom, co mě objala odešla směrem k svému domovu.
Vešel jsem do svého milovaného bytečku a zamířil rovnou do sprchy, kde jsem na sebe pustil ledovou vodu, abych se trochu odreagoval. Pak už jsem si jen vyčistil zuby a šel spát.
Vzbudil jsem se chvilku po páté. Šel jsem se nasnídat a při vzpomínce na Tsunadenina slova jsem přidal do tempa, abych byl v nemocnici co nejdřív. Doběhl jsem do známého patra a zamířil ke dveřím, které střežily osobu, která byla stále v kómatu a neuvědomovala si nebezpečí, které jí hrozí. Opět jsem se posadil na židli vedele něj, čekajíc jakoukoli známku probuzení, ale nic. Asi po 2 minutách vešla do pokoje Tsunade. Přemluvil jsem ji ať mi dá ještě 10 minut a totálně propadl beznaději. Slzy mi tekly po tváři a padaly Sasukemu na ruku. Stále dokola jsem ho prosil, ať se probere, ale nic. Zbývalo už jen 5 minut, a tak jsem si položil hlavu na Sasukeho hruď, zavřel oči a vzpomínal na chvíle, kdy jsme byli spolu.
Z přemýšlení mě vytrhla až něčí ruka, která mě konejšivě hladila ve vlasech. Prudce jsem zvedl hlavu a uviděl ho, jak se na mě usmívá.
,,S-sasuke?''
,,Ahoj.'' odpověděl s úsměvem na tváři. Znovu se chystal něco říct, ale já sebral všechnu odvahu a políbil ho. Čekal jsem odpor, ale místo něj mě objal a do polibku se vložil taky. Když už nám rapidně docházel kyslík, museli jsme se od sebe odtrhnout.
,,Sasuke....já....já tě miluju! zavzlykal jsem.
,,Já tebe taky....vždyť jsem ti to tehdy řekl, ne?'' usmál se a políbil mě na čelo.
,,Jo, řekl.'' usmál jsem se taky a z očí mi sklouzly stříbrné slzičky, které ale tentokrát značily štěstí. Sasuke mi je všechny slíbal, a pak se přisál na moje rty.
POZNÁMKA:
Sasukeho za týden pustili z nemocnice a on se vrátil do svého bytu, kde s ním začal žít Naruto. Sakura jim to moc přála a brzo si našla chlapce, kterého milovala skoro stejně, jako kdysi Sasukeho. Tým 7 byl znovu kompletní a Oro se šel bodnout xD. MUHEHE (dejme tomu, že ho Sasu nezabil. xD)
A Oro se šel podnout!
(Azrea, 3. 4. 2012 14:54)