Akce deštník
5. 8. 2011
A je to opět tady. Opět jsme prý byli v Telči. Popíši tedy slet událostí, tak jak si matně pamatuji, že to mohlo být.
Vše se mělo udát 5. srpna. Tomuto dni předcházela řada telefonátů, domlouvání, přejezdů, přemlouvání a kombinování…. ale nakonec, jak už tomu tak u nás bývá, to všechno klaplo na výbornou. První jela z flmového festivalu ve Žďáru. Průběžně tedy telefonovala s Druhou, která řešila problém pojízdné prodejny. Ano, chápete správně, ona zas až tak pojízdná není, takže bylo třeba sehnat řidiče. Ovšem tentokrát to nebylo tak jednoduché, neb hvězdy měly ten den více akcí. Ovšem sehnala hvězdu jinou a ta ji do Telče dopravila. Druhá ovšem během cesty též telefonovala. A to s tou zaměstnanější hvězdou, která nutně potřebovala, aby byla Třetina na místě s dostatečným předstihem. Zatím to vypadalo nadějně, že se to stihne. Sháňka po ní byla až když jsme vjížděli do naší milované Telče. To Druhá zvedla telefon a řešila ubytování. Za chcíli zvedl telefon její řidič a řešil ubytování. Oba tedy během chvíle mluvili s tou stejnou osobou, o tom samém pokoji. Ta osoba totiž netušila, že jedou spolu. Že se v naší logistice ztrácíte? Ale kdepak, vždyť je to úplně jednoduché.
Vylodění na náměstí a kontaktáž Třetin. První byla samozřejmě teprve na cestě. Tak a honem do práce, máme na to asi… půl hodiny. Bezva. Miluju kšefty s váma. Ale nějak to dopadlo. Na následné poznámky některých fotografovaných objektů neberu zřetel, jelikož za Milánky fakt nemůžu. A prosím vás pro příště o jedno…. nesmát se mi a neříkat poznámky typu: „víš, že ti škube to druhý voko?“. Pak už šli naštěstí zvučit a já se těšila na První a na Kaluže. Ovšem marně. Vítku, Vítku, ty kluku jeden… mám tě ráda, ale tohle odpoledne jsi mi trošičku pokazil. Z Kaluží jsem neslyšela nic. Tak jsem šla obejít stánky. A samozřejmě u mého nejmilovanějšího pana Tomance nakoupila. Sponku do vlasů. Do sady. Sponzorem jsem byla sama sobě ale co, snad až vietnamci rozbalí svůj stánek, tak si na ní opět vydělám.
Koncert jsme si tedy užívali v podloubí. A bylo to… no prostě jsou rozehraný z nahrávání. Báječně sehraní, šlape jim to a navíc u toho vypadají náramě šťastně. Nic víc bychom si my fanoušci a ani oni nemohli přát, ne? Tentokrát bez jakéhokoliv hosta a přesto taková energie. A zpět do práce…. nejvíc letěli Mimi-fanoušci a kšiltovky. Mělo to úspěch. Prý kam se na mě hrabou tanga Petra Koláře. Měla jsem z toho radost. Prvně jsem si obhospodařovala prodejnu sama. Vltavu jsme si ale moc neužili. Na nádvoří se natlačila spousta dalších, takže jsme nic neviděli a i zvuk nějak nic moc. Ale co, užijem si jí na křtu.
A dál byl klasický tečský sled událostí. Najít toho, kdo ví, kde spíme. Jenže bacha na Lili. Ubytovat, přijít na to jak se rozkládá gauč a hurá na mojito. A poklábosit s Kalužema, pár panáků, co jsou mi prý dlužní, náměstí, sklep… a pak se mi to začíná trošičku mlžit…. Tak jen heslovitě… Vybavuji si sklep, Brada Pitta, Tomu a Tomíka zpívající, Pachlovi tancující, víno, bar, čaj, panáky, nasranou velrybu…. pak už mi to začíná splývat. Nad ránem zjištění o modřinách, žabkách a lákadlech a o tom, že máme nový deštník.
Ještě že to všechno završila báječná snídaně a rekonvalescenční koupání na Jindřiši. Následované totálním vytuhnutím na filmovém festivalu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář