oni všichni a my tři
25. 10. 2010
Vlastně se ta kombinace zdá dost povědomá. Beseda, Jarret, My3.avi, my 3 a vy. Ale to je podobnost čistě náhodná. Všechny postavy jsou opět smyšlené a žádná z historek nemá reálný podklad! Ostatně jako vždy.
Těšili jsme se dlouho. Lístky jsme dlouho sháněli. Pak jsme dlouho přemýšleli a kombinovali. A? Povedlo se. Dort pro My3.avi dovezli Jarreti celý. A Třetinku taky. Ne, jistě, bylo to jinak. Ale ono to vážně bylo takhle překombinované. Jenže ten fit dortík byl vážně dost těžký. A když jste si ho objednali. Ale to ještě není všechno. Kombinovalo se dál.Celé to začalo celkem malými vraty do dvora. Ale povedlo se. Výtah je bohužel z úplně druhé strany, ale aspoň něco.
J.Š.: " Vy máte novýho bedňáka?"
XY: "ale kdepak..."
A takhle to máme s nima pořád. Ale stejně je máme rádi. Vlastně proto je máme rádi. A pak se to všechno začalo scházet. Všichni. Nebudu jmenovat. Prostě všichni. Včetně Třetinčina taťky. My3 hráli první a bylo to.... no bylo to zase super. Mám rád večírky v Blues sklepě, ale pořádný klub a pořádný klub. Ovšem názory na zvuk se značně liší. Takže: první a třetí, sedící po pravé straně podia u prvního stolku, spokojeny nebyly. Kapela prý spokojena nebyla. Já, stojící fotící po levé straně podia, jsem si na zvuk nestěžovala. Ale dobře, uznávám, že jsem možná neposlouchala tak pozorně, ale nepřišlo mi to přeřvané.
O přestávce se vítalo, loučilo, probíralo, chválilo, zkoušelo a dokombinovávalo. A dokombinovalo se vskutku výborně. No uznejte sami. Jarret začal hrát. Po dohodnutém signálu, kterým bylo Blues pro první řadu měla jít sličná hosteska předat dort oslavenci. Došla tedy do šatny, zapálila tu proradnou svíčku na fit dortíku a když si všichni dostatečně užili svá sóla, stoupla si na kraj podia k pianu a čekala na znamení. A co se nestalo. Zatím co vypravěč vtipným slovem uváděl (plácal něco o slepicích), oslavenec odkráčel do šatny pro pozoun, se slovy "jééé dort, to jsem nečekal" prošel za závěsem kolem hostesky, vzal pozoun a vrátil se na podium za překvapeným uvaděčem. Ale dort byl předán, svíčka bohužel přemožena, nikdo nezakopl o dráty a bylo konečně odhaleno, proč že kapela dělala mezipřistání na libereckém předměstí.
No a jak hráli? No, chtěl bych říci jako obvykle, jenomže... byl to můj první koncert od odchodu Vítka. Haló zpívá Mára, což je naprosto v pořádku (to se tak v Liberci říká), ale ti sloni?? Do repertoáru se po letech vrátila píseň Znamení blíženců. Tu píseň já rád. Celkově mi nová aranž nevadí, jen ten začátek, jak tam Náčelník zpívá dokola byl jsem sám. Pravda, ani ty malé klávesky, ale to mohlo být jen zvukem, který tedy v druhé půlce skutečně pokulhával do značné přeřvanosti. Když už jsem u těch předělávek, tak country verze punkové písně? Jako co to je? Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykl na punkovku jakubovku a dokonce si ji oblíbil, prostě hit léta. Ale tohle? No nevim. To spíš uvěřim, že pěstuje ty slepice a že mu vyžírají myši. To já jen tak, abyste zas někdo nařekl "ti vaši Jarreti" a že je pořád jen chválím. Inu i mistr tesař že. Ale moc potěšilo, že se vrátili k Bouřce nad Bílou, tedy Co se děje v seně.
To jsem se zas rozepsal. Asi proto, že ne všude teď chodíme všichni takhle pěkně spolu. Ale ono už se pak nic moc nedělo. Jen teda nevím jak je možné, že to auto jelo, když řidič nebyl téměř vůbec vidět. Ale měl štěstí a na nečekaných místech měl zelenou a byl hodný, jelikož Třetince zastavil u metra. Ona se občas chudák bojí, že půjde z 37. pěšky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář