Jdi na obsah Jdi na menu
 


Básně

Emily Dickinson – V zahradě

přeložila Eva Klimentová, Praha 1994, někde je i novější překlad z roku 2006

 
(19)

A sepal, petal, and a thorn
Upon a common summer’s morn –
A flask of Dew – A Bee or two –
A Breeze – a caper in the trees –
And I’m a Rose!

 

*  *  *

 
 
(19)

Lupínek, plátek, k tomu trn
za běžných letních rán –
bandaska rosy – a pár včel –
větřík – lumpárna ve větvích –
a růže jsem!

 

*  *  *

 
 
(66)

So from the mould
Scarlet and Gold
Many a Bulb will rise –
Hidden away, cunningly,
From sagacious eyes.

So from Cocoon
Many a Worm
Leap so Highland gay,
Peasants like me,
Peasants like Thee
Gaze perplexedly!

 

 * * *
 
(66)

Tak ze země
zlaté a červené
vyroste mnoho hlíz –
ukrytých dobře, mazaně,
od očí zvědavých.

Tak z kukly ven
červ za červem
skáče po kopcích,
sedlák jak já,
sedlák jak ty
zírá v rozpacích!


* * *

 
 
(67)

Success is counted sweetest
By those who ne’er succeed.
To comprehend a nectar
Requires sorest need.

Not one of all the purple Host
Who took the Flag today
Can tell the definition
So clear of Victory

As he defeated – dying –
On whose forbidden ear
The distant strains of triumph
Burst agonized and clear!

 
 
* * *
 
 
(67)

Úspěch je nejskvělejší
když nemůžem ho mít.
Kdo chce pochopit nektar
musí ho hodně chtít.

Žádný z nachových vojáků
kdo vlajku nesli dnes
neřekne definici
vítězství jasněji

když poražený – zemře –
v čí zakázaný sluch
mučivě, jasně zahřmí
vzdálený motiv – triumf!

 
 
* * *
 
 
(245)

I held a Jewel in my fingers –
And went to sleep –
The day was warm, and winds were prosy –
I said “’Twill keep” –

I woke – and chid my honest fingers,
The Gem was gone –
And now, an Amethyst remembrance
Is all I own –

 
 
* * *
 
(245)

Měla jsem klenot ve svých prstech –
a šla jsem spát –
byl vlahý den a vítr ustal –
nač zavírat –

A ráno – vyčítám svým prstům,
skvost je ten tam –
a teď, vzpomínka z ametystu
je vše, co mám –

 
 
* * *
 

(245 / 2006)

Drahokam držela jsem v prstech –
usnula jsem.
Pročpak se bát – vál vlahý vánek,
byl teplý den.

A ráno – spílám svým ctnostným prstům,
skvost je ten tam.
Vždyť teď, vzpomínka z ametystu
je vše, co mám.

 
 
* * *
 
 
(305)

The difference between Despair
And Fear – is like the One
Between the instant of a Wreck –
And when the Wreck has been –

The Mind is smooth – no Motion –
Contented as the Eye
Upon the Forehead of a Bust –
That knows – it cannot see –

(305)

Čím liší se zoufalství
a strach – přirovnat lze
snad zkázy okamžik –
a chvíli po zkáze –

mysl je hladká – nehybná –
tak spokojená je
jak oči, co na čelech soch –
vědí – že nevidí –

 
* * *
 
 

(305 / 2006)

Rozpoznat, co je beznaděj,
co strach – to liší se
jak zkázy okamžik
od chvíle po zkáze,

kdy mysl je tak klidná
a spokojeně dlí
jak oči, jež na čelech byst
vědí, že nevidí.

 
* * *
 
 
(536)

Srdce chce rozkoš – hned –
a pak se vyhnout bolesti –
a pak – ty malé tabletky –
co muka umrtví –

a pak – honem jít spát –
a pak – když to má být
po vůli inkvizitora
mít tu čest přijmout smrt –

 
* * *
 
 
(536)

Zprvu – chce srdce slast,
pak – neznat útrapy,
pak – malé dávky narkotik,
jež bolest otupí.

Pak – moci jíti spát
a pak – je‑li to snad
i vůlí Inkvizitora –
právo smět dokonat.

 
* * *
 
 
(621)

I asked no other thing –
No other – was denied –
I offered Being – for it –
The Mighty Merchant sneered –

Brazil? He twirled a Button –
Without a glance my way –
“But – Madam – is there nothing else –
That We can show – Today?”

 
* * *
 
 
(621)

Chtěla jsem pouze to –
jen to mi neprodal.
Nabízela jsem život.
Ten Obchodník se smál.

Brazil? Kroutil si knoflík
a nepozvedl zrak.
„A paní, něco jiného
by bylo libo pak?“

 
* * *
 
 
(677)

To be alive – is Power –
Existence – in itself –
Without a further function –
Omnipotence – Enough –

To be alive – and Will!
’Tis able as a God –
The Maker – of Ourselves – be what –
Such being Finitude!

 
* * *
 
(677)

Být naživu – je síla –
existence – jen tak –
bez žádné další funkce –
je všemohoucí – dost –

Být naživu – a chtít!
To Boží schopnost má –
náš Stvořitel – kdo ví –
tím dílo dokoná!

 
* * *
 

(695)
As if the Sea should part
And show a further Sea –
And that – a further – and the Three
But a presumption be –

Of Periods of Seas –
Unvisited of Shores –
Themselves the Verge of Seas to be –
Eternity – is Those –

(695)
Když zmizí oceán
a další vznikne s ním –
a po něm – další – všechny tři
jsou pouhým tušením –

všech oceánských ér –
pobřeží neznámých –
co samy na okraji jsou –
je nekonečno – v nich –

*  *  *

 
 

(695 / 2006)
Když moře rozevře se
a další odhalí –
a po něm další – všechna tři
jsou pouhé tušení

všech oceánských ér,
jež jsou bez pobřeží,
však samy břehem moří jsou –
to je tvář věčnosti.

*  *  *

 

(810)
Her Grace is all she has –
And that, so least displays –
One Art to recognize, must be,
Another Art, to praise.

*  *  *

 

(810)
Šarm – to je vše, co má –
a tak jej ukrývá –
musí být kumšt, ho odhalit,
ba co víc, uctívat.

*  *  *

(987)
The Leaves like Women interchange
Exclusive Confidence –
Somewhat of nods and somewhat
Portentous inference.

The Parties in both cases
Enjoining secrecy –
Inviolable compact
To notoriety.

*  *  *

(987)
Listy jak ženy sdílejí
společné důvěrnosti –
někdy si kývnou, jindy zas
mají zlé pochybnosti.

A pokaždé se strany
zaváží tajemstvím –
nezrušitelnou smlouvou,
o které každý ví.

*  *  *

 

(1032)
Who is the East?
The Yellow Man
Who may be Purple if He can
That carries in the Sun.

Who is the West?
The Purple Man
Who may be Yellow if He can
That lets Him out again.

*  *  *

(1032)
Kdo Východ je?
Ten žlutý muž
který by zrudl kdyby chtěl
a Slunce nese blíž.

Kdo Západ je?
Ten rudý muž
jenž zežloutl by kdyby chtěl
a odnáší je pryč.

*   *  *

 

(1052)
I never saw a Moor –
I never saw the Sea –
Yet know I how the Heather looks
And what a Billow be.

I never spoke with God
Nor visited in Heaven –
Yet certain am I of the spot
As if the Checks were given –

*  *  *

 

(1052)
Neviděla jsem močál –
ba ani oceán –
ale vím jak vřes vypadá
a vlnobití znám.

S Bohem jsem nemluvila
nebe jsem neviděla –
ale vím přesně co tam je
jako bych lístek měla –

*  *  *

(1069)
Paradise is of the option.
Whosoever will
Own in Eden notwithstanding
Adam and Repeal.

*  *  *

 

(1069)
Ráj je vždy jen věcí volby.
Každý klidně smí
vlastnit Eden, i když je to
Adam a vyhnaný.

*  *  *

 

(1073)
Experiment to me
Is every one I meet
If it contain a Kernel?
The Figure of a Nut

Presents upon a Tree
Equally plausibly,
But Meat within, is requisite
To Squirrels, and to Me.

*  *  *

 

(1073)
Svůj experiment mám
ve všech, jež potkávám
jestlipak je v nich jádro?
Ořechu postava

se skvěje na stromě
taky tak lákavě.
Však ten plod uvnitř, patří jen
všem veverkám a mně.

*  *  *

 

(1082)
Revolution is the Pod
Systems rattle from
When the Winds of Will are stirred
Excellent is Bloom

But except its Russet Base
Every Summer be
The Entomber of itself,
So of Liberty –

Left inactive on the Stalk
All its Purple fled
Revolution shakes it for
Test if it be dead.

*  *  *

 

(1082)
Revoluce to je lusk
jenž chřestí s režimy
když větry vůle začnou vát
je rozpuk nádherný

Až na svou hnědou podstatu
má každé léto být
hrobníkem sebe samého,
a taky svobody –

Bezvládně visí na stonku
svůj purpur ztratilo
revoluce s ním zazmítá
zkusí zda umřelo.

*  *  *

(1147)
After a hundred years
Nobody knows the Place
Agony that enacted there
Motionless as Peace

Weeds triumphant ranged
Strangers strolled and spelled
At the lone Orthography
Of the Elder Dead

Winds of Summer Fields
Recollect the way –
Instinct picking up the Key
Dropped by memory –

*  *  *

 

(1147)
To místo za sto let
už nejde rozpoznat
a muka co zde trýznila
jsou nehybná jak klid

Plevel vítězně jel
cizinci přišli, luštili
ten osamělý pravopis
těch co už zemřeli

Jen větry letních luk
poznají znamení –
instinkt nalezne ten klíč
pamětí ztracený –

*  *  *

(1172)
The Clouds their Backs together laid
The North begun to push
The Forests galloped till they fell
The Lightning played like mice

The Thunder crumbled like a stuff
How good to be in Tombs
Where Nature’s Temper cannot reach
Nor missile ever comes

*  *  *

 

(1172)
Mraky se zády shlukly blíž
sever se začal cpát
lesy se hnaly až upadly
blesk si jak myši hrál

Hrom rozdrolil se jako věc
jak dobře je v hrobě spát
kam nesmí rozmar přírody
kam střela nelétá

*  *  *

(1260)
Because that you are going
And never coming back
And I, however absolute,
May overlook your Track –

Because that Death is final,
However first it be,
This instant be suspended
Above Mortality –

Significance that each has lived
The other to detect
Discovery not God himself
Could now annihilate

Eternity, Presumption
The instant I perceive
That you, who were Existence
Yourself forgot to live –

The “Life that is” will then have been
A thing I never knew –
As Paradise fictitious
Until the Realm of you –

The “Life that is to be,” to me,
A Residence too plain
Unless in my Redeemer’s Face
I recognize your own –

Of Immortality who doubts
He may exchange with me
Curtailed by your obscuring Face
Of everything but He –

Of Heaven and Hell I also yield
The Right to reprehend
To whoso would commute this Face
For his less priceless Friend.

If “God is Love” as he admits
We think that he must be
Because he is a “jealous God”
He tells us certainly

If “All is possible with” him
As he besides concedes
He will refund us finally
Our confiscated Gods –

*  *  *

(1260)
Protože odešel jsi
a nevrátíš se zpět
a já, ač absolutní,
ztratím stopu tvých cest –

Protože smrt je konec,
i když je prvotní,
má tahle chvíle přednost
přede vším smrtelným –

Význam našich životů
jiní dokáží
ten objev ani Pán Bůh sám
už zničit nemůže

Věčnost, hypotéza,
moment, kdy dojde mně
že ty, kdo jsi byl bytím,
jsi sám žít zapomněl –

Přítomnost bude minulá
to nejde pochopit –
jako je ráj jen snění
dokud v něm nejsi ty –

Budoucnost bude pro mě
ošklivou budovou
dokud tvář Spasitele
nebude tváří tvou –

Kdo v nesmrtelnost nevěří
ať se mnou vymění
protože tys mě okradl
o všechno kromě ní –

Od pekla, ráje taky mám
své právo obvinit
ty, kdo chtěli by tvou tvář
za jiné proměnit

Když „Bůh je láska“ psáno jest,
myslíme si, že je
protože je „Bůh žárlivý“,
říká nám pravdivě

Když „On je všemocný“
a k ústupkům je svolný
nakonec nám nahradí
zkonfiskované modly –

*  *  *

(1261)
A Word dropped careless on a Page
May stimulate an eye
When folded in perpetual seam
The Wrinkled Maker lie

Infection in the sentence breeds
We may inhale Despair
At distances of Centuries
From the Malaria –

*  *  *

 

(1261)
Slovo jež spadlo na stránku
snad oko zachytí
když složený ve věčném švu
je autor vrásčitý

Infekce bují ve větě
snad vdechnem zoufalství
ze vzdálenosti staletí
v zápachu choroby –

*  *  *

 

(1270)
Is Heaven a Physician?
They say that He can heal –
But Medicine Posthumous
Is unavailable –
Is Heaven an Exchequer?
They speak of what we owe –
But that negotiation
I’m not a Party to –

*  *  *

 

(1270)
Je nebe jako lékař?
Že prý nás vyléčí –
ale posmrtné léky
tu nejsou k dostání –
Je nebe pokladníkem?
Že prý jsme dlužníci –
však těchhle rokování
se nechci účastnit

*  *  *