Cesta osudem Kapitola 3
Kapitola 3
Ve chvílích, kdy si Karkas uvědomila co se stalo, netušila co vlastně bylo dříve. jako by snad ztratila paměť a nebo ji někdo uvěznil aby ji nikdo už nenašel. Kdo by však usiloval o život Karkas? Jakmile mněli všichni po večeři, vydala se Karkas se svou sestrou do míst, které ji byli až doposud skryty. Nakonec ji přivedla k místu kde se zastavili před jedněma dveřmi které Karkas otevřela a obě ženy vešly dovnitř. Karkas dveře zavřela a přistoupila k jednomu z obrazů, který tam visel. Na obrazu nebylo v podstatě nic zajímavého, ale když přistoupili blíže, zjistila žena že na obrazu je vyobrazen otec jejich dvou dětí. ,,Co tady dělá můj muž, jak to že máš jeho portrét u sebe doma? Mohla by jsi mi to nějak vysvětlit a snaž se o dobré vysvětlení, ráda bych jej potom předala svým dětem až se budou ptát?! ´´Karkas se ji snažila uklidnit i když na své sestře pozorovala velkou zlobu.,,Počkej, máš právo se ptát a taky ti to mohu klidně vysvětlit.´´Ta se na ní podívala velice opovrhovaným pohledem a nechtěla s ní trousit už ani jedno jediné slovo. Nakonec však řekla jen několik slov své sestře. Byly to dost vyčítavá slova a dosud ničemu nerozuměla. Karkas nakonec svou sestru po značně dlouhé chvíli uklidnila a usadila ji do křesla, které stálo blízko zdi. Nakonec usedla a s malým nechutenstvím si začala poslouchat vymyšlenou historku své sestry. V okamžicích, kdy sestra začala poslouchat nepravděpodobnou historku, snažila se Sibara najít pokoj ve chvílích, kdy to hodně potřebovala. Obě dívky se ji i nadále snažili jakkoliv přesvědčit ba y utekli, ale jak to mohli tak malé dívky přesvědčovat svou matku o nějaký útěk. Sibara to na nich moc dobře viděla, ale musela to pokaždé odmítnout a uspokojit je se situací ve které se nyní nacházeli. Rozhodovala se velice dlouho zda. li mají utéci a nebo ne. Moc dobře věděla že ji potřebuje Triton spolu s jejich synem Trijanem, ale bylo to nyní velice těžké. Nevěděla, jestli přežiji do druhého dne, ale musela zkusit vlastně vše co bylo jen trochu možné. Vstala proto ze země na které seděla a hledala nějaký východ, kudma by se mohli dostat na svobodu. Doposud nic nenašla. Proto tedy tuhle šanci raději zavrhla a snažila se naplno věnovat svým dcerám. Obě dvě rostly jako z vody ale ještě byli závislé na Sibaře. Také moc dobře věděla, že už to bude pomalu rok, co se ji narodila její dcera Melanda, ale důvod nějak slavit tady rozhodně nebyl. Moc dobře byla seznámená se situací, který nyní nastala. I když moc toužila oslavit dceřinné narozeniny, chtěla, aby u toho byl také především Triton kterého se to také týkalo. Vlastně se v téhle zemi toho už moc ani neslavilo. Možná se dalo nějak oslavit to, že se narodí dítě a nebo když dospěje do plnoletosti jako byl právě už Trijan dávno plnoletý. Nakonec i Sibaře nyní došlo, že za nedlouho bude mít i jejich syn narozeniny. Už mu bude šestnáct let. Už to bude pomalu rok, co dospěl v plnoletého muže a nyní byl oddělen od vlastní matky, ale naštěstí tady nebyl sám. Jakmile byl Rexonův palác dokončen, byl Triton se synem někde pomocí skřetů někde odvlečeni aniž věděli kam. Nikdo jim nic neřekl, ale nakonec Rexon rozhodl, že musí být oba dva od sebe rozděleni. Jinou možnost tedy neviděl a skřeti od sebe nyní odtrhli Tritona a jeho syna. Nikdo z nich nechtěl od toho druhého odejít, ale moc dobře věděli, že to tak bude asi lepší a proto čekali na to, co bude následovat. Doposud se nedělo nic zvláštního. Kolem místnosti, kde se nacházela Sibara a obě dívky , se pohybovalo hned několik skřetů. Každý jejich krok dokonale slyšela a nebyla možnost jej jakkoliv přeslechnout. Rexon se opět pokoušel najít nějaký způsob jak si přisvojit ještě více moci. Byl tak posedlý stále větší temnou moci, že jej to pomalu začalo ničit. Ničeho si však na sobě nevšimnul a proto i nadále vzýval síly temna. V okamžiku, kdy stál před jedním zrcadlem, které si sám vytvořil, spatřil něco, co si už nikdy nechtěl připomenout. Něco jemu však v zrcadle podstatného uniklo a tak dával velice dobrý pozor na to, co mu poodhalí tentokrát. Dokázalo mu ukázat jak minulost, tak i budoucnost, která by se mohla stát a nemusela. Někdy dokázalo i samotného Rexona tak dokonale oklamat, že si toho vůbec nevšimnul. Vešel tedy skrz zrcadla do situace, která se právě odehrávala. Byly to okamžiky před tím, než se kdy Rexon zjevil a ujal se tak neskutečné moci kterou vládnul a vládne. Viděl postavu, která něco promlouvala k druhé jenž něco pevně svírala ve svých rukou. Rexon tedy přistoupil blíže a chtěl se vmísit do rozhovoru který probíhal. Nikdo si jej nevšimnul a nikdo jej neslyšel. On však slyšel každé slovo, které osoby mezi sebou vedly. Moc do tváře jim neviděl, ale na malý okamžik se jim tváře odhalily. Neznal je, ale někoho mu jejich tváře připomínali. ,,Tak co, máš to? ´´Řekl Marfus Dargasovi.,,Ano, ale nevím jestli děláme vůbec dobře, nemám z toho moc dobrý pocit. To myslíš vážně, je to jediný způsob jak zabránit nejhoršímu. Dej mi to, takhle nás alespoň zachráníme když ostatní naši pomoc zavrhli. Nevím, měli bychom se poradit s ostatními než to uděláme.´´Rexon vůbec nechápal o čem se to ti muži baví ale i nadále poslouchal jejich rozhovor. ,,Tak tedy dobře, tady to je, ale dávej si velký pozor, aby tě s tím někdo neviděl.´´A Marfus podal Darkasovi červený kámen. ,,Dobrá tedy, tak já to jdu schovat a ty se zatím postarej, aby Netros byl zítra ráno po smrti. Spolehni se, už je to dávno zařízeno.´´ Najednou si Rexon vzpomenul. Netros byl přece jeho otec pokud si dobře vzpomínal, jak je možné, že si někdo objednal jeho smrt když přežil. ,,Tohle nemohu dopustit, musím je zadržet a dávat velký pozor na to, čeho jsou ti dva schopni.´´Moc dobře však věděl, že tady do minulosti moc zasahovat nemohl ale i tak si našel nějaký způsob, jak pozměnit situaci. Jelikož se blížil večer v zemi za zrcadlem šel na místo, kde věděl že kdysi určitě žil jeho otec. Přišel na místo, kde stál dům obklopený vysokými stromy. Za okny domu svítilo světlo a na lavici uprostřed místnosti seděl muž. Vypadal jako kdyby spal. Oči mněl zavřeny a zhluboka dýchal. Zadní okna byla otevřena takže do domu proudil jemný a studený vzduch. Najednou uslyšel nějaké zvuky. Kolem domu se mihla jakási postava. Viděl, že mněla kápi a byla velmi vysoká. Moc toho neviděl. Moc dobře však věděl, že něco držela v ruce. Pohlédl tedy přes okno do místnosti a sledoval vše velmi pozorně. Co však ale bylo velice divné a tomu se i on podivil bylo to, že se zajímal o svého již dávno mrtvého otce. Ale kde vlastně byla jeho matka. Netušil však, že ještě před tím, než byl jeho otec zavražděn, opustila jej žena s malým dítětem. To dítě byl právě Rexon. Kde se v něm ale s postupem času vzalo tolik zloby až se změnil v hotovou nestvůru? Než si to však stačil uvědomit zpozoroval tajemného muže, jak vchází do domu otevřeným oknem. Rexon chtěl okamžitě zasáhnout a taky to udělal. Vtrhl do místnosti a postavil se před muže, který svíral dýku nad zády jeho otce. Svou neuvěřitelnou silou a mocí se zhmotnil a tím pádem jej dokázal spatřit i otcův vrah. Otec Rexona však neznal jelikož o něm nikdy nic nevěděl. Rexon si také v podstatě nebyl zrovna jistý jestli je to jeho otec, ale něco mu říkalo že ano. Okamžitě se pustil do tajemného muže, který až doposud neupustil svůj nástroj smrti. Bylo to opravdu krvavé, jeho otec se naštěstí probudil a utekl před nelítostným soubojem mezi dvěma cizinci který se odehrával. Vrah si to ho nevšimnul a i nadále se snažil zabít Rexona. To se mu však nepovedlo a jediným úderem jej z jeho nepozornosti samotný Rexon zabil. Jakmile do něj vrazil nůž, který ležel náhodně na stole, proměnil se tajemný vrah v holý prach a v podobě ducha se vnořil do Rexonova muže. nyní nabral cizí život a podobu a bylo nyní jen na Rexonovi jak se v takovéhle chvíli vlastně zachová. Stál naproti svého otce a bylo v podstatě jen na něm jak se zachová. Bylo jen otázkou času jestli se s ním utká a nebo jej zabije. Tajemný muž Rexona nikdy neznal a tak neví, čeho je vlastně Rexon nyní schopen. Bylo na něm vidět, že mu v jedné chvíli na otci záleželo, ale nemohl si pomoci, prostě musel se svým nepřítelem bojovat, i kdyby to mněla být otcova smrt. Najednou však začalo něco Rexona ovládat a on nevěděl co to jen mohlo vlastně být. Nevědomky svého otce nakonec zabil a vrah, který byl vněm se ihned dokázal přemístit na jiné místo. Nevěděl kde vlastně mohl zmizet, ale po hodně dlouhé chvíli něco ucítil na své duši, Jako by jej něco velice ranilo u srdce. Byla to jako ostrá rána, která nikdy nemá skončit. Nakonec bolest přestala a on mohl z domu odejít. Nevěděl vůbec kde mohl odejít a neustále mu vězelo v hlavě, proč mněl tak velkou bolest u srdce. NIkdy se to nedověděl, ale začalo mu docházet, kde asi mohl zmizet. Vrah se přenesl do jeho těla když jej jeho matka porodila. Ale největší záhadou bylo to, jak jen dokázal zabít svého otce, když před tím ještě nemohl být. Vypadalo to, jako by se vrátil do minulosti, která se nikdy snad ani nestala. Nyní si Rexon uvědomil skutečnou sílu své zloby a moc, kterou dokázal vládnout.Jakmile vyšel ven z domu, kde byl před tím svědkem zavraždění vlastního otce, začalo pomalu svítat. Najednou se něco začalo dít. Nějaká síla jej hnala zpět a vše viděl pozpátku. Nakonec se vynořil ze svého zrcadla, kde byl vtáhnut. Okamžitě odstoupil od svého zrcadla a šel se někde usadit. Nepochopil to. To co před malou chvíli viděl mu pomalu začalo docházet. Nakonec to hodil za hlavu a pečlivě dohlížel na to, aby mu byla rostlina bez jakýkoliv problému doručena. Nechtěl opět přistoupit k tajemnému zrcadlu. Netušil co by od něj mněl tentokrát očekávat, ale nakonec to přece jen udělal. Ze začátku tam spatřil své skřety, jak se nacházejí někde na vrcholku skály. Najednou se však všechno změnilo a on byl opět vtáhnut do tajemného zrcadla. Tentokrát však do jiné doby. Tohle se však nikdy nemělo stát. Vstoupil do doby, kdy se spolčili dávní Tritonovi předci. Bylo mu hned jasné, odkud bral tu neuvěřitelnou sílu a víru, která jej držela nad vodou. Zrovna stáli před nějakým stromem. Vypadal, že je suchý, ale něco v něm naznačovalo známky života. Něco si tam mezi sebou povídali a na něčem se asi domlouvali. Tentokrát, ať už se chtěl Rexon nějak zúčastnit tohohle spiknutí, nemohl tak učinit. Jestliže se dokázal převtělit do pravé podoby v době vraždy svého otce, tak tady mu to nešlo. Najednou zaslechl nějaká slova, jak se mezi sebou domlouvají na ochraně proti samotnému zlu. Vypadalo to, že moc dobře vědí o stvoření Rexona a tak se museli nějak pojistit. Nakonec na zem před samotný strom jeden z mužů něco položil. Vypadal to jako váček, který předtím viděl Rexon u jiných mužů. Nebylo však vůbec jisté, zdali je to ten stejný jako před tím. Ne, vypadal, podobně, ale jeho obsah byl tentokrát jiný. Místo, kde se nacházeli Rexon dobře znal, ale od dob, co byl upálen, se to místo dost změnilo. Další z mužů vykopal velmi hlubokou díru kde nakonec uložil váček s nějakým obsahem. Další čtyři muži, kteří tam stáli jej pečlivě začali zasypávat a obsah váčku začal sílit. Všichni začali stále více usilovněji vykopanou díru zahazovat velkými vrstvami hlíny až se nakonec utvořil malý kopeček. Všichni muži se nakonec kolem zasypaného předmětu postavili a začali nad hromadou něco říkat. Vypadalo to, jako nějaké zaklínadlo a nebo ochranné kouzlo. Co však mohlo způsobovat takovou velkou sílu, která vytlačovala samotný váček vzhůru? Ve váčku byla asi jedna z devíti důležitých zbraní. Rexon vůbec netušil co ten sáček může znamenat . Mohl dokonce znamenat a předpovědět mu tak smrt. Nyní zbývalo nalézt posledních pět předmětů., aby byl Rexon úplně zničen. Nyní jsou naleznuty dvě skříňky s různým obsahem a dva váčky někde z minulosti. Co však mohli obsahovat tyhle věci, jenž jsou velice pečlivě střeženy? Rexon chtěl okamžitě tenhle váček získat a hlídat je, aby mu nikdo nemohl ublížit. Sám ale přišel na to, že na žádný z těchto předmětů nesmí sáhnout. Jestliže by se jen jednoho předmětu dotkl, začal by ztrácet svou sílu, kterou mu dodávala nějaké zapovězené zlo, které v něm dřímalo už od mala. Byla tady však možnost, jak zabít Noxera úplně bez zabití Rexona, ale to by asi v téhle chvíli nebylo nic platné. Jestliže by byly někdy použity věci, které držely a oddaluji samotné zlo, byl by Noxer konečně zabit. Jestliže by se to však povedlo, nic by nezměnilo skutečnou tvář Rexona, kterou z něj zlo vytvořilo. Nakonec by musel být zabit a to jedině rukou Tritona, ale nyní neměl šanci a příležitost Rexona zabít. Nakonec se Rexon opět vynořil ze zrcadla a dával si moc dobrý pozor na to, aby se k němu opět natolik nepřiblížil, jenž by jej opět zahnal do minulosti. Nakonec usedl celý vyčerpaný do křesla, které bylo poněkud zvláštní a začal opět usilovně přemýšlet. Nic z toho, co viděl vůbec nedokázal pochopit. Nakonec začal velice přemýšlet nad osobou, která se vnořila do jeho otce a jenž jej musel nakonec zabít. nějak si nedokázal vysvětli, proč zažil tak velkou bolest ve svém nitru, když duch Noxera zmizel. Ve svém usilovném přemýšlení se začalo dít něco neuvěřitelného. Ze zrcadla začaly vystupovat nějaké postavy. Rexon nevěřil vlastním očím. Okamžitě povolal hned několik skřetu a ti ihned stanuli před svým pánem. Tajemné osoby se však nedali nějak zastrašit ohyzdnými skřety a začali se kolem skřetů a Rexona rozestavovat. ,,Kdo jste a co tady chcete?´´Začal vykřikovat velice naštvaně jakmile je spatřil. Skřeti na nic nečekali a začali tajemné postavy okamžitě zabíjet. Nebylo to však nic platné. Tajemné postavy i nadále vystupovaly z rámu obrazu a neustále se stavěli kolem Rexona. Neustále něco opakovali a Rexon jim moc dobře rozuměl.,,Již nastal čas, již nastal čas, již nastal čas,..´´Tohle několikrát opakovali, až se Rexon nakonec neudržel a vytvořil tak velkou sílu zla, že zrcadlo bylo díky jeho vůli roztříštěno na devět velkých kusů. Jakmile byl rozlomený poslední díl zrcadla, všechny kusy ihned někde zmizely a záhadné postavy také. Doposud vůbec nepochopil co se tady vlastně stalo, ale jistou příčinu to zajisté mnělo. Tajemné postavy byli duchové osob, které Rexon doposud zabil. Osoby mu oznamovaly příchod jeho smrti a on se tomu usilovně bránil. Mezi osobami poznal i ty, které mněl osobně tu čest hledět jim do tváře když je posílal na smrt. Byly tady například rodiče jeho ženy, nebo dokonce osoby, které se Rexonovi usilovně sápali po krku a toužili jej zabít co možná nejusilovněji. Byli tady manželé Kartakasovi se svými třemi syny. Nacházelo se tam spoustu postav, ani by si je Rexon nedokázal všechny vybavit a vzpomenout si na jejich jména. Některé však neznal, ale zemřeli pomocí skřetů. Nakonec na vše zapoměl a nebral tuhle věc moc vážně. Bral to jako noční můru, která trvá jen malý a nepatrný okamžik. Velká síla nezničila jenom osoby a zrcadlo, ale ihned vyhladila několik skřetů a tak neměl nyní kdo hlídat Sibaru a Tritona. Každý byl na opačné straně hradu takže se nemusel obávat, že se jejich síla nějak propojí. Ale neuvědomil si, že propojení mezi nima už dávno proběhlo. Začalo to být příliš silné a také byly vysílány dobré síly magie, která začala vládnout. Veškeré vlny se okamžitě začali valit na Halinkarnas. Občané zničené země Halinkarnas, kteří jej doposud spravovali, pocítili zvláštní sílu, kterou doposud nepoznali. Vzduchem se šířilo něco, co se nedokázalo zastavit. Nad zemí se začal šířit velký a temný mrak a zakryl slunce, které se schovalo asi na několik hodin. Všichni kolem ihned začali pobíhat a dostali ještě větší strach než před tím. Nebem se začali prohánět zlí duchové a začali okamžitě všechny zabíjet. Zabili ovšem jen ty, kteří byli nějakým způsobem spojeni se zlem a velice si přáli, aby na to nikdo z Halinkarnasu nepřišel. Vůbec některé ani nenapadlo, že by někdo dokázal být přívržencem zla aniž moc dobře věděl, že byli od veškerého zla oddělování velkým netvorem. Nyní ovšem věděli, že je netvor mrtev a tak nikomu nic nebránilo v šíření toho, co je tak dohnalo na práh zla. Veškeré oběti byli nejprve vyneseny hodně vysoko do vzduchu a poté z nich byla vysáta veškerá duše. Poté jen na zem padaly holé mrtvoly a každý jen zděšeně křičel kolem sebe. Někteří nevydrželi na mrtvé pohled a staří lidé na velký šok při pohledu na ně umřeli. V Halinkarnasu již bylo několik mrtvých a jejich počet den za dnem rostl. Jakmile byl Halinkarnas od veškerého zla očištěn, nebe bylo opět takové , jako bylo před tím. Ovšem na nebi bylo ještě pár černých mraků, které ještě nebyli tak úplně zbaveny zla, které se dostavili. Lidé moc dobře věděli, že do jejich města dorazilo několik skřetů a hledají mocnou rostlinu. Již dávno věděli, čeho všeho jsou schopni, ale už nemohl nikdo vlastně o jejich síle a moci jakkoliv pochybovat. Delapeurové nakonec Halinkarnas opustili a už se nevrátili. Jejich cíl byl nyní nový a pomalu se začali k němu přibližovat.