Nádherné nedělní ráno. Po zmrclících, kteří se sice obešli bez velkých mrazíků, ale přeci jen dost velké ochlazení nastalo, to vypadalo na naprosto jedinečný a překrásný den. Vyšla jsem z domu naladěna tou úplně nejpozitivnější energií, kterou může dodat jen tak zářivé a hřejivé slunce. Sotva jsem se podívala směrem ke svým stromkům, které přes zimu chřadnou na chodbě a na jaře je dám ven, na zahrádku, která patří k našemu paneláku. Samozřejmě je to spíš pseudozahrádka, neb je plot jen z jedné strany, z druhé je volně přístupná a branka, která je sice funkční, neustále rozcapená dokořán, jakoby zvala každého, komu se uráčí vstoupit. Je to zvláštní, každý si zamykáme domy na tisíce západů, své byty na další tisíce, ale branku necháme otevřenou. No, nic, abych se dostala k jádru pudla. Zmíněné stromky vždy od dveří přehlédnu, když je déle sucho, zkontroluji vlhkost a zaliji. Minulou neděli jsem se rozhodla, že fíkovník, který se mi podařilo vypěstovat z větvičky do docela hezkého stromku, zasadit do země, protože v květináči se mu nepříliš dobře dařilo a vím, že v našich zimách má šanci přečkat. Jaké jsem pocítila rozčarování, lítost, zlost, smutek, vztek a jen Bůh ví jaké ještě pocity, když jsem viděla, že fíkus někdo ukradl. Vím, u nás se krade vše, přibité i nepřibité a můj roztomilý fikovník byl jen vložen do země bez patřičných ochranných prostředků, bez hlídacího psa, případně volně ložené miny, která by případného nenechavce snad odradila. Není to ode mne hezké, vím, ale od toho zloděje také ne. Myslím si o sobě, že jsem docela hodný člověk, ale když se přihodí něco takového a jiným lidem častokrát ještě něco mnohem horšího, přeji si být ve středověku, nebo v Číně, či jinde, kde se za krádeže sekají ruce. Určitě takové ošklivé myšlenky nepomáhají me karmě, ale nějak si nemohu pomoci. Když mě přejde první nával těch smíšených, velmi nehezkých, ale i pochopitelných pocitů, je mi nakonec takového poberty trochu líto. Buď je to takový chudák, myslím, že je opravdu chudy, který se nikdy nezmůže na to, aby si nějaký fíkovník pořídil, nebo je to takový duševní chudák, který, ač prostředky na podobnou věc má, je tak duševně chudý a ubohý, že mu děla radost věc, kterou si ukradne. Tak ať se z toho mého stromku těší, ať se o něj dobře stará, aby nezahynul a až se mu přihodí něco opravdu nepříjemného a bude říkat, pro Boha, co jsem komu uděla, že to postihlo zrovna mě, ať si vzpomene na vše, co si neprávem přivlastnil a jaké neplechy druhým udělal. A tak odpouštějme našim viníkům.
Náhledy fotografií ze složky Nový mix