Seminární práce psychologie
Test - Skóre vulnerability vůči stresu (Jak
jsem vůči stresu citlivý?)
(upraveno dle Beecha, 1987)
Musím často vyhledávat lidi, kteří by mi rozmluvili mé „černé myšlenky“. |
ano |
ne |
Musím přiznat, že moje nálada je velmi proměnlivá. Někdy se cítím dost rozrušený, aniž by se stalo něco, co tento pocit vyvolalo. |
ano |
ne |
Mám sklon být příliš citlivý na kritiku nebo nevlídné poznámky. |
ano |
ne |
Dost často trpím pocitem viny bez skutečného důvodu. |
ano |
ne |
Často se cítím velmi napjatý a vzrušený. |
ano |
ne |
Čas od času se stávám rozčileným, nejistým a utrápeným. |
ano |
ne |
Dosti snadno se stávám podrážděným a špatně naloženým. |
ano |
ne |
Jsem ustaraný a mám sklon vidět černé stránky věcí. |
ano |
ne |
Mám sklon probírat minulé problémy a myslet na to, co se stane. |
ano |
ne |
Stávám se velmi nervózním, když se něco nedaří. |
ano |
ne |
Mám sklon se příliš podceňovat a srovnávat se s druhými lidmi ve svůj neprospěch. |
ano |
ne |
Nespím příliš dobře a asi se cítím unavenější než druzí. |
ano |
ne |
Skórování: počítá se s počtem kladných odpovědí
0 5 = v normě
6 12 = vaše citlivost je zvýšena
Výše skóre vám ukazuje vaši tendenci ke zranitelnosti, přecitlivělosti, k braní věcí na příliš těžkou váhu a příliš k srdci.
Proč jsem v normě
Nikdy jsem nemusel vyhledávat lidi, kteří by mi rozmlouvali mé „černé myšlenky“. Spíše jsem člověk, který ty černé myšlenky rozmlouvá ostatním, nikdy jsem tedy neměl potřebu toto jakkoliv řešit. Důvod, že to takto je, přikládám nejspíš tomu, jaký jsem. Nic mě nerozhodí a jsem pořád v klidu a pohodě.
Moje nálada může být proměnlivá, ale není to tak hrozné, abych s tím měl větší problémy, nebo abych získal potřebu to nějakým způsobem řešit. Pokud se mi nálada zhorší, tak mi pomůže například přítel, nebo konverzace s děvčaty, která vždy dokáží spolehlivě uvolnit a rozveselit.
Nikdy jsem neměl sklony být příliš citlivý na kritiku popř. nevlídné poznámky. Mě to spíš náladu zlepšuje, protože se tomu musím smát. Pokud mi totiž někdo něco vyčítá, tak to je spíš z důvodu, aby mi ublížit. Upřímná kritika mě vždy motivuje být lepší a nevlídné poznámky neřeším, protože na mě prostě nemají vliv. Když jsem byl mladší, tak jsem třeba přestal poslouchat, když na mě někdo křičel, nemusel jsem to pak v sobě řešit.
Nikdy jsem netrpěl pocitem viny, mám takový pocit, že když nějaký podobný pocit viny někdy mám, že na něj prostě po čase zapomenu a pak mě netrápí.. Potom spíš bývá problém, když mi někdo připomene podobný problém z minulosti a já si ho už nepamatuji.
Většinou se necítím vzrušený nebo napjatý bez důvodu, pokud se tak již stane, třeba když mi jde o něco důležitého, tak se snažím ovládat a vnitřně uklidnit. V nejhorších případech, kdy se stydím, tak si stačí představit, že to nejsem já, ale někdo jiný a já se na všechno jen dívám z povzdálí. Lidé stejně po čase na nedůležité věci zapomenou, tak proč by nezapomněli na tohle.
Nejsem nejistý, nejsem utrápený, nejsem rozčilený. Takovéhle emoce nejspíš neprožívám. Od narození jsem takový.
Kdo mě zná ví, že podrážděný či špatně naložený nebývám, málo co mě dokáže rozhodit a své pozitivní i negativní pocity prožívám s menší intenzitou delší dobu. Občas na ně můžu úplně zapomenout a vzpomenout si až za čas. Spíš se snažím rozdávat svou dobrou náladu druhým.
Mám problém s tím, že černé stránky věci vidět nedokážu, nebo je neberu tak vážně. Proto k sobě potřebuji člověka, který ty černé stránky vidí, aby mě mohl případně krotit.
Vždy jsem se snažil jednat tak, abych svého chování litovat nemusel. Takže když v budoucnu přijdu na to, že to nebylo zrovna nejlepší řešení, tak si vzpomenu na, že mě to tehdy jako nejlepší řešení připadalo. Takže minulosti nelituji.
Pokud se něco nedaří, tak se z toho inspiruji do budoucna, z chyb se totiž podle mě člověk nejlépe poučí. O mnoho lépe než z poučování. Neúspěch mě tedy naopak může vybičovat ještě k větší motivaci.
Nemám sklony se podceňovat, tím bych totiž velmi snížil svůj potenciál. Pokud si člověk dostatečně věří, tak může překonat i ty, kteří mají lepší předpoklady a schopnosti, ale věří si méně. Bylo by tudíš velmi neprozíravé takhle se podkopávat.
Usínám velmi snadno, spíš bych rád, kdybych mi trvalo usínání déle, protože ten čas před usnutím je velmi příjemný. Spánek mám hluboký a nepřerušovaný. Cítím se unavený jen v případě, že spím moc málo nebo vůbec. Spíš mě naopak obdivují, že spím málo a unavený nejsem.
Závěr
Pokud bych měl někomu poradit já co mi pomáhá, tak nejlepší pro mě mluvit nebo psát si s přáteli. Dále mě může uklidnit činnost na kterou se musím plně soustředit, například holení nebo posilování.
Na základě přečtení textu „Osobnost a stres“ (dle knihy - Vašina, L., Strnadová, V.: Psychologie osobnosti I – str. 197-276) – vypsat, které z uvedených postupů používám při zvládání své zvýšené zátěže (stresu)
Po přečtení knihy jsem zjistil, že používám následující posupy při zvádání stesu:
-
Vytěsnění a popírání - „Jde o soubor obranných mechanismů, kterými se lidé snaží vnímané druhy ohrožení nebo konflikty odstranit z vědomí popíráním, vyvracením, opomenutím vzít to či ono na vědomí. Setkáváme se s protikladným chováním – např. přehnaně veselou náladou. Postupuje se tak, že se z vědomí vyjímá to, co se týká stresoru, a taj se zabraňuje vzniku negativního afektu. 'Co oči nevidí, to srdce nebolí', když situaci nevidím, tak mne netrápí – taková je logika tohoto případu.“ (L. Vašina, V. Strnadová Psychologie osobnosti I, 2009)
Tohoto postupu jsem používal hlavně když jsem byl mladší při situacích, ve kterých jsem si nemohl pomoci sám a bylo příliš těžké se s něčím takovým jen tak smířit popř. to sám vyřešit. Ale cítím, že tento postup není úplně v souladu se zdravým rozumem, protože vytěsnit něco není řešení, kdykoliv se to může vrátit a může to dopadnout na člověka o to hůř.
-
Intelektualizace a racionalizace - „Tyto termíny označují iluzorní formy řešení stresových situací, kde skutečnost je falšována tím, že je interpretována jinak, než by měla být. Používá se při tom vyšší míry zobecnění, šablon, stereotypů, zdánlivě samozřejmých pravd a banalit (francozsky 'banal' – vrchnostenský způsob jednání), otřepaných frází a samozřejmostí. Tím se pozornost odvádí od konkrétní věci k obecnému ideálu. Místo pravého poznání nástupuje 'prázdná pravda', nad nínž má ten, kdo ji sděluje, intelektuální kontrolu, iluzivně ji ovládá. Patří sem různé druhy racionalizace, sofistikování, rádoby filozofování, zdánlivé nadřazenosti nad věcí.“ (L. Vašina, V. Strnadová Psychologie osobnosti I, 2009)
S tímhle přístupem jsem se také častěji setkával v mládí, např. když jsem dostal špatnou známku, tak jsem si namlouval, že ji stejně dostala celá třída a tím banalizoval celkovou situaci, a v podstatě se tak zbavil veškerých starostí touto výmluvou. Toto chování je pochopitelné, ale podle mě není hodné dospělého a moudrého člověka.
-
Desenzibilace – To je v podstatě snaha o snížování citlivosti vůči stresoru. Zahrnuje několik etap. Osoba se díky vystavování situací, které u ní vyvolávají strach na tito situace postupně zvyká a v budoucnu se u ní snižuje citlivost vůči strachu z takto prožívaných situací. Alternativní metodou je vizualizace situací. (L. Vašina, V. Strnadová Psychologie osobnosti I, 2009)
S desenzibilací v různém měřítku se můžeme setkat v denním životě. Pokud mám například já z něčeho strach, tak se postupně snažím přivykat této situaci, aby mě tolik neděsila a já byl schopný normálně myslet a jednat. Zastávám názor, že nejlepší před důležitým životním momentem je představit si nejhorší možné situace, aby člověka nic nepřekvapilo a on mohl v relativním klidu jednat.
-
Zajímavá je tzv. kognitivní rekonstrukce, při které vedoucí výcviku připraví sérii stresových situací, do nichž jsou účastníci zapojováni (např. přijetí kritiky, sdělení kritiky, apod.). Ke každé z těchto situací je připravena série videofilmů názorně ukazujících správné a nesprávné řešení. Účastník si má v mysli představit jak stresovou situaci zvládá, a pak se pokusit tento proces popsat. (L. Vašina, V. Strnadová Psychologie osobnosti I, 2009)
Podle mě má kognitivní rekonstrukce velkou šanci zvýšit lidem sebevědomí a snížit jejich citlivost na stresující situace. Protože zvyšuje jejich psychickou odolnost, vystavováním osob takovýmto stresovým situacím může lidem jen prospět, uvědomí si totiž, že nic není tak hrozné, jak se může zprvu zdát.
-
Získávání času v exponované situaci - „Tento výcvik vede např. Ke klidnému a pomalému opakování toho, co řekla druhá strana, nebo k vyjádření souhlasu s kritickou připomínkou druhé strany, k níž je přidán mírně zamlžující dodatek (tzv. fogging). (L. Vašina, V. Strnadová Psychologie osobnosti I, 2009)
Já osobně když potřebuji získat čas, tak si sundám brýle a začnu si je čistit. Situace okolo mě se uklidní a já mám čas v klidu si rozmyslet co bude dál.
-
Nonverbální projevy - „Na základě mimoslovních projevů se jedinci učí v prvé řadě rozpoznávat příznaky zvýšené hladiny emocí u druhých lidí – tzv. výcvik precepce, vnímání počínající agresivity. Zároveň se však učí i vnímat vlastní mimoslovní projevy, které naznačují, že emocionální hladina stoupá a nabývá formy zlosti a vzteku, agresivity a hostility (nepřátelství). I to je důležité, nemáli se počáteční zlost vyhrotit.“ (L. Vašina, V. Strnadová Psychologie osobnosti I, 2009)
Rozpoznávání nonverbálních projevů je podle mě velmi důležité. Protože člověk tak může poznat náladu druhého, popřípadě i jeho zdravotní stav. Míru emocí které zrovna prožívá a hloubku citového vztahu, kterého k vám cítí. Můžeme poznat zvýšenou agresivitu protějšku a případně ho zklidnit apod. Podle mě člověk i bez cvičení dokáže rozpoznat některé emoce protějšku (nudu, agresi, zapálení pro věc, apod.).
-
Vnitřní mluva - „Do popředí výcviku zvládání agresivity se dosává rozhovor, který při rozhodování vedeme sami se sebou. Účastníci výcivku se učí osvojit si některé příkazy – např. 'Zastav se a přemýšlej' nebo 'Tím se rozčílit nenechám'.“ (L. Vašina, V. Strnadová Psychologie osobnosti I, 2009)
Vnitřní mluva může být občas velmi přínosná, člověk tak protějšku neřekne nepěkné věci, kterých by mohl později litovat. Navíc se zklidní a vybere nejlepší možnost jak dále pokračovat v konverzaci.
Recenze knihy
PhDr. Libor Míček, Csc.: Duševní hygiena
Vydalo Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1986
Autor - Libor Míček (1931-2004) významný český psycholog, vysokoškolský učitel sociální a pedagogické psychologie na filozofické fakultě v Brně, který se specializoval na problematiku psychologie zdraví, duševní hygienu a sebevýchovu.
Kniha Duševní hygiena je určena odborným psychologům, učitelům a dalším odborníkům, kteří se touto problematikou stýkají. Původně byla určena jako vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult oboru psychologie.
Duševní hygiena neboli psychohygiena je nauka o tom, jak si chránit a upevňovat duševní zdraví a jak zvyšovat odolnost člověka vůči nejrůznějším škodlivým vlivům. Duševní hygiena poskytuje návod, jak cílevědomě upravovat životní styl a životní podmínky tak, aby se nejen zabránilo nepříznivým vlivům, ale aby se co nejvíc uplatnily vlivy posilující naši duševní kondici, duševní rovnováhu. Má člověka naučit, jak předcházet psychickým obtížím. Pokud již nastaly, učí ho, jak je nejlépe zvládat.
Autor si klade za úkol objasnit čtenáři problematiku duševní hygieny, autor totiž vidí v upevnění své duševní rovnováhy velký přínos nejen pro člověka samého, ale i pro členy jeho rodiny, spolupracovníky a přátele. L. Míček poukazuje na to, že pouhá znalost pravidel duševní hygieny nikdy nemůže nahradit její prožívánní v každodenním životě a snaží se to do čtenáře vštípit. A to se mu podle mě povedlo, kniha jasně čtenáři objasní problematiku duševní hygieny (psychohygieny), navrhne jak se zbavit stresu, zlozvyků. A navíc nabídne několik autoregulačních cvičení.
Kniha čtenáře od začátku postupně seznamuje se základními pojmy duševní hygieny, od minulosti, po současnost. Vymezuje komu je psychohigiena určena a uvádí důvody proč bysme se o ni měli zajímaj. Poukazuje na metody duševní hygieny, poukazuje na pojetí duševního zdraví, na pojetí adaptace. Vypisuje příčiny stresu, stresory. Dále přechází k hygieně duševní práce, k stresorům v práci, k pracovní přetíženosti, chornické únavě a předkládá zásady N.S. Vveděnského. Poté se zabývá tematikou životosprávy z hlediska psychohygieny a tedy spánkem, výživou, správným dýcháním, odpočinkem, pohybem, hospodařením s časem, odstraňováním zlozvyků. Následuje seznámení čtenáře s psychohygienickým pohledem na pracovní prostředí, což obnáší úpravu optických a akustických podmínek, správnou teplotu, vlhkost a cirkulaci vzduchu. Po této kapitole následuje kapitola nejdelší zabívající se ontogenetickými aspekty duševního zdraví, což obsahuje péči o duševní zdraví, kvalitu mateřské péče, duševní hygienu ve školách, výběr životního partnera, adaptaci v rodině, psychohygienu ve stáří a déle. Následují sociální aspekty duševní hygieny, tzn. posuzování druhých lidí, vytváření kolektivu, prevenci konfliktů mezi lidmi, problémy jednání s amorálními psychopaty. Předposledním velkým okruhem je sebevýchova a duševní zdraví, to obsahuje sebepoznávání, koncentraci pozornosti, zvládání subjektivních emočních nesnází, rozhodování, sebevýhovu charakterových rysů z hlediska duševní hygieny. Na závěr autor umístil autoregulační cvičení, uvedl typy relaxací (například progresivní relaxaci E. Jacobsna, Mariščukův relaxační trénink, pojetí relaxace podle W. Reicha, autogenní trénink J.H. Schultze, a další.).
Kniha se zabývá následujícími kapitolamy:
-
Základní pojmy duševní hygieny (str. 9-30)
-
Hygiena duševní práce (str. 34-40)
-
Životospráva z hlediska duševní hygieny (str. 41-63)
-
Psychohygienický pohled na pracovní prostředí (str. 69-73)
-
Ontegenetické aspekty duševního zdraví (str. 73-115)
-
Sociální aspekty duševní hygieny (str. 119-138)
-
Sebevýchova a duševní zdraví (str. 142-157)
-
Autoregulační cvičení (str. 164-196)
Tyto kapitoly mají ještě své podkapitoly, vše je členěno přehledně a srozumitelně, obsah knihy se nachází na začátku publikace. Odkazy na prameny (popř. citace) jsou vybaveny jménem autora (autorů), názvem publikace, rokem vydání a několikrát i příslušnými stranamy, vše tedy vyhovuje našim standartům. Použitá literatura je na konci knihy správně a přehledně vypsaná (mnohdy i zahraniční publikace, především v německém či anglickém jazyce). Rejstřík bohužel přítomen není, takže vyhledávání jednotlivých hesel možné není. Ilutrace v knize přítomny jsou, jde především o názorné fotografie dotvářející celkový dojem, popřípadě objasňující jednotlivá cvičení, fotografie jsou umístěny obvykle při sobě, popřípadě přímo v textu. Ilustrace jsou dostatečné a názorné. Kniha je spíše vědecká a pro odborníky, šiší veřejnosti bych doporučil jinou literaturu, styl knihy odpovídá odbornému rázu knihy. Kniha je vybavena pevnou a na dotek příjemnou vazbou, hůře se poničí. Vazba knihy je dvoubarevná – sytě žlutá a písmena a obrázky jsou hnědé. Na vazbě jsou obrázky kruhu, čtverce a trojúhelníku. Kniha je kvalitně lepená, papír je standartní. V této publikaci se mj. vyskytuje několik grafů a tabulek (např. na stranách 38, 39), grafy jsou přehledné, snadno pochopitelné a doplněny jsou poznámkami a odkazy. Tabulky jsou jednoduché, dobře doplňují celkový obraz knihy. V knize se téměř nevyskytují překlepy, což je příjemné. Na konci kapitol jsou vždy kontrolní otázky z právě přečtené kapitoly a malé cvičení, což poskytuje zpětnou vazbu čtenáři na daný text. Kniha je na svou dobu přesná a kompletní, má popřípadě méla velký vliv a přínos pro vědu. Na některých vysokých školách se stále používá (například Masarykova univerzita - Filozofická fakulta předmět psychologie), což ukazuje na aktuálnost publikace. Kniha má celkem 207 stran a obsahuje dvě cizojazyčné resumé – v angličtině a ruštině. Použitá literature je v ní srozumitelně a přehledně sepsaná na konci knihy.
Knihu L. Míčka bych doporučil všem, kteří se zajímají o psychohygienu. Kniha je jasná a výstižná, obsahuje jasné členění kapitol. Přínosem knihy je komplexní shrnutí problematiky psychohygieny. Kniha splňuje autorem stanovený cíl - objasnit čtenáři problematiku duševní hygieny.
Rozebrání kapitoly, která mě zaujala
Hygiena duševní práce
Tato kapitola zabírá 7 stránek, začíná vysvětlením duševní práce a jejím vlivem na duševní vyrovnanost jedince. Pokračuje několika odstavci o nepřetržitém růstu v oboru, sebevzdělávání. Následuje podkapitolou Stresory v práci, přehledem stresorů v životě vysokoškoláků. Následuje podkapitola o Životní změně a stresu, ta je doplněna tabulkou Stresovostí různých životních událostí (je k ní odkaz na Posuzovací škálu sociálního přizpůsobení - Holmes a Rahe, 1967), například největší stresovost samozřejmě zabírá úmrtí manžela (manželky). Autor poukazuje na časové rozložení stresorů a přikládá mu velkou váhu. Následuje podkapitola Pracovní přetíženost a chronická únava, tato podkapitola je doplněna dvěma grafy (vliv na tonu CNS podle Cruickashanka a graf typického nočního spánku mladé dospělé osoby podle Hartmana) a tabulkou (Schéma etap nástupu chornické únavy dle Platonova). Celá kapitola končí zajímavými zásadamy N.S, Vveděnského (Kolomijcev, 1961, 41-48). Například bysme podle těchto zásad měli od každé práce pronikat postupně. Dále bysme měli vědět, že úspěšná práce vyžaduje dodržování určitého rytmu práce. Třetí zásada je důslednost a soustavnost v práci. Čtvrtá je správné střídání práce a odpočinku. Poslední bod je potřebný kladný vztah společnosti k práci. Na závěr je jako obvykle několik kontrolních otázek (vysvětlit pojmy stresu a stresoru, jaké typy stresorů známe, kdy se pracovní povinnosti mění v silný stresor, okomentovat výše uvedené zásady, problémy, které se pojí s pracovní přetížeností, popsání příznaků stresovosti, pojmenovat faktory zvyšující či snižující odolnost vůči stresorům) a jedno cvičení (provést hodnocení intenzity stresorů ve svém vlastním životě na škále od 0-10 bodů).
Celá kapitola je psána jasně a výstižně, obsahuje odkazy na důležité stránky v knize. Obsahuje podkapitoly, které činí text jasnějším a přehlednějším. Doplněna je o tabulku a grafy, což čtenáře vtáhne hloub do problematiky. Celý text obsahuje množství vysvětlujících závorek. Ukončen je zmíněními kontrolními otázkami a cvičením.
Na této kapitole mě zaujala velmi důležitá hygiena duševní práce a přehledné grafy. Ovšem všechny kapitoly jsou psány stejně kvalitně a nedělá větší problém je číst a chápat je.