život vzhůru nohama

Dlouho předtím, než Austrálii prohlásili Britové za svou, toužili evropští objevitelé po bohatství z dosud neznámé země. Kontinent, který nakonec objevili, byl však již desítky tisíc let obydlen. Australští domorodci mají nejdelší souvislou kulturní historii na světě, jejíž počátky sahají až k době ledové. Je téměř jisté, že první člověk se zde objevil již před 70.000 lety. Pravděpodobně přicestoval z jihovýchodní Asie – a i když tehdy byla hladina moře o více než 50 metrů nižší, což znamená více souše mezi oběma světadíly, je obdivuhodné jakým způsobem překonali i tak dlouhou cestu přes moře. I když je dnes většina kontinentu poměrně vyprahlá, dříve zde byly rozsáhlé pralesy se spoustou jezer hemžících se rybami. Faunu tvořili dokonce i obří vačnatci jako například tři metry vysocí klokani a velicí, nelétaví ptáci. Na celém kontinentu existovalo pouze několik masožravých predátorů. Doba ledová skončila přibližně před 10.000 – 15.000 lety. Hladina moře dramaticky stoupla spolu s teplotou a velká část kontinentu byla zaplavena. Mnoho jezer vyschlo a vznikly první pouště. Přibližně před 5.000 lety se hladina moře stabilizovala a pobřeží kontinentu začala být hustěji osidlována.

Kapitán James Cook je s velkou slávou spjat s objevením Austrálie, ale právě Portugalci byli pravděpodobně prvními Evropany, kteří tuto zemi spatřili. Dále zde byli holandští mořeplavci, kteří objevili dnešní Tasmánii a Nový Zéland. Tento chmurný kontinent skončil v zapomnění až  v roce 1768, kdy byl kapitán James Cook vyslán na vědeckou výpravu na Tahiti. Při dalších průzkumných plavbách těžce poškodil loď a byl nucen usadit se na neznámém kontinentu, kde on a jeho posádka strávili půl roku opravami lodě a navazováním kontaktů s původními obyvateli. Cook zde vztyčil britskou vlajku ve jménu krále George III. Cook byl důmyslný, inteligentní a populární, je považován za jednoho z největších a nejvýznamnějších objevitelů všech dob. Jeho zápisky z cest jsou napínavým a zajímavým čtením i dodnes.

S následující revolucí v Americe již Velká Británie nebyla schopna převážet do těchto míst trestance. Řešení pro přeplněné věznice však bylo rychle nalezeno. Během dvou let připlula k australským břehům první britská flotila s vězni pod velením kapitána Arthura Philipa, který se stal prvním guvernérem nové britské kolonie. Pro většinu nových obyvatel byla nehostinná krajina krutým a děsivým místem. Pod vojenskou krutovládou zde vězni neměli lehký život, ztěžovaný  navíc neustálou potravinovou závislostí na lodním zásobování z Evropy. Časté pohromy na moři způsobily celých 16 let trpění a hladovění, než zde vzniklo samostatné zemědělství. V roce 1790 dorazila druhá královská flotila a populace nových obyvatel na kontinentu se rozrostla na 4.000. Vězni byli stále spoutáni řetězy a trpěli v krutých a nelidských podmínkách, když stavěli nové silnice a budovy. Zdejší vláda lákala z Evropy nové osadníky. Později pod vedením nového guvernéra byla vězňům po odsloužení určité doby přiznána práva svobodného obyvatele.