Šalamounovy ostrovy...
Na dvouhodinovým letu z Vanuatu na Šalamounovy ostrovy jsme se docela zabavili, protože Ve fidžijským letadle Air Pacific byl velkej výběr hudby, kterej jsme si mohli pustit do sluchátek. Mezi vážnou hudbou dokonce několik českejch a slovenskejch skladeb, tak jsme si s velikou chutí a hrdostí poslechli Smetanovu Mou Vlast. Šalamouny tvoří přes 990 ostrovů, z toho 350 obydlenejch. Žije tady asi 550 tisíc obyvatel, panovníkem je pořád královna Alžběta II., ale od roku 1978 jsou na Británii nezávislý. Úředním jazykem je angličtina, ale úplně všichni mluvěj jazykem pidžin. Dále se používá dalších víc než 90 domorodejch jazyků. Ještě začátkem minulýho století byli obyvatelé souostroví považovaný za krutý a nebezpečný lovce lebek. Kanibalismus a uctívání lebek byly hlavním prvkem tradiční kultury.
Z letiště jsme odjeli taxíkem za 160 korun do 10 kiláků vzdálenýho hlavního a jedinýho města Honiara. Jezdí se tady vlevo. Ubytko jsme našli na kopci ve fakt moc příjemným hotýlku za 450 kč na noc. Všude čisto, vkusný závěsy z korálků a mušliček, k dispozici kuchyň a z ohromnýho balkónu, což byl vlastně ochoz okolo celýho patra jsme měli nádhernej výhled na část města a rušnej přístav. Vyrazili jsme do města a hned jsme zjistili, že nám Šalamouni už nejsou tak moc sympatický jako všichni ostatní ostrovani. Asi to je tím debilním zlozvykem, kterej mají. Snad všichni žvejkaj betelový oříšky, který jim zbarvujou zuby a dásně do červena. Navíc všude kolem sebe plivou červený sliny, takže to na zemi vypadá jako krev. Jedna ženská mi dokonce flusla na nohu, dobytek jeden:(!
Jsme pár stupňů pod rovníkem a horko je fakt zničující. Tady je rozhodně největší pařák ze všech tichomořskejch ostrovů, kde jsme zatím byli. V noci je denně 31 stupňů, což není o moc víc než na Vanuatu, ale je mnohem větší vlhkost. Pěkně z nás leje.
Jen tak jsme courali po městě a najednou za náma běží Margharet. To je naše největší kámoška ze všech ostrovanů, co jsme s nima makali na Zélandu. Ze setkání jsme všichni měli slzy v očích. Zase jsme nemuseli volat, abysme se tady setkali. Margharet nám je hrozně sympatická. Nežvejká ten pitomej betel, takže má pěkný bílý zuby. Hodně domorodců i dnes používá tetování s tradičníma vzorama k vyznačení společenskýho postavení. Na některejch ostrovech se zdobí obličejeme jizvama. Přesně takový jizvy má i Margharet, aby každej poznal, že pochází z ostrova Malaita.
Všude se válí spousta bordelu, prázdný pixly od všeho možnýho. Vůbec jim nedochází, jak to tam za pár let bude vypadat, když budou takhle pokračovat. Byli jsme se kouknout ve dvou luxusních hotelích a Hotel krále Šalamouna (King Solomon Hotel) nás naprosto uchvátil. To byla fakt pastva pro oči. Všechny sloupy, stoly, židle, křesla, bar, dveře, kliky, prostě veškerý dřevěný předměty precizně vyřezávaný. Nádhera, miluju smysl pro detail. A překvapivě to zase až tak moc drahý nebylo, cena začínala asi na 1800 kč za dvojlůžák.
Po návštěvě turistickejch informací jsme se rozhodli, že pojedeme na 2 dny na nedalekej ostrov Savo. Brzo ráno nás majitel tamějšího ubytka odvez luxusním terénním Land Cruiserem do asi 30 kiláků vzdálenýho přístavu, odkud jsme asi hodinu jeli na člunu na ostrov Savo. Po příjezdu jsme si vybrali vejlet na delfíny a na vulkán na konci ostrova a odpoledne jsme vyrazili. Stálo to za to, delfíni byli prostě úplně všude okolo nás. Byla jich snad stovka. Když jsme projeli kolem ňáký skupinky, tak se nás vždycky pár delfínů chytlo a plavali a vyskakovali několik sekund přímo před lodí. Fakt paráda. Po půl hodině jsme dorazili do vesničky, skrz kterou jsme prošli do džungle, kde se spojovaly dva potůčky. V jednom byla studená voda, ve druhým horká a o pár metrů dál už byla voda vroucí. Pořádně bublala a z okolních kopců se kouřilo. Domorodci si z tohohle místa udělali kuchyň:). Klasickej vulkán jsme sice neviděli, ale tohle bylo taky moc zajímavý. Jinak na celým souostroví je spousta vyhaslejch i aktivních sopek. Cestou zpátky na ubytko jsme potkali ty samý delfíny jako předtím, ale teď jich bylo snad ještě víc. Nádhera. Druhej den navečer jsme připluli zpátky na hlavní ostrov, kde na nás čekal zase majitel toho ubytka a odvez nás zpátky do města. Cestou jsme viděli skupinu úplně jinejch delfínů než včera. Byli o dost větší a celý černý. Hrát si moc nechtěli, spíš před náma zdrhali.
Hlavní ostrov se jmenuje Guadalcanal a za 2. světový války tady probíhaly těžký boje mezi Američanama a Japoncema. Na Šalamounech i na Vanuatu jsou z tý doby v moři desítky potopenejch válečnejch lodí a letadel. V průvodci jsme vyčetli, že kousek od města, na pláži Bonegi Beach, je jeden vrak velký lodě a ještě navíc jen pár metrů od břehu, v malý hloubce. To jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Nad hladinou kouká zrezivělej komín a o kus dál torzo kabiny. Podmořskej život je jen na tý lodi, jinde je jen písek, ale musím říct, že tolik druhů a takový množství ryb a korálů jsme ještě v životě neviděli. Nemohli jsme se toho nabažit. Tohle zatím vede, kam se hrabe Malajsie, do tý doby jednička.
Ráno jsme odpluli větší lodí do Západní provincie, která leží doslova pár kilometrů od Papuy-Nový Guiney. Po 5 hodinách jsme vpluli do největší laguny na světě Marovo Lagoon a ještě přes 2 hodiny jsme proplouvali kolem neskutečnýho množství ostrůvků a korálovejch atolů. Vystoupili jsme v přístavu Seghe a poptali se po ňákým Benjaminovi, kterýho nám doporučila ženská v informacích. A během pár minut jsme už seděli v jeho loďce a razili si cestu na jeho ostrov Matikuri Island.
Za chvíli jsme dorazili k molu se stylovou chatou na kůlech nad mořem. Benjamin neměl žádný hosty, tak prej nám dá ten nejlepší bungalov - líbánkovej:). Byl fakt skvělej, perfektně zasazenej do okolní přírody, mezi mangrovníky. Celej stál na kůlech nad lagunou, stěny i střecha jenom z palmovejch kmenů a listů, podlaha a teráska z prken. Jen jsme si sundali baťohy, už na mě Linda volá, ať vezmu foťák, že vidí mořskýho hada. A měla recht, asi dva metry od terásky černobíle pruhovanej vodnář dloubal a prozkoumával terén. Tenhle prudce jedovatej had má několikanásobně toxičtější jed než kobra, ale naštěstí prej není vůbec agresivní. Benjamin říkal, že neví o žádným případu, kdy by někdo přišel o život kvůli hadovi. Nejsme žádný sralbotky, ale pocit to je divnej, se tam jít koupat:). Rozhodli jsme se, že tady zůstaneme až do konce pobytu, tj. 9 dní. Ještě nikdy nikde jsme nevydrželi na jednom místě tak dlouho, tak uvidíme. Benzín je tady strašně drahej a všechny ostatní ubytka jsou dost daleko, takže přeprava lodí jinam by stála majlant. A nemá to cenu, když je to tady tak pěkný. Cena za bungalov je fakt dobrá, 380 kč na noc. To je asi nejmíň, co jsme v Pacifiku platili. Pokud budeme chtít ňáký jídlo, musíme to nahlásit den předem, aby Benjamin stačil něco ulovit, případně lodí dojet do vesnice něco nakoupit. Snídaně vycházela na 55 kč, oběd na 80 kč a večeře na 150 kč. Zásoby jsme ňáký měli, protože jsme tušili, že to tady bude s jídlem problém. Ale stejně bysme s tím tolik dní nevystačili, tak jsme si aspoň jednu snídani a tři večeře objednali. S první večeří se moc nevytáhnul. Žádnou rybu bohužel nechytil, tak jsme měli jenom ňákou polívku, rejži, tuňáka z konzervy, osmaženou zeleninu a výbornej přírodní limetkovej džus. Bylo to dobrý, ale přece jenom jsme se těšili na čerstvou rybičku. Za to další večeře byla naprosto exkluzivní. V noci se mu povedlo chytit nejen pěkně velkou rybu, ale i dva menší humry a tři středně velký langusty! A to všechno jenom pro nás:). K tomu jsme měli brambory, kopec rejže a smaženou zeleninu. Málokdy se nám stane, že už nemůžeme a jídlo nedojíme. Tohle se ale fakt sežrat nedalo, nejmíň třetinu jsme nechali:(. Hladina laguny je naprosto klidná, nejsou vůbec žádný vlny, takže můžeme klidně spát.
Co se suchozemský fauny týče, žije tady hodně druhů motýlů, ptáků, papoušků, netopýrů, hodně hadů, ještěrek, gekonů a pavouků, vačnatec kuskus. Podmořskej život je tady hodně bohatej a díky viditelnosti do 30 až 70 metrový hloubky je tady úžasný potápění a šnorchlování, hodnocený jako jedno z nejlepších míst na světě. Želvy, rejnoci, manty, žraloci, barakudy, tuňáci, makrely, mečouni, chobotnice, sladkovodní i mořský krokodýli a další.
Vydali jsme se na průzkum ostrůvku, ale kvůli neprostupný džungli a bažinám se nedalo dojít až na konec, přestože to byl kousek. Chtěli jsme vidět krokodýly, protože Benjamin říkal, že se občas dají vidět i přes den, jak odpočívaj v mangrovníkách. Neměli jsme bohužel štěstí. Možná to je ale dobře, ty slanovodní jsou extrémně nebezpečný. Bylo vtipný, jak jsme tím pralesem šli pomalu a opatrně, z krokoušů máme respekt:). Procházka to byla ale moc pěkná. Všude spousta orchidejí, roste jich tady přes 200 druhů! Spoustu mořskejch zvířátek jsme viděli přímo z naší chaloupky, aniž bysme někam chodili. Kromě spousty barevnejch rybiček a několika velikejch ryb a jehel jsme viděli jednoho rejnoka, několikrát chobotnici, skupinu sépií a na stromě přímo nad terasou jednou seděli dva nádherný papoušci kakadu. Linda se opalovala na terásce a viděla dva žraloky asi 10 až 15 metrů daleko. Já jsem zrovna kecal s Benjaminem, tak jsem viděl kulový:(. Všude po zemi jsou obrovský díry po krabech, co jsou mnohem větší než kokosovej ořech. A taky tady žijou kokosový krabi, který můžou bejt až 14 kg těžký! Jsou nebezpečný, uštípnou prst jak nic a prej když člověka chytnou, musí nehnutě vydržet i několik hodin, dokud ho krab nepustí.
Další den jsme celej strávili šnorchlováním nejdřív na vraku potopenýho japonskýho letadla z 2. světový války. Co se týče korálů a rybiček, ani zdaleka to nebylo tak pěkný jako ta válečná loď. Ale zajímavý bylo vidět celý letadlo 3 metry pod vodou a otevřenej kokpit, jak se pilot katapultoval. To se často vidět nedá. Pak jsme odjeli na korálovej atol, kde jsme zažili s přehledem nejlepší a nejbarevnější šnorchlování. Je fakt neuvěřitelný, co příroda dokáže. Těch hvězdic, klaunů v sasankách, červenejch trubkovitejch korálů, žlutejch ohromnejch talířů, plochejch křehkejch korálů atd. Nevím, jak to všechno pojmenovat. Fakt nádhera. Ostatní dny jsme trávili opalovačkou a pozorováním živočichů, ať už mořskejch nebo suchozemskejch, přímo z našeho bungalovu. Musíme říct, že sme se fakt nenudili.
Poslední večeři jsme měli společně s párem z Kanady, co jeli okolo na plachetnici. Jsou v důchodu, doma prodali barák, koupili loď a už přes 2 roky jsou na cestě. Chlápek vypravoval, jak se dopoledne koupal v krásný laguně asi 10 km odtud. Prej vylez na loď a asi po 20 minutách na tom místě viděl krokodýla! Pak si vzpomněli na svou známou, co byla před několika lety asi 30 km odtud taky s manželem na plachetnici. Její manžel se koupal, chytnul ho krokouš a půlku ho sežral. A ona se na to z lodi koukala:(! Benjamin nám udělal radost, zase chytil tři langusty a jednoho humra. Přidal i brambory, mísu rejže, salát, okurku a ananas. Sice jsme se o to teď museli dělit ještě s tím párem, ale stačilo nám to bohatě. Aspoň jsme se nepřežrali k prasknutí:).
Brzo ráno jsme odjeli do přístavu. Cestou jsme viděli pořádnej gejzír vody, jak sebou ňáký velký zvíře plesklo o hladinu. Netušili jsme, co to bylo, protože na delfína to bylo velký a na velrybu zase malý. Benjamin říkal, že to byla veliká manta. Velkou lodí jsme odpluli zpátky do města. Tentokrát jsme ani chvilku nespali, tak nám ta 7,5 hodinová cesta připadala jako věčnost.
Poslední noc jsme strávili v Honiaře ve stejným ubytku. Druhej den jsme se zase sešli s Margharet, společně odjeli taxíkem na letiště, rozloučili se a odletěli do austrálskýho Brisbane, kde jsme přestoupili na letadlo do zélandskýho Aucklandu. Na mape světa se to vůbec nezdá, ale je to pěkná dálka. Oba lety trvaly přes 7 hodin plus hodinu jsme čuměli na přestupu.
Papa Radek a Linda
Náhledy fotografií ze složky Šalamounovy ostrovy
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj cestovatelé.Přečetl jsem jedním dechem cestopis ze Šalomounových ostrovů a vstřebal několik nových informací o životě místních obyvatel včetně Vašich kamarádů.Měli jste to trochu tímto aspoň ulehčené?Věděli jste do čeho jdete, jak by řekl Hrušinský ve "Střediskové obci".Dostali jste se také do sep.státu Bougainville? Jak to s ním vypadá podle místního obyvatelstva?Došla na to řeč?Nejúžasnější podle našeho názoru jsou ty doslova "přeplněné" pláže. Něco neskutečného.Radku změnil jsi image podle fotografií(Linda ne a zkrásněla),což nechci říci,že ti to nesluší,ale budu tě těžko poznávat co se týká tvého kudrnatého sestřihu.Přivezl jsi si také pouzdro na penis?Velmi zajímavé.Co tomu říkala Linda. Těším se na podrobnosti až se vrátíte domů.Zatím vše,opatrujte se a ahoj Eda a Dáša
Krásný Šalomoun
(Eda a Dáša, 24. 11. 2010 12:28)