život vzhůru nohama

Sobotní výlet do Swan valley proběhl ve stylu „čekáni“. Takže nejenom, že jsme ráno nestíhali na sraz a i když jsme nakonec přišli na minutu přesně, tak jsme půl hodiny čekali na autobus, ale bohužel toto prokleté čekání nás provázelo celým dnem…

Počasí nám bohužel nepřálo, a tak byť by procházení po parku by bylo hezké, tak za zatažené oblohy a stále přítomného větru to není nic moc.

Začíná se připravovat BBQ a tak se snažíme krátit chvíli kriketem, následně pronásleduju pár papoušků kvůli fotce J což se nakonec vyplatí, protože objevím hnízdo ve stromě a tak je nějakou dobu sleduju… a ačkoliv jsou tak vysoko, že okem je sotva vidím, tak pár fotek vzniklo (již po několikáté děkuji, že mám foťák jaký mám) J

Oběd je konečně hotový, snad nikoho ani nepřekvapí, že jsou to opět hamburgery (za tu dobu tady jich sním tolik, jako za celý zbytek života už ne J) Každý si udělá sám jednoho a pár největších hladovců (spolu se mnou J) čeká až se budeme moct vrhnout na druhé kolo…

A to už se opravdu všichni cítíme najedeni, někteří až k prasknutí :-D

Následuje odjezd na SUPA golf – což je v podstatě klasický golf jen s větším gumovým míčkem… počasí se začíná umoudřovat a sluníčko vychází ven.. opět nehorázně čekáme…těžko říct na co…

Tak nejen, že nás samotných je docela dost a tak se rozřazujem do 5ti skupin po 5ti ale je víkend, takže golfové hřiště praská ve švech.. A tak když už se tam konečně dostanem, zase čekáme u každé jamky, až skupinka odejde aby nedošlo náhodou ke zranění…

Při jednom takovém čekání… je slyšet z dálky sooooooorrrrrryyyyy… otáčím se…nechápu důvod…prásk míček mě trefí do ruky…áááá už chápu :-D

Očividně opět nestíháme, asi musíme zase na něco čekat J a tak nás u 10 jamky vyhánějí, že to jako stačilo (no nedostali jsme se ani do půlky hřiště a zrovna nás to začalo bavit) a jedeme do Chocolate factory.

Nevim jak vy, ale já jsem si Chocolate factory představovala trochu jinak asi jako v tom filmu Karlík a továrna na čokoládu J tohle připomíná spíš větší obchod…spousta čokolády uvnitř…nechává mě to chladnou, i když si dovedu představit co by taková návštěva udělala s pár lidma v čechách :-D pár misek na ochutnání obyč. Čokolády a jedno zaprděné okénko, kde se můžu kouknout jak nějaký brigádník rovná čokoládu do řádků…

Tak teda nevím, ale myslím, že za 40 dolarů tohle úplně nebylo… když si vezmu že za 30 můžu zkusit hodinu surfování… no příští volba je jasná :-D

Neděle – Martin jede se sousedama na nákup – dnes vaří on a já mizím fandit s Jaime a Vilmou fandit na Estebanův (Stevanův) zápas ve Volleybale… p.s. to je jediný důvod proč ten krásnej černovlasej kluk je na každé fotce :-D vážne! JJ a tak ačkoliv večer předtím mi Jaime slibuje, že mi zavolá v kolik hodin ráno vyrážíme (už si touhle větou nejsem tak jistá…vypadá to, že tady tahle věta nemá vůbec žádnou váhu) a tak když se v 10 vzbudím a stále nic, tak píšu v kolik se teda sejdem…v půl 11 přichází odpověď čekáme v kuchyni na hostelu :-D proč mě to vůbec nepřekvapuje…a tak teprve teď vylejzám z postele, připravím si snídani sebou a mizím…

Kluci jsou fakt dobří, nicméně na protihráče to jaksi nestačí, všichni jsou tak o hlavu větší než tým kterému fandíme J a tak zklamáni, že nepostupují, ale aspoň z pocitem, že to byla dobrá hra a my měli na co koukat odcházíme domů… ve Woolworthu (místní obchoďák s potravinami) se naše cesty rozdělují…

Jsem nějaká unavená a tak se do večera už nic zajímavého neděje…

Pondělí – jak já nenávidím ranní vstávání a je mi jedno, že je to jen 2 krát do týdne L navíc slečna učitelka je tak nezáživná, že si připadám jak na základní škole… ještě že je to jen 2x týdně, protože jinak bych snad odmítala chodit… těším se na Roba (našeho Clooneyho) který je přesným opakem ranní učitelky… je vidět, že ho práce hrozně baví, neustále vymejšlí nový a nový hry a hodiny odsejpají… ano, tak sem chodím dobrovolně a ráda a musím přiznat že mě to baví… bohužel – nařízení školy je takové, že po 5ti až 10ti týdnech nejdéle,dojde ke změně učitele…bůůůůů…

Po škole jdu omrknout místní outlet…ale kam se hrabou jejich hadry ve srovnání s našimi…chvíli přemýšlím jestli je to vážně outlet nebo secondhand L aspoň má dušička klid a vím, že sem už nemusím… zkouším novou trasu a domu se dostávám „žlutou kočkou“ místo červenou…

A večer se jdeme podívat do centra na „brejkery“ které Martin objevil minulou středu…snaží se mě naučit pár triků… což je docela prdel, protože to vypadá všechno hrozně jednodušše dokud to nezkusíte :-D

Večer ještě dopisuju úkol, nechci přece aby maminka jezdila na třídní schůzky až sem :-D doháním pár restů na mailu, protože nějakým záhadným způsobem se mi v nich podařilo ztratit a jdu spát….