život vzhůru nohama

Tak nějak nenápadně mi byla zodpovězena otázka, proč tu nikde nevidím žádné psy. A to ve chvíli kdy jsem procházela v COLESu kolem salámů a tam se na mě z obrázku kouká pes.

Teď jen zodpovědět si otázku, zda je salám skutečně ze psa a nebo pro psa… no zatím to zůstává záhadou.

V úterý při cestě do školy hrajeme s Martinem mouší tenis J místní mouchy totiž mají milou zábavu a to sedat si zásadně kolem uší, do očí, do nosu a prostě všude tam kde z toho člověk nejvíc šílí…a milá zpráva je, že jich prý s teplým počasím bude přibývat. No asi brzo využiju klobouku, který má na krátkých šňůrkách přivázány korky kolem celého obvodu a jak kroutíte hlavou, odhání je to…zároveň mávání ruky kolem obličeje, jak si mouchy snažíte odhánět, zároveň slouží jako australský pozdrav…. Konečně chápu i to jejich G´day… není čas na slušné Good Day pokud nechcete mít plnou hubu much :-D

A tak sedíme v autobuse, střídavě odhání mouchu Martin a chvíli zase já… pak si mi muška sedá na koleno a jemným mávnutím ji odháním na koleno Martinovi… Marťan nelení a posílá zpátky…no vydrželo nám to až na výstupní stanici (mouše taky) a vyhráli by jsme si určitě ještě dýl kdyby byla příležitost J

Nová třída je perfektní, míň Korejců, míň lidí a učitel co komunikuje…co víc si přát J takže jsem hrozně ráda, že jsem změnila… pro mou starou třídu to mělo taky dobrý účinek, protože Thai se začal víc snažit a prý už není tak hrozně nudný J takže mi bylo dokonce poděkováno :D (teda rozhodně ne Thaiem, ten mě totiž na chodbě pro jistotu ani nepozdraví J

Ve středu se zatahuje a vydrží to až do pátku L naštěstí to tady není na moc dlouho a o víkendu je zase pěkně…

Ve čtvrtek se vydáváme se školou na lezeckou stěnu do Ashfieldu, tam jsem ještě nebyla tak aspoň poznám něco nového… boulderová stěna je malinká,nás momentálně ale zajímá ta velká J a tak se rozdělujem do dvojic, sličný mladík nám ukazuje jak jistit… poslouchám pozorněji než bych možná normálně poslouchala…a nespouštím z něj oči…je k sežrání J

Po 2 hodinách lezení, toho má většina dost a zůstáváme jen ve 4. Dávám se do řeči s CUTE BOY J zjišťuju že má taky radši bouldering a tak mi za chvíli už ukazuje cesty které leze on. Některé se mi daří některé ne. Po chvíli se připojuje Martin z Frea – další čecháček… (Martinů je tu hrozně moc J)a ačkoliv v lezení s lanem je lepší, v boulderingu na mě nemá…a tak mě to docela těší JJ Po další hodině, kdy už bolí i jen dát si na ruce maglajz odcházíme domů… CUTE BOY (stále nevím jméno) hlásí, že je tu jen čtvrtky a že když přijdem příští čtvrtek bude to se slevou…takže můj program na příští čtvrtek  (což je vlastně zítra) je jasný J

Ve škole zrovna probíráme předložky a aby jsme v tom neměli moc velký bordel je to přece jasné jak to je…

A tak třeba například můžu říct in/on/at the weekend

Protože:

at the weekend je správně v Británii

on the weekend je správně v Austrálii

in the weekend se říká na Novém Zélandu… :-D

v pátek lezu ze školy rovnou no postele a budím se až k večeru, běžím ještě nakoupit než zavřou Woolworth abych si mohla vůbec něco dát k večeři…

V sobotu je krásně jak jsme předvídali a tak mířím na pláž, ve dveřích se střídám z Marťanem, který přišel akorát z práce a jde si lehnout. Mám namířeno směr Cottesloe, taky kam jinam…tohle já má nejoblíbenější pláž…ale vítr je tentokrát tak nesnesitelný, že to po dvou hodinách s pískem úplně všude vzdávám a mizím pryč.

Druhý den opět pláž, tentokrát s Janou a Jirkou… jako na smrt jsem pochopitelně zapomněla na Martina z Frea, kterému jsem slíbila, že v neděli vyrazíme lízt někam ven… akorát když docházíme na pláž, tak píše…prý budou stačit jen plavky na minitrip kousek od Freemantlu (Frea). A tak hoďku se peču na pláži s Jiříkem a Jančou a pak je tam zanechávám vlastnímu osudu a mizím do Frea.

Vydáváme se k Blackwall Reach a míříme kolem útesů k písečnému dlouhému ostrůvku, který zasahuje až do půlky Swan river…nic tam není, ale všichni tam chodí J cestou zpátky se zastavujem na útesech a Martin s Mirou (švýcarka od Martina) skáčou do vody J pak se ještě stavujem ve Freu v kavárně a já mířím zpět domů…

V pondělí mám sraz s Olgou konečně se nám vrátila a uvidím i malého ABíka (aneb Alexander Benjamin) J sraz máme v Kings Parku, chvíli pak sedíme v kavárně a pak to berem zpět ke škole…Olga podívat, jestli vypadá pořád stejně a já zjistit, jestli už funguje tiskárna J

Začali jsme shánět byt, kde by jsme měli každý vlastní pokoj, nejlépe za stejné peníze někde poblíž. Hned druhý den mi píše ženská Britka, že bydlí na Hay street (ulici pod námi) a že má volné dva pokoje za velmi příznivou cenu… pokoje jsou pěkné, prostorné a tak proč ne… a tak se začínáme dohadovat, kdy ho můžem vidět  a kdy se nastěhovat…a slečna, že je na dovolené v Egyptě a vrátí se za 2týdny, ale že to nevadí, že pošle klíče poštou… začíná trochu tlačit ať se rozhodnem, jestli teda ten byt chcem či ne… moc se mi to nezdá,  ale já naiva si řikám, že zrejmě nechce ztrácet čas s někým kdo nakonec zájem mít nebude. Nicméně když tedy pošlu údaje, které po mě chce a to např. kdy se nastěhujem a jí dávám datum nastěhování za 14dní a ona stále chce posílat klíče, začínám větřit, že něco není v pořádku… poslední kapkou je, když chce po nás zaplatit na účet 2000dolarů za měsíční nájem za oba plus deposit…to už je mi jasné, že mi milá slečna věší bulíky na nos a je to pěkná podvodnice… bohužel pro ní, měla smůlu že narazila na podezíravé Čechy a ještě podezíravější Blánu J… a na její škodu taky poctivou… takže trochu zaměstnám místní policii… a ať si s milou slečnou poradí :-) a tak hledáme stále dál J no kdyby jste o něčem věděli, dejte vědět :D