Utíká to.....
Utíká to. Tolik jsme se těšili a najednou máme po létě, do háje. Díky tomu, že si parťáci pořídili štěně, měla Pupíček Odette ještě více volného času, než kdykoli před tím. Ani za mák jí to nevadilo, umí si své volno užít na plný pecky. Pastvy bylo dost, takže to vskutku probíhalo dle jejího gusta. Chodila se koupat, opalovala se, nezapomněla ani na potřebnou manikúru a pedikúru. Od jara nenosí ozuby, aby si šlachy a kopytní mechanismus odlehčili. První měsíce jí chůze z kopce dělala trochu potíž. Uřídit a ubrzdit mohutnou záď bylo náročné a tak se často zastavovala a na mokré trávě se necítila absolutně pohodlně a bezpečně. O bahně nemluvím. Naštěstí letošní teplé měsíce nebyly příliš deštivé, což hrálo peršeronce do karet. Parťačka leckdy připouštěla, že by jí ozuby znovu nechala nasadit, ale nepodlehla pokušení. Odette si nakonec na hladkost podkov zvykla, sice tu a tam zadní nožka podklouzne, ale to se stává i běhákům, tak si není z toho třeba dělat hlavu. Do stáda se ke krátkodobému pobytu přihlásil Vein, který rozříjil všechny kobyly bez rozdílu věku. No to bylo nadělení! Občas se holky mezi sebou pohádaly a dost se mlátily, jenže to je zákon přírody. Bohužel co je horší, můj kámoš Vandal musel být navždy oddělen od stáda. Pohybové potíže způsobené artrotickými změnami na kloubech a kostře vůbec, se rapidně zhoršily. Jeho parťačka povolala na pomoc veterinářku, fyzioterapeutku, podává mu preparátky proti bolesti a taky na promazání kloubů, jenže dosud bez zjevného efektu. Stáří se zastavit nedá a zub času hlodá neúprosně. Vandal má klidový režim a odešel s konečnou platností do důchodu. Jen několikrát pro zpestření se vydal s Odý na malou vycházku. Probíhalo to tak, že si vykračoval po boku své parťačky a Odett vezla na hřbetě tu svou miniaturu. Přesunuli se na louku k mostu, tam se Vandal nerušeně popásal a Půděna se opět začala zapojovat do předpracovního režimu. Sice z toho není nadšená, snaží se parťačce jízdu znepříjemnit nevstřícným chováním, raději by se taky pásla, to má ale holka smůlu, prostě musí. Půdici se zkrátka nechce dělat lautr nic, strašlivě zlínala a já nad tím tady nevěřícně kroutím hlavou, co si ta černokněžnice vlastně myslí ! Ta by měla panečku zažít rachotu, jakou jsem měl já u sedláka, a to by si potom vážila každičkého okamžiku, kdy může poponést parťačku na hřbetě a ještě by si měla lehnout na zem, aby mohla pohodlně nastoupit! No jo, ale miss Odett je flákačka, má v podstatě velkou kliku, že je u mých parťáků, může proto žít pohodlně a bezpracně. Co si budeme nalhávat, ve své podstatě je to vyhovující pro obě zúčastněné strany.... V měsících slunce se střídají výběhy dle stavu narostlé trávy, a co se týče místa určení, stádo se v tento čas nacházelo na Tajné louce. Odý to tam má moc ráda. Navíc je to fain, že se do stáje jde pěkně po rovince, žádnej ufuněnej kopec. VIP box ve stáji je vždy připraven, aby poskytl peršeronce azyl. Má tam vše co potřebuje, aby si odpočinula od neodbytného hmyzu, od sálajícího slunce....v letních měsících je to doslova balzám na tělo, chládek co tam je v kombinaci se senem, které je v travním období naprosto nedostupnou komoditou ve výbězích, tudíž je vítaným chuťovým zpestřením. A všichni, kteří znají černokněžnici vědí, že madame je věčně připravena se futrovat. O tom také svědčí následující příhoda. Bystrá konice zjistila, že každodenně je u valníku kyblík s namočenými řepnými peletami, které ona vzhledem k maximální tělesné váze nedostává. Ano, závidí tak trochu ostatním, voňavou chutnou řepu, zatímco ona dostává pouhou hrstku Pava Stilmix. Pavíčko jí velmi chutná, ale je ho na její vkus málo, pramálo, aby měla co schroupnout, když celé stádo hoduje. Mimochodem tento druh krmiva je určen pro koně v rekonvalescenci, co mají minimum pohybu a nebo jsou v rizikové skupině jedinců inklinující ke schvácení kopyt. Řeknete si, chudák, ale ona ta tunová holka přibírá snad i ze vzduchu a vody, navíc si umí přilepšit, jen si nemyslete, je všema mastma mazaná. Sotvaže se dostane ven z výběhu, okamžitě spěchá ke kyblíku s řepou a honem si ukořistí alespoň pár soustíček. Parťačka na to dává obzvláště pozor, a tak se Půděna rozhodla, že se šulit nenechá. Počkala si na příhodnou chvíli a v podvečer, když se popásala, pomalu ale jistě se přiloudala ke vchodu do výběhu. Rozhlídla se kolem, aby se ujistila, že ji nikdo nepozoruje, strčila hlavu mezi dvě trubky a svým mohutným krčiskem, nadzvedla vrchní, podržela jí, načež ladně překročila spodní nadzemní část zavírání. Vrchní trubka se vrátila samovolně zpět na své místo. Peršeronka byla volná. Nic jí nebránilo v tom, aby mohla spocívat pořádnou porci řepy. Zkušeným pohybem odhodila krycí kyblík a pustila se do jídla. Bohužel si to časově nevyměřila a natrapírovala ji tam blondýna. Dostala pěknej vylágoš a šupem se musela vrátit zpátky k ostatním. Jelikož už vydatně povečeřela, nedostala ani zrnko. Otočila se k blondýně zadkem, a pohoršena se odkráčela napít. V očích jí skotačily šibalské plamínky, řekla si, že jí je to prostě fuck, neboť stejně zase vyleze ven. Zůstalo totiž tajemstvím, jak se Odette dostala ven. A tak se ráno zase procházela jako jediná venku před výběhem. O to horší bylo, že si dopřála tentokráte nášup ve formě Vandalova jídla, neboť tam bylo od večera připraveno, a všechny věci byly již odvezeny nahoru k zimovišti. Blondýna zuřila a Půdice to pěkně schytala. Za drzost se prostě platí. Musela zůstat ve výběhu u Vandala, než se všichni přemístili do Velkého výběhu. Taky proběhlo podzimní odčervení a tentokrát paní koňská lékařka přijela vybavena injekční formou anitparazitární látky. Byla překvapena mohutností černé kobyly a pravila, že takového koně snad ještě za svou praxi neviděla. Aby jo! Takových gigantických krasavic není v širokém dalekém světě mnoho. Ba co víc, řekl bych, druhou nenajdete. Je ojedinělá a vzácná, pravý Pupíček Odetta je jen jedna!!! Tím končí mé dnešní vyprávění, ale než Vám zas uteču, dáme si moudro na konec, co Vy na to, přátelé? Jdeme na to. Život je stále plynoucí proces, v jehož průběhu se vždy objeví nějaké nepříjemnosti, co mohou zanechat jizvu, ale život plyne dál, a pokud se zastaví, zvětrá stejně jako voda. Je třeba jít dopředu dál, protože každá zkušenost je životní lekcí.