Jím rád.
Když jsem se přemístil do mého nového sídla, nebyl jsem nijak hubený. Sice jídla už ke konci nebylo extra moc, ale nemusel jsem nic dělat, jen jsem stál a jedl, takže jsem vcelku kulatý byl. Na Poučníku jsem pravidelně začal chodit do výběhu. Nebyl jsem na to vůbec zvyklý být celé dny, a pak v létě i noci, pořád jen venku. Navíc, jak jsem Vám už přeci říkal, stádo mě přijalo nevlídně. K senu mě rozhodně moc často nepustili, takže jsem dostával v podstatě jen snídani a večeři, což ovšem zdaleka nepokrývalo moji skutečnou potřebu!!!! Přestože mi ve finále zvýšili krmné dávky na 4 litry mokré řepy a 1 litr granulí, dvakrát denně ráno i večer, pořád jsem byl hubený jak lunt. Oba moji parťáci byli zoufalí, nevypadal jsem dobře. Zhubl jsem snad sto kilo...a to uznejte sami u takového chladnokrevníka je fakt průšvih. Vypadal jsem jako bych byl nemocný, takže mi doktorka odebrala krev, jestli jsem v pořádku. Naštěstí výsledky byly OK. Tudy tedy cesta nevedla a tak mi zavolali zubaře. Je fakt, že mi obrousil pěkně všechny zuby, takže se mi po jeho zákroku daleko líp kousalo, ale kýžené nabírání váhy se ne a ne dostavit. Parťačka neustále pročítala nějaké články o krmení starších koní, radila se, kde se dalo, vozili mi suchý chlebík, housky, jablíčka, mrkev, dokonce už i v týdnu, ale pořád bez pozitivních výsledků. Začínali být skutečně bezradní. Až poté, co k nám dorazil Vandal a začali se kamarádit s jeho parťačkou, která má s chlaďasy dost zkušeností, dostali od ní tip na centrum krmiv ve Světicích. Původně tam jeli jen pro sladový květ, ale díky bohu tam narazili na paní, co se zabývá krmením hospodářských zvířat, no prostě výživářku. Ona mi sestavila následující krmný plán: snídaně 4 litry řepy v mokrém stavu, 1 litr sladového květu a ¼ litru bylinkového müsli, večeře 2 litry vojtěškových pelet, 1 litr bezpluchého ovsa, 100 ml oleje, lněné semínko, taky vitamín B, C a pivovarské kvasnice. Jó, tak tohle je fakt žrádlo! Konečně mi dali zase oves a pěkně prvotřídní kvalitu bez slupek a ne jen ty moderní granule, co mi teda mimochodem stejnak nějak moc nechutnaly, ale to víte, hlad je hlad a já vybíravý nejsem. Pomaloučku, polehoučku jsem se začal kulatit. Na zadku se mi postupně utvořil nepatrný tučíček, jak říká parťačka, když kolem mě neustále radostně poskakuje, poměřuje, jak přibírám a oplácává mi zadek. Jde to pomalu, ale jistě. Přeci jen jsem starší kůň, tak tyhle procesy jsou pomalejší, s tím se nedá nic dělat. Metabolismus mi pracuje pomaleji, tělo si z přijaté potravy už nedokáže odčerpat tolik živin jako za mladých let. Svačinky dostávám i nadále, na přilepšenou, k senu mám nepřetržitý přístup jak ve výběhu, tak i v boxu a po ježdění mi parťačka vždy uvaří báječnou teplou bylinkovou mash od Pava, což je fakt lahůdka. Vřele doporučuju! Jsem vskutku spokojený a jídlo si dokážu náležitě vychutnat, není nad to mít pěkně plné bříško :o) a tučíček začíná být patrný !!!!!