Princ Václav
Václav Neckář. Herec, zpěvák.... Člověk, kterého jsem si zamilovala jako prince Václava v Šíleně smutné princezně a posléze v Divadle v Dluhé v roli Kocoura v botách. Člověk, který má úžasné charisma a patří k těm, kteým sluší šediny. V současné době je opět na výsluní a dle médií slaví velký comeback po těžké nemoci. V roce 2002 ho postilhla mozková příhoda, která vyřadila z funkce především řečové centrum. Díky písni Půlnoční, singlu k filmu Alois Nebel je nyní však zase zpět na podiích. Kolem vánoc jí opravdu bylo slyšet naprosto všude. Ovšem modří vědí, že vystupovat začal už v roce 2004. To jsme na něj šli prvně a i tenkrát to byl velký zážitek.
Už od dětství si broukám řadu písní, které zpíval ať už sám, s Bacily, nebo s Golden kids. Texty Zdeňka Rytíře, Michala Horáčka, Zdeňka Borovce...
V lednu jsme byli na horách a nebyli bychom to my, kdybychom nešli na nějakou kulturu. Do Libáče. Ani jsme snad nebloudili. Po prvním šoku z nového architktonického zážitku jsme se uvelebili na balkoně. Víte jak vypadá typická divačka jeho koncertů? Zde několik obrazových nápověd. Škoda, že nemůže počítač zprostředkovat i vůni. Chvíli jsme se z jedné paní dusili.
A už to jede. Až na třípísňový blok Bacilů, který mě teda opravdu neoslovil... paráda! Je pravda, že oproti těm prvním koncertům po nemoci se hrozně zlepšil v mluvení. Vím, že mě fascinovalo, že nastoupil na podium, zpíval a tančil... a pak najednou jak když přepeš, nešlo mu moc mluvit. Lidský mozek je fakt záhada.
Krom největších hitů zazněly i nádherné balady, jen s akustickou kytarou. Člověku to vyvolávalo dst zvláštní pocit. Asi si v té chvíli uvědomíte, že si se svými pseudoproblémy můžete pískat... ale, už jsem tu přeci psala, že každý má své pampelišky. Znám většinu písniček, ale v hlavě mi po tomhle koncertu zůstala hlavně tahle....
......ale příště půjdem zas. Zkuste si taky pustit něco jiného než Půlnoční.