Dara ve školce
Chodský pes je samo o sobě velmi temperamentní plemeno, a když je stejného ražení i páníček, pak se jedná o kombinaci vskutku ďábelskou.Hned zpočátku bylo jasné, že Dara nemůže vyrůstat jako dříví v lese, protože by mi dříve nebo později začala skákat po hlavě, a tak jsem ji ve věku 3 měsíců přihlásila do školky pro štěňátka www.rychety.cz
Obě jsme se na každou hodinu opravdu těšily.Já proto, že jsem mohla podrbat všechna ta miloučká stvoření nejrůznějších ras od čivaváka po cane corso.V tomto věku opravdu psi neznají rozdíl mezi plemeny a jsou neuvěřitelně mírumilovní.To se ovšem postupem času obvykle mění.Nutno dodat, že velký podíl na tom máme mz, páníčci.Ne nadarmo se říká - jaký pán, takový pes. No a Dara se těšila na překážky.Už odmalička v ní dřímal agiliťák - fanatik. Po hlavě se vrhala do každé duté roury, která se dala i nedala prolézt, na kladinu vyběhla s takovou vervou, že jsem nestihla zareagovat a vodítkem ji strhla dolů, co jí ani v nejmenším nezabránilo v opětovném zdolání překážky, a z áčka (ovšem upraveného pro štěňata) jsem ji musela sundat, neboť se chystala skočit ze samého vrcholu.To mi ovšem v agility dělá dodnes a mě to přivádí k opravdovému šílenství.
Náhledy fotografií ze složky Docela milé štěně