Bláznivý víkend pisálků
Ták a je to tady. Je pátek odpoledne a my, v čele s Radkem, úspěšně dobíháme na vlak. Naše kroky vedou na krásnou, ale zatím ještě studenou faru v Němčicích nad Hanou. Cesta rychle utekla, stojíme na nádraží a rozhlížíme se kolem. Vidíme, že k nám přichází usměvavý pán. Dobře tušíme, že jde o místního pana faráře, který je velmi ochotný a přijel nám pro věci i přesto, že fara moc daleko není. Pan farář nás provedl po místnostech, které jsme mohli obývat. Místnosti byly překrásné, že si člověk pomalu připadal jako na zámku. Během toho, co jsme procházeli místnostmi, dozvěděli jsme se i část historie místních záchodků.
Nejprve jsme od Radka dostali podrobný výklad o nejčastějších chybách v typografických znacích a hned jsme si to zkusili i v praxi při opravě textu. Jako další přišla na řadu slohovka.. Nikdy předtím jsem netušila, že dokážu napsat práci na povel, ale jak je vidět, stačí dobré téma a jde vše.
Společně s námi na tento náš výjezd jela i bývalá šéfka našeho časopisu Hanka Přivřelová. Dozvěděli jsme se od ní, že časopis znovu ožil tak trochu díky projektovému týdnu, který byl zaměřen na žurnalistiku. Také jsme zhlédli nějaké fotky našich současných šéfredaktorů z dob, kdy v Aginu začínali.
Večer se konala mše a po ní nám pan farář vyprávěl různé příběhy o satanistech a Romech a o všem, co s nimi zažil. Později jsme se dívali na film a po skončení filmu jsme si ještě dlouho povídali.
Ráno jsme se rozloučili s panem farářem, protože někam jel, a sedli jsme si opět ke krbu. Chvilku jsme si povídali a za pár okamžiků došla smska od jedné naší známé. Ptala se, jak se máme a tak. V tu chvíli nás napadla stejná věc, nachytat ji. Padly návrhy, jako že jsme způsobili menší požár a shořely záclony nebo někdo z nás je úplně namol nebo že se někomu něco stalo. Rozhodli jsme se pro poslední variantu, že se někomu něco stalo nebo lépe řečeno, že si Radek něco udělal s nohou při sekání dřeva.
Docela dobře jsme se při vymýšlení této špatnosti pobavili a tu osobu jsme nachytali. Jenže jsme jen lidi, a tak v nás začalo hlodat svědomí a nakonec jsme se omluvili.
Dopoledne rychle uteklo. A nám se nechtělo domů. Jenže co jsme mohli dělat. Po obědě jsme si sbalil svých pět švestek a vydali jsme se na cestu do našich domovů.
evík