Jdi na obsah Jdi na menu
 


LABYRINT SVĚTA

Svět je jeden velký labyrint. Vždycky jím byl a vždy v něm bylo těžké se správně orientovat. On ale nezůstává stejný, stále se mění . . . k horšímu. Ještě nikdy v historii nebyl tak komplikovaný, jako je dnes. A z labyrintu vede pouze jedna cesta. Všechny ostatní jsou falešné.

article preview
„Už jsi slyšel o krétském labyrintu?“ „Něco jsem zaslechl,“ odvětil jsem mu. On na to: „Byl to jeden z divů světa, budova s tolika pokoji, zdmi a průchody, že kdo do ní vešel bez průvodce, nakonec se jen motal bludištěm sem a tam a už nikdy nevyšel ven. Ale i to je nic proti tomu, jak je – a zvláště nyní – uspořádán labyrint tohoto světa."
 
 

labyrint.jpg

 
 
Autorem knihy Labyrint světa a Ráj srdce je, jak jistě víte, Jan Ámos Komenský, který ji napsal roku 1623. Přestože je skoro 400 let stará, je dnes ještě více aktuální, než kdysi. Pojednává o Poutníkovi, který se rozhodne projít a prozkoumat celý svět a vše, co se v něm děje. Hned na počátku jeho cesty nebo spíše úmyslu vydat se na ni, se k němu přidají dva povedení průvodci Všudybud a Mámení. Všudybud je takový ten typický všeználek – všude byl, všechno zná, od všeho má klíče, který má v lecčem pravdu. Například, když říká: „Už jsi slyšel o krétském labyrintu?“ „Něco jsem zaslechl,“ odvětil jsem mu. On na to: „Byl to jeden z divů světa, budova s tolika pokoji, zdmi a průchody, že kdo do ní vešel bez průvodce, nakonec se jen motal bludištěm sem a tam a už nikdy nevyšel ven. Ale i to je nic proti tomu, jak je – a zvláště nyní – uspořádán labyrint tohoto světa. Neradil bych ti, aby ses  tam vydal sám, to mi věř jako zkušenějšímu. Budeš-li mne následovat, ukáži ti mnohá místa, kam by ses beze mne jaktěživ nedostal.“ Následně se k nim připojí další průvodce  Mámení se slovy, že není přece možné, aby si každý sám dle libosti vykládal, co vidí a slyší a všelijak nad tím mudroval. Poté ti dva Poutníka vyzbrojí nezbytnými pomůckami – uzdou a brýlemi mámení, skrze které vše vypadalo úplně opačně než ve skutečnosti. Naštěstí mu je nasadili nakřivo, takže koutkem oka mohl věci přece jen zahlédnout tak, jak skutečně jsou. Poutník říká: „Za to jsem byl vděčný a říkal jsem si, přestože mi zacpali ústa a zastřeli oči, věřím svému Bohu, že rozum a mysl mi nesvážete.“
 
Jak aktuální! Až běhá mráz po zádech. Tedy Poutník se se svými dvěma průvodci vydává do labyrintu světa a nestačí žasnout nad šalbou, bídou, prázdnotou, marností a lží ve všech oblastech lidského života až je z toho všeho úplně znechucen a zdeptán. Nakonec se Poutník ocitá na velice zvláštním a zanedbaném místě, které se mu jeví jako velice známé, přesto však je vidět, že už je dlouho opuštěné. Poznává, že to smutné a pusté místo je jeho vlastní srdce: „Vtom zazní hlas: „Navrať se!“ Protože nevím, kam se mám navrátit, ani kudy vyjít ze své mrákoty, začnu si zoufat, a hle, hlas volá znovu: „Navrať se, odkud jsi vyšel, do domu svého srdce a zavři za sebou dveře.“
 
Poutník poznává, že je to hlas Pána Ježíše a ten se ho ptá: „Kde jsi byl, můj synu? Kudys chodil? Co jsi hledal ve světě? Potěšení? Kde jsi ho měl hledat jinde než v Bohu? A kde jinde bys Mě našel, než v mém chrámu? Synu, já bydlím na dvou  místech: v nebi ve své slávě a na zemi ve zkroušeném srdci. Chceš-li tu bydlet se mnou, nalezneš zde, co jsi marně hledal ve světě: pokoj, útěchu, slávu a hojnost všeho. A slibuji ti, synu můj, že nebudeš zklamán tak jako tam. Já jsem to potěšení pro tebe připravoval již dávno, ale tys tomu nerozuměl. Svět a tvoji průvodci tě nemohli ničemu naučit, ničím obohatit, ničím nasytit, ničím uspokojit žádost tvého srdce, neboť neměli to, co jsi hledal. Ale já tě naučím všemu, já tě obohatím a nasytím.
 
Viděl jsi, že lidé ve světě dychtí po slávě a cti. Ty nedbej na lidskou pověst, mluví-li o tobě dobře či zle. Nemusí ti na tom vůbec záležet, hlavně že já jsem s tebou spokojen. Vždyť lidská přízeň je nestálá i převrácená, často milují, co je hodné nenávisti a co je hodné milování, nenávidí. Ani se nelze zalíbit všem, když se chceš líbit jednomu, zošklivíš se jiným. A proto můj synu, máš-li majetek, schopnosti, krásu, nadání, lidskou přízeň a cokoli se ve světě považuje za výhodné, nijak se kvůli tomu nepovyšuj. Když nemáš, nic si z toho nedělej. Nyní zanech všechny ty věci venku, tak jak jsou a sám zde uvnitř ve svém srdci se zabývej mnou. Zřekni se i sám sebe a nalezneš Mne a ve Mně plnost pokoje, to ti slibuji.“

Svět je jeden velký labyrint. Vždycky jím byl a vždy v něm bylo těžké se správně orientovat. On ale nezůstává stejný, stále se mění . . . k horšímu. Ještě nikdy v historii nebyl tak komplikovaný, jako je dnes. A z labyrintu vede pouze jedna cesta. Všechny ostatní jsou falešné.
 
Pán Ježíš před dvěma tisíci lety o sobě prohlásil: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ Pán Ježíš se narodil proto, aby nás provedl tímto labyrintem na druhou stranu – do Boží blízkosti. Tam je to, co všichni zde na zemi neúspěšně hledáme a pro co jsme se narodili a co můžeme částečně prožívat s Pánem Ježíšem už nyní. Všichni máme dvě možnosti –  buď jít s Kristem po té jediné správné cestě anebo zůstat v tomto bludišti, dál se v něm potácet, bloudit, zmítat a trápit. Je to na svobodném rozhodnutí každého z nás. Ještě dnes můžeš vyjít z labyrintu světa a prožívat ráj srdce se svým Spasitelem.
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář