ÚVOD DO PSYCHOLOGIE - předn. 1. a 2.
Vznik psychologie jako vědy, její předmět a vývoj psychologického poznání
- Věda, zabývající se člověkem, jeho chováním, psychikou, prožíváním a interakcí se sociálním prostředím
- Člověk – jedinec – je ovlivňován různými faktory
- Psychologie se snaží popsat to, jak se člověk chová v kombinaci se sociálním prostředím
- Psycholog, pokud pochybuje sám o sobě a o diagnóze, nedělá většinou chyby, pokud přestane pochybovat, má pocit, že je bezchybný, začne dělat chyby
- U lékařů je proces opačný (vztah: subjekt – objekt)
· Laická psychologie
· Vědecká psychologie
· Narativní psychologie
Vznik psychologie
- Psychologie má původ ve filosofii
- Psýché – duše (projevy osobní povahy)
- Již od starověku je duše předmětem zájmu lidského zkoumání
- Jako samostatná věda až na konci 19. století (vědecké pojetí zkoumání psychických procesů – na rozdíl od metafyzického filosofického pojetí)
Psychologie jako věda (TEST)
- Vznik psychologie souvisel se vznikem psychofyziky (Wundtova laboratoř 1879) – konec 19. Století
o Laboratoř přímo zaměřená na zkoumání psychických procesů
o Konkrétní zkoumání psychických procesů – vědci se snaží uchopit psychické procesy konkrétním způsobem
- Přístup zabývající se měřením psychických procesů pomocí laboratorních přístrojů → vznik a rozvoj experimentální psychologie
- Aby byly procesy měřitelné, reprodukovatelné
- Psychologie redukována na měřitelné procesy, dělitelné na elementy
o Teplota, tep etc.
- V tomto pojetí je psychologie redukovaná na určité popsatelné procesy
- Popisy pocitů jsou subjektivní – popis svých vlastních emocí
Vývoj předmětu psychologie
· Starověk (antika) = psýché (duše)
· Vědomí (17., 18. Stol.) = bezprostřední prožívání člověka (možnost introspektivního pozorování) –
pojem nevědomí nebyl definován (až Freud) – vědomí – je něco
uchopitelného, možnost introspektivního pozorování, konkrétnější
pojem než duše
· Chování = reakce člověka na prostředí, jeho vnější jednání (omnispekce), mohu
pozorovat zvnějšku
· Nevědomí = psychické procesy, které nejsou pozorovatelné zvnějšku
projev prostřednictvím snů, chybných úkonů (skryté procesy vedoucí
k psychickým problémům, onemocněním) - Freud
· Osobnost = celek ovlivňující chování, prožívání, jednání člověka, jeho vztahování se
k okolí (mnoho teorií osobnosti - vrstevnatá, systémová), komplex
vysvětlující psychickou stránku člověka jako celek
· Myšlení = systém zpracování informací, kognitivní procesy, probíhá v centrální
soustavě a ovlivňuje naše chování
Systém psychologických disciplín (TEST)
Teoretické disciplíny
- nazývány základními psychologickými obory
název disciplíny její předmět
Obecná psychologie - obecné zákonitosti, psychické jevy s obecnou platností
- obecná platnost o teoretických pojmech
Psychologie osobnosti - jedinec, systém jeho dispozic, vlastností
Vývojová psychologie - utváření psychiky, vývoj lidského jedince = jeho ontogeneze (ontogenetická
psychologie)
Dějiny psychologie - vývoj psychologických směrů a disciplín
(Sociální psychologie) - sociální determinace jedince (někteří ji považují za aplikovanou)
Psychopatologie
Srovnávací psychologie
Aplikované disciplíny
název disciplíny její předmět
Klinická psychologie - diagnostika, prevence, terapie psychických poruch a onemocnění
- někdy označována „pravá psychologie“
- nutná atestace + 5 let praxe
- dnes ztrácí ten profesionální přístup – terapeut laik
Pedagogická psychologie - psychologické aspekty vzdělávání a výchovy
Psychologie práce - pracovní proces, jeho vnitřní a vnější podmínky
Forenzní psychologie
Kulturní psychologie
Sportovní psychologie
Hartl, Hartlová – Psychologický slovník
Gould – Jak neměřit člověka (testování inteligence u lidí)
Metody psychologického zkoumání
Psychologická metodologie
- Vědecká psychologie má jako každá věda ucelený koncept metod sběru a analýzy dat, které jí dopomáhají k získávání poznatků a řešení problémů
Metoda = soubor principů a způsobů získávání vědeckých poznatků
- jako vědeckou metodu chápeme tu, která vede k získání reprodukovatelných poznatků
- Vědecká psychologie se opírá o empirická data (základní vědecké výpovědi o daném předmětu a jejich zobecňování)
- Psychologie pracuje na poli vědeckého bádání v rámci modelu:
Hypotéza → sběr dat → analýza dat → ověření hypotézy → závěry zkoumání → teorie
Základní metody v psychologickém zkoumání
- Základní metodou pozorování a) záměrné x bezděčné
b) introspekce x omnispekce
c) přímé x nepřímé
záměrné - plánovité, pozorné vnímání určitého objektu se záměrem poznávat ho
introspekce - pozorování vlastního prožívání
- vůbec první metoda výzkumu
- problematická z hlediska validity a reliability
- využívá ji např. humanistická psychologie
- dobře aplikovatelná i v praxi – např. Skupinová terapie
omnispekce - pozorování chování druhých osob
nepřímé pozorování - realizováno různými prostředky (rozhovor, anketa, dotazník, obsahová analýza,
analýza produktů, např. placebo)
pozorování chování (extrospekce, omnisekce)
· volné x předem dané
· krátkodobé x dlouhodobé (longitudinální)
experiment - vědecky nejhodnotnější (experimentální skupina, kontrolní skupina)
- přísné podmínky
- slouží k ověření hypotéz, zkoumání kauzálních zákonitostí
- zkoumání souvislostí mezi závislými a nezávislými proměnnými
psychometrie - měření psychických vlastností osobnosti (škálování)
kazuistika - rozbor a popis jednotlivého případu
sémantický diferenciál
Kvalitativní metody
- Analýza jednotlivých případů, analýza výpovědí a jednání
- Nemají ambici kvantifikovat (určovat četnost, pravděpodobnost výskytu)
- Popis a analýza ZAJÍMAVÝCH aspektů případu
- Nemá ambici případ a rozbor kvantifikovat – využití u případových studií
- Syndrom zneužívaného dítěte
-
Kvantitativní metody
- Úzce spjaty se statistikou, kvantitativní vztahy mezi jevy (četnosti, průměry, korelace, odchylky od průměru)
- Výzkum musí být prováděn na souborech (vychází z nich např. tradiční pojetí inteligence)
Obecná psychologie - pojmy
Psychika
- základní jednotka, předmět zkoumání
- biologické pojetí: psychická činnost jen jako projevy organismu
- sociálně-kulturní (psychologické) pojetí: odraz skutečnosti obklopující člověka, jeho vlastního těla a duševních obsahů
- rozlišujeme zastánce vnitřních dispozic a vlivů a zastánce vnějších (sociálně kulturních) vlivů
Dimenze psychiky vnitřní (subjektivní dění)
vnější (společnost, okolí, stresory, socializační procesy)
- v historii se předpokládalo, že se člověk narodí s určitými psychickými vlastnostmi a rozvíjí se nebo nerozvíjí na základě vnějších podmínek (člověk už je něco hotového)
- ve středověku: děti = malí dospělí, nepředpokládalo se, že by se s nimi mělo zacházet jinak (6-8 let do služby)
- John Locke – tabula rasa (až tím, jak na nás působení např. rodiče nebo společnost si zapisujeme hodnoty, které se projeví v chování a prožívání)
- psychické projevy člověka – myšlení, rozhodování, emoce, jednání atd.
PSYCHIKA
vnitřní vnější
prožívání chování
poznávání, cítění, snahy jednání, řeč, výraz
vědomé nevědomé
ü chování je odrážením prožívání ( jednání, řeč a výraz), ale prožívání a chování může být v rozporu (myslím si o učiteli, že je blbec, ale navenek to tak nemůže vypadat; na pohovoru vypadám sebejistě, i když jsem ve skutečnosti nervózní)
ü poznávání = poznávací procesy jsou vnitřní, protože každý je máme odlišné (např. to jak každý vnímá jinak tyrkysovou)
ü cítění = emocionální stavy, volní stavy, vůle
ü jak se projevuje poznávání a cítění? Řečí (třesoucí se hlas, afekty – řev), jednáním, výrazem (dá se to ovládat, ale taky se dá měřit => tep, pocení)
ü vědomé = já vím, jak se cítím, vím, co prožívám
ü nevědomé = něco s čím já sama neumím pracovat, ale ovlivňuje to mé vnitřní chování a prožívání (ve vědomém chování se projevují nevědomé prvky
Psychika – charakteristika a funkce
= základní předmět zkoumání psychologie
= je to abstraktní pojem (jde o organickou jednotku s činností individua)
= něco podobného čím v antice nazývali psyché
= pro nás je to uchopitelné jen částečně (jde to přes vnitřní kontrolu člověka)
= je složkou celkové činnosti jedince, jejími projevy jsou prožívání a chování
= činnost individua směřuje k dosažení adaptace
= úzce spjatá s činností nervové soustavy
= vystupuje na určitém stupni fylogenetického a ontogenetického vývoje (můžeme ji pozorovat již u jednoduchých organismů - zvířat, v prenatálním obd.)
= projevuje se činností, má dimenzi prožívání a chování, které lze dále členit na jednotlivé stavy, procesy, dispozice
= je možné ji popsat, redukovat na procesy
2 základní funkce psychiky
Regulační
v abychom se z toho nezblázniliJ
v pomáhá organismu lépe se přizpůsobovat prostředí
v umožňuje jedinci plánovitě měnit své okolí
v umožňuje adaptaci a přijmout socio-kulturní normy dané společnosti
Odrazová
v jsme schopni přijímat zažité koncepty jako modely a začleňovat je do své osobnosti
v promítají se sem vlivy z okolí – jak nás okolí olivňuje
v
Schéma psychiky, adaptace, determinace organismu
- R = f (S, O)
- R = psychická reakce, f = funkce, S = stimulace (podnět), O = organismus
- S -------- (O) ---------- R
- Podnět ----------- Organismus----------Reakce
- v nejzákladnější formě mluvíme o reflexech
- reflex: - nepodmíněný (plotýnka, v podstatě fyziologická reakce)
- podmíněný – pokud se na nějaký hlavní stimul (na který navazuje reakce) váže vedlejší
stimul, můžeme po nějaké době hlavní stimul vypustit, reakce se projeví i tak (Pavlov)
- každý člověk reaguje na daný stimul jinak, bude to jinak prožívat – proto „O“ v rovnici S-O-R
Determinace psychiky
2 základní faktory:
- biologické vs. společenské
- B: ovlivněno tím, jak se ten člověk narodil – geneticky
- S: ovlivněno sociálním prostředím, ekonomickými podmínkami
à odvěký spor v psychologii: Je pro nás důležitější to VROZENÉ nebo to ZÍSKANÉ?
- fyziologické procesy vs. společenská zkušenost, morálka
- instinkty vs. volní mechanismy
- př. vlčí děti (Amala, Kamala) – snaha vrátit je do civilizace nebyla dost silná, děti zemřely, nemohly se
přizpůsobit
- chlapec narozen s vnitřními mužskými orgány a s vnějším ženskými – vyoperovány mužské orgány à
v pubertě se přesto projevili mužské projevy – ochlupení, mutace à psychické problémy
- stejně jako u vlčích dětí, tak např. anorektičky => instinkty jsou přebity volními mechanismy (záleží také na
- společnosti – anorektičky asi nebudou v afrických kmenech)
- charakter jedince je kombinace obou faktorů – genetické dispozice i prostředí výchovy
Psychika jako celek a její členění
Např.
- kognice (poznávání, myšlení, vnímání, zpracovávání informací z okolí, vědomí, nevědomí, sny)
- emoce (city, pocity)
- motivace (ovlivňuje naše rozhodnutí)
- snahy (volní procesy)
- vývoj psychologie se posouvá na základě kritiky (někdo popře myšlenku a nový směr či škola je na světěJ)
- dvojí rozdělení členění
· dichotomické
o poznávací procesy
§ kognice
o snahové (volní) procesy
§ snahy, emoce, motivace (všechny souvisí s tím, co chceme a nechceme)
· trichotomické
o poznávací procesy
o volní procesy
o city a emoce
K O G N I C E
- získávání informací o světě kolem nás, o nás samých, o naší orientaci ve světě
- na jejím základě je vydělen směr kognitivní psychologie (chápe osobnost člověka jako systém nějaké přijímání a zpracovávání dat)
- čití (počitky velmi často probíhají na fyziologické úrovni)
- vnímání (vjem je ve chvíli, kdy počitek zpracuji a vidím co mám před sebou jako celek; je to tedy složitější, vkládám předchozí zkušenost, vkládám to do systému)
- představivost
- myšlení
- inteligence
- paměť
- pozornost
ČITÍ, VNÍMÁNÍ
- Wertheimer, Koffka, Kohler, Lewin
- čití = základní smyslový odraz předmětu nebo jevu (senzorická data, často spojováno s viděním barev, slyšením zvuků atd.) –neuvědomujeme si ho
- zpracování podnětů z okolního prostředí, „syrového amteriálu“, kterýnáš mozek proměňuje v mysli
- vnímání je obraz vnějšího a vnitřního prostření (prostředí?) organismu v mozku zprostředkovaný smyslovými orgány – organizujeme informace z okolí – vybíráme si, co je pro nás důležité
- charakteristika vnímání:
Ø celostnost (obrazy celky),
Ø výběrovost (iniciace, ale není vnímána celá),
Ø významovost (celky jako nositelé významů)