Goofer kráčel zasněně od hlavních dveřích směrem k Han a Ariol, při tom si pozvolna, jen tak pod bradou pobrukoval a hladil násadu koštěte. Trvalo mu hodnou chvíli, než si jich všiml, zamračil se a nepříliš laskavým hlasem je okřikl:
"Co vy dvě tu zase hledáte? Nemáte být v posteli?" Han zavřela pusu, polkla, ale nebyla schopna slova. Ariol na něj koukala jako na přízrak. Poprvé za celou dobu co je v institutu ho viděla a slyšela si pobrukovat, usmívat se a ještě k tomu slavnostně kráčet s koštětem....Drcla do Han, ta zvedla lexikon a dál civěla, tentokrát ne na Goofera, ale na koště, co s veškerou péčí objímal v náruči. "Feršum", zašeptala Ariol. Goofer se zamračil ještě víc, ale než je stačil poctít další nepříčetnou otázkou, Ariol ho předešla:
"My, my jdeme do knihovny. Máme dneska službu."
"Tak co tady děláte? Nevíte kde je knihovna? Mám vás snad vzít za ručičku a dovést tam?", rozhořčene na obě vyjel.
Han se vzpamatovala, zatahala Ariol za hábit a obě mizeli Gooferovi z dohledu. Ariol si však nemohla odpustit myšlenku, která ji hlodala od okamžiku, kdy ho viděla s koštětem a těsně před zatáčkou do chodby, směřující ke knihovně se otočila, podívala se Gooferovi do očí a nevinně se ho zeptala
"To je vaše koště nebo Čika?".
Goofer se k nim rozběhl doslova leopardími skoky a Han, která se vrátila pro Ariol jí okamžitě zatáhla do chodby a obě zmizely tak rychle, jako pár nad hrncem. Když stanuly v relativním bezpečí knihovny, zdálo se jim, že slyší hluboké, rozhořčené oddychování za dveřmi.
Raději zalezly mezi regály a doufaly, že Goofer do knihovny nevpadne jak rozezlený lev, či spíše buvol. Když se nic nedělo, obě si oddychly, svezly se po regálech na zem a oddvály se svým myšlenkám. První promluvila Han a opět zaznělo jen:"Feršum".
"No jo, bylo to Feršum", řekla Ariol, "Čikovo Feršum. Zajímalo by mě, co dělal s koštětem tak brzo venku."
Han si poposedla a s nataženou rukou po knize pronesla: "No co by dělal, je to machýrek, chtěl se vytáhnout jak umí lítat, ale načapal ho ředitel. Prosím tě, co tě to napadlo ptát se ho, čí je to koště?"
Ariol se zamračila a odsekla:"Nic." Obě se zvedly a začaly hledat knížky.
"Han?" promluvila za chvíli Ariol "Všimla sis, jak to koště hladil?".
"Cože?" Han vykoukla z poza druhé police, ze které sundala obzvláště těžkou knihu a vehementně v ní začala listovat.
"No, zdálo se mi, že to koště hladí. A ten jeho výraz, když ho držel, všimla sis toho? Div s ním nezačal tancovat." Han si povzdechla, zavrtěla hlavou a odložila knihu zpátky na polici.
"Zapomněla jsi říct, že si u toho zpíval," pronesla Han a mrkla na Ariol, „asi trénuje nový taneček na ples“ dodala a opět zmizela mezi knihami. V zápětí se ale vrátila s plnou náručí učebnic a s úctou je položila na stůl. Chvíli jen tak seděly mlčky a čekaly na první šum na chodbě.
“Ale je to nádherné koště, viď?“ zeptala se Han Ariol, které se okamžitě zablýskalo v očích.
„Nádherné? Je to to nejlepší koště, co zatím je. Víš jaké by to bylo prohánět se na něm večer nad věžemi institutu?“ Han zavrtěla odmítavě hlavou.
„Ari, vzpamatuj se, vždyť by tě mohli chytnout a pak by ti nepomohla ani učitelka bylinkářství. Poslední dobou jsi nějaká divná, máš šílené nápady. Kde na to chodíš?“..zarazila se, chvíli přemýšlela a dodala:“Ne, máš pravdu. Bylo by to úžasné.“
„Třeba by nám ho půjčil? Nadějně pronesla Ariol, avšak byla ihned uzemněna.
„Kdo? Čiko?Ten? Nejsi nemocná, nemáš horečku? Se na něj podívej, ke koštěti se chová líp jak k ostatním. A kromě toho, teď bude lítat leda tak na Trambu. Podle toho jak se ředitel tvářil, rozhodně mu ho nemíní vrátit aspoň v příštích sto letech. Nebuď snílek a pomoz my.“
Han se chopila seznamu a začala třídit učebnice. Ariol, trochu naštvaná na Han, přemýšlela, proč se pokaždé naštve, když se zmíní o Čikovi. Ruch na chodbě vypovídal o budíčku a sotva se obě zvedly, do knihovny přišel Martin Dowles. Han se usmála od ucha k uchu, za to Ariol protočila oči v sloup.
„Já nevím, co na něm ta Han vidí. Ze všech kluků tady si vybere zrovna jeho,“ pomyslela si a usmála se na něj, „ale jo, celkem se k sobě hodí.“
„„Ahojte děvčata, nechcete pomoct?“
„Ne, díky, zvládnu to,“ pronesla Ariol a odcházela z knihovny, na rozdíl od Han, která Martinovi předala celý svůj díl. Než došli oba do učebny, kde už Ari utřídila svou polovinu, uběhlo dvacet minut. Zanedlouho se všichni sebrali a odcházeli do jídelny. Ariol zabruslila pohledem ke stolu ohnivé koleje a viděla Čika, očividně naštvaného na celý svět. Sedla si na své místo a nenápadně pohlídla k profesorskému stolu a ani se nedivila, že mezi nimi nesedí Goofer…
"Co vy dvě tu zase hledáte? Nemáte být v posteli?" Han zavřela pusu, polkla, ale nebyla schopna slova. Ariol na něj koukala jako na přízrak. Poprvé za celou dobu co je v institutu ho viděla a slyšela si pobrukovat, usmívat se a ještě k tomu slavnostně kráčet s koštětem....Drcla do Han, ta zvedla lexikon a dál civěla, tentokrát ne na Goofera, ale na koště, co s veškerou péčí objímal v náruči. "Feršum", zašeptala Ariol. Goofer se zamračil ještě víc, ale než je stačil poctít další nepříčetnou otázkou, Ariol ho předešla:
"My, my jdeme do knihovny. Máme dneska službu."
"Tak co tady děláte? Nevíte kde je knihovna? Mám vás snad vzít za ručičku a dovést tam?", rozhořčene na obě vyjel.
Han se vzpamatovala, zatahala Ariol za hábit a obě mizeli Gooferovi z dohledu. Ariol si však nemohla odpustit myšlenku, která ji hlodala od okamžiku, kdy ho viděla s koštětem a těsně před zatáčkou do chodby, směřující ke knihovně se otočila, podívala se Gooferovi do očí a nevinně se ho zeptala
"To je vaše koště nebo Čika?".
Goofer se k nim rozběhl doslova leopardími skoky a Han, která se vrátila pro Ariol jí okamžitě zatáhla do chodby a obě zmizely tak rychle, jako pár nad hrncem. Když stanuly v relativním bezpečí knihovny, zdálo se jim, že slyší hluboké, rozhořčené oddychování za dveřmi.
Raději zalezly mezi regály a doufaly, že Goofer do knihovny nevpadne jak rozezlený lev, či spíše buvol. Když se nic nedělo, obě si oddychly, svezly se po regálech na zem a oddvály se svým myšlenkám. První promluvila Han a opět zaznělo jen:"Feršum".
"No jo, bylo to Feršum", řekla Ariol, "Čikovo Feršum. Zajímalo by mě, co dělal s koštětem tak brzo venku."
Han si poposedla a s nataženou rukou po knize pronesla: "No co by dělal, je to machýrek, chtěl se vytáhnout jak umí lítat, ale načapal ho ředitel. Prosím tě, co tě to napadlo ptát se ho, čí je to koště?"
Ariol se zamračila a odsekla:"Nic." Obě se zvedly a začaly hledat knížky.
"Han?" promluvila za chvíli Ariol "Všimla sis, jak to koště hladil?".
"Cože?" Han vykoukla z poza druhé police, ze které sundala obzvláště těžkou knihu a vehementně v ní začala listovat.
"No, zdálo se mi, že to koště hladí. A ten jeho výraz, když ho držel, všimla sis toho? Div s ním nezačal tancovat." Han si povzdechla, zavrtěla hlavou a odložila knihu zpátky na polici.
"Zapomněla jsi říct, že si u toho zpíval," pronesla Han a mrkla na Ariol, „asi trénuje nový taneček na ples“ dodala a opět zmizela mezi knihami. V zápětí se ale vrátila s plnou náručí učebnic a s úctou je položila na stůl. Chvíli jen tak seděly mlčky a čekaly na první šum na chodbě.
“Ale je to nádherné koště, viď?“ zeptala se Han Ariol, které se okamžitě zablýskalo v očích.
„Nádherné? Je to to nejlepší koště, co zatím je. Víš jaké by to bylo prohánět se na něm večer nad věžemi institutu?“ Han zavrtěla odmítavě hlavou.
„Ari, vzpamatuj se, vždyť by tě mohli chytnout a pak by ti nepomohla ani učitelka bylinkářství. Poslední dobou jsi nějaká divná, máš šílené nápady. Kde na to chodíš?“..zarazila se, chvíli přemýšlela a dodala:“Ne, máš pravdu. Bylo by to úžasné.“
„Třeba by nám ho půjčil? Nadějně pronesla Ariol, avšak byla ihned uzemněna.
„Kdo? Čiko?Ten? Nejsi nemocná, nemáš horečku? Se na něj podívej, ke koštěti se chová líp jak k ostatním. A kromě toho, teď bude lítat leda tak na Trambu. Podle toho jak se ředitel tvářil, rozhodně mu ho nemíní vrátit aspoň v příštích sto letech. Nebuď snílek a pomoz my.“
Han se chopila seznamu a začala třídit učebnice. Ariol, trochu naštvaná na Han, přemýšlela, proč se pokaždé naštve, když se zmíní o Čikovi. Ruch na chodbě vypovídal o budíčku a sotva se obě zvedly, do knihovny přišel Martin Dowles. Han se usmála od ucha k uchu, za to Ariol protočila oči v sloup.
„Já nevím, co na něm ta Han vidí. Ze všech kluků tady si vybere zrovna jeho,“ pomyslela si a usmála se na něj, „ale jo, celkem se k sobě hodí.“
„„Ahojte děvčata, nechcete pomoct?“
„Ne, díky, zvládnu to,“ pronesla Ariol a odcházela z knihovny, na rozdíl od Han, která Martinovi předala celý svůj díl. Než došli oba do učebny, kde už Ari utřídila svou polovinu, uběhlo dvacet minut. Zanedlouho se všichni sebrali a odcházeli do jídelny. Ariol zabruslila pohledem ke stolu ohnivé koleje a viděla Čika, očividně naštvaného na celý svět. Sedla si na své místo a nenápadně pohlídla k profesorskému stolu a ani se nedivila, že mezi nimi nesedí Goofer…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář