Nový bod v mapě aneb miluju bublinky
V místním mlýně se totiž konal již několikátý ročník Letního slunowratu. Cesta vlakem byla napínavá. Třetiny totiž pašovaly perník, střelné zbraně a já neměl jízdenku. Průvodčího se tak lekly, že Třetinka málem vypadla z okna. Zavřeného. Cesta příjemně ubbíhala a mraky jsme nechali daleko za námi. Cestou městem jsme si dali zmrzku a hurá do mlýna. A to bysme nebyli my, kdybysme nedorazili brzo. Tak brzo, že nás ještě poslali pryč, ale ať určitě přijdem. "ta je mi nějaká povědomá, od někud jí známe". "No jistě Karle, jen si vzpomeň u koho jsi se před námi ve Vsetíně schovával!"
Tak jsme se posunuli kousek dál a já navrhl zahrát si petangue. Jak se ale Třetince podařilo si mým mini petanguem rozdrtit palec u nohy nechápu. Druhá Třetina měla spešl taktiku a tak vyhrála. Blížil se začátek koncertu a tak jsme se přemístili na sluníčko, ale v blízkosti přístřešku, který se nám záhy hodil. O prvních kapelách raději mluvit nebudu, neb bych nad jejich výběrem musel asi i sprostě nadávat. Hrůza. Dorazil další motorizovaný konvoj z Prahy. I ti co nestíhali přijeli celkem včas, jen jim dělalo problém se dostat přes vrata. Spekulace o přeplněnosti velkého bílého (stále neumytého) se potvrdily, když kapelník přišel za autem pěšky. Pohled genia jsme sice z klád neviděli, ale umíme si ho živě představit. Teta Hanka se pochlubila novými naušnicemi. Krásné. Jen jsem si jich nevšiml, ale když já seděl pod lavičkou a pořádně jsem na ní neviděl.
Konečně nějaká pořádná kapela. Bonsai č.3. Přijel a i zahrál i Jerry. Ale bez Toma. A po výborném muzikantském guláši (Mrku, díky za stravenku) se už produkce přesunula dovnitř a na podiu plném barev se představil Cirkus uberto. A to ve složení strejda Kadlec, děda Mráz, Dušan, Básnička a teta Jarka. Takový téměř rodinný podnik. Jen tak si přijeli zahrát i Jen tak a bylo báječné je po dlouhé době slyšet. Pak nastal dloouhý jednolitý táhlý a hlavně děsně nudný zvuk kapely T. Jejíž jméno si ani nepamatuji a nemá cenu to hledat. Zbytečná námaha. Někteří to prospali, někteří propili a prudká logika jim pak celý zbytek večera až rána dělala trochu problém. A konečně. Folkové legendy. Třetinka zas ukradla něco teplého na sebe a pak jsme se všichni tři snažili rozesmát Kolouška. Nakonec se to povedlo. Dostal jsem velmi zodpovědný úkol pohlídati Hance kabelku. A i přes pokročilou denní až ranní hodinu jsme si to náležitě užili. Ještě panáčka před spaním, chvíli probrat zážitky a hurá do peřin. Ještě jsme svěřili náš přístřešek do rukou Božích a vydali se do opravdu neútulného pokojíku. Ale co. Na těch pár hodin. Ráno nás probudilo sluníčko a Třetiny si daly rozcvičku. Hod talířem. Po marném snažení jim i bylo vysvětleno, co dělají špatně. Díky strýčku :-) A po prohlídce všech mučících nástrojů jsme se vydali zas na nádraží. A hurááá dom.
Co dodat? Snad jen díky Vlasto, že ses mě zastal!!! Za to máš u mě tatranku :-) Arašídovou.
A na vysvětlenou...opravdu byla přítomna jen polovina Třetin. A to v počtu dvou Třetin. Aneb Třetinky a třetí Třetiny neb Třetiny jsou přeci čtyři. ale to ví přeci každý páťák!!!! Není to žádná vyšší matematika Dušane. Jen prudká logika alias logistika.
Náhledy fotografií ze složky Letní slunowrat