život vzhůru nohama

 Je úterý ráno a s Aby, Andym a Suzi vyrážíme na šnorchlovací výlet s Manta Rays.

Vlny nejsou nijak extra velké, ale jsou dostatečně velké na to, aby se náše žaludky cítili "jako na vodě".

Voda je ledová a to i s neoprenem, nakonec mám na sobě neopreny dva :-D ale je to jen o fous lepší. Rejnoka vidíme jen jednoho a je strašně těžké s ním držet "šnorchlovací krok" a hlavně voda je zakalená, od toho jak kolem sebe mlátí těma třímetrovýma plotvema :( takže jediné co vidím, je obří 3,5m stín, proplouvající tiše pode mnou...a já zuřivě kopající ploutvičkama, ve snaze držet s tou obludou krok :-D

Poslední část je asi nejlepší ze šnorchlování... loď parkuje před dvěma obrovskými korály mezi kterýma je asi metrová švíra, kterou se musíme dostat za korály a tam bychom údajně "prý když se zadaří" měli potkat žraloky, kteří tam připlavávají na "cleaning". A opravdu, jakmile se dostaneme na druhou stranu korálů tak už pod sebou vidím asi 3 menší "žralůčky". Naštěstí je s námi jedna slečna z posádky a tak se držím blízko ní... asi chci mít v blízkosti někoho koho bych případně mohla podstrčit žralokům jako žrádlo místo sebe :-D Jedná se o tzv. Reef sharks, kteří jsou údajně neškodní... ale dokud to žere maso, tak mi nikdo nenamluví, že to neškodné není...

 Za chvíli mě napadá se zkusit otočit o 360 stupnů, a tak zjišťuji, že už nejsou jen 3, ale napočítávám jich 17! Počítat je nebyl zrovna nejlepší nápad :-D   Opravdu bát se začínám, až ve chvíli, kdy jeden z nich se rozhodne odlepit ode dna a vystoupá tak na dva metry ode mě, pootočí své tělo tak, že si koukáme z očí do očí... a svým nehybným černým okem mě pozoruje... Srdíčko mi buší o 106, kuckám vodu ze šnorchlu a snažím se držet zbytku tlupy tak blízko jak je to možné... Jsem ráda, že už jdeme z vody, mám pocit, že tohle bylo těch nejdelších 15min :-D mého života.. Na cestě zpět se nám na chvilku daří zahlédnout delfíny a velryby.