Svátek magdalenodobromilorettigovsky dokonalých žen
Začínalo se stmívat, ale protože jsem měla dost času, tak jsem šla z Florence pěšky. Bylo to napínavé. Rozsvěcela se světla, po ulicích Žižkova se toulali bubáci. Konečně se rozsvítilo i v divadle, tak jsem se mohla jít schovat do tepla a v klidu si číst. V sále zatím poctivě zkoušeli. Ale nikde nikdo známý. Jsem tam byla úplně sama. To teda! Tak jsem chíli poklábosila s Marií. Nevim jestli Marií č.1 nebo č.2. Prostě s tou, co byla v Bluesklepě. Teda jen jednou. Zazvonilo a tak jsem se přesunula do své čtvrté řady na kraj a čekala, co se z dramatického večera vyklube. A ejhle. Nejdřív se ke mně hlásil pan fotograf. A pak se konečně rozhrnula pomyslná opona.
Na pódiu se objevila Marie převlečená za piráta, druhá (nebo první?) Marie jako kapitán, baron Peetrs, vojín George, pirátka Hanka a dáma Radka.... jj, tenhle večer bude opravdu dramatický. Na Honzu jsem bohužel moc neviděla. Mooc jim to slušelo.
Zahráli jak folkové tak i rockové pecky, došlo i na mou oblíbenou trampskou i tu nejtrampštější. Publiku se ale nejvíc líbilo bahno. Tak Marie nazvala Rimpimpima a Skořápku. Obzvláště pobavily Mariiny taneční kreace v písni o tom malém vozítku. S úsměvem a prohlášením, že za to nemůže, že to už má od narození. Velký ohlas z publika jsem zaznamenala ještě na Komára. Ale jinak to bylo publikum studené jak psí čumák. Mrzelo mě to. Prostě si v takovémhle prostředí nedokážu Bf pořádně užít. Ale i tak to byl pěkný koncert.
Ovšem.... kdybyste tam byli! George věnoval jednu písničku kamarádce. Marii. Písničku o Marii od Zuzany Navarové. Marie se zatím snažila publiku osvětlit, že jsou kapela Marie a spol....a myslím, ne vím..že jsem byla jediná, kdo to pochopil. Což mi připomíná....ahoj Zdenále!!!....odtušila jsem, že Karrla občas navštívíš, když víš, jak si vaši kapelu přejmenoval. Celý zbytek večera se tak táhl ve znamení písní pro Marii. Proč taky ne, že?
Zajímavým poznatkem mi bylo, že: „Když to začíná v G – je to buď bluegrass nebo smutný“. To už si ta slečna vedle myslela, že jsem fakt praštěná. Ale Marie to fakt takhle řekla! A závěrem? Nejlepší plešatý playback a trojjazyčná píseň.
Po přestávce začalo divadlo. Baletní škola, postarší baletka vyučující dámy různého věku, petrobarevné punčochy, baleťák, umírající labuť... těžko to popsat podrobněji. Vtipné dialogy, pěkná scéna a rozhodně herecké talenty. Jen šlo mimo mě, proč se to jmenuje Děs. Ale líbilo se mi to. Škoda, že si z toho nepamatuji moc hlášek.
Ale jedna za všechny:
A: „To je zvláštní, vy jste všechny unavené a všechno vás bolí a mě ne. Jsem čilá. Čím to může být?“
B: „ No to ti řeknu úplně přesně....protože ty si ještě nezaplatila...“
Muzikanti zabalili nástroje a vydali se k domovům. Potkala jsem Ditu. Nečekaně. Ale jinak tam vůbec nikdo známý nebyl a to mi bylo líto. Těším se na další společný koncert!
PS: Za mnou v řadě seděl povědomý kluk. Odkud jen ho znám...po chvíli mi to došlo. Je z G8. A to jsem ho viděla jen dvakrát. Ale víte proč jsem si zrovna jeho zapamatovala? No jistě...basák. :-)