6. ÖMV LINZ MARATHON
Na start jsme oba došli pěškobusem. Na maraton bylo hodně teplo, což mě trochu deprimovalo, ale nakonec jsem usoudil, že mi vlastně ani tak moc horko nevadí - jenom musím na trati hodně pít a ochlazovat se. V maratonském startovním sektoru jsem se po chvíli postavil do čelních pozic, protože jsem se obával pozdější tlačenice. Ale obavy byli zbytečné. Nikdo se dopředu moc necpal a každý si dle svého uvážení a výkonnosti stoupnul kam chtěl. Ještě jsem se protáhnul a vyhlížel do zadních řad jestli někde nezahlédnu krajánky. Nic, ani ťuk. Vůbec mi připadalo, že jsem zde jediný Čech. Zepředu přiklusali eliťáci tmavé pleti, kteří si stoupli před nás jakožto pouhé výkoňáky. Proběhlo ještě pár fotek a rozhovorů. Po chvíli zazněl start. Chtěl jsem to rozběhnou na čas někde kolem 2:45:00 a tak jsem svižně pádil. Předbíhalo mně mnoho přepalovačů, ale já byl v pohodě - věděl jsem, že je za pár kilometrů opět potkám. První kilometr byl z kopce, tak byl dost rychlý - měl jsem ho za 3:28 min. Náhle jsem před sebou zahlédl běžkyni, která měla místo čísla příjmení Janeckova. Zeptal jsem se zda je Češka, ale ta mi něco odvětila německy. Omluvil jsem se a pokračoval dál. Po chvíli, ale na mě promluvila opět, tentokrát již slovensky, zda běžím celý maraton. Odpověděl jsem, že ano a ihned jsem sondoval na jaký čas to u sebe vidí. Zjistil jsem, že to chce jít stejně jako já a tak jsem se zaradoval, že mám souběžce. Poslední naše společné slova na trati byli o rychlém prvním kilometru. Bohužel asi po dalších čtyřech kilometrech jsem ji nechal za sebou, kdy jsem se zařadil do jedné pětičlenné skupiny, která byla pro ní asi již hodně rychlá.
Zpočátku nás bylo v naší skupině pět, ale již chvíli po 10 km (38:20) jsme běželi pouze ve třech. Mí dva kolegové to pro mě dobře táhli. Ale, protože foukal nepříjemný vítr tak jsem se snažil je i střídat. Na 15.km (58:20) jsem usoudil, že ztráta asi 50 sekund na původní plán není v tomto horku a větru tak hrozivá. Pořád jsem popíjel vodu a často jsem se jí také od hlavy až po paty poléval. Bylo to příjemné, protože vítr mě vždy po té chladil. Na půlmaratonu jsme všichni tři proběhly v čase někde kolem 1:21:30 hod. Následně jsme přeběhli po mostě Dunaj na jehož konci mě čekala vodonosička manželka, která mi úspěšně podala jediný můj povzbuzovák ve složení cca 0,2 litru energetického nápoje Shock, kterým jsem zároveň i dotlačil gel Carbosnack, jenž jsem celou dobu pocucával již od startu. Asi na 28.km se naše trojice rozpadla. Jeden můj souběžec od nás odpadl (později vzdal) a druhý mi zase utekl. Začal jsem cítit první krizovky, které byli asi důsledkem horka. Nastalo zpomalení a já již nebyl schopen běžet kilometr pod 4 minuty. Alespoň jsem udržoval tempo a se zklamáním sledoval jak se mi dobře rozběhnutý čas zhoršuje. Až do cíle jsem již běžel pouze sám. Dva běžci mě předběhli a já zase dva zalomené předehnal. Od 40.km jsem už doslova trpěl a těšil se do cíle. Doběh v centru na náměstí po koberci za velké podpory diváků byl skvělý. I když jsem byl hodně zničen, tak jsem se neubránil mnoha úsměvů. Diváků bylo i hodně na trati - a opravdu byli všichni skvělí. "Ziel" v čase za 2:46:57 hod. byl nakonec pro mě úspěch. Můj druhý nejlepší maratonský čas v těchto podmínkách opravdu těší. Později dobrý pocit ještě potvrdilo zjištění, že to byl absolutně dvacátý nejlepší čas (osmý v mé věkové kategorii). Když jsem si prohlédl výsledky dle mezičasů, tak jsem zjistil, že nakonec ani to mé zpomalení v druhé polovině nebylo tak hrozné,např. takový další Čech Richard Pleticha si to asi užil mnohem více.
V cílovém prostoru na Lineckém náměstí jsem měl pouze dva problémy. První byl chůze se schodů z důvodů značné bolesti unavených nohou a druhý bylo odporné citronové pivo, které pořadatelé nabízeli doběhnuvším. První problém jsem vyřešil delším odpočinkem na jedné lavičce, kde jsem navíc poznal konečně nějakou mou obdivovatelku, která se mě snažila ukecat k nějakému tomu hříchu. Jaký to byl hřích nevím, protože německy neumím - ale byla opravdu milá :) Druhý problém jsem vyřešil tak, že po počátečním žíznivém napití jsem obsah citronového piva v plechovce ponechal svému osudu na dlažbě Lineckého náměstí.
Cesta zpět domů byla v pohodě. Sám jsem se divil, že mohu po maratonu takto v pohodě delší dobu řídit auto. Děkuji všem co mi již gratulovali k výsledku a moc děkuji Rosťovi Bažanowskému za kvalitní a rychlou prezentaci mé osoby :) Na závěr ještě uvedu pár postřehů jednoho pesimistického a zlomyslného skřeta Škaredohlídka:
- Hele! Stálo ti to vůbec za ty prachy(odhadem 8.000,- Kč) !
- Tak vysoké startovné (1.300,-Kč) a dostaneš jenom bavlněné triko a malou porci těstovin - ještě, že ta medaile v cíli nebyla papírová !
- Proč jsi běžel takovým nudným stylem, kdy jsi všechny mezičasy opakoval z minuloročních úspěšných maratonů ! To nešlo trochu zrychlit !
- Příště si raději něco odběhni doma, třeba v Ostravě a máš ušetřeno s jistotou, že pokud bude pařák tak nemusíš do toho jít !
Nevěřte mu. On kecá a jenom to nechápe. Dřepí v gauči a v životě nic neuvidí, nezažije a vůbec si neužije - skřet jeden protivnej !
Jaroslav Wala
* 22.03.1946
+ 11.04.2007
super cas
(ironman, 16. 4. 2007 16:33)