život vzhůru nohama

Jo tak tentokrát se nedělní uklízení na hostelu vážně vyplatilo J spousta lidí co bydlí po hostelech si neváží jídla a nakoupí víc než dokážou sníst…což je vlastně dobře pro mě.

V neděli brzo ráno občas lidé opouštění hostel a pokračují dál v cestování a nebo se prostě jen vracejí domu a co udělají s jídlem, které si nakoupili a nestihli ho ani ochutnat? Nechají ho v hostelu… takže v neděli po úklidu odcházím s narvanou krosnou žrádlem a tomu kdo tam nechal ty dvě tašky bych s chutí políbila ruku… J

Víkend trávím u Janči s Jirkou v neděli k večeru mě nechávají v bytě s tím, že já za zabalím a pojedu domu.

A tak pobalím, obuju se, otevřu jedny dveře, otví… what the fuck?... mříž je zavřená… no nic mám přece klíče ne? A do zámku mi pravda jdou, dokonce oba,ale otočit ani s jedním nemůžu L a tak volám Jirkovi, že mě omylem zamknul a já se nemůžu dostat ven… rada tak si odemkni opravdu oceňuji… J no a po chvíli dohadů zjišťujeme, že od té doby co jsme nechávali přidělávat klíče, nejdou Jirkovi zamknout vnitřní dveře a naopak já jsem schopná je zamknout s oběma klíči :-D takže co se asi tak mohlo stát, že J jj, to je tak když je ten kdo přidělává klíče chvíli nepozorný a pomíchá vám je :-D a tak mi nezbývá než zůstat a přenocovat, protože Jirka je na pivě, hodinu od domova. Takže zase vybalit J

V půlce vybalování ustrnu… co to do prd….je na té stěně?

jdu blíž, ale velmi opatrně, protože je mi jasné co je na té stěně…brrrrr

zdrhám hledat na web jestli je to jedovaté… tak ta obří potvůrka se jmenuje Huntsman spider a jedovatá není, nicméně když se lekne, může kousnout.

a tak volám Jirkovi znova, že jsem tady zavřená s obřím pavoukem Aragogem a nemám Harryho hůlku abych se bránila :-D

No nezbývá než čekat… a tak ho chodím kontrolovat každou hodinu, jestli se náhodou nehýbe a nestěhuje…

Jenže vím, že i když Jana s Jirkou dorazí ve zbavení pavouka nám to moc nepomůže, Jiřík jako arachnofobik je naprosto k nepoužití a Janča na tom není o nic líp, i když se statečně zdržuje v jedné místnosti s Aragogem, ačkoliv jen v bezpečné vzdálenosti… a tak co o půlnoci s pavoukem v obýváku? :-/ jdu ven (konečně můžu) a ťukám na sousedy Indy, u kterých se jako jediných svítí… a ptám se pána, zda-li by nebyl tak hodný a nezbavil nás menšího pavoučka :-D Jirka zalezlý v pokoji, aby se milý pán neobrátil hned z pátky ke své pozdní večeři od které jsem ho vyrušila…a v pokoji jen Janča…jo dvě bezbranné žáby potřebují zbavit té obludy…a ačkoliv když ho spatřil tak se zarazil…možná i pár minut přemýšlel že to zabalí, ale předpokládám, že mu přišlo trapné nás v tom nechat…a tak statečně přisunuje židli – kolečkovou – blbec J což bohužel vyžaduje mou přímou asistenci :-D … tvářím se statečně :-D a on vybaven krabicí od bot se ho snaží zabít…hned první rána ho sice srazí k zemi, nicméně pavouka nezabije a tak Aragog zdrhá…Jana kričí… já se směju… ale ustupuju do bezpečné vzdálenosti (za stůl). Pavouček leze po okně,tak ho tentokrát přimáčne a rozmáčkne.. opatrně dává krabici pryč..a pavouk je rozmázlý na skle…už je mrtvý otáčí se k nám…víkem ho shrnuje z okna na zem a heleme se, Aragog hází nohy na ramena a zdrhá… no to už řveme obě…pán poskakuje po bytě..a nakonec živého, trošku pochroumaného zavírá do krabice od bot…k mému zděšení ovšem nechává krabici ležet na místě a odchází…mezi dveřmi jen dodá, že by to chtělo tu krabici vyhodit, protože ten pavouk stále žije :-D brrr…

No to víme taky…a kdo to asi udělá :-D

Njn zase já :-D a tak s krabicí v ruce a rukama nataženýma co nejdál od sebe s Janou v zádech, přeci jen bojím se tmy :-D neseme pavouka k popelnicím…a necháváme ho venku, s tím, že doufáme, že ho zítřejší sluníčko vysuší a on chcípne.

Odpoledne pro změnu, když jedu od nás na kole, tak mě v naší ulici napadá strakatý pták…už se mi to stalo podruhé a pokaždé na kole a jen u nás…mám takový dojem, že je to pořád stejný bastard.

jenže tentokrát ho vidím…klape zobákem jak se snaží mě klovnout nebo já nevím o co mu vlastně jde. Snažím se ujet, což jde dost blbě…a hlavně se snažím si ho hlídat.. a tak při dalším náletu se snažím uhnout a on mě akorát škrábe drápama do zad…jenže mě to stojí málem život, protože jak se otáčím po ptákovi najíždím do stromku co je na chodníku :-D

Srdce v kalhotách, připadám si jak v hororu PTÁCI, šlapu do pedálů jak divá ať už jsem pryč…

Divné fakt je, že vedle mě šli lidi, které on nechával bez povšimnutí a podával si jen mě darebák L

Místní zvěř je vážně divná.

V neděli pokud to dopadne, jedeme ve více lidech na Pinquin island a Rockingham…stát by to mělo jen půjčení auta a to se rozdělí mezi všechny lidi a jinak nic… takže na to i budu mít J Už se nemůžu dočkat…

P.s zde je odkaz na video kamaráda Erika....

http://www.youtube.com/watch?v=wmrYI6O4gbE aneb 7 nejdivnějších zlozvyků Australanů...