Přezůvky nebo holinky, případně lehkou trekovou obuv vždy s sebou!
Celé to začalo tradičně u Alberta čekáním na malé červené. Vlastně malé červené... to je relativní, ale k tomu až později. Když konečně malá červená T9 přijela, naložili jsme se a vyrazili směr Liberec. Až jsme se v tom nastalém zmatku zapomněli přezout, to proto, že čtvrá říkala, jak náročné bylo luxování interiéru auta. Škoda, první Třetina měla takové krásné přezůvky... Cesta ubíhala vpohodě, žádná zácpa se nekonala a tak nás Milouš a poté Andrzej dovedli bezchybně do cíle. Ještě během cesty se vám děly věci! První a třetí Třetina po sobě střílely foťákama přes zrcátko, pak se v autě převlékaly do jiného trička - za jízdy a stále připoutané; no a nakonec jsem polovinu cesty couval. Ještě že nejsem po Třetince, to bych asi musel auto čistit...
V Lidových sadech jsme zaparkovali vedle velkého bílého - ano, teď se červená T9 opravdu zdála být malá; vyzvedli jsme vstupenky a šli pozdravit kapelu, která zatím ještě zkoušela. Rozložili jsme tedy karbanátky a začali večeřet. Jenomže v té chvíli kapela dozkoušela a odvedla Třetiny do hospody. Tak si večeři dali tam, zatímco já hlídal bar. Už se blížila hodina začátku koncertu a Třetiny pořád nikde...
My jsme původně chtěly jít do Formanky, ale ta před časem vyhořela, protože tam jednomu nejmenovanému severočeskému strejdovi majícímu na starost požární dozor objektu přestalo chutnat. Naštěstí místní mají jinou alternativu a protože i ten proud, co vypadl, včas nahodili, stihli jsme si dát nejen studené nápoje, ale i teplé jídlo a vrátit se do Éčka úderem půl osmé. Sice se někteří divili, že jdem docela pozdě, ale to nic neměnilo na tom, že na nás čekala naše oblíbená místa v první řadě. Tak jsme se pohodlně usadily, vyzvedly Karla hovícího si na base minerálek a koncert mohl začít.
Kaluže jsem hodně dlouho neslyšel, o to víc jsem si jich o víkendu užil. Nejen na koncertě, ale i po něm a mám další vzkaz ve svém krásném památníčku, díky! Gumáky naštěstí nebyly potřeba, v Éčku bylo sucho, naštěstí kromě baru, tam byl tekutin dostatek, díky! Koncert to byl veselý, poučný, napínavý, zábavný, bohatý na nástroje - někteří členové si je tolikrát měnili a přehazovali, že si říkám, jak si vůbec můžou pamatovat, kdo v čem na co hraje. Ale zvládli to i s několika přídavky a pak byla přestávka. Během ní se nazvučila a po ní zahrála místní kapela nominovaná na Anděla (musím to tu připomenout, protože jak jsem se později dozvěděl, někteří lidé to stále nevědí). Předvedli báječný koncert s báječným hostem až z daleké Paříže! Toho jsem taky hooodně dlouho neviděl a taky od něj mám obrázek v památníčku, díky! To jsem ještě netušil, co mě čeká druhý den....
Po koncertě jsme se všichni postupně dopravili do hajan a teď se dostávám k tomu, že T9 opravdu není malé auto. Jelo nás v něm nepočítaně... Možná bych mohl poznamenat, že čtvrtá Třetina tu noc určitě poznala Liberec docela dobře, jezdíce několikrát tam a zpátky a tam a zpátky, aby nás postupně rozvozila. Ještě že jí máme, i jí patří velké díky! Ale s těma hajanama to nebylo až tak, jak to vypadá. Spát jsme šli ve chvíli, kdy někteří už vstávali a odjížděli třeba do Lipska (ahoj Evo!)
V sobotu jsme si udělali výlet. Ale protože na ten se odcházelo až po jedenácté hodině a do té nám zbývalo ještě moře času, šli jsme se podívat na kytičky a na rybičky. A také mám nového kamaráda Severáčka! Pak jsme se rozdělili. Teda ještě nás T9 odvezla do centra a až pak jsme se rozdělili. První a čtvrtá jely do Prahy a druhá a třetí šly na báječný výlet a já s nimi.
Byla to taková příjemná procházka nejprve po Liberci kolem přehrady a místama, kterýma jsme v sobotu už několikrát projížděli cestou z Éčka a z botanky. Takový lekhý městský treking. Nakonec jsme počkali na autobus, který nám tentokrát neujel a dorazili do Kateřinek, vyběhli do Jizerek a kolem Bedřichovské přehrady došli na Šámalovu chatu na Nové Louce. Tam si někteří výletníci dali místní klobásku, někteří své jablko a pak se to stalo.
Třetinka nesla celou cestu cosi podivného, co ostatní Třetiny nazývaly stativem, ač to vůbec stativ nebyl. Ale ony to dobře věděly a dozvěděl se to i zvědavý výletník sedící s námi u stolu. Byl to stojan na saxofon! Ano, opravdu jsme si na výlet vzali stojan na saxofon. Možná se vám to může zdát divné, ale nám to přišlo logické, dávejte pozor: Červené auto, kde ho jeho majitel zapomněl, odjelo do Prahy, zatímco on měl trávit den v Liberci. A protože jsme s ním měli mít odpoledne sraz, tak jsme se rozhodli mu stojan donést. V botance bylo všechno v ouklendu, ale celou cestu po Jizerkách jsme šli s tím, že i on odjel do Prahy, ale bílým autem. Naštěstí se tato dezinformace během návratu do Liberce nepotvrdila a tak jsme mu ho odpoledne mohli vrátit. Jasný?
Ještě předtím našeho průvodce u Šámalovy chaty napadlo stojan se mnou vyfotit a tak mě do něj třetí posadila. A už jsem v něm zůstal a dál šel s průvodcem. Díky, krásně se mi v něm hovělo na sluníčku, až jsem se bál, že si přismahnu krunýřek. Jen na té hrázi cestou na pivo, nebo spíš cestou zpět, kdy všichni zjistili, že jsou unavenější, než si mysleli (není divu, když tak dlouho před usnutím kecali), jsem se bál, abych se nevykoupal. Ale nestalo se.
V Liberci jsme se sešli nejen s majitelem saxofonu, ale i jeho bratrem, doplnili tekutiny a opět se rozdělili. Tentokrát na skupinku jedoucí do Prahy a na část zůstávající v Liberci. V Praze jsme byli v cukuletu, někteří bdíce, jiní spíce a to tak, že i potřebu zastavit u benzínky zaspali. V Praze jsem zašel s Třetinami na zrmzlinu a to už byla tečka za dalším povedeným severočeským výletem. Jen ten Ještěd, co kvůli nám v únoru do rána postavili, jsme stále nezdolali! Tak snad někdy příště...
Náhledy fotografií ze složky Lehký městský treking v gumákách nebo přezůvkách?
Komentáře
Přehled komentářů
Ještě jsem si uvědomil.... ten den došlo k urážce mé osoby! Jeden nejmenovaný nejlepší zpěvák se zeptal: "a kdy sníme Karla?" To tedy! A to bylo ještě před koncertem. To má u mě. Ještě na něj něco vymyslim!
Doplnění
(Karel, 30. 4. 2007 21:16)