Na ryby? Jedině do Ostravy!
Kdybychom chtěli najít nějakou jednotící linku celého víkendu, byly by to zcela nepochybně ryby. Celé to začalo cestou do Ostravy, kdy si osazenstvo jediného auta jedoucího z Prahy začalo vyprávět vtipy o rybách. To je hustý.... Pokračovalo to na gastrofestivalu kvízem na rybářské a rybí téma zakončeném výhrou kšiltovky. Pokračovalo na dalším gastrofestivalu v Lodi rybou tentokrát pečenou a na talíři. A skončilo večer při společenské hře Česko, kde je kupodivu docela dost otázek o rybách. Ještě že Růža všechno věděla a tak nemusela jít vrátit vyhranou kšiltovku, jak vyhrožovala.
A co se dělo ještě kromě ryb? Tradiční cesta do Ostravy přes Hradec, Tesco a večeři u Mc. Tradiční páteční posezení s dobrým jídlem, pitím, muzikou, povídáním, náladou a vzpomínáním. Jo a to mi připomíná - kdopak že to nesplnil povinnost zahrát na kytaru, když tam bylo tak málo kytaristů, no Dito, Lucy, Radku, Gábino?! V sobotu byla na programu procházka po Ostravě s vyhlídkou z nejvyšší zdejší rozhledny - radniční věže. Sice výhled nic moc, ale to nejdůležitější - Bazaly - jsem viděli. Pokračovali jsme na již zmíněný gastrofestival a následně do Lodi. Pak jsme se šli vyblbnout na bowling do Bílovce a kdo by čekal, že večer zakončilo tradiční kytarohraní, ten se plete. Jak už jsem naznačil, třetí a čtvrtá si natolik oblíbily na našem posledním společném výletu hru Česko, že nelenily a vzaly ji s sebou do Ostravy. A byl to dobrý nápad. Celé devítičlenné osazenstvo se tak zabavilo minimálně na šest hodin. Nejprve jsme vytvořili dvojice ve složení: Třetiny, Petr+Pavel, Dita+Růža a Nováci. Já a Gábina jsme byli dohlížeči, radiči, škodiči, rozhodčí a kontrolčí. Bylo úžasné sledovat, jak si to všichni užívají a mooc a mooc a mooc se u toho baví. Obzvláště když po dlouhé a inteligentní debatě zvolili špatnou odpověď i přesto, že ta správná je napadla jako první. Nebo že suveréně odpovídali na otázku a pak byli překvapeni, že je to špatně. Nebo spočítali, že 100 x 100 = 1000. Nebo stříleli od boku a trefili se. Ale myslím, že otázka kolikrát je vteřinová ručička hodinek rychlejší, než hodinová zamotala hlavy snad úplně všem. Schválně - víte to?
A to už tu byla neděle a s ní tradiční vstávání, snídaně, balení a veliké loučení. Tak se tu všichni mějte, Pavle díky za vše, Gábi díky za dárek k vánocům a zase někdy někde!
PS: první a druhá, pojeďte příště s námi!