Myslím, že tohle čtení se bude líbit všem a milovníkům básní zvlášť. Abych neuváděla pouze Kokinšú zalistovala jsem v korejské lyrice. Myslím, že je to stejně hezké veršování.
x x x
Budeme-li někdy znovu žít,
snad budeu tebou a ty mnou.
Ach, poznáš, co je stesk, ten cit
s drásavou silou tajemnou...
A co teprve žal
a smutek, kdybys znal...!
x x x
Procitl jsem, když někdo vešel vrátky:
hle, to je psaní s její pečetí!
Přčetl jsem je - znovu - po třetí...
a na hruď jsem si dal ten papír hladký.
Ach, tíží mne ... ne nemyslím to psaní:
to, co je v něm, to černé malování...