Příběh První
To je pořád samý napiš to, napiš to, napiš to. Copak si to pamatuju? Copak vím, kdy se co stalo. Já už jsem přece jen starší člověk. To se to druhé píše, když je jí třináct. :-)
Balbínka byla narvaná. Jak nečekané, že? Židle na rohu prý značí zlou tchýni, tak nevím jestli ono to nebylo nějaké znamení. Výkon kapely byl opět uchvacující. Já mám tuhle jejich předvánoční podobu ráda. Flétničky na závěr prostě tak nějak říkají, že vánoce už jsou fakt za rohem. A rozdávané dárky to jen potvrzují. Novinkou byl zpívající Mrk. To byste nevěřili, kolik poezie se vejde do koledy Krkající žába. A to podání. Uchvacující. Jen nevím, jestli bych podobný zážitek unesla i podruhé.
Severský koncert byl v podobném duchu jako ten v Praze. A přece úplně jiný. Nálada byla trošku jiná. Bylo to možná tím, že domácí scéna je domácí scéna. Na baru tekl džus proudem a uvnitř se připravoval revival Kaluží v podobě mladé začínající kapely Tlupa tlap. Myslím, že jsou to opravdu oddaní revivalisti, protože kvůli svým idolům museli absolvovat dokonce i plastické operace. Podoba byla k neuvěření. :-) Potěšili. Moc. Vtipné průvodní slovo a staré známé písně. Ale jednou bych fakt chtěla slyšet hodné hajné.
Po přestávce Jarret. Hmm, hmm, hmmm… nevím jestli to nebude už otřepané, ale oni jsou skvělí a miluju je. A dokonce jsem přežila Krkající žábu podruhé. Neskutečné.
Po koncertě povídání příjemné i nepříjemné. Rozdávání dárků vánočních i narozeninových. Jen tedy opravdu nevím s kým tu hru bude eMPík hrát. Ale slušelo mu to. A dřevěný motýl pod límcem měl úspěch.
A najednou byla fůra hodin a nejvyšší čas vyrazit domů. Z původního noclehu u třetího nejoblíbenějšího libereckého bytného sešlo, protože mi fakt bylo mizerně. Lákala mě vlastní postel a péče maminky. Rozloučili jsme se s Kačenkou a po krátké zastávce na kávu a léčivou vodu ze studánky od kapličky uháněli nocí na Vysočinu.
A potom se už jen jednou vyspíme a budou VÁNOCE.