Manuel aneb smutný osud krásného chlupatého kocourka

V listopadu nás oslovila sestřička z veterinární kliniky z Prahy 4 se slovy : „ Nějaký pán tu nechal kocourka, abychom ho utratili, protože si neoblíbil přítelkyni“. Domluvili jsme se tedy, že kocourka přijmeme. Majitel , dá-li se mu tak ještě říkat - tam nechal peníze na utracení, za které ho na veterině vykastrovali. Osobně si myslím,že ho mohli vykastrovat na vlastní náklady a peníze přispět na jídlo a podestýlku. Po přijetí byl kocourek  smutný, nechtěl jíst, říkala jsem si, že se mu stýská. Ale bohužel to tak nebylo. Navštívila jsem veterinární kliniku kam chodíme s našimi svěřenci. U Manuela se po vyšetření ukázala závažná srdeční vada. Dalších pět dní jsem s ním chodila na infuzi. Nabízela jsem mu samé kočičí dobroty, ale bezúspěšně. Vzhledem k jeho  zhoršujícímu se stavu  jsme se rozhodli jeho trápení ukončit. Manuelovi bylo prý 5 let. Jeho bývalému majiteli mělo dojít, že kocourek není zlý  a že jeho náladovost souvisí s jeho zdravotním stavem a ne s jeho novou přítelkyní. Vzhledem k tomu, že měl kocourek i svrab v uších, nebyli jeho podmínky u již zmíněného páníčka asi ideální. Veterinární klinika, která nám kocourka předala, měla nejdříve Manuela prohlédnout a ne ho honem vykastrovat. Narkoza mu neprospěla a když si vezmeme i to, že kocourek byl vyděšený, myslím ,že se mohlo s kastrací počkat. Jak se říká:“Dobrý skutek bude po zásluze potrestán“, tak nejenom že trápení kocourka nemělo tentokrát dobrý konec , ale také za něho dlužíme 3000kč.