Ještěrky, bratři a spanilí rytíři
Někteří si možná všimli, že jsem letos prvně po x letech nebyla na Zahradě. Ti ostatní dostali buď stručnější či rozšířenější verzi, kde že se to flákám, některé hrušky to prý probírali až moc podrobně. Tak kdyby Vás snad zajímala oficiální verze, co jsem skutečně dělala…
… Flákala jsem se doma. Proč a nač ti, co to vědět mají, tak vědí, ostatním bude muset stačit toto mé oficiální vyjádření. Krom zcela záměrného flákání jsem se ale jeden den vypravila za dětmi na tábor, Lacertí tábor. Lacerta je oddíl mladých ochránců přírody. Jedním z vedoucích je můj brácha. Pak je tam taky můj druhý bratr a co čert nechce, byl tam i bratr třetí. Ale o tom později.
Oddíl má kolem 20 členů, vždy je sestavena nějaká celoroční hra, která na táboře vrcholí. Letos byli děti ve středověku…rytíři a tak. Jedním z největších kladů oddílu považuji to, že hojně využívá komparzisty. Na výpravy, na schůzky, ale i na tábor tak přijíždí řada herců amatérů, kteří ztvárňují nejrůznější postavy. Kouzlo je v tom, že děti tyto herce neznají v civilu, takže o to živější obraz to je. Moji rodiče už ledacos hráli, ale poslední rok se děti obměnily a tak naši můžou zase hrát. Letos byl úkol jasný. V táboře se konal středověký trh. Děti zkoušely nejrůznější řemesla a své výrobky nakonec směnily u obchodníka za cenný kus zrcadla. Co přesně symbolizoval už nevím. Máma byla pekařka a táta kovář. Já nakonec přijela jen jako „bushman sestra“ na návštěvu a neměla roli. Už jsem za celé ty roky s našima zažila ledacos, jezdila jsem s tátou na tábory spoustu let a vždycky mě to fascinovalo, ale tahle akce? Za stěnou jídelny jsem se s nejstarším bratrem válela smíchy, jak to naši válejí. A jsme opět u těch bratrů. Asi je tedy na čase to vysvětlit, protože znalejší vědí, že mám bratra jednoho. Je tomu ale trochu jinak. Pamatujete si, když byl Karrel na víkend s našima na chatě a na Landštejně? Byl tam se Skořepovými. To jsou rodiče Ondry. Mého druhého bratra. A taky Davida. To je tedy ten třetí bratr. Rozumějte…Onoušek je nejlepší kamarád mého skutečného bratra a jelikož je to přátelství opravdu silné, jsou jak bratři. Takže z logiky věci vyplývá… A David je Ondřejův skutečný bratr, takže z toho zas plyne… A to nechtějte vědět, jak s tím vším ještě souvisí můj děda a jejich babička.
Po letech, co nám zrušili tábor jsem si tak opět užila parádní den s dětma. Na krásném tábořišti uprostřed lesů. V ty dny mi to moc pomohlo. Karrlovi by se tam taky moc líbilo. Stan má, třeba by i něco zabrnkal na kytaru. A rozuměl by si s Karlem. Tak třeba mě příští rok konečně ukecají a pojedu.