Lázně a upíři
Cestu na sever už má Berunda fakt v paži. Teda v kolech. A i tentokrát se cesta naštěstí obešla bez karambolů a přejetých zvířátek. Zaparkovat za rohem už taky umíme. A šup, šup … koupit lístky … vyčůrat … pozdravit těhotné matky i netěhotné otce … a vzhůru do sálu. Krásná místečka jsme zase měli. Krásná.
Těšila jsem se. Moc. Ostatně jako vždycky na představení KÚD. A zase jsem se dobře bavila. Jak oni to dělají. Já nevím.
Víte, podle čeho se pozná upír? Tedy pokud nemá na první pohled trapně špičaté zuby a nechová se divně? No přece podle tmavých kruhů pod očima a šíleného smíchu.
Myslím, že tento report už delší nebude. Nějak na to prostě nemám sílu. Bylo to milé, vtipné, zábavné a tak. A zcela jistě tedy nesouhlasím s prohlášením pana Kadlece (ač je to tiskový mluvčí či co). Když mě totiž Máca uviděl, tak zvolal (a to zvolal myslím doopravdy!!) „Vy jste na takovou p.č.v.nu přijeli až z Prahy? Jste normální?“
The end