Vyrazili jsme po rozbitých cestach zpátky k řece. Třetinka nasadila brusle a už to svištělo po krasném asfaltu. Jedna radost. Užíval jsem si cestu pořád na řidítkách tříkolky a musím říct, že to byl zážitek. A najednou tu byl soutok a hospůdka. Narvaná k prasknutí, takže na kůň a jedeme dál.
Cesta se zhoršuje. Hrubý asfalt, který nesvědčí ani bruslím ani tříkolkám. A začal foukat vítr. Proti nám. Konečně se na kopci objevuje zbytek hradiště. Zabočujeme na „vyhlídku“. Jen děda to nějak minul. Provedeme ukázku tříkolek, uděláme pár fotek, občerstvíme se, napíšeme druhé části výpravy a pokračujeme dál. Přes most a silnici na krásnou cyklostezku, kde fouká vítr do zad a v dohledu není nikdo, takže cesta sviští pod koly tříkolek i bruslí. A je tu Osek. Válečná porada co dál – zvládne to Třetinka nebo se odpojí a půjde na vlak. Ale ona je jako hrdý Budžes, taže vytrvala a jedeme dál. Šíleně dlouhý opruz přes město ... potom cyklostezka vedle silnice. První odpadlík – výměna tříkolky za kolo – kdo to kdy viděl. Překvapí nás odbočka, která nás vítá asi 30 metry polní cesty. Už dlouho jsem se nepobavil tak jako když jsem pozoroval Třetinku jak daný úsek zdolává. :-)) Postranní uličky v městečku a kouzelný dědeček, který slibuje úžasnou hospůdku kde vaří. Je to jen kousek. Ale vaření se nekoná, takže si dáme limonádu a odvážní jedinci i nakládaný hermenín. Kocháme se výhledem na rybník a potom pokračujeme. Zjistíme, že kdybychom jeli po silnici bylo by to sice blíž a lepší cesta, ale co .. „zkratku“ jsme si patřičně užili. Hlavně Třetinka na bruslích. :-)) A potom už vidíme Kolín a vjíždíme do Kolína a projíždíme Kolín. Můžeme s klidným svědomím prohlásit, že první byla první trikker, který projel kus nové silnice v Kolíně. :-) Jak je to se značkou Zákaz vjezdu? Platí i pro tříkolky?? :-)
Z cesty po Kolíně mám nejasné zážitky až na jeden velmi jasný aneb třetinka a kruhový objezd. Přestavte si, že na něj nechtěla jet. Prý nemá blinkr. A na co blinkr, když z kruháče se vždycky sjíždí vpravo?
Nádraží. Hurá. Vlak jede asi za půl hodiny ... tak rychle nakoupit bagety .. zjistit jestli nám vezmou kolo a vzhůru na nástupiště. Tyjo ... v podchodu na nádraží byl dokonalý povrch pro tříkolky. Na naléhání pana železničáře (aneb jak jsem se hloupě přiznali k dopravnímu prostředku byť skládacímu) jsme uložily tříkolky do poštovního vozu. A potom hurá svačit a povídat si a vytvářet šílené fotografie. Ve vlaku proběhlo zhodnocení výletu: třetinka je borec, že to dala na bruslích, pro většinu tříkolkářů to byl první velký výlet letos, takže taky výkon a cyklistka? Ta byla vysmátá, ale zaslouží pochvalu, protože chvilku tříkolku taky zkoušela. :-) Nymburk. Vystupujeme. Rychlý kontakt s druhou částí Třetin a loučení. Cesta přes kočičí hlavy u kostela, přes davy na majálesu, schody tam a sem, špatnou odbočku v lesíku a už je tu Berunda. Loučení a rozjezd na různé strany. První do Kameniček a dvě auta směr Praha. Tak snad příště na nějakém výletu. Hlavně nic neorganizovat... neřešit... a nepátrat.