Nádherná čelenka
Říká se, že na Velikonoce má každá žena dostat něco nového na sebe, aby jí nepokakal beránek. Ani Půděnka nebyla výjimkou a jelikož žádnou krasavici neurazíš hezkým šperkem, byla obdarována parťákem nádhernou čelenkou s kamínky. Na jejím širokém černém čele se vyjímá, třpytí a ještě více podtrhuje krásu ušlechtilé peršeronské hlavy. Úplná prinčezna! Parťačka přizvala všechny ženy, dokonce i muže ze stáje, aby se poklonili té kráse vesmírné. Potom na ní nasedla, pokynula přihlížejícím a nechala se odvézt na jejím gaučohřbetě až k Vojtěškovému výběhu, kde udělaly ještě cvičné klusové kolečko. Uprostřed týdne přispěchali parťáci na průběžnou kontrolu Odett. Stála u krmelce a zírala na návštěvníky, nevypadala však, že by se chtěla hnout z místa. Nakonec podlehla pokušení a rozešla se přivítat parťačku. Na pohled bylo patrné, že pravou zadní nožku zatěžuje méně než tu druhou, že našlapuje poněkud strnule. Krunikšopa, to nám ještě tak scházelo, pomyslela si parťačka. Prohmátli jí řádně šlachy, zrevidovali spěnku, zkontrolovali teplotu kopyta, provedli ohebnost kloubu, ale nic výrazného neshledali. Parťačka ještě vzala Půďu na vodítko a v klusu bylo napadání na končetinu zřejmé. Vzali jí tudíž pouze pár délek od Tajné louky na cestu lemovanou trávou ostřicí. Pajdání pozvolna ustávalo, takže si parťačka pomyslela, že si třeba jen mohla těsně před tím zvrtnout nohu. Pro jistotu ještě při krmení požádala blondýnu, jelikož se fakt vyzná, aby se na Půděcí nohu mrkla. Ona také nedetekovala nic neobvyklého, slíbila však, že bude stav monitorovat. Dalších pár následných dní Odett nohu normálně zatěžovala a po kulhání nebylo ani památky. To ostatně hodlala parťačce předvést hnedle o víkendu. Docela se ochladilo, což černokněžnici náramně vyhovuje. Sice se už probudil otravný hmyz, který prudí při paseníčku, zalejzá do oušek a štípe, no fůj. Parťačka nelenila a vytasila osvědčený repelent Enduro a potřela jím nejvíce exponovaná místa. To byla úleva! Okamžitě přestala stříhat ušisky a klepat hlavou. Jelikož bylo ještě času dosti, vydala se s mademoiselle na pidi procházku úvozem. To se peršeronskému Pupíčkovi příliš nezamlouvalo. Několikrát se zastavila a demonstrovala tím svoji nechuť zrovna v tento den opustit stádo z dohledu. Jelikož parťačka trvala na svém, podrobila se milá Půďa její vůli, a za vydatného frkání a mručení pochodovala po jejím boku. Na důkaz nejvyšší otrávenosti a nesouhlasu vztekle kopala do kamenů. Když došly k Čété výběhu, parťačka otevřela vchod, aby jím prošly z kopce dolů zpátky na cestu. Odett dělala jako by se nechumelilo, nicméně v hlavě už měla připravený plán. Počkala ještě pijánko až parťačka zavře, poté se vytrhla a i s vodítkem prchla do nejvzdálenějšího cípu výběhu, jelikož odtamtud je vidět na stádo pasoucí se na Tajné louce. Postávala tam a z dáli vyhodnotila, že se parťačka přibližuje rázným krokem s našpulenou pusou, zamračená jak bouřkový mrak, tož pro jistotu před ní zdrhla, šlapala si na vodítko, což jí vždycky rozhodilo, koulela očima jak dračice, jen vypustit z nozder kouř a z tlamy oheň. Zastavila se až u parťáka, aby se u něho schovala před případným trestem. Marně. Byla veřejně pokárána, bylo jí náležitě domlouváno a navrch obdržela lískanec. Stejně musela nakonec udělat všechno tak, jak bylo původně v plánu…. v podstatě od samého začátku útěku dobře věděla, že to jinak ani dopadnout nemůže, a tak zkrátka kapitulovala a pořádně bručela jak kodiak a sekala vztekle ocáskem jak carská důstojnice šavlí. Ovšem tím se mimo jiné prokázalo, že jí rozhodně noha nebolí, že je v dobré kondici a nadto potěšila oko parťáků, kterak krásně ladně nesla své černé mohutné tělo ve cvalu. Radost pohledět. Byl to tradičně se opakující jarní předříjový vzdor, loni byl scénář velmi obdobný, což si parťačka pamatuje velmi dobře. S Půdou se zkrátka nedá nudit, a tak to má být.