Počátek Temna (Kapitola 4)
Petr ležel na zemi a prudce oddechoval. Hrudník mu stoupal a klesal s hlubokými nádechy a výdechy. Na celém těle se mu perlil pot. Jako by ho do něj někdo namočil. Z koutku očí mu stékaly slzy. Po chvíli se posadil, stále však prudce oddechoval. Přiložil zakrvavené klouby k očím. Pot, krev a slzy se začaly mísit dohromady.
Bylo tomu sotva dvě hodiny, co se s Karolínou rozešel, ale už mu to připadalo jako věčnost. Chvíle s ní, které společně trávili v Praze, mu připadaly jako by z jiného života. Jako by tehdy byl někým jiným. Jeho světélko ve tmě zablikalo a zhaslo. Obklopila ho tma, samota a zoufalství. Šel se vysprchovat. Vstoupil do sprchového koutu, opřel se o zeď a brečel. Praštil pěstí zo zdi až z kloubů vytryskla nová krev a nechala na dlaždicích krvavou stopu. Petr po ní přejel dlaní.
,,Kurva proč?" zašeptal vztekle. Kdykoliv měl vztek, mluvil sprostě. Prostě to potřeboval. Chtěl ze sebe dostat ten děs, který ho zevnitř trhal na kusy. Chtěl spadnout na kolena, opřít se rukama o zem a řvát na celý svět. Křičet vzteky, touhou a samotou. Toužil po tom, aby každý věděl, že je nešťastný, zlomený, a že to prostě nezvládá. Přál si, aby na něj nikdo nepromluvil. Aby se lidé v jeho blízkosti neusmívali, nelíbali a nedělali, že nevědí, že on je na cestě dolů, kamsi pod zem.
Otevíral a zavíral oči. Krátce a rychle vydechoval, opřel se rukama o stěnu. Protáhl si krk a jednou rukou si ho začal masírovat. Přemýšlel. Došel k tomu, že se to prostě stává, že to bolí, ale že to určitě přejde. Začal se sprchovat. Smyl ze sebe pot a krev. Klouby zůstaly do masa odřené. Štípalo to. "To máš za to, že nemyslíš, hlupáku." ozval se kdosi v něm. Petr se ironicky zašklebil. To je ono...pomyslel si. Nemyslet. To musím. To mi pomůže. Vylezl ze sprchového kouta a otřel se ručníkem. Vešel do svého pokoje.
Mobil blikal. Petr se usmál. Podíval se na hodiny. Bylo půl jedenácté. Přešel ke stolu a vzal mobil. Psal mu Anthony. Anthonyho neviděl už dva roky. Co teď může chtít? No jistě...kalba. Petrovi oči začaly jiskřit. To je přesně to, co potřebuje. Chlast. Matně si vzpomínal, že Anthony je jedním z největších odborníků přes drogy, kterého zná. Trávu u něj bylo možno zakoupit tak snadno, jako jste si mohli zakoupit v krámu žvýkačky. Petr se s ním rychle domluvil.
Sešli se o půlnoci. Mraky zatáhly celou oblohu. Byla zima. Od úst jim stoupala pára. Pozdravili se a Anthony Petra vedl k jakémusi domu.
,,Tady bydlíš?" zeptal se Petr a podíval se na barák. Byl velice pěkný a luxusně zařízený. Anthony se šklebem přikývl. Vešli dovnitř a Petrovi hned došlo, že na kalbě nebudou sami. Z horního patra jsem doléhlala hudba a hlasy lidí. Vystoupali po schodech nahoru a Anthony začal Petra s jednotlivými lidmi seznamovat. Skoro každý měl v ruce jointa a alkoholu zde také nebylo málo. Petrovi se to začínalo líbit. U jednoho stolu vzadu seděli čtyři muži a hráli karty. Uprostřed stolu ležel pytlík s bílým práškem...
Petr s Anthonym si sedli k jednomu stolu, kde seděl jeden chlapec a čtyři děvčata. Chlapec se jmenoval Radim. Dívky byly Adéla, Lucka, Pavlína a Ivana. Anthony začal mluvit k Adéle, Petr se usmíval a tu a tam se zapojil do konverzace. Po očku stále sledoval stůl, kde se hrálo o heroin. Nakonec jeden z mužů roztáhl rty do širokého úsměvu a hodil své karty na stůl. Ostatní trochu připitoměle čuměli na jeho karty a z jejich úst se začaly řinout nadávky. Výherce si strčil pytlík do kapsy u bundy a rychle se vypařil. Ostatní se začali vytrácet po něm.
Petr počkal, až Anthony ukončí rozhovor s Pavlínou. Radim mezitím přinesl vodku a rum, které kolovaly kolem stolu. Petr upíjel poctivě, chtěl pít. Konečně rozhovor Anthonyho s Pavlínou skončil a Petr se naklonil k Anthonymu.
,,Koukám, že heráku se docela daří. Navázal si zase kontakty?" podíval se mu do očí. Anthony jen ironicky stáhl rty:,,Už dávno...heroinu se opravdu daří líp než kdy jindy...možná to bude tím, že je zima, každopádně v posledních měsících sem ho prodal spoustu..." řekl a spokojeně se usmíval. Petrovi zazářily oči. Olízl si dychtivě rty a podíval se na něj:,,Máš?" zeptal se a z hlasu byla cítit dychtivost. Anthony se zamračil a podíval se na něj:,,Myslel sem, že si s tím skončil." řekl udiveně. ,,Posledně, když jsem tě viděl, nechtěl si o drogách ani slyšet." z jeho hlasu znělo podezření. Petr se ošíval:,,No...časy se mění...názory odcházejí...lidé odcházejí (opět pomyslel na Karolínu), ale kde je důvod, proč by se nemohli vrátit?" zeptal se s úsměvem.
Věděl, že Anthony v dlouhé větě nikdy neudrží podstatu. Stalo se, co předpokládal. Anthony byl zmatený. Přešel přímo k věci:,,Takže chceš herák?" zeptal se opatrně a díval se Petrovi do očí. Petr kývl. Anthony pokrčil rameny:,,Dneska ho tu nemám. Zkus mi zavolat příští týden...domluvíme se." řekl a pořád se udiveně díval do Petrovi tváře. Ten jen lehce povzdechl, ale přikývl a opřel se víc o opěradlo křesla. Podíval se na Ivanu, která se na něj mile usmála a jeho rty se začaly rovněž kroutit do pobaveného tvaru. Vzal flašku vodky a dal si pořádný hlt.
Večer postupoval a témata začínala být pořád měkčí. Hudba začala přecházet do milostných tónů a Petrovi začal konečně stoupat alkohol řádně do hlavy. Pořád věděl, že Karolínu miluje, jen nějak pozapomněl, co je vlastně na jejím vztahu k němu špatně. Věděl, že se rozešli, ale čemu by to mělo vadit? Určitě to bude jen chvilková demence, brzy bude vše zase jako dřív. Usmál se a v duchu souhlasně pokýval hlavou. Oči měl při tom zavřené. Náhle mu zazněl do ucha Ivanin šeptavý hlas:,,Nešel by sis zatancovat? Jen tady tak sedíš..." šeptala a znělo to tak nevinně. Petr otevřel oči a pohlédl na ni. Stála těsně u něj, její tvář byla blízko jeho. Hlavou mu začaly probíhat myšlenky na Karolínu a jestli to, co dělá, je správné. Nakonec pokrčil rameny. No co, stejně teď spolu nechodí. Nemůže mu vyčítat, že si zatancuje s jinou. S úsměvem kývl, vzal Ivanu za ruku a zavedl ji do jednoho kouta místnosti, kde spolu začali tancovat.
Nejprve tancovali docela daleko od sebe, ale Petr brzy poznal, že Ivana se k němu jaksi přibližuje. Ani ne za pět minut už měla ruce kolem jeho krku a hlavu u něj na prsou. Petrovi to ale radost nedělalo. Tohle chtěl přece dělat s Karolínou...ne s Ivanou...i když byla velice hezká a všechno...ale prostě...tohle nějak nepasovalo. Tady měla stát místo Ivany Karolína, o tom byl naprosto přesvědčen a byl si tím jist. Jenže co teď? On sám měl ruce na Ivaniných zádech a jen tak se odtrhnout a jít pryč? Ještě bude chtít jít s ním... Věděl, že musí počkat, dokud nebude chtít jít sama.
S něčím však nepočítal...nebo vlastně počítal...ale nemyslel si, že to přijde tak rychle. Najednou odtrhla hlavu od jeho hrudi, trochu se natáhla a přitiskla své rty na jeho. Petra to zastihlo nepřipraveného, a tak ji chvíli líbal s otevřenýma očima a udiveným pohledem. Po chvíli své rty od jejích odtrhl. Dívala se na něj a usmívala se. Alkohol mu poroučel se také usmívat. Po chvíli ho políbila znovu a Petr cítil, jak si ho rukama přitahuje pořád víc k sobě, aby se jejich těla co nejvíc dotýkala. Znovu jí věnoval jen krátký polibek a pak jí navrhl, jestli se nepůjdou ještě napít ke stolu. Přijala to trochu nerada, ale držela se ho za ruku a šla s ním ke stolu. Usedli a bavili se ještě do dvou hodin. Ve dvě Ivana vstala a řekla, že jde domů. Zeptala se Petra, jestli by ji nedoprovodil. Petr věděl, že nemůže jinak, přikývl, rozloučil se s Anthonym a vydal se s Ivanou na cestu k ní domů.
Celou cestu ho držela za ruku a něco povídala o sobě. Petr moc nemluvil, nechával jí prostor. Dvakrát na něj během cesty skočila, přitiskla ho ke zdi domu a líbala. Vždy ji od sebe po chvíli odtáhl a usmál se na ni. Došli až k ní domů. Vytáhla klíče a otevřela vchodové dveře. Ve dveřích se otočila a usmála se na Petra:,,Nechceš jít nahoru? Je tam nějaký víno a naši nejsou doma..." řekla a mile se na něj zaculila. Petr věděl, že ta chvíle přijde, ale přesto to v něm trochu hrklo, když to řekla. Věděl, že pokud chce své pouto s Karolínou aspoň trochu udržet, musí teď zastavit. Usmál se a omluvně se na Ivanu usmál:,,Promiň, ale dneska nemůžu. Naši by se divili, kde sem, slíbil jsem, že na noc se vrátím. Ale díky moc za pozvání... fakt mě mrzí, že musim odmítnout...dáš mi na sebe číslo?" zeptal se a snažil se nasadit úsměv.
Bylo vidět, že je zklamaná. Usmála se však a nadiktovala mu číslo. Zapsal si ho a poděkoval jí. Popřál jí dobrou noc a šel pryč. Hned za rohem její číslo z mobilního telefonu vymazal. Oddychl si a přemýšlel, proč sakra odmítl, proč nepřijal. Ačkoliv se té odpovědi bránil, stále mu zcela jasně vyvstávala před očima a zářila na něj těmi nejkrásnějšími barvami - Karolína.